8 C 27/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 14 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 934 Kč spolu se zákonným 7,75% úrokem z prodlení z částky 2 028,73 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 701,46 Kč a zákonným 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 905,27 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 5 016 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 549 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 524,25 Kč, pro 21% úrok ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení a zákonný 7,75% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 720,64 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů do právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 7 905,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit poplatek ve výši 20 064 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 744 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum. Žalovaný tak nedostál svým smluvním povinnostem a dostal se do prodlení se splácením. Celkem žalovaný uhradil částku 36 158,73 Kč. Žalobkyně se domáhá uhrazení částky 7 905,27 Kč (sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 313,73 Kč a dlužné části poplatku ve výši 2 591,54 Kč), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 701,46 Kč (z dlužné částky 7 905,27 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, tj. od datum do data postoupení dne datum) a úroků z prodlení v zákonné 7,75% výši ročně z dlužné částky 7 905,27 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti právnická osoba, za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Dále právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit poplatek ve výši 5 016 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 766 Kč (s úrokovou sazbou 21 % ročně), dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 140 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum. Žalovaný tak nedostál svým smluvním povinnostem a dostal se do prodlení se splácením. Celkem žalovaný uhradil částku 3 971,27 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč a dlužné části poplatku ve výši 3 958,71 Kč (uhrazené splátky byly započteny na úhradu jistiny a poplatku). Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 735,29 Kč dále úrokem ve výši 21 % ročně od datum (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti právnická osoba, za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 4 735,29 Kč představující dlužnou jistinu, dále částku 2 309,44 Kč představující dlužnou část poplatku, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 549,91 Kč (úrok 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne datum), dále kapitalizovaný 7,75% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 524,25 Kč (z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení datum), dále smluvní úrok 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení a zákonný 7,75 % úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet na základě informací poskytnutých od žalovaného, které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum (dále jen,,Půjčka č. 1“) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 24 000 Kč za poplatek 20 064 Kč Částku 44 064 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v 59 hotovostních týdenních splátkách po 744 Kč, výše poslední splátky je 168 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 13 smluvních podmínek). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Výše RPSN činí v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky ve 60 splátkách, 224,28 %. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas a v souladu s pokyny anonymizováno, v souladu s podmínkami smlouvy. Jakékoliv splátky zaplacené zákazníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku na vlastník částku půjčky (čl. 5). Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 11 v případě prodlení zákazníka se zavazuje zákazník anonymizováno uhradit náklady, včetně nákladů na služby právního zastoupení, spojené s vymáháním pohledávky, se kterou je zákazník v prodlení. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (čl. 15). Smluvní podmínky tvoří 1 stranu hustě popsaného textu, rozděleného na 17 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným samostatně podepsány.

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum (dále jen,,Půjčka č. 2“) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zavázala žalovanému poskytnout částku 6 000 Kč za poplatek 5 016 Kč. Poplatek sestává z úroku 766 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 1 140 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč Částku 11 016 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách, výše první až předposlední splátky je 184 Kč, výše poslední splátky je 160 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 16 smluvních podmínek). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Výše RPSN činí 63,91 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 21 % ročně. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splátek. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Dle čl. 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy (to je ode dne datum) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 6 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 11 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 19 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (čl. 21). Smluvní podmínky tvoří 2 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 25 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným samostatně podepsány.

5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl vedle svého data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu, čísla občanského průkazu a telefonního čísla také druh bydlení (nájemník), rok narození nezaopatřených dětí (číslo) a důvod půjčky (neočekávané výdaje). Co se týče zaměstnání, uvedl, že pracuje jako skladník s měsíční mzdou ve výši 12 000 Kč. Žalovaný doložil občanský průkaz, pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a úřední korespondenci (tyto nejsou připojeny k zákaznické kartě). Dále jsou zde uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 10 500 Kč. Co se týče výdajů, je zde uvedeno nájem/inkaso 2 000 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček 3 000 Kč, výdaje na domácnost 8 000 Kč, celkové výdaje tedy 13 200 Kč. Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 9 300 Kč.

6. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl vedle svého data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu, čísla občanského průkazu a telefonního čísla také druh bydlení (nájemník), důvod půjčky (neočekávané výdaje) a rok narození nezaopatřených dětí (číslo). Co se týče zaměstnání, uvedl, že pracuje jako skladník s měsíční mzdou ve výši 11 200 Kč. Žalovaný doložil občanský průkaz, pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky a SIPO (tyto nejsou připojeny k zákaznické kartě). Dále jsou zde uvedeny přídavky (sociální dávky) žadatele ve výši 8 600 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 10 230 Kč. Co se týče výdajů, je zde uvedeno inkaso 2 000 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček 2 976 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč, celkové výdaje tedy 10 176 Kč. Použitelný příjem byl zjištěn ve výši 19 854 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalobkyně, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy k této smlouvě soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovaným (na straně 76 a 168 z 241). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum (předáno k poštovní přepravě dne datum) soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalovaného obec a číslo, PSČ obec. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek ze smluv o půjčkách, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalovaného obec a číslo, PSČ obec (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy ze dne datum).

8. Závazkový vztah vzniklý dne datum (Půjčka č. 1) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a dále zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“).

9. Závazkový vztah vzniklý dne datum (Půjčka č. 2) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a dále zákonem č. 145/1010 Sb., spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

10. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož smlouvy o půjčce neobsahují zvláštní ujednání, budou se závazkové vztahy, vzniklé dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídit shora uvedenými předpisy.

11. Dle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

12. Dle § 497, § 501, § 502 první věta, §503 odst. 1) věta první, § 503 odst. 2, 506 věta první zákona č. 513/1991 Sb. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

15. Dle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Dle § 369 zákona č. 513/1991 Sb. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byly platně postoupeny na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

19. Dále se soud zabýval skutečností, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Soud však shora uvedené zkoumal jen u Půjčky č. 2, jelikož u Půjčky č. 1 tuto povinnost právní předchůdce žalobkyně neměl, kdy tato byla založena zákonem č. 145/2010 Sb., účinným od 1. 1. 2011, tj. po uzavření předmětné smlouvy (datum).

20. Co se týče půjčky č. 1, učinil soud na základě výše uvedeného následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru dle shora uvedených ustanovení, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky spolu s poplatkem ve výši 20 064 Kč, tj. celkem částku 44 064 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 744 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaný však nedostál svému závazku platit splátky řádně a včas, kdy poslední splátka byla hrazena dne datum a celkem bylo na dlužnou částku uhrazeno 36 158,73 Kč. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žaloba je důvodná a přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné částky 5 313,73 Kč (dlužná jistina), dále částky 2 591,54 Kč (dlužný poplatek), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 701,46 Kč (zákonný 7,75% úrok z prodlení ročně z částky 7 905,27 Kč od datum do datum) a zákonného 7,75% úroku z prodlení ročně z částky 7 905,27 Kč od datum do zaplacení.

21. Co se týče Půjčky č. 2, vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb., týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o půjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartě zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaný zavázal poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče příjmů žalovaného, byl u Půjčky č. 2 zjištěn příjem ze zaměstnání ve výši 11 200 Kč měsíčně, dále přídavky žadatele ve výši 8 600 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 10 230 Kč. Přestože v seznamu ověřených dokumentů jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, tyto nejsou připojeny a taktéž není žádným způsobem specifikováno, o jaké přídavky žalovaného se jedná a co je myšleno dalšími příjmy domácnosti. Ve výdajích žalovaného jsou uvedeny výdaje ve výši 2 000 Kč na inkaso, dále 200 Kč na telefon, výdaje na domácnost 5 000 Kč a splátky půjček/výživné 2 976 Kč. Z dokladů vyžadovaných po žalovaném k potvrzení výdajů je uvedeno SIPO, avšak toto není opět k žalobě připojeno. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, avšak výdaje na nájem nejsou žádným způsobem uvedeny ve výdajích. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že výdaje v těchto výších (2 000 Kč na inkaso, 5 000 Kč na domácnost a 200 Kč na telefon) se objevuje opakovaně u zákaznických karet žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, což svědčí o tom, že se nejedná o konkrétní měsíční výdaje daného spotřebitele posuzované individuálně, nýbrž o jakousi zmechanizovanou částku odpovídající průměrným nákladům běžného zákazníka právního předchůdce žalobkyně. Dále je přinejmenším k zamyšlení, jak je možné, že výše příjmů i výdajů byla zjištěna u některých příjmů a výdajů zaokrouhleně na celé stokoruny, jelikož v případě, že by právní předchůdce žalobkyně skutečně vyžadoval předložení shora uvedených dokladů a příjmy i výdaje počítal z těchto dokladů, jistě by mu nevyšly takto přesné částky. S ohledem na tuto skutečnost se soud domnívá, že právní předchůdce žalobkyně tyto doklady buď neviděl vůbec, nebo příjmy a výdaje v nich uvedené upravil tak, aby se dostal na dostačující použitelný příjem žalovaného tak, aby mu bylo možné poskytnout půjčku. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o Půjčce č.

2. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 451 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na půjčku č. 2 částku 3 971,27 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 6 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky z půjčky č. 2 a dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 2 028,73 Kč (6 000 Kč – 3 971,27 Kč). Žaloba je tedy důvodná pro částku 2 028,73 Kč a taktéž zákonný 7,75% úrok z prodlení z částky 2 028,73 Kč od datum do zaplacení (od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, jak je požadováno žalobkyní v žalobě). Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl dle výroku II. pro částku 5 016 Kč (7 044,73 Kč – 2 028,73 Kč), dále pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 549 Kč (21 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do datum), dále pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 524,25 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do datum), dále pro 21% úrok ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení a zákonný 7,75% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení.

22. Pro shrnutí, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 934 Kč (2 028,73 Kč + 5 313,73 Kč + 2 591,54 Kč), dále zákonný 7,75% úrok z prodlení z částky 2 028,73 Kč od datum do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 701,46 Kč a zákonný 7,75% úroku z prodlení ročně z částky 7 905,27 Kč od datum do zaplacení. Soud žalobu zamítl pro částku 5 016 Kč, dále pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 549 Kč, dále pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 524,25 Kč, dále pro 21% úrok ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení a zákonný 7,75% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 4 735,29 Kč od datum do zaplacení.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 66 %, v rozsahu 34 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 32 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 720,64 Kč (32 % z 2 252 Kč).

24. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.