8 C 28/2025

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 26 893,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se částky částka, částky částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně za období od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše částka s postupným čerpáním a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v pravidelných denních splátkách. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím www.Anonymizováno.cz a klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovanému byly poskytnuty standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, ty odsouhlasil a poté návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na „podepisuji“, následně byly žalovanému dokumenty zaslány na emailovou adresu. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně v žalobě uvedla obecné principy zkoumání, tedy že zkoumala počet členů domácnosti, měsíční příjmy, výdaje, skutečnosti, které žalovaný sdělil, dále byl žalovaný lustrován v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, ve výpisu katastrálního rejstříku a interní historii klienta, bylo dotazováno CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně dále vycházela z informací z AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného, předloží třetí strana (banka) informace o platebním účtu a transakcích. Žalovaného měsíční příjem činil částka. adresa 500 Kč byla vyplacena na účet č. č. účtu na 8 x (datum 2x, datum 3x, datum 2x. a datum). Žalovaný si sjednal službu klidné spaní s poplatkem částka a presto s poplatkem částka. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně vypověděla smlouvu a žalovaného informovala emailem dne datum. Dne datum se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou celé částky. adresa 104,24 se skládá z částka jistiny, částka poplatek za vyplacení, částka úrok, částka klidné spaní, částka presto. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši částka jako 0,1% denně za prvních 90 dnů prodlení.

2. K výzvě soudu týkající se konkrétních podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne datum znovu zopakovala obecné principy zkoumání, uvedla že žalovaný nic nezaplatil a odkázala na výpis z účtu z kontomatik.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto neměl námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřel dne datum žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, tel. číslem, emailem, a dále číslem účtu IBAN. Úvěrový rámec byl sjednán do výše částka. Jedná se o bezúčelový revolvingový a spotřebitelský úvěr. RPSN činí 2 309,46 %. denní úroková sazba 0,983 %. Konec doby platnosti a tím i splatnost úvěru je datum. Dále byl sjednán ověřovací poplatek částka, poplatek za vyplacení úvěru 1,99 %, smluvní úrok a volitelné služby jako služba klidné spaní, služba presto a informační sms servis. Z předpisu denních splátek byl zjištěn přehled denních splátek od datum do datum.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že se jedná o posouzení k Anonymizováno ze dne datum, a to pro žalovaného. Je uvedeno, že výše ověřovaného měsíčního příjmu činí částka, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem částka. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky částka, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení částka, nezbytné výdaje částka, ostatní zbytné výdaje částka, disponibilní příjem částka, posouzení úspěšné.

6. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že od datum do datum byly ověřovány příjmy žalovaného s tím, že tento výpis vykazuje každý měsíc mnoho příjmových položek po několika stovkách korun, pokud jde o příjmovou položku v řádech vyšších tisíců, pak dne datum je to částka částka, datum částka částka, datum částka částka, datum částka částka a datum částka částka.

7. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl ověřen prostřednictvím BankID.

8. Z obecných principů posuzování a filozofie byly zjištěny pouze obecné skutečnosti k posuzování úvěruschopnosti a deklarování individuálního posuzování klienta.

9. Ze sazebníku poplatků, všeobecných obchodních podmínek a údajích o poskytovateli nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaný čerpal datum částky částka a částka, datum částky částka, částka, částka a částka a datum částky částka a částka, celkem částka.

11. Z emailu ze dne datum bylo zjištěno, že byl zaslán dne datum na emailovou adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě s tím, že žalovaný je v prodlení s placením, a to celkové dlužné částky částka.

12. Z výzvy ze dne datum a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

13. Z výpisu z účtu č. č. účtu a dotazem na banku bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaný a žalovaný obdržel od žalobce následující platby: datum částku částka a částka, datum částky částka, částka, částka a částka, datum částky částka a částka, celkem částka. Za období od datum do datum činí počáteční zůstatek částka a konečný zůstatek částka. Dne datum byla na účet připsána částka částka od úvěrující společnosti, dne datum částka částka od stejné společnosti. Dále výpis v období před uzavřením smlouvy obsahuje položky, kdy žalovaný zaplatil různé částky, i každý den vícekrát různým sázkovým kancelářím. Ke stejným závěrům dospěl soud i při posouzení výpisu z účtu prostřednictvím kontomatik, který poskytla žalobkyně.

14. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od datum (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

18. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne datum.

21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.

24. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně soudu předložila vyplněný formulář a dále výpis z účtu. Z doložených důkazů je zcela zřejmé, že žalobkyně se skutečnými výdaji žalovaného nikterak nezabývala, nezkoumala sázkařskou činnost žalovaného, nezabývala se zdrojem příjmů žalovaného, dále nezkoumala běžné výdaje, kdy v hodnocení jsou jako zbytné výdaje uvedeny částka a nezbytné není nic. Není tak známo, jakou částku žalovaný měsíčně vynaloží na své nezbytné potřeby, jakým způsobem má zajištěno bydlení (částka je těžko uvěřitelná částka na bydlení a platbu za energie).

25. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

26. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní ověřeny, když žalobkyně pominula zcela zkoumání zdroje příjmů a zásadní výdaje žalovaného, které když se poměří s jeho skutečným doloženým příjmem, nemohou vést žalobkyni ke kladnému stanovisku u posuzování úvěruschopnosti. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

27. Poskytnutá jistina činila částku částka, žalovaný nic nezaplatil. Bezdůvodné obohacení tak činí částku částka, proto bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku žalobkyni zaplatil (výrok I.).

28. Pokud jde částky částka a částka a o zákonný úrok z prodlení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu částka, neúspěch žalobkyně (výrok II., tj. částky částka, částka a zákonný úrok z prodlení, který soud kapitalizoval ke dni datum - srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08) představuje částku částka. Žalovaný byl ve věci výrazně úspěšnější, měl by tak nárok na poměrnou část nákladů řízení, vzhledem k nečinnosti mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jmu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.