8 C 26/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 12 292,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 991,07 Kč spolu se zákonným 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 9 991,07 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 2 301 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 396,24 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že měla s žalovaným uzavřenou Smlouvu k službě [název] účet, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Obchodní podmínky služby [název] Karta, v rámci které byly upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [název] účet. Online smlouva byla podepsána žalovaným aktivací [název] účtu, žalovaný byl dále ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 9 991,07 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [název] Karty. Jednotlivé platby a výběry [název] Kartou následně žalobkyně zaevidovala a zaúčtovala na [název] účtu žalovaného a následně žalovanému vystavila měsíční přehled jednotlivých objednávek a transakcí [název] Kartou, ve kterém žalovanému uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtovala. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Žalovanému byl za využití služby odložení splatnosti vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení poplatků z prodlení, jehož výše se bude odvíjet od délky trvání prodlení na straně žalovaného s tím, že neuhradí-li žalovaný dlužnou částku do 5 dnů po splatnosti vyúčtování činí poplatek 150 Kč, do 10 dnů 250 Kč, do 15 dnů 350 Kč, do 20 dnů 450 Kč, do 25 dnů 550 Kč a do 30 a více dnů 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu poplatku z prodlení v celkové výši 2 301 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze Smlouvy k službě [název] účet (dále jen,, Smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní jako Společností a žalovaným jako Zákazníkem soud zjistil, že Společnost se v této zavázala zřídit Zákazníkovi službu [název] účet a zpřístupnit mu aktuální limitní rámec ve výši 10 000 Kč. Nutnou podmínkou zřízení a provozování [název] účtu je to, že Zákazník bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky v souladu se Smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami služby [název] účet, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Nebude-li Zákazník řádně a včas splácet dlužná vyúčtování, bude Společnost oprávněna Zákazníkovi ukončit či pozastavit oprávnění čerpat finanční prostředky prostřednictvím jeho [název] účtu, respektive bude Společnost oprávněna snížit Zákazníkovi celkový finanční limit jeho [název] účtu v rozsahu aktuálně nečerpané části. O tomto bude Zákazník písemně informován předem. Zákazník je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [název] účtu a je povinen mimo jiné hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [název] účtu, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. V případě, že Zákazník řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a splatné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a Zákazníkovi vznikne povinnost uhradit Společnosti kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho platby, a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v Obchodních podmínkách. Celkové smluvní sankce budou vždy účtovány maximálně do výše 50 % aktuální dlužné částky. Smlouva k službě [název] účet byla uzavřena dne [datum] elektronicky verifikačním kódem zaslaným prostřednictvím SMS po dokončení registrace Zákazníka na stránce [webová adresa]. Před zřízením [název] účtu je provedena identifikace Zákazníka, kdy za tímto účelem je požadováno poskytnutí kopie (scanu) občanského průkazu a alespoň jeden další podpůrný doklad (žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného). V rámci identifikace je ověřen bankovní účet Zákazníka skrze platbu minimálně ve výši 1 Kč na bankovní účet Společnosti. Platba musí být zaslána z bankovního účtu Zákazníka identifikovaného [název] pomocí zaslaného měsíčního výpisu vedeném na jméno Zákazníka. Schválení žádosti o otevření [název] účtu je podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti Zákazníka, kdy pro tyto účely Společnost používá Zákazníkem uvedenou výši příjmů, výdajů, měsíčních splátek, měsíční výpis z bankovního účtu vedený na jméno Zákazníka a rejstříky (insolvenční, Centrální evidence exekucí, registr SOLUS). Po splnění shora uvedených podmínek bude zřízen a aktivován [název] účet Zákazníka. Měsíční vyúčtování se skládá z ceny zboží nebo služeb objednaného Zákazníkem v daném kalendářním měsíci. Pokud Zákazník nehradí vyúčtování řádně a včas, vzniká mu povinnost spolu s vyúčtováním uhradit rovněž přiměřené sankce, tj. zákonné úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady a smluvní pokuty za pozdní uhrazení. Pokud Zákazník vždy nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, pak dojde automaticky k odložení platby zbývající části jeho celkového vyúčtování [název] účtu o jeden měsíc, a to i opakovaně. Zákazník si zvolí libovolnou částku, kterou si přeje uhradit (nejméně však 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování), a následně mu bude spočítán poplatek za prodloužení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování [název] účtu. Při platbě minimální částky 10 % z celkového vyúčtování uhradí Zákazník za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc poplatek odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši od 54 % Cena za odložení splatnost se vždy zaokrouhluje dolů na celé koruny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Zákazník platí poplatek za odložení až v dalším kalendářním měsíci dohromady s dalším měsíčním vyúčtováním. Předpokladem pro odložení splatnosti je uhrazení alespoň části vyúčtování, nejméně však 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání k 15. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ke kterému se vztahuje příslušné vyúčtování. V případě, že řádně a včas Zákazník neuhradí jakékoliv zaslané vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se dlužná částka splatnou v celém rozsahu a Zákazníkovi vzniká povinnost uhradit Společnosti kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady (5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, 10 dnů 250 Kč, 15 dnů 350 Kč, 20 dnů 450 Kč, 25 dnů 550 Kč a 30 a více dnů 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování), smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Z Ceníku dále vyplývá, že výše poplatku za odložení splatnosti vyúčtování o jeden měsíc se odvíjí od výše odkládané částky, přičemž tento je max. 4,5 Kč za odložení každé stokoruny.

4. V období od [datum] do [datum] probíhala mezi žalovaným a žalobkyní e-mailová komunikace, kdy žalobkyně žalovanému pravidelně zasílala vyúčtování na jeho mail uvedený ve smlouvě k službě [název] účet [email]). Žalovaný byl těmito e-maily obsahující vyúčtování opakovaně upomínán k zaplacení dlužných částek a upozorněn na data splatnosti a naúčtování sankčního poplatku za prodlení, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání. Žalovaný na tyto e-maily nijak nereagoval, vyúčtování neuhradil.

5. Z vyúčtování [název] účtu za období leden 2021 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím [název] účtu/karty učinil objednávky v celkové výši 2 940,20 Kč. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 038,51 Kč a poplatky z prodlení ve výši 945 Kč. Celkové vyúčtování tedy činí částku 4 923,71 Kč. Vyúčtování je splatné [datum].

6. Z vyúčtování [název] účtu za období únor 2021 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím [název] účtu/karty učinil objednávky v celkové výši 7 050,87 Kč. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 966,07 Kč a poplatky z prodlení ve výši 1 356 Kč. Celkové vyúčtování tedy činí částku 10 372,94 Kč. Vyúčtování je splatné [datum].

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, soud zjistil, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost soudního vymáhání v případě, že dlužná částka nebude uhrazena.

8. K dotazu soudu, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně svým podáním ze dne [datum] sdělila, že vycházela z kopie občanského průkazu, na základě kterého prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Výše limitu byla posléze navýšena na 10 000 Kč, kdy do této částky žalovaný prokázal svůj měsíční příjem.

9. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

15. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Namítala-li žalobkyně, že předmětná smlouva o k službě [název] účet není smlouvou o spotřebitelském úvěru, a tudíž na ni nedopadá povinnost stanovená v § 84 zákona č. 257/2016 Sb., tedy povinnost prověřovat úvěruschopnost žalovaného, nelze jí v tomto přisvědčit. Žalovanému byla prostřednictvím tzv. [název] karty poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou mohl spotřebovat na nákup zboží či služeb. Skutečnost, že žalovaný finanční prostředky neobdržel v hotovosti, ale tyto utratil za zboží a služby tak, jak je podrobně rozepsáno ve vyučování za leden a únor 2021 (viz body 5 a 6 tohoto rozsudku), nebrání závěru, že se jednalo o poskytnutí úvěru žalovanému ze strany žalobkyně ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně byla tedy povinna prověřovat úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 84 zákona č. 257/2016 Sb., což však neučinila, resp. učinila velmi nedostatečně. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě kopie jeho občanského průkazu a že byl zjištěn jeho měsíční příjem ve výši 10 000 Kč. Již však neuvádí, jak byl tento ověřen, z jakých podkladů vycházela a jak dospěla právě k této částce. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

20. Z předložených vyúčtování soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 9 991,07 Kč (v lednu 2021 čerpal na zboží a služby částku 2 940,20 Kč, v únoru 2021 částku 7 050,87 Kč). Jelikož žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil, soud proto žalobě vyhověl co do zaplacení této částky včetně zákonného 8,25% úroku z prodlení ročně z této částky od 16. 3. 2021 do zaplacení tak, jak je požadováno žalobkyní (výrok I.). Co se týče částky 2 301 Kč představující poplatky za prodlení žalovaného, soud žalobu v této části zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 81 %, v rozsahu 19 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 62 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 396,24 Kč (62 % z 2 252 Kč).