8 C 38/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 33 361 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:- částky , částka, ,- zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení,- částky , částka, ,- úroku ve výši 59,87 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 704, , částka, , úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, ,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Schopnost žalovaného splácet byla ověřena na základě prohlášení žalovaného, dokladů o příjmech a současně byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut dne , datum, úvěr ve výši , částka, , a to na účet uvedený ve smlouvě. Smlouvou se žalovaný zavázal úvěr splácet ve 36 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem únor 2022, s úrokem 59,87 % ročně. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, (pokuta 2 x , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka č. , hodnota, . a 2.) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, (, částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka č. , hodnota, . a 2.). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, a to konkrétně se splátkou č., hodnota, a úvěr byl k , datum, zesplatněn. Nová jistina úvěru činí , částka, , žalovaný měl tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne , datum, do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky , částka, (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši , částka, s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dnem , datum, do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši , částka, , dále úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K dotazu soudu na posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila následující. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý příjem žalovaného činí , částka, , celkové měsíční náklady žalovaného činí , částka, a volné zdroje ke splácení, po odečtení tisícikorunové rezervy činí , částka, . Dále žalobkyně zopakovala informace uvedené v žalobě. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně odkázala na paušální určení výdajů, výdaje tvrzené žalovaným a prohlášení žalovaného ve smlouvě. Dále žalobkyně uvedla, že toto je uvedeno v kartě hodnocení, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalobkyně dále uvedla, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Současně však žalobkyně jako důkaz označila informativní výpisy z bankovního účtu. Pokud jde o náklady na bydlení, tak žalovaný uvedl částku , částka, (nájemné + inkaso) a z tohoto žalobkyně vycházela. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost a s žalobkyní neměl uzavřenou žádnou další smlouvu, k dalším výdajům žalovaného žalobkyně nemá doklady.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání soudu dne , datum, se bez omluvy nedostavil. Proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Současně však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyl žalovaný v předvolání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.

4. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne , datum, jednala jako s klientem a žadatelem o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , číslo smlouvy , RČ, . Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, emailovou adresou.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy č. , RČ, a z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu, a to zasláním jedinečného kódu , Anonymizováno, žalovanému. Žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem, emailem a dále číslem účtu , č. účtu, . Celková výše úvěru dle smlouvy činila částku , částka, , celkem měl žalovaný zaplatit , částka, v 36 měsíčních splátkách po , částka, , každá splátka měla být uhrazena do 16. dne každého kalendářního měsíce. Úroková sazba činila dle smlouvy 59,87 % ročně. Dle smlouvy je smlouva v elektronické podobě uzavřena okamžikem odeslání oznámení o schválení na email uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku , částka, a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z Dodatku č. , hodnota, ke shora uvedené smlouvě vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením, doplněním jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo mu oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení jsou i základní parametry úvěru a splátkový kalendář.

6. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že v této žalovaný uvedl své pravidelné čisté měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, . K tomuto byl doložen částečný výpis z účtu ze dne , datum, (, částka, ), , datum, (, částka, ), , datum, (, částka, ) a , datum, (, částka, ). Jako zaměstnavatel je uveden , Anonymizováno, což odpovídá výpisům z účtu. Co se týče měsíčních výdajů žalovaného, je zde uvedená částka , částka, označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, , celkem tedy měsíční výdaje ve výši , částka, . Pokud jde o formu bydlení, je zaškrtnutý příznak vlastní. Dále je uvedeno, že žalovaný nežije s nikým v domácnosti. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalobkyně z příjmu , částka, odečetla výdaje , částka, a dospěla k částce , částka, jako volných měsíčních prostředků. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného.

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalovaného zde ke dni , datum, není evidována žádná dlužná splátka.

8. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zaražen do II. kategorie (vyšší body, menší riziko).

9. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, 6/2021 bylo zjištěno, že , datum, žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, , téhož dne odešla platba , částka, jako okamžitá úhrada, dne , datum, odešla z účtu platba , částka, jako okamžitá úhrada. Dne , datum, jsou uvedeny dvě splátky úvěrů. Obrat debet na účtu je za daný měsíc - , částka, , konečný zůstatek , částka, . Dále je v závěru tabulka úvěrů, kdy čísla úvěrového účtu jsou , Anonymizováno, , nesplacené jistiny jsou , částka, , , částka, a , částka, .

10. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že předmětný účet patřil žalovanému. Z výpisu z daného účtu za měsíc 10/2021 bylo zjištěno, že , datum, žalovaný čerpal neúčelovou část úvěru od Sberbank , částka, . Dne , datum, došlo na účet od , Anonymizováno, (splacení SU) , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , dne , datum, naopak odešlo , částka, , , částka, , , částka, , 105 487, , částka, , , částka, , , částka, a , částka, jako splátky úvěru. Dne , datum, odešla částka , částka, jako splátka. Dne , datum, částka , částka, jako okamžitá úhrada, , datum, odešla splátka , částka, . Obrat kredit představuje za daný měsíc , částka, a obrat debet představuje částku – , částka, , kdy částky zjištěné z výpisu z účtu neodpovídají částkám výdajů z hodnocení klienta. Z výpisu z účtu za měsíc 11/2021 bylo zjištěno, že dne , datum, odešla z účtu částka , částka, označená jako splátka , Anonymizováno, . Dne , datum, přišla na účet částka , částka, označená jako čerpání úvěru. Dne , datum, odešla z účtu částka , částka, jako splátka. Obrat kredit za tento měsíc představuje částku , částka, , obrat debet – , částka, , tedy výdaje neodpovídají údajům v hodnocení klienta. Z výpisu z účtu 12/2021 bylo zjištěno, že dne , datum, odešla částka , částka, jako splátka, dne , datum, částka , částka, jako splátka. Za tento měsíc představuje obrat kredit , částka, a obrat debet , částka, , konečný zůstatek -, částka, . V závěru je uvedeno číslo úvěrového účtu , Anonymizováno, a zůstatek nesplacené jistiny , částka, s tím, že , částka, je po splatnosti.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně odeslána částka , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, , kdy tento účet je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného. Sdělením banky bylo ověřeno, že účet patří žalovanému.

12. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil celkem , hodnota, splátek.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek č. , hodnota, a č. , hodnota, , u nichž se dostal do prodlení. Z výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k uhrazení dlužných splátek s tím, že byl upozorněn na možnost zesplatnění.

14. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr ze smlouvy č. , RČ, byl prohlášen za okamžitě spatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, .

15. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, , smluvní pokuty, částek , částka, a , částka, a dále úroku a upozorněn na možnost soudního vymáhání.

16. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

20. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

21. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

26. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni 5. 1. 2022 dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, výdaje žalovaného nebyly absolutně zjištěny a žalobkyně toto ani netvrdí, neboť odkazuje na normativní stanovení nákladů. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka a dále z výpisu z účtu, kdy byl zjištěn příjem za měsíce září 2021 – prosinec 2021 v průměrné výši , částka, , bylo zjištěno, že žalovaný uvedl bydliště ve vlastní nemovitosti, což ale nebylo ničím prokázáno a žalobkyně toto zkoumání ani netvrdí. Žalovaný neuvedl žádné jiné výdaje, i když z výpisu z účtu vyplývá, že v období říjen 2021 – prosinec 2021 přicházely na jeho účet různé částky jako čerpané úvěry, zároveň odcházely různé částky jako splátky. Nad to v samotných výpisech z účtů je uvedeno několik existujících úvěrů s bankou, zcela zřejmě byly některé splátky v prodlení. Soud tak zcela postrádá doložení zkoumání výdajů žalovaného, zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení, současně i aktuálních výdajů na život. V listině Hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaný nemá další splátky úvěrů, zápůjček či dalších závazků a žalobkyně se spokojila pouze s těmito tvrzeními a s výpisy z Registrů SOLUS a NRKI, dále žalobkyně po dluhovém zatížení nepátrala, a dokonce si nenechala doložit úplné výpisy z účtu, přičemž existenci účtu žalovaného měla žalobkyně ověřenou. Soud zde podotýká, že nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalovaného je právě z výpisů z bankovního účtu. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s předložením dokladu o příjmu žalovaného ze zaměstnání a existencí bankovního účtu žalovaného, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Konkrétní důkazy prokazující zkoumání skutečných výdajů žalovaného žalobkyně nepředložila ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., které jí bylo poskytnuto u jednání soudu dne , datum, .

29. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Judikaturu předloženou žalobkyní nelze na projednávanou věc aplikovat, neboť rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č.j. 75 ICm 3132/2019 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č.j. 33 ICdo 27/2021-82 řeší ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, konkrétně pak jeho výdajů, situaci, kdy poskytovatelem úvěru byla banka, která měla před poskytnutím úvěru detailní informace o veškerých příchozích i odchozích platbách z účtu žadatele o úvěr, což je zásadní odlišnost oproti projednávané věci. Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. I. ÚS 1543/21, stejně jako rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, č.j. 33 Cdo 1819/2023-133, pak řeší odlišnou právní situaci, kdy předmětem žaloby není zaplacení nároků z úvěrové smlouvy, ale nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu přeplatku na uhrazených splátkách.

30. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila , částka, , žalovaný neuhradil žádnou částku, z titulu bezdůvodného obohacení je tak povinen vrátit žalobkyni částku , částka, , proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

31. Pokud jde o částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, , úrok ve výši 59,87 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 704, , částka, , úrok ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s ohledem na výše citovanou judikaturu je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 42 %, v rozsahu 58 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně představuje částka , částka, a neúspěch představuje částka , částka, , , částka, , , částka, a úroky, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval, tj. , částka, a , částka, (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalovaný tak měl právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (od úspěchu se odečítá neúspěch), vzhledem k tomu, že žalovanému v důsledku neaktivity žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu (výrok II.).

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.