8 C 66/2022

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 40 117,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 142,39 Kč spolu se zákonným 8,50% úrokem z prodlení ročně z částky 13 142,39 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 26 975,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 670,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 765,79 Kč, úrok 14,90 % ročně z částky 38 165,47 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 38 165,47 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 40 117,47 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako banka uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o [název produktu] půjčce, v níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem 14,90 % ročně a s dalšími poplatky dle Ceníku. Banka žalovanému úvěr poskytla, avšak žalovaný tento nesplácel dle smluvních podmínek. Na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Žalovaný celkově uhradil částku 36 857,61 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok z prodlení, poplatky, smluvní úrok a jistinu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 38 165,47 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 670,83 Kč (za období od 16. 12. 2020 do 16. 8. 2021, tj. ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do data postoupení pohledávky do správy právního zástupce žalobkyně, ve výši 14,90 % ročně z částky 40 117,47 Kč), z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 765,79 Kč (za období od 16. 12. 2020 do 16. 8. 2021 ve výši 8,50 % ročně z částky 40 117,47 Kč) a z dlužných poplatků ve výši 1 952 Kč (poplatek za pojištění 8 x 119 Kč + poplatek za 2 výzvy k zaplacení dluhu ve výši 2 x 500 Kč). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o [název produktu] půjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný jako navrhovatel žádal právního předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen,,banka“), o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 50 000 Kč. Dále bylo ujednáno, že tento žalovaný splatí v 84 měsíčních splátkách po 1 082 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Roční úroková sazba činí 14,90 %, RPSN 15,95 %. Celková částka splatná žalovaným činí 81 351 Kč. Výše poplatku činí 500 Kč za zaslanou upomínku. Za opožděné platby bude žalovanému účtován úrok z prodlení v zákonné sazbě. Úvěr má být čerpán převodem na účet č. [bankovní účet]. Pohledávky banky z úvěru jsou evidovány na účtu č. [bankovní účet], který je taktéž účtem pro splácení úvěru. Banka je oprávněna inkasovat splátky bez dalších pokynů k tíži účtu, na nějž byl úvěr čerpán. Banka je oprávněna vedle běžných splátek inkasovat také ostatní dlužné částky (poplatky, smluvní pokuty, úroky z prodlení). Žalovaný je povinen zajistit na tomto účtu dostatek finančních prostředků. Dále bylo sjednáno pojištění pro případ schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (,,TYP [anonymizováno]“) s pojistným ve výši 119 Kč měsíčně. V případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s některou z platebních povinností, je banka oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné. Žalovaný v tomto návrhu smlouvy uvedl vedle svého telefonního čísla a e-mailové adresy také skutečnost, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě/domě, nejvyšší dosažené vzdělání je úplné středoškolské, je zaměstnán jako manuální pracovník od června 2017 v oboru dopravy a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Žalobkyně k úvěrové smlouvě připojuje oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného.

4. Nedílnou součástí shora uvedené úvěrové smlouvy je Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2018, dle kterého činí smluvní pokuta za vznik nepovoleného záporného zůstatku 500 Kč a poplatek za výzvu k zaplacení dluhu/splnění jiné smluvní povinnosti 500 Kč. Nedílnou součástí shora uvedené úvěrové smlouvy jsou dále Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]

5. Dopisem ze dne [datum] byla žalovanému oznámena akceptace shora uvedené smlouvy o úvěru, přičemž mu zde byla sdělena splatnost první splátky ([datum]) a další parametry úvěru v souladu se shora uvedeným návrhem na uzavření smlouvy. Dopis byl žalovanému zaslán na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy jako svou adresu pro doručování.

6. Z výpisu z účtu [číslo] vedeným právním předchůdcem žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] byl prostřednictvím tohoto účtu čerpán žalovaným úvěr ve výši 50 000 Kč. Dále je z tohoto výpisu patrné splácení úvěru včetně úroků a pojištění.

7. Dopisem ze dne [datum] byl shora uvedený úvěr prohlášen za okamžitě splatný z důvodu prodlení žalovaného. Žalovaný byl tímto vyzván k uhrazení dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Dopis byl žalovanému zaslán na adresu [ulice a číslo], schránka [číslo] [PSČ] [obec].

8. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu [ulice a číslo], schránka [číslo] [PSČ] [obec] a také na adresu trvalého pobytu ([adresa žalovaného]).

9. K výzvě soudu žalobkyně svým podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních i externích databázích, zejména bankovní i nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdce žalobkyně porovnával příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

10. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum], resp. smlouvou o postoupení pohledávek č. [číslo] [číslo] uzavřenou mezi týmiž smluvními stranami dne [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, a to za úplatu. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] doručovaným na adresu [ulice a číslo], schránka [číslo] [PSČ] [obec] a dále na adresu trvalého pobytu ([adresa žalovaného]).

11. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to tím spíše, pokud právním předchůdcem žalobkyně byla banka. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o úvěru ničeho nedoložila. V návrhu na uzavření úvěrové smlouvy viz bod 3 tohoto rozsudku) je uvedeno pouze to, že žalovaný je zaměstnán a jeho měsíční příjem je 22 000 Kč měsíčně. Soud však absolutně postrádá tvrzení žalobkyně, jak si tyto údaje sdělené žalovaným ověřila. Žalobkyně nepředložila žádný doklad o výši měsíčního příjmu žalovaného (pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu). Dále absentuje uvedení výše měsíčních výdajů žalovaného a výpočet měsíčního použitelného příjmu žalovaného. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

23. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila 50 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 36 857,61 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 13 142,39 Kč (50 000 Kč – 36 857,61 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 13 142,39 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalovaného) a pro zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 13 142,39 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení (tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru).

24. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl pro částku 26 975,08 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 670,83 Kč od 16. 12. 2020 do 16. 8. 2021, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 765,79 Kč od 16. 12. 2020 do 16. 8. 2021, dále smluvní úrok 14,90 % ročně z částky 38 165,47 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 38 165,47 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, protože byl po celou dobu řízení nečinný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

26. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.