8 C 42/2023

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 560 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 560 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 560 Kč a náhradu nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo předmětem byl neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy částka 27 500 Kč byla na základě smlouvy vyplacena žalovanému na účet a částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli smlouvy jako provize. Žalovaný se zavázal splatit částku 37 500 ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se zaplacení částky domáhala u soudu. Okresní soud ve Vyškově dne datum vydal elektronický platební rozkaz číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Pohledávka ve výši 31 563 Kč byla zaplacena ve splátkách dne datum Touto žalobou se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 15 560 Kč na základě čl. IV bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta byla vypočtena jako 0,1% denně z částky 31 563 Kč od datum do datum, a to v závislosti na jednotlivých úhradách.

2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělila žalobkyně, že byly vyžádány výplatní pásky za dva kalendářní měsíce, ze kterých činil průměr mezd 25 732,30 Kč, toto následně žalobkyně telefonicky ověřovala u zaměstnavatele s tím, že měsíční průměr žalovaného se pohybuje nad 20 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a odkázala na čestné prohlášení žalovaného o závazcích a výdajích. Při posuzování nákladů pak žalobkyně vycházela z normativních nákladů a z výše životního minima.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. bez na řízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů, neboť žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovaným dne datum. Žalobkyně se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč měla tvořit provize zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal splatit částku 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Číslo účtu, kam měla být částka vyplacena je bankovní účet. Dle bodu IV. 1 písm. d) smlouvy se zbytek úvěru stane splatným v případě prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Dle bodu IV. 2 písm. a) se zákazník zavazuje poskytovateli za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky, zaplatit smluvní pokutu 0,1% denně a dle bodu 2 písm. b) se zákazník zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru pro případ, že se v důsledku prodlení zákazníka stane úvěr splatným.

5. Z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne datum bylo posláno 27 500 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol.

6. Z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne datum bylo posláno 2 500 Kč na účet jméno příjmení pod variabilní symbol.

7. Z Čestného prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 20 000 Kč. K výdajům žalovaný uvedl, že na bydlení vynaloží měsíčně 4 500 Kč, 4 000 Kč splátky úvěrů (vč. úvěrů ze stavebního spoření), 3 000 Kč další výdaje.

8. Z dokumentů – statistika rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu, z výše normativních nákladů na bydlení, z životního minima 2020 byly zjištěny pouze obecné závěry týkající se výdajů domácností v ČR.

9. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že tento dokument je označen číslem smlouvy číslo a identifikuje žalovaného. Dále bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu 20 000 Kč, nákladů na bydlení 4 500 Kč, nákladů na úvěry 4 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 11 500 Kč. Normativní náklady na bydlení činily částku 5 374 Kč, životní minimum 3 410 Kč a nezabavitelná částka 5 856 Kč.

10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován s negativním výsledkem.

11. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován s negativním výsledkem.

12. Z fotografie z výpisu z účtu (o 5 položkách) bylo zjištěno, že neurčeného data byla na neuvedený účet vložena hotovost 10 000 Kč, následně přišlo 11 869 Kč od zaměstnavatele příjmení anonymizováno, současně z účtu byla vybrána hotovost 1 000 Kč, 800 Kč byla platba kartou pro tipsport (s poznámkou sázení) a dále bylo odesláno 641 Kč (s poznámkou životní pojištění).

13. Ze stavu účtu bylo zjištěno, že účet na jméno žalovaného vykazuje zůstatek 0 Kč, zároveň účetní zůstatek je 17 110 Kč.

14. Z výplatních pásek za měsíc prosinec 2019, únor 2020 a březen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného v těchto měsících činí 27 960 Kč, 23 138 Kč a 26 099 Kč s tím, že každý měsíc byla vybrána záloha.

15. Z elektronického platebního rozkazu ze dne datum rozhodnutí číslo jednací bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 063 Kč, 4 500 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč, 1 483 Kč, příslušenství a náklady řízení 9 925 Kč. Tento elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne datum.

16. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, že na smlouvu číslo bylo k datum zaplaceno 31 563 Kč.

17. Z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení a z výpočtu smluvní pokuty bylo zjištěno, že žalobkyně při výpočtu smluvní pokuty vycházela z postupných splátek žalovaného a dospěla k částce 15 560,56 Kč.

18. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

22. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

23. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

24. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C číslo o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.

25. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že reálné výdaje žalovaného nebyly žalobkyní řádně zjištěny a ověřeny. Žalobkyně se pouze spokojila s tvrzením žalovaného a s obecnými statistickými výdaji osob a domácností. Pokud je zcela zřejmé že žadatel o úvěr má bankovní účet, což v tomto případě je evidentní, není jednodušší cesty, jak ověřit reálné výdaje žadatele tím, že si žalobkyně vyžádá výpisy z účtu (za delší časový úsek, např. alespoň 2 – 3 měsíce), žalobkyně tak neučinila, co víc, z úryvku výpisu z účtu (za předpokladu, že by se jednalo o účet žalovaného, což není zřejmé, vzhledem k tomu, že se jedná o nekvalitní fotografii, kde není účet označen) je zcela zřejmé, že výdaje žalovaným tak, jak jsou tvrzeny, neodpovídají skutečnosti, když je zcela evidentní stav konta, na úryvku z účtu se dokonce objevuje položka – 800 Kč označená jako„ sázky“ (tipsport). Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. S odkazem na absolutní neplatnost smlouvy tak, jak je uvedeno shora, nemůže obstát ani nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z absolutně neplatné smlouvy, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný jako zcela úspěšný účastník řízení by měl nárok na náhradu nákladů, ale v důsledku nečinnosti žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.