8 C 42/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 560 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 560 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 560 Kč a náhradu nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] předmětem byl neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy částka 27 500 Kč byla na základě smlouvy vyplacena žalovanému na účet a částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli smlouvy jako provize. Žalovaný se zavázal splatit částku 37 500 ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se zaplacení částky domáhala u soudu. Okresní soud ve Vyškově dne [datum] vydal elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Pohledávka ve výši 31 563 Kč byla zaplacena ve splátkách dne [datum] Touto žalobou se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 15 560 Kč na základě čl. IV bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta byla vypočtena jako 0,1% denně z částky 31 563 Kč od [datum] do [datum], a to v závislosti na jednotlivých úhradách.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělila žalobkyně, že byly vyžádány výplatní pásky za dva kalendářní měsíce, ze kterých činil průměr mezd 25 732,30 Kč, toto následně žalobkyně telefonicky ověřovala u zaměstnavatele s tím, že měsíční průměr žalovaného se pohybuje nad 20 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a odkázala na čestné prohlášení žalovaného o závazcích a výdajích. Při posuzování nákladů pak žalobkyně vycházela z normativních nákladů a z výše životního minima.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. bez na řízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, neboť žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovaným dne [datum]. Žalobkyně se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč měla tvořit provize zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal splatit částku 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Číslo účtu, kam měla být částka vyplacena je [bankovní účet]. Dle bodu IV. 1 písm. d) smlouvy se zbytek úvěru stane splatným v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Dle bodu IV. 2 písm. a) se zákazník zavazuje poskytovateli za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky, zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně a dle bodu 2 písm. b) se zákazník zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru pro případ, že se v důsledku prodlení zákazníka stane úvěr splatným.

5. Z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] bylo posláno 27 500 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

6. Z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] bylo posláno 2 500 Kč na účet [jméno] [příjmení] pod [variabilní symbol].

7. Z Čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 20 000 Kč. K výdajům žalovaný uvedl, že na bydlení vynaloží měsíčně 4 500 Kč, 4 000 Kč splátky úvěrů (vč. úvěrů ze stavebního spoření), 3 000 Kč další výdaje.

8. Z dokumentů – statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu, z výše normativních nákladů na bydlení, z životního minima 2020 byly zjištěny pouze obecné závěry týkající se výdajů domácností v ČR.

9. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že tento dokument je označen číslem smlouvy [číslo] a identifikuje žalovaného. Dále bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu 20 000 Kč, nákladů na bydlení 4 500 Kč, nákladů na úvěry 4 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 11 500 Kč. Normativní náklady na bydlení činily částku 5 374 Kč, životní minimum 3 410 Kč a nezabavitelná částka 5 856 Kč.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován s negativním výsledkem.

11. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován s negativním výsledkem.

12. Z fotografie z výpisu z účtu (o 5 položkách) bylo zjištěno, že neurčeného data byla na neuvedený účet vložena hotovost 10 000 Kč, následně přišlo 11 869 Kč od zaměstnavatele [příjmení] [anonymizováno], současně z účtu byla vybrána hotovost 1 000 Kč, 800 Kč byla platba kartou pro tipsport (s poznámkou sázení) a dále bylo odesláno 641 Kč (s poznámkou životní pojištění).

13. Ze stavu účtu bylo zjištěno, že účet na jméno žalovaného vykazuje zůstatek 0 Kč, zároveň účetní zůstatek je 17 110 Kč.

14. Z výplatních pásek za měsíc prosinec 2019, únor 2020 a březen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného v těchto měsících činí 27 960 Kč, 23 138 Kč a 26 099 Kč s tím, že každý měsíc byla vybrána záloha.

15. Z elektronického platebního rozkazu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 063 Kč, 4 500 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč, 1 483 Kč, příslušenství a náklady řízení 9 925 Kč. Tento elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne [datum].

16. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že na smlouvu [číslo] bylo k [datum] zaplaceno 31 563 Kč.

17. Z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení a z výpočtu smluvní pokuty bylo zjištěno, že žalobkyně při výpočtu smluvní pokuty vycházela z postupných splátek žalovaného a dospěla k částce 15 560,56 Kč.

18. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

22. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

23. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

25. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že reálné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní řádně zjištěny a ověřeny. Žalobkyně se pouze spokojila s tvrzením žalovaného a s obecnými statistickými výdaji osob a domácností. Pokud je zcela zřejmé že žadatel o úvěr má bankovní účet, což v tomto případě je evidentní, není jednodušší cesty, jak ověřit reálné výdaje žadatele tím, že si žalobkyně vyžádá výpisy z účtu (za delší časový úsek, např. alespoň 2 – 3 měsíce), žalobkyně tak neučinila, co víc, z úryvku výpisu z účtu (za předpokladu, že by se jednalo o účet žalovaného, což není zřejmé, vzhledem k tomu, že se jedná o nekvalitní fotografii, kde není účet označen) je zcela zřejmé, že výdaje žalovaným tak, jak jsou tvrzeny, neodpovídají skutečnosti, když je zcela evidentní stav konta, na úryvku z účtu se dokonce objevuje položka – 800 Kč označená jako„ sázky“ (tipsport). Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. S odkazem na absolutní neplatnost smlouvy tak, jak je uvedeno shora, nemůže obstát ani nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z absolutně neplatné smlouvy, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný jako zcela úspěšný účastník řízení by měl nárok na náhradu nákladů, ale v důsledku nečinnosti žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).