8 C 18/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem název název , název název jméno , název příjmení jméno , název zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 5 067,73 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku 1 881,38 Kč (část smluvní pokuty) a částku 422,96 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení) částečně zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 027,09 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 027,09 Kč za období od 17. 8. 2017 do zaplacení a částek 1 159,26 Kč (smluvní pokuta), 1122,91 Kč (úrok), 284,78 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení), se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 2 027,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 027,09 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, dále částek 1 050 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek), 72,91 Kč (neuhrazená část sjednaného úroku), 3 040,64 Kč (smluvní pokuta) a 707,74 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 18 000 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč (celkem 60 splátek). Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze 49 splátek, s 50. a 51. splátkou (splatnými [datum] a [datum]) se dostala do prodlení. K zesplatnění celé dlužné částky došlo dne [datum]. Žalovaná uhradila celkem částku 14 850 Kč, ta byla započtena na jistinu ve výši 7 972,91 Kč, na poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4 950 Kč, na smluvní úrok ze zápůjčky ve výši 1 927,09 Kč. S odkazem na bod N smlouvy žalobkyně požaduje za porušení smluvní povinnosti platit týdenní splátky řádně a včas smluvní pokutu ve sjednané výši 0,1 % denně z dlužné částky 2 027,09 Kč, celkem ve výši 1 291,26 Kč (smluvní pokuta za období od 6. 11 2015, tj. dne následujícího po zesplatnění, do [datum]). Žalobkyně nepožaduje smluvní pokutu vyšší, pro zachování její zajišťovací funkce. Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Kft. došlo k postoupení pohledávky (postoupení bylo žalované oznámeno), dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] Kft. a žalobkyní došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

3. Podáními doručenými soudu dne [datum] a [datum] žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení pro částku 1 749,38 Kč (část smluvní pokuty) a částku 422,96 Kč + 132 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení) zpět. Návrh bere zpět poté, co k výzvě soudu doplňuje skutková tvrzení. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I.

4. Žalovaná k projednávané věci uvedla toliko to, že se snažila půjčku řádně splácet, z důvodu finanční tísně nebyla schopna uhradit poslední dvě splátky. Je si vědoma své povinnosti a bude se snažit vzniklou situaci napravit. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] nazvané„ domácí půjčka“ soud zjistil, že tuto uzavřela dne [datum] společnost [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (v době od [datum] do [datum] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]), jako zapůjčitel, s žalovanou, jako vydlužitelem. Na základě této se zapůjčitel zavázal přenechat vydlužiteli zápůjčku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit vedle jistiny 10 000 Kč, smluvní úrok 2 000 Kč (pevná částka) a odměnu za inkaso splátek v hotovosti v domácnosti zákazníka 6 000 Kč („ hotovostní varianta“). Celkovou částku 18 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 rovnoměrných týdenních splátkách po 300 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené pod písmenem P smlouvy (zástupce), se splatností splátky každý kalendářní týden, a to počínaje kalendářním týdnem bezprostředně následujícím po kalendářním týdnu, v němž byla jistina zápůjčky poskytnuta, a to v den, který se svým názvem shoduje se dnem v týdnu, ve kterém byla jistina zápůjčky poskytnuta („ týdenní splátka celkové částky“). Žalovaná při podpisu smlouvy převzala hotovost ve výši 10 000 Kč. Pod písmeny D. až U. jsou uvedena další smluvní ujednání. Dle písmena E. zákazník podpisem stvrdil, že byl výslovně upozorněn na rozdíl mezi hotovostní a bezhotovostní variantou, spočívající zejména v povinnosti vydlužitele uhradit společnosti odměnu za inkaso splátek v hotovosti (ta není zahrnuta do celkových nákladů této zápůjčky; jedná se o nepovinné náklady vzniklé dobrovolnou volbou vydlužitele). Dle písmena L. je vydlužitel povinen platit sjednané splátky řádně a včas, poruší-li tuto povinnost, je povinen zaplatit společnosti úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou. Dle písmena M. je týdenní splátka sjednána jako anuitní, obsahuje splátku jistiny, úroku a odměny za inkaso splátek v hotovosti. Nepostačuje-li platba na úhradu celé splátky, bude poměrně použita na úhradu jistiny, úroku a odměny za inkaso splátek připadajících na danou splátku. Uvedené soud zjistil také ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, podepsaných žalovanou dne [datum].

6. Ze žádosti o půjčku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla vedle svého data narození, rodného čísla, adresy současného i trvalého pobytu, čísla občanského průkazu a telefonního čísla také druh bydlení (nájem) a počet nezaopatřených dětí (0). Co se týče zaměstnání, uvedla, že pracuje jako prodavačka s měsíční mzdou ve výši 12 000 Kč. Žalovaná doložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO (tyto nejsou připojeny k žádosti o půjčku). Co se týče výdajů žalované, je zde uvedeno nájem/inkaso 3 000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 2 500 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, celkové výdaje tedy 6 700 Kč. Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 5 300 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na [právnická osoba] [název]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami společnosti [právnická osoba] za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva k plnění byla zaslána žalované doporučenou poštou dne [datum]. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání.

9. Z výpisu z veřejně dostupného obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání společnosti [právnická osoba] je od [datum] poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

10. Závazkový vztah, vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinným do 30. 11. 2016). Postoupení mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

11. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 o. z., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

14. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky delší než tři měsíce.

15. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

17. Dle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávky za žalovanou společně s dalšími pohledávkami byly platně postoupeny na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

20. Dále se soud zabýval skutečností, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně prověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně v řízení nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb., týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Příjem žalované ze zaměstnání byl zjištěn ve výši 12 000 Kč měsíčně. Přestože v seznamu ověřených dokumentů jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, tyto nejsou připojeny. Ve výdajích žalované jsou uvedeny výdaje ve výši 3 000 Kč na nájem v městě [obec], dále 200 Kč na telefon a výdaje na domácnost 2 500 Kč. Z dokladů vyžadovaných po žalované k potvrzení výdajů je uvedena nájemní smlouva a SIPO, avšak toto není opět k žalobě připojeno. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdce příjmy a výdaje žalované skutečně ověřil uvedenými listinami. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalované sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 451 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 14.850 Kč, tj. více než jí bylo právním předchůdcem žalobkyně na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytnuto (10.000 Kč). Žalovaná tak vůči žalobkyni nemá žádný dluh, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrok II. rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byla zcela úspěšná žalovaná, jelikož jí však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.