8 C 44/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 67 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67.750 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25% denně z částky 67.750 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 32 667 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 67.750 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 67.750 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce zapůjčil žalovanému částku 67.750 Kč, kterou žalovaný přijal a spotřeboval. Dne [datum] došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření dohody o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do jeho právního důvodu i výše a zavázal se uhradit jej nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení s plněním dluhu se žalovaný v dohodě zavázal uhradit žalobci smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny, a to až do úplného zaplacení dluhu. Ke dni splatnosti dluhu však žalovaný ničeho neuhradil. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný nijak nereagoval a ani poté ničeho neuhradil.

2. Žalovaný ve včas podaném odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, resp. v jeho doplnění k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť mu dluh vůči žalobci ve výši 67.750 Kč z titulu zápůjčky nevznikl. Není pravdou, že by dne [datum] uzavřel s žalobcem ústní smlouvu o zápůjčce, dle které by obdržel od žalobce částku 67.750 Kč. Dne [datum] žalovaný skutečně podepsal dohodu o uznání dluhu ve výši 67.150 Kč a jeho úhradě do [datum], kterou mu předložil žalobce, avšak dohoda nebyla podepsána žalobcem, ani nebyla žalovanému předána. Žalovaný dohodu podepsal krátce poté, co dne [datum] v nočních hodinách rozbil skleněnou výplň vstupních dveří do podniku [jméno] [příjmení] na ulici [ulice a číslo] v [obec] majitele [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce. Dohodu o uznání dluhu ve výši 67.750 Kč žalovaný podepsal v domnění, že po uhrazení uvedené částky na něj žalobce nepodá trestní oznámení. Do částky 67.750 Kč žalobce zahrnul jednak škodu způsobenou společnosti [právnická osoba] rozbitím dveří, současně náklady na opravu vozidla užívaného osobami pracujícího pro žalobce. Žalovaný byl následně obviněn z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. V trestním řízení byla škoda způsobená rozbitím skleněné výplně vstupních dveří vyčíslena na 14.624 Kč. Tuto škodu žalovaný poškozené společnosti [právnická osoba] uhradil a trestní řízení bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 90 T 16/2020 podmíněně zastaveno. Dohoda o uznání dluhu ze dne [datum] nic nemění na skutečnosti, že žalovaný s žalobcem dne [datum] žádnou ústní dohodu o zápůjčce neuzavřel a částku uvedenou v žalobě od žalobce neobdržel. Ve skutečnosti měla být tímto způsobem uhrazena škoda způsobená žalovaným společnosti [právnická osoba], kterou již žalovaný uhradil a náklady za opravu vozidla, za jehož opravu žalovaný neodpovídá. V rámci svého procesního stanoviska žalovaný dále konstatuje, že dohodnutá výše úroků z prodlení 0,25 % denně z dlužné částky je zcela zjevně nepřiměřená, zakládá zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků a odporuje funkcím tohoto institutu. Ujednání o výši úroků z prodlení by tak dle žalovaného mělo být soudem posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

3. Z dohody o uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedeného dne uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 67.750 Kč z titulu ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], na základě které předal žalobce žalovanému částku 67.750 Kč v hotovosti. Žalovaný výslovně prohlašuje, že tuto částku od žalobce převzal a spotřeboval a zavazuje se dlužnou částku uhradit v plné výši do [datum]. Pro případ, že žalovaný svůj dluh neuhradí řádně a včas, sjednávají si smluvní strany smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny od okamžiku prodlení žalovaného do úplného zaplacení. Dohoda o uznání dluhu je kromě žalovaného [celé jméno žalovaného] podepsána rovněž žalobcem [celé jméno žalobce].

4. Z výdajového pokladního dokladu [číslo] [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uvedeného dne vyplatil žalovanému v hotovosti částku 67.750 Kč. Jako účel platby je uvedena půjčka. Pokladní doklad je opatřen podpisy žalobce i žalovaného.

5. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možné soudní vymáhání. Výzva byla zaslána na adresu žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec].

6. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 16/2020 soud zjistil, že usnesením ze dne 26. 5. 2020, č.j. 90 T 16/2020-65, bylo podle § 223a odst. 1 trestního řádu za použití § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání obžalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození], pro skutek spočívající v tom, že dne [datum] v čase od 2:15 do 2:30 hodin po předchozí slovní rozepři se svou bývalou přítelkyní poškodil a následně rozbil úderem levé ruky a poté kopem nohou skleněnou výplň vstupních dveří do podniku [jméno] [příjmení] na ulici [ulice a číslo] v [obec], čímž poškozenému [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], způsobil škodu ve výši 14.624 Kč, v čemž je podanou obžalobou spatřováno spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Podle § 307 odst. 3 trestního řádu se obžalovanému stanoví zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání 12 měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z citovaného trestního spisu je zřejmé, že policejní orgán začal šetřit podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku na základě úředního záznamu vyhotoveného policejní hlídkou, která byla dne [datum] ve 2:20 hodin přivolána k zásahu do baru [jméno] [příjmení] na ulici [ulice a číslo] v [obec] pro agresivní chování žalovaného po telefonickém oznámení osoby přítomné na místě činu. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne [datum] mimo jiné vyplývá, že žalovaný ve své výpovědi uvedl, že při rozbití skleněné výlohy v baru [jméno] [příjmení] se zranil a byl hospitalizován v nemocnici. Když byl z nemocnice propuštěn, kontaktoval pana [celé jméno žalobce], s nímž se domluvil na splátce částky, kterou mu již dlužil. Poté byl kontaktován policií, policista mu doporučil, aby předložil písemný doklad o úhradě způsobené škody. Na tomto se chtěl s panem [celé jméno žalobce] domluvit, tento mu ale řekl, ať mu způsobenou škodu uhradí na účet a platbu policii prokáže výpisem z účtu. Právní zástupkyně žalovaného, která žalovaného zastupovala i v uvedené trestní věci, následně soudu vysvětlila, že jedna věc je škoda způsobená společnosti [právnická osoba] a druhá věc je, že poškozený požaduje po obžalovaném plnění půjčky, kterou již dříve obžalovanému poskytl a která je předmětem občanskoprávního sporu. Obžalovaný se proto obával, aby nedošlo ke sporu o tom, na co byly finance zaslány.

7. Z účastnické výpovědi žalobce zejména vyplynulo, že žalobce a žalovaného v minulosti pojil přátelský vztah, současně žalobce žalovaného zaměstnával. Žalovaný si opakovaně po dobu několika let od žalobce půjčoval peníze, zpravidla bez jakéhokoliv dokladu. V říjnu 2019 měl žalovaný u žalobce dluh ve výši cca 67.000 Kč, v té době způsobil majetkovou škodu v podniku žalobce na [název] ulici v [obec]. Poté se žalobce rozhodl s žalovaným ukončit spolupráci. Chtěl mít v ruce nějaký doklad o půjčce, proto si nechal od žalovaného podepsat dohodu o uznání dluhu. Dohoda se podepisovala v kanceláři žalobce na [název] ulici v [obec], kde žalobce vlastní druhý noční podnik. Podpisu byl přítomen pouze žalobce a žalovaný, bylo to v době, kdy byl podnik uzavřen, byla zde přítomna jen provozní [jméno] [příjmení], sestra žalobce, která zde vyřizovala provozní záležitosti a viděla žalovaného přicházet, v kanceláři při podpisu dohody však přítomna nebyla. Ze svého dluhu vůči žalobci žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil. K osobě navrhovaného svědka [jméno] [příjmení] žalovaný vypověděl, že je to jeho bývalý společník, se kterým se kvůli tunelování firmy ve zlém rozešel někdy v roce 2019. Ohledně svých vztahů s žalovaným žalobce se svědkem nikdy nic neřešil, ani nebyl přítomen u žádných jednání mezi žalobcem a žalovaným, pokud tedy o projednávané věci něco ví, tak jedině od žalovaného, s nímž ho pojí letité přátelství.

8. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil, že pro žalobce pracoval jako barman, půjčoval si od něj opakovaně peníze, které postupně splácel prací pro žalobce a v říjnu 2019 žalobci podepsal dohodu o uznání dluhu, v níž stvrdil, že mu dluží částku 67.500 Kč. Z titulu půjček však žalobci v té době dlužil 34.000 Kč, k tomu žalobce připočetl rozbité dveře v hodnotě 15.000 Kč, které mu žalovaný následně uhradil v rámci probíhajícího trestního řízení a opravy firemního automobilu, který společně s dalšími zaměstnanci užíval. Dohodu o uznání dluhu podepsal v den, kdy byl po úrazu propuštěn z nemocnice, měl obavy z trestního stíhání, proto chtěl mít vše za sebou. Žalovaný dále potvrdil, že podpis na příjmovém pokladním dokladu ze dne [datum] je jeho, popřel však, že by listinu podepisoval dne [datum] i to, že by od žalobce jednorázově dostal částku 67.750 Kč. Při opakovaných půjčkách se vždy jednalo o menší částky – např. 10.000 Kč či 15.000 Kč. Svědek [jméno] [příjmení] je dlouholetý kamarád žalovaného, u podpisu dohody o uznání dluhu dne [datum] přítomen nebyl, věděl ale, že si žalovaný od žalobce půjčoval peníze, které mu byly následně sráženy žalobcem ze mzdy, neboť také pracoval v baru [jméno] [příjmení].

9. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se zná s oběma účastníky řízení, žalovaný je již od dětství jeho kamarád, s žalobcem v minulosti podnikal, avšak nepohodli se a spolupráci před několika lety ukončili. V době, kdy pracoval jako provozní v baru [jméno] [příjmení], měl přístup k výplatám zaměstnanců a věděl tedy, že žalobce žalovanému strhával nějaké peníze z výplaty. O tom, že si žalovaný od žalobce půjčuje peníze, věděl i od žalovaného. Ten svědkovi řekl, že se mu nezdá částka, kterou po něm žalobce požaduje, ale že mu pod nátlakem podepsal nějakou listinu. U podpisu dohody o uznání dluhu ale svědek přítomen nebyl.

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], sestra žalobce, ve své výpovědi potvrdila toliko to, že dne [datum] pouštěla žalovaného do podniku v [název] ulici v [obec], kde má žalobce svoji kancelář. Bylo to v době, kdy byl podnik uzavřen. Žalovaný přišel sám na jednání se žalobcem, u tohoto však přítomna nebyla, neví, o čem jednali. Má obecné informace o tom, že žalovaný si od žalobce půjčoval peníze, o jaké částky se jednalo a jakým způsobem žalovaný dluh splácel, informace nemá.

11. Takto provedené dokazování považuje soud za úplné a dostatečné k řádnému objasnění skutkového stavu, proto zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], obrazovým záznamem z bezpečnostní kamery z baru [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a vypracováním znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Navrhovaný znalecký posudek je zcela nadbytečný v situaci, kdy žalovaný v řízení nepopíral, že jak podpis na Dohodě o uznání dluhu, tak podpis na výdajovém pokladním dokladu ze dne [datum], jsou jeho vlastnoručními podpisy, zpochybňoval pouze okolnosti, za nichž obě listiny podepsal. Oba další navrhované důkazy (výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a obrazový záznam z bezpečnostní kamery) pak měly dle žalobce prokazovat tvrzení žalobce ohledně toho, co se [datum] v nočních hodinách událo v baru [jméno] [příjmení]. Incident, k němuž uvedeného dne v podniku žalobce došlo, byl však v řízení dostatečně prokázán obsahem připojeného trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 16/2020, současně v situaci, kdy mezi účastníky řízení není sporné, že žalovaný dne [datum] způsobil žalobci škodu na majetku ve výši 14.624 Kč, která byla následně v rámci trestního řízení v plné výši uhrazena, jsou podrobnější okolnosti uvedeného protiprávního jednání žalovaného pro posouzení projednávané věci irelevantní.

12. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] podepsal Dohodu o uznání dluhu, v níž výslovně prohlásil a učinil nesporné, že žalobci dluží částku 67.750 Kč z titulu ústní smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které převzal téhož dne výše uvedenou částku od žalobce v hotovosti, přičemž ke dni [datum] na svůj dluh ničeho neuhradil. Dlužnou částku ve výši 67.750 Kč se žalovaný zavázal uhradit žalobci v plné výši do [datum]. Součástí Dohody o uznání dluhu je i sjednání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny od okamžiku prodlení žalovaného do úplného zaplacení. Žalobce v řízení výslovně potvrdil, že Dohodu o uznání dluhu podepsal, zpochybňoval pouze okolnosti, za nichž byla sepsána, spočívající v psychickém tlaku v důsledku probíhajícího trestního řízení, které proti němu bylo v té době vedeno, v němž byl obviněn z trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku z majetku žalobce a výši dluhu uvedenou v dohodě.

16. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 29 Odo 1297/2004). Účinky uznání dluhu nevyžadují souhlas nebo jakoukoliv součinnost ze strany věřitele. Přestože se jedná o jednostranný právní úkon dlužníka, nic nebrání tomu, aby byl projeven v rámci smlouvy uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu 23 Cdo 4603/2009 nebo 32 Cdo 2940/2010). V projednávané věci jsou tak zcela neopodstatněné námitky žalovaného, že Dohoda o uznání dluhu nebyla podepsána žalobcem, jakožto věřitelem (což bylo navíc vyvráceno předloženou listinou obsahující podpisy obou smluvních stran) a že žalovanému nebylo jedno vyhotovení dohody předáno – pro zákonem předpokládané účinky uznání dluhu je podstatné, že se prohlášení žalovaného dostalo do sféry žalobce, což v řízení nijak zpochybňováno nebylo. Dohodu o uznání dluhu ze dne [datum] proto soud považuje za platnou a vyvozuje z ní zákonem předpokládané právní důsledky spočívající jednak v existenci vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době uznání a současně důsledek v podobě přenesení důkazního břemene na žalovaného, jež měl v řízení povinnost prokázat, že dluh, jehož splnění se žalobce domáhal, neexistuje. Této povinnosti však žalovaný nedostál, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu, kdy soud v řízení provedl všechny důkazy navrhované žalovaným, avšak žádným z nich nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že skutečná výše dluhu je nižší než je uvedeno v Dohodě o uznání dluhu, a to proto, že žalovaný po podpisu dohody nahradil škodu, kterou žalobci způsobil svým protiprávním jednáním dne [datum], která byla původně zahrnuta do celkové výše dluhu a dále byl do celkové dlužné částky zahrnutý závazek žalovaného k zaplacení nákladů na opravu služebního vozidla, které žalovaný užíval při výkonu pracovní činnosti pro žalobce. Žalovaným tvrzené skutečnosti nevyplynuly ani z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] ani z obsahu připojeného trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 16/2020, když v protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] žalovaný v souvislosti se zkoumáním podmínek pro možné podmíněné zastavení trestního stíhání, mezi něž patří i úhrada způsobené škody, uvádí, že má vůči žalobci (v trestním řízení v postavení poškozeného) jednak závazek z titulu náhrady škody způsobené trestným činem a nezávisle na tom další závazek z titulu dříve poskytnuté zápůjčky. Z uvedeného je zřejmé, že směšování obou závazků je účelovou obranou žalovaného vedenou snahou snížit výši dluhu vůči žalobci o částku zaplacenou žalobci z jiného právního důvodu v souvislosti s trestním řízením. Jelikož žalovaný v řízení neunesl svoji procesní povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k neexistenci utvrzeného dluhu, resp. její výše, musí platit skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka existence dluhu a jeho výše, založená platným prohlášením žalovaného o uznání dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010), aniž by žalobce musel v řízení prokázat předání peněz z titulu zápůjčky, které by jinak, pokud by žalovaný svůj dluh platně neuznal, prokazovat musel, neboť smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z. má reálnou, nikoliv konsenzuální povahu a je uzavřena až předáním předmětu zápůjčky vydlužiteli. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal (ani netvrdil), že by částku 67.750 Kč žalobci do [datum], popř. kdykoliv později, byť částečně uhradil, shledal soud žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl, a to včetně dohodnutých úroků z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty k plnění, tj. od [datum] do zaplacení.

17. Ke sjednané výši úroku z prodlení soud uvádí, že ustanovení § 1970 o.z. má dispozitivní charakter - umožňuje sjednat výši úroku z prodlení smluvně, pouze pro případ, že výše úroků z prodlení sjednána není, stanoví, že se za ujednanou považuje výše stanovená nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě soud neshledal dohodnutou výši úroku z prodlení 0,25 % denně z dlužné jistiny jako rozpornou s dobrými mravy ani v rozporu s účelem institutu úroků z prodlení, s to s ohledem na skutečnost, že samotná zápůjčka nebyla nijak úročena a s přihlédnutím k dlouhodobým vztahům mezi účastníky, kdy žalovaný si od žalobce půjčoval peníze opakovaně, své dluhy vůči žalobci splácel částečně prací vykonávanou pro žalobce, uvedená praxe však v době uzavření dohody o výši úroků z prodlení skončila v důsledku protiprávního jednání, kterého se žalovaný dopustil na majetku žalobce. Je tedy zřejmé, že v daném konkrétním případě byl sjednaný úrok z prodlení jediným nástrojem, který ve vztahu k dlužníkovi plnil sankčně – motivační funkci a jeho účelem bylo donutit žalovaného k řádnému splnění závazku. Dle názoru soudu tak sjednaná výše úroku z prodlení nezakládala zjevnou nerovnost v právech a povinnostech účastníků smluvního vztahu, proto soud dohodu stran o výši úroku z prodlení považuje za platnou. Uvedený závěr přitom není v rozporu s právním závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, na nějž ve svém procesním stanovisku upozorňoval žalovaný, když zde posuzovaný úrok z prodlení je jednak dvojnásobný oproti projednávané věci, současně soud v souladu s právními závěry vyslovenými v citovaném judikátu řádně posoudil všechna zde uvedená kritéria pro posouzení rozporu smluvního úroku z prodlení s dobrými mravy.

18. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl žalobce zcela úspěšný. Náklady žalobce účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 710 Kč dle položky 2 písm. c) Sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 7 x 3 820 Kč dle § 7, § 8, § 11 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za úkony příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, 2x písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a 2x účast u jednání soudu nepřesahující dvě hodiny dne [datum] a dne [datum], tj. celkem odměna ve výši 26 740 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkon – písemné podání ze dne [datum], kdy se jednalo fakticky pouze o žádost žalobce o zaslání písemného odůvodnění odporu žalovaného. Náklady žalobce dále spočívají v náhradě cestovních nákladů právního zástupce na trase [obec] - Vyškov a zpět k jednání soudu dne [datum] a dne [datum], tj. 2 x 74 km [osobní automobil], [registrační značka] při průměrné spotřebě dle TP 6,4 l /100 km, ceně benzinu Natural 95 ve výši 44,50 Kč a amortizaci ve výši 4,70 Kč na 1km, tj. 1 117 Kč (2x 558,50 Kč). Náklady právního zastoupení tak celkem tvoří částku 29 957 Kč, se zaplaceným soudním poplatkem činí náklady řízení žalobce částku 32 667 Kč.

19. Co do lhůty ke splnění povinnosti soud rozhodl v souladu s § 160 o. s. ř.