8 C 34/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 957,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úroku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , pro částku , částka, a částku , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Předmětem smlouvy byl úvěr , částka, , kdy uvedená částka byla žalovanému předána v hotovosti. Dále se žalovaný zavázal zaplatit částku , částka, , celkově měl tedy žalovaný zaplatit , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , a to do , datum, . Žalovaný uhradil celkem pouze částku , částka, . Právní předchůdce žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V souladu s odstavcem 4 smlouvy žalobkyně požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to částku , částka, .

2. K výzvě soudu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla citaci zákonných ustanovení, dále že byla schopnost žalovaného splácet posouzena na základě vyplněné žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že žalovanému zbývalo volně k dispozici , částka, , tj. ¼ příjmu. Po odečtení měsíčních splátek by tak žalovanému zůstalo , částka, . Žalobkyně uvedla, že při žádosti o úvěr byla předložena pracovní a nájemní smlouva a výplatní pásky, dále bylo zjištěno, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku.

3. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o bezúčelový úvěr ve výši , částka, při RPSN 272,44 % a splátce , částka, na 14 měsíců. Tato listina je datována , datum, a podepsána zájemcem o úvěr.

5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel byl identifkován občanským průkazem. Žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši , částka, . V žádosti je uveden jako zaměstnavatel žalovaného společnost , Anonymizováno, ., s tím, že toto bylo ověřeno na základě pracovní smlouvy a výplatní pásky. Mzdu žalovaný uvedl ve výši , částka, , do výdajů žalovaný uvedl částku , částka, (bydlení), , částka, (doprava, jídlo, osobní náklady), , částka, (spoření, pojištění), , částka, (auto), celkem tedy uvedl žalovaný měsíční náklady , částka, . Žalovaný uvedl, že nemá bankovní účet, žádnou vyživovací povinnost, je svobodný a bydlí v nájmu, sám.

6. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl k tomuto datu zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, z výplatních pásek za leden – březen 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla jako zaměstnanci vyplacena za tyto měsíce mzda (, částka, , , částka, , , částka, ). Z nájemní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel jako nájemce s nezjištěným pronajímatelem. Předmět nájmu nebyl zjištěn, stejně tak výše nájemného.

7. Ze smlouvy o úvěru vč. předpisu splátek bylo zjištěno, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, s žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnou úvěr ve výši , částka, . Dle smlouvy byl úvěr převzat v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení byla smlouvou stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, z dohody o úplatě, z potvrzení o provedené transakci, z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu a z dopisu ze dne 27. 11. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

9. Z výzvy ze dne 1. 3. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 3. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě pohledávky.

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2022 terénní pracovník žalobkyně uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalovaného za účelem vymáhání pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, .

11. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

12. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

15. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

16. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o bezúčelový úvěr. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

22. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

23. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně dostatečně zjištěny a ověřeny. Pokud jde o nájemní smlouvu, z té nevyplývá, kolik činily výdaje na bydlení žalovaného. Pokud jde o lustraci žalovaného existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z žaloby a jejího doplnění vyplývá, že žalovaný byl ověřen pouze v insolvenčním rejstříku, což se soudu zdá být absolutně nedostatečné. Další výdaje žalovaného nebyly nikterak ověřovány a pokud jde o to, že žalovaný neuvedl bankovní účet, jedná se úvěr v hotovosti a právní předchůdkyně žalobkyně tak skutečné výdaje neověřila prostřednictvím nejvěrnějšího ukazatele – výpisu z účtu. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, a zaplatil částku , částka, , žalovaný se tak bezdůvodně obohatil co do částky , částka, . Nárok na tuto částku byl žalobkyni výrokem I. přiznán s odkazem na bezdůvodné obohacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy (viz. odst. 23). Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o úspěch žalobkyně, tedy o částku , částka, , tato částka činí 40 % úspěchu ve věci. Žalovaný byl naopak úspěšný co do částky , částka, , dále v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení (, částka, a , částka, ), v kapitalizovaném úroku , částka, a dále v částce , částka, představující náklady a v částce , částka, představující smluvní pokutu, žalovaný byl tedy úspěšný v 60 %. Od úspěchu žalovaného 60 % soud odečetl jeho neúspěch tj. 40 %. Žalovaný by měl tedy nárok na náhradu 20 % účelně vynaložených nákladů řízení, v důsledku nečinnosti však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl výrokem III. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

26. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.