8 C 48/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 70 122 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 484 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení: -) částky 13 710 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky 58 194 Kč ve výši 8,5% ročně od 22. 9. 2021 do zaplacení, -) částky 11 928 Kč, -) úroku ve výši 59,77 % ročně z částky 49 451,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 898,40 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 49 451,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 158 860 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 20. 4. 2022 domáhá zaplacení částky 70 122 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Schopnost žalovaného splácet byla ověřena na základě prohlášení žalovaného, dokladů o příjmech a současně byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Na základě tohoto provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, a to na účet uvedený ve smlouvě. Smlouvou se žalovaný zavázal úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 758 Kč splatných vždy k 17 dni každého kalendářního měsíce s úrokem 59,77 % p.a. Žalovaný uhradil částky 1 500 Kč, 1 258 Kč, 2 758 Kč, další splátky již žalovaný nehradil. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (pokuta 2 x 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, a to konkrétně se splátkou [číslo] úvěr byl k 20. 9 2021 zesplatněn. Nová jistina úvěru činí 56 796 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaný měl tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne [datum] do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 56 796,65 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru 49 451,75 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 344,90 Kč) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 11 928 Kč, dále úroku ve výši 59,77 % p.a. z částky 49 451,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 898,40 Kč, úroku ve výši 8,5 % p.a. z částky 49 451,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 158 860 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání soudu dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán předvoláním doručeným do datové schránky, jenž má žalovaný zřízenu. Proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Současně však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o.s.ř., neboť s ohledem na právní posouzení věci nebyl žalovaný v předvolání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] předsmluvních informací k této smlouvě a z prohlášení klienta soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši [částka] na dobu trvání 48 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 132 384 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 758 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje květnem 2021. Zápůjční úroková sazba činí 59,77 % ročně, RPSN 79,19 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z Dodatku [číslo] ke shora uvedené smlouvě vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením, doplněním jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou se smlouvě. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo mu oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení jsou i základní parametry úvěru a splátkový kalendář.

4. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaný uvedl své pravidelné čisté měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč, což je podloženo potvrzením o příjmu a výplatními páskami za leden a únor 2021. Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 860 Kč označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2 800 Kč, celkem tedy měsíční výdaje ve výši 6 660 Kč. Pokud jde o formu bydlení, je zaškrtnutý příznak jiné. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalobkyně z příjmu 22 000 odečetla výdaje 6 660 Kč a dospěla k částce 14 340 Kč jako volných měsíčních prostředků. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného včetně veřejné listiny o identifikaci osoby.

5. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalovaného zde ke dni [datum] není evidována žádná dlužná splátka.

6. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zaražen do II. kategorie (vyšší body do interní Score Card).

7. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) a z dokladu o provedení bankovní transakce ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 50 000 Kč na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet], kdy tento účet je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet žalovaného a byl ověřen žalobkyní. Sdělením [anonymizováno] [příjmení] [jméno], ze dne [datum] bylo zdejšímu soudu sděleno, že tento účet skutečně patří žalovanému a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 50 000 Kč představující poskytnutý úvěr.

8. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 2 splátky, a to první část první splátky 1 500 Kč dne [datum] a druhá část první splátky 1 258 Kč dne [datum], dne [datum] zaplatil žalovaný druhou splátku ve výši 2 758 Kč, žádnou další splátku již žalovaný neuhradil.

9. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek [číslo] upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru z důvodu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Zároveň byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 58 194 Kč.

12. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

13. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

17. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

18. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C [číslo] o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

23. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy, zejména však výdaje žalovaného. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka a dále z potvrzení předloženého žalovaným, ze kterého vyplývá příjem ze zaměstnání za poslední tři měsíce 22 220 Kč a z doložených výplatních pásek za měsíc leden a únor 2021. Dle dalších údajů byl žalovaný bezdětný a bydlel neznámo jak. Zde si soud dovoluje též upozornit na skutečnost, že žalovaný uvedl svůj trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], což je adresa městského úřadu. Žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného na bydlení byly zjištěny ve výši 2 800 Kč měsíčně, další měsíční výdaje činí částku 3 860 Kč (viz. bod 4 tohoto rozsudku).

25. Soud zcela postrádá doložení výdajů žalovaného, zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. V listině Hodnocení klienta (viz bod 4 tohoto rozsudku) je uvedeno, že žalovaný nemá další splátky úvěrů, zápůjček či dalších závazků a žalobkyně se spokojila pouze s těmito tvrzeními a s výpisy z Registrů SOLUS a NRKI, dále žalobkyně po dluhovém zatížení nepátrala, a dokonce si nenechala doložit výpis z účtu, když existenci účtu měla žalobkyně ověřenou. Soud zde podotýká, že nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalovaného je právě z výpisů z bankovního účtu. V případě bydlení je pak zcela nepochopitelně zaškrtnut příznak jiné a dále nespecifikováno, když u posuzování schopnosti splácet je posuzování nákladů na bydlení nedílnou složkou, která zde byla zcela opomenuta, tím spíše pokud žalovaný má trvalý pobyt shodný s adresou městského úřadu, tato skutečnost je jednoduše ověřitelná. Poskytovatel úvěru se však v daném případě spokojil pouze s předložením dokladu o příjmu žalovaného ze zaměstnání a existencí bankovního účtu žalovaného, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele.

26. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

27. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila 50 000 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 5 516 Kč. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 44 484 Kč (50 000 Kč – 5 516 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy výrokem I. žalobě v této částce vyhověl.

28. Pokud jde o částku 13 710 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky 58 194 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, částku 11 928 Kč a úrok ve výši 59,77% p.a. z částky 49 451,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 898,40 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a. z částky 49 451,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 158 860 Kč, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Částku 5 516 Kč žalovaný uhradil, tuto částku tak bylo nutné odečíst z částky, o niž se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobci nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 49,38 %, v rozsahu 50,62 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně představuje částka 44 484 Kč a neúspěch představuje částka 13 710 Kč, 11 928 Kč, 1 898,4 Kč a úroky, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). S ohledem na téměř stejný podíl úspěchu a neúspěchu rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.