8 C 54/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 22 696 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 536,25 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 15 536,25 Kč od 21. 6. 2016 do zaplacení.

II. Soud žalobu pro částku 7 159,75 Kč a pro -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 24 468 Kč od 21. 6. 2016 do 24. 2. 2017 ve výši 1 356,89 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 24 258,08 Kč od 25. 2. 2017 do 3. 4. 2017 ve výši 206,13 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 24 048,16 Kč od 4. 4. 2017 do 26. 4. 2017 ve výši 123,68 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 23 838,24 Kč od 27. 4. 2017 do 14. 7. 2017 ve výši 421,11 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 23 715,87 Kč od 15. 7. 2017 do 18. 8. 2017 ve výši 185,61 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 23 488,99 Kč od 19. 8. 2017 do 9. 10. 2017 ve výši 273,12 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 23 279,07 Kč od 10. 10. 2017 do 14. 12. 2017 ve výši 343,56 Kč, -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 23 098,49 Kč od 15. 12. 2017 do 3. 3. 2020 ve výši 4 183,71 Kč a -) zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 22 696,25 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení <b>zamítá.</b>

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 931 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaná je oprávněna splnit povinnost uvedenou ve výroku I. a (po splnění povinnosti ve výroku I.) povinnost uvedenou výroku III. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do 30. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 22 696 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 159,58 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 692 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje březnem 2016. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 81 216 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, ocitla se v prodlení, když uhradila pouze 3 splátky, a to 1 000 Kč dne [datum], 696 Kč dne [datum] a 1 000 Kč dne [datum], tj. celkem částku 2 692 Kč. Bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 60 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Nová jistina úvěru činí 76 752,25 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaná měla tuto uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 490 Kč (135,36 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení této pokuty u splátky [číslo]; dále pokuta 219,96 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení této pokuty u splátky [číslo]). Po zesplatnění úvěru bylo žalobkyni uhrazeno žalovanou 9 splátek v celkové výši 1 771,75 Kč v období od [datum] do [datum]. Žalovaná tedy ke dni podání žaloby dluží následující – částku 22 206,25 Kč (nová jistina s příslušenstvím), 490 Kč (neuhrazené smluvní pokuty) a zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z nové jistiny od data následujícího po dni zesplatnění, tj. od [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované ad.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná byla prověřena v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto a provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována k insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaná soudu svým podáním ze dne [datum] sdělila, že žádá o splátkový kalendář, je samoživitelka, ale ráda by dluh splácela.

3. Žalobkyně i žalovaná k dotazu soudu sdělily, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně se svým podáním ze dne [datum] vyjádřila tak, že s plněním ve splátkách souhlasí, ale v minimální výši měsíční splátky po 850 Kč.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu trvání 48 měsíců. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 81 216 Kč ve 48 splátkách po 1 692 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činí 159,58 % ročně, RPSN 159,58 %. V případě splacení vždy prvních 25 splátek a následně vždy každých 24 splátek bude úvěrovanému za podmínky schválení ze strany úvěrujícího úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. úvěrující poskytne úvěrovanému revolving (další peněžní prostředky pro potřebu úvěrovaného, o něž je rozšířeno čerpání úvěru), čímž dojde k prodloužení doby trvání úvěru. Výše revolvingu činí 8 934 Kč, při poskytnutí každého revolvingu se celková výše úvěru navyšuje o tento poskytnutý revolving. Celková částka splatná úvěrovaným se v případě poskytnutí každého revolvingu navyšuje o 40 608 Kč a doba trvání spotřebitelského úvěru se s poskytnutím každého revolvingu prodlužuje o 24 měsíců. Počet splátek se poskytnutím každého revolvingu navyšuje o 24 měsíčních splátek (výše i datum splatnosti zůstávají beze změny). Výpůjční úroková sazba v revolvingu činí 146,36 %, RPSN činí 676,43 % (v případě poskytnutí revolvingu). Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě, že úvěrovaný neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas nebo v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její splátky o délce 60 dnů, dochází automaticky k zesplatnění úvěru (tj. stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře, tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnutý do těchto splátek). V případě, že dojde k zesplatnění úvěru, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti je úvěrující oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, o více než 30 dnů ve výši 13 % z dlužné splátky. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo jí oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení je i splátkový kalendář. Žalovaná si dopis osobně převzala dne [datum].

5. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že v této žalovaná uvedla své příjmy ze zaměstnání ve výši 10 000 Kč měsíčně. Co se týče měsíčních výdajů, je zde uvedená částka 3 800 Kč označená jako výdaje na úvěrovanou, dále výdaje na nájem, inkaso, dopravu ve výši 4 000 Kč a volné zdroje ve výši 2 200 Kč (příjmy mínus výdaje). Žalovaná zde dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli a skutečnost, že pracuje na hlavní pracovní poměr, má středoškolské vzdělání s maturitou a žije u rodičů. V listině je poznámka od obchodního zástupce úvěrujícího, že,,chybí inkaso.“ K listině je přiložena oboustranná kopie občanského průkazu úvěrované. Dále je přiložena pracovní smlouva žalované a výplatní páska za měsíc prosinec 2015, ve kterém měla žalovaná čistý příjem ve výši 7 426 Kč, dále za měsíc říjen 2015 s příjmem 12 565 Kč a září 2015 s příjmem 12 160 Kč. Dále je přiložen výpis z účtu žalované za měsíc listopad 2015 a částečný výpis z účtu za měsíc říjen 2015 (pouze řádek s příchozí mzdou od zaměstnavatele), z nichž je zřejmé, že účet byla v obou měsících připsána mzda žalované.

6. Z karty klienta ke shora uvedené úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná v období od [datum] do data zesplatnění úvěru [datum] uhradila celkem 3 splátky v celkové výši 2 692 Kč (1 000 Kč + 692 Kč + 1 000 Kč). Po zesplatnění, konkrétně v období od [datum] do [datum] uhradila celkem 10 splátek v celkové výši 1 771,75 Kč Celkem tedy žalovaná na daný úvěr uhradila 4 463,75 Kč (2 692 Kč + 1 771,75 Kč).

7. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že k osobě žalované zde ke dni [datum] není evidována žádná dlužná částka. Z výpisu z registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo v tomto registru přiřazeno skóre 253 (bez bližší specifikace).

8. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) vyplývá, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 20 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] [právnická osoba], adresovaným soudu dne [datum], bylo zjištěno, že tento účet patří žalované a že částka 20 000 Kč zaslaná žalobkyní byla na účet zaslána dne [datum]. Soud si dále nechal předložit bankou výpisy z účtu žalované za období od prosince 2015 do ledna 2016, ze kterých vyplývají další závazky žalované – dne [datum] čerpala úvěr ve výši 4 000 Kč od [právnická osoba], s. r. o. a dne [datum] úvěr ve výši 33 929,04 Kč od neznámého věřitele. Dále je zde několik plateb označených jako splátky, např. dne [datum] ve výši 800 Kč, dne [datum] ve výši 667 Kč a dne [datum] ve výši 4 428,24 Kč.

9. Dopisem ze dne [datum] nazvaným jako Pokus o smír byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek a upozorněna na možnost uplatnění smluvních pokut.

10. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze shora uvedené smlouvy o úvěru. Zároveň byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky sestávající se z dlužných splátek a neuhrazené penalizační faktury v celkové výši 79 014 Kč.

11. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možné soudní vymáhání, nebude-li ve lhůtě uhrazena.

12. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalované, ta byla dle tvrzení žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI), dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Následně byl proveden tzv. scoring žalované (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta jsou uvedeny měsíční příjmy a výdaje žalované a údaje o jejím zaměstnavateli (viz bod 5 tohoto rozsudku).

13. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.

14. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

15. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

23. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni [datum] dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované.

25. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v kartě hodnocení zákazníka. Dle těchto údajů měla žalovaná měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 10 000 Kč měsíčně. Další příjmy neuvedeny. Příjem ze zaměstnání byl ověřen výplatními páskami za měsíce září, říjen a prosinec 2015 a pracovní smlouvou. Žalobkyně dále doložila výpis z účtu žalované za měsíc listopad 2015. Co se týče ověřování příjmů žalované, nemá soud k tomuto výtky, snad jen k výpočtu průměrného měsíčního příjmu, který činí 10 717 Kč, avšak jedná se pouze o drobný nedostatek, který je navíc ku prospěchu žalované (její příjmy byly v reálu vyšší).

26. Soud však zcela postrádá doložení výdajů žalované, zejména výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. V listině hodnocení klienta (viz bod 5 tohoto rozsudku) je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů a že nemá další závazky, které by musela splácet. Jak však vyplývá z výpisů z účtu žalované za období od prosince 2015 do ledna 2016 (viz bod 6 tohoto rozsudku), žalovaná měla minimálně 2 další úvěrové závazky. Dne [datum] čerpala úvěr ve výši 33 929,04 Kč od neznámého věřitele. Dále je zde několik plateb označených jako splátky, např. dne [datum] ve výši 800 Kč, dne [datum] ve výši 667 Kč a dne [datum] ve výši 4 428,24 Kč. Existenci těchto závazků mohla zjistit stejně jako soud i žalobkyně, která po žalované mohla a především měla vyžadovat předložení více než 1 měsíčního výpisu z účtu, a to právě z důvodu, aby si ověřila, zda z účtu žalované nejsou činěny další splátky či zda na tomto účtu neprobíhá čerpání dalších úvěrů.

27. V listině hodnocení klienta jsou dále uvedeny výdaje na žalovanou ve výši 3 800 Kč měsíčně. Soudu je však z jeho úřední činnosti známo, že tuto částku uvádí žalobkyně v drtivé většině svých úvěrových smluv, tudíž je zřetelné, že se nejedná o reálné výdaje žalované posuzováno individuálně, avšak o jakési paušalizované výdaje průměrného zákazníka žalobkyně, kdy tato částka je téměř u všech stejná.

28. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud vedle tohoto příjmu není dostatečně zkoumána také výdajová stránka, případně je-li žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci. Jako zcela zásadní pochybení poskytovatele úvěru tedy shledává soud chybějící úplné výpisy z bankovního účtu žadatele, ze kterých plyne existence dalších závazků žalované.

29. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 145/2010 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.).

30. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila 20 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 4 463,75 Kč (viz bod 6 tohoto rozsudku). Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 15 536,25 Kč (20 000 Kč – 4 463,75 Kč), které je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 15 536,25 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalované) a pro zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z této částky od data následujícího po dni zesplatnění, tj. od 21. 6. 2016 (od tohoto dne je zákonný úrok z prodlení nárokován samotnou žalobkyní), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl pro zbývající žalovanou částku 7 159,75 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení tak, jak je podrobně rozepsáno ve výroku II. tohoto rozsudku.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 68 %, v rozsahu 32 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 36 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 135 Kč dle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 252 Kč; celkem 2 587 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 931 Kč (36 % z 2 587 Kč).

33. Žalovaná požádala o možnost plnění ve splátkách. Protože žalobkyně svým podáním ze dne [datum] adresovým zdejšímu soudu sdělila, že se splátkami souhlasí, avšak v minimální výši 850 Kč měsíčně, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku a umožnil žalované, aby plnila ve splátkách. Je totiž nejen v zájmu žalované, ale i v zájmu žalobkyně dát žalované možnost dluh hradit ve splátkách. Výhoda splátek je žalované poskytnuta pouze pro případ, že bude celý svůj dluh (tj. i náklady řízení) stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaná nezaplatí některou - byť jen jednu - splátku včas, ztratí výhodu splátek, celý dluh se stane splatným a žalobkyně se bude moci domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku. Pro úplnost soud dodává, že stanovená výše splátky rovněž nebrání žalované k úhradě splátek v částkách vyšších než je stanovená soudem, příp. ve více měsíčních splátkách.