8 C 5/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 6 263,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 720 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5 720 Kč od 28. 12. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 543,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 401,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 055,96 Kč, úrok 29 % ročně z částky 6 263,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 543,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 6 263,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 330 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 204 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté zápůjčky ve výši 7 000 Kč a poplatku ve výši 5 330 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne [datum]. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Celkem žalovaná uhradila částku 1 280 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 263,01 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně od 2. 10. 2018 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (s účinností k témuž dni), postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 6 263,01 Kč představující dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 401,52 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 2. 10. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 055,96 Kč (z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 28. 12. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

3. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalované poskytnout částku 7 000 Kč za poplatek 5 330 Kč. Poplatek sestává z úroku 932 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 194 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 2 204 Kč Částku 12 330 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaná zavázala uhradit ve 45 hotovostních týdenních splátkách, výše splátky je 274 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 15 smlouvy). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit v den, kdy uplyne 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Výše RPSN činí 313,90 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 29 % ročně při počtu 45 týdenních splátek. Žalovaná převzala zápůjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná si zvolila hotovostní režim splátek. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek. Administrativní činnost a komfortní splácení zahrnuje činnost specifikovanou taktéž v čl. 2 smluvních podmínek a hotovostní režim splátek zahrnuje mimo jiné výběr řádných i mimořádných splátek zápůjčky v hotovosti v místě bydliště zákazníka a jejich zápis do karty splátek zákazníkovi, převoz hotovosti od zákazníka, návštěvy zákazníka v místě bydliště v termínech všech splátek a telefonické či osobní sjednání času návštěvy zákazníka zástupcem. Dle čl. 18 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 10 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 16 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (čl. 19). Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 22 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovanou samostatně podepsány.

5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání a 3 vyživované osoby, žije v nájmu, motorové vozidlo nevlastní. Zápůjčku požaduje pro úhradu výdajů dětí, je na rodičovské dovolené. Žalovaná doložila občanský průkaz a rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku ze dne [datum] (toto není připojeno k zákaznické kartě). Uvedla, že nemá zápůjčky u jiných společností. Čistý měsíční příjem žalované (žadatele) činí 7 600 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 18 500 Kč (bez bližší specifikace), odhadované měsíční výdaje žalované (žadatele) 2 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], a to za úplatu s účinností k témuž dni. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 45 ze 169). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] (předáno k poštovní přepravě dne [datum]) soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni a upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy ze dne [datum]).

7. K dotazu soudu, jak byla prověřována úvěruschopnost žalované, žalobkyně svým podáním ze dne [datum] soudu sdělila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z výměry podpory – rozhodnutí rodičovský příspěvek ze dne [datum] a insolvenčního rejstříku, kde zjistil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Dále zopakovala informace uvedené žalovanou v zákaznických kartách, které jsou podrobněji uvedeny v bodu 5 tohoto rozsudku a zopakovala ustanovení v předmětné smlouvě o zápůjčce, která stanoví, že žalovaná je povinna uvést úplné, přesné a pravdivé informace a nezamlčet žádné skutečnosti.

8. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

14. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

15. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

17. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovanou společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o zápůjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartách zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaná zavázala poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče příjmů žalované, byl zjištěn rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Dále jsou zde uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 26 100 Kč, zde však není uvedeno, o jaký druh příjmu se jedná, jaký je zdroj tohoto příjmu, zda je pravidelný či nikoliv, kdo tento příjem pobírá ani další doplňující informace. Ze seznamu požadovaných dokumentů nevyplývá, jak si právní předchůdce žalobkyně tento ověřil, zda vůbec. Ve výdajích jsou poté uvedeny odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 2 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke třem dalším osobám, tato částka není schopna pokrýt veškeré měsíční výdaje samotné žalované, natož tak dalších 3 osob, které je žalovaná povinna vyživovat. Dále soud podotýká, že z povahy vyžadovaných dokladů (rozhodnutí o rodičovském příspěvku) vyplývá, že těmito byl zjištěn pouze příjem žalované, nikoliv její výdaje. Soud má tudíž za to, že výdaje žalované nebyly reálně zjišťovány a jejich výše byla právním předchůdcem žalobkyně upravena tak, aby žalovaná dosáhla na předmětnou zápůjčku a bylo možné smlouvu o zápůjčce uzavřít. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.).

21. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila 7 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 1 280 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 720 Kč (7 000 Kč – 1 280 Kč), které je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 5 720 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalované) a pro zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 5 720 Kč od [datum] do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak, jak je dle žaloby požadováno žalobkyní).

22. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl pro částku 543,01 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 401,52 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 2. 10. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 055,96 Kč (z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 28. 12. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 263,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 543,01 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 o. s. ř. Dle odst. 1 tohoto ustanovení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Odst. 3 téhož ustanovení stanoví, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 91 %, soud se tedy rozhodl přiznat jí náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 200 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální částce 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 1 489 Kč.