8 C 38/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 124 774 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 110 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 32 753 Kč a pro -) zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 105 863 Kč od [datum] do zaplacení, <b>-) částku 18 909,07 Kč,</b> -) úrok ve výši 69,90 % ročně z částky 89 144,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 985,68 Kč a -) úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 89 144,40 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 238 680 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 124 774 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 93 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 69,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 630 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dubnem 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením, doplněním jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ocitl se v prodlení, když uhradil pouze 3 splátky po 6 630 Kč ([datum], [datum] a [datum]). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (pokuta 2 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Nová jistina úvěru činí 104 465,08 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaný měl tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne [datum] do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 104 465,08 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 89 144,40 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 320,68 Kč) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 18 909,07 Kč, dále úroku ve výši 69,9 % ročně z původní dlužné jistiny 89 144,40 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného 8,50% úroku z prodlení ročně z původní dlužné jistiny 89 144,40 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jako i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného ad.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný byl prověřen v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto a provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaný není evidován k insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Současně však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyl žalovaný v předvolání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] předsmluvních informací k této smlouvě soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 93 000 Kč na dobu trvání 30 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 198 900 Kč ve 30 měsíčních splátkách po 6 630 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dubnem 2021. Zápůjční úroková sazba činí 69,89 % ročně, RPSN 97,25 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z Dodatku [číslo] ke shora uvedené smlouvě vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením, doplněním jedinečného kódu, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo mu oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení jsou i základní parametry úvěru a splátkový kalendář.

4. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaný uvedl své pravidelné čisté měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč, což je podloženo výpisy z účtu žalovaného (viz bod 7 tohoto rozsudku). Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 860 Kč označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 700 Kč, celkem tedy měsíční výdaje ve výši 6 560 Kč. Žalovaný zde dále uvedl, že bydlení má vlastní. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného.

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalovaného zde ke dni [datum] není evidována žádná dlužná splátka.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 93 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy tento účet je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného. [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zdejšímu soudu sděleno, že tento účet skutečně patří žalovanému a dne [datum] byla na účet připsána částka 93 000 Kč představující poskytnutý úvěr.

7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] vyplývá, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka 30 445 Kč, dne [datum] částka 29 879 Kč, dne [datum] částka 30 285 Kč a dne [datum] částka 28 745 Kč Tyto částky představují mzdu žalovaného ze zaměstnání. Z informací uvedených v popisu těchto výpisů vyplývá, že tento účet patří žalovanému, výpisy byly provedeny z internetového bankovnictví dne [datum]. Z dalších výpisů z účtu žalovaného za období od ledna do března 2021 bylo zjištěno, že dne [datum] čerpal žalovaný prostřednictvím tohoto účtu úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč, v průběhu celého měsíce ledna 2021 postupně dále od společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 14 000 Kč, v průběhu měsíce února od společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 25 000 Kč, dále dne [datum] úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč a dále dne [datum] úvěr od společnosti [právnická osoba] ve výši 6 000 Kč.

8. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 3 splátky po 6 630 Kč, a to ve dnech [datum], [datum] a [datum] Celkem tedy uhradil žalobkyni splátky ve výši 19 890 Kč.

9. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru z důvodu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Zároveň byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 105 863 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

13. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

22. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy, zejména však výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka a dále z potvrzení předloženého žalovaným, ze kterého vyplývá příjem ze zaměstnání za měsíce prosinec 2020 až březen 2021. Dle těchto údajů byl žalovaný bezdětný, bydlel ve vlastním bydlením a měl příjem ze zaměstnání cca 30 000 Kč měsíčně, jak ostatně vyplývá i z doloženého dokladu (viz bod 7 tohoto rozsudku). Žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného na bydlení byly zjištěny ve výši 2 700 Kč měsíčně, další měsíční výdaje činí částku 3 860 Kč (viz bod 4 tohoto rozsudku).

25. Soud zcela postrádá doložení výdajů žalovaného, zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. Přestože je v listině Hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) uvedeno, že žalovaný nemá další splátky úvěrů, zápůjček či dalších závazků, soud z výpisů z účtu žalovaného v bodě 7 tohoto rozsudku zjistil, že v průběhu měsíců leden až březen 2021 žalovaný čerpal hned několik úvěrů, a to v celkové výši minimálně 100 000 Kč od nebankovních poskytovatelů úvěrů. Existence těchto úvěrů, zejména poté splátky nejsou však vůbec zohledněny ve výdajích žalovaného, přičemž tyto splátky rozhodně nebyly při takové výši úvěrů zanedbatelné výše. Soudu se nepodařilo zjistit, zda si žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného i jinak, než spoléháním se pouze na tvrzení žalovaného a předložení jediného dokladu, který navíc dokládal pouze příjem žalovaného ze zaměstnání. Jelikož tedy měl žalovaný bankovní účet, bylo nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalovaného, právě z výpisů z bankovního účtu za posledních 3 až 6 měsíců tak, jak to učinil i soud. Poskytovatel úvěru se však daném případě spokojil pouze s předložením jediného dokladu o příjmu žalovaného ze zaměstnání a existencí bankovního účtu žalovaného, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.

26. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

27. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila 93 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 19 890 Kč (3 x 6 630 Kč). Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 73 110 Kč (93 000 Kč – 19 890 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 73 110 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalovaného), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu zamítl dle výroku II. tohoto rozsudku pro částku 32 753 Kč (105 863 Kč – 73 110 Kč) na dlužné jistině, dlužném úroku za poskytnutí úvěru přirostlém ke dni zesplatnění úvěru a na náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, dále pro částku 18 909,07 Kč (smluvní pokuta) a pro úrok ve výši 69,9 % ročně z částky 89 144,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 985,68 Kč a úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 89 144,40 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 73 110 Kč, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 50,8 % (tj. ve vztahu k částce 73 110 Kč), v rozsahu 49,2 % úspěšná nebyla (ve vztahu k částkám 32 753 Kč, 18 909,07 Kč, 3 985,68 Kč a požadovaným úrokům, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Celkový úspěch žalobkyně tak činí 1,6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). S ohledem na téměř stejný podíl úspěchu a neúspěchu rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.