8 C 67/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 16 309,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 8 400 Kč od 28. 2. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 7 909,90 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 1 155,41 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 073,89 Kč, pro úrok 28 % ročně z částky 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a pro zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 16 309,90 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel s žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek 12 129 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 413 Kč (s úrokovou sazbou 28 % ročně), dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 550 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 166 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 436 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 20. 2. 2017. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Celkem žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku 5 600 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 174,81 Kč dále úrokem ve výši 28 % ročně od 20. 1. 2018 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 10 174,81 Kč představující dlužnou jistinu, dále částku 6 135,09 Kč představující dlužnou část poplatku, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 155,41 Kč (úrok 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 073,89 Kč (z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 28. 2. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále smluvní úrok 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce (,,zelená v hotovosti“) uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se zavázala žalované poskytnout částku 14 000 Kč za poplatek 12 129 Kč. Poplatek sestává z úroku 2 413 Kč, částky za zpracování a doručení 1 550 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení 8 166 Kč Částku 26 129 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaná zavázala uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách, výše první až předposlední splátky je 436 Kč, výše poslední splátky je 405 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 15 smlouvy). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední týdenní splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Výše RPSN činí 231,57 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 28 % ročně při počtu 60 týdenních splátek. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná si zvolila hotovostní režim splátek. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Zpracování a doručení zápůjčky zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek. Administrativní činnost a komfortní a flexibilní splácení zahrnuje činnost specifikovanou taktéž v čl. 2 smluvních podmínek a hotovostní režim splátek zahrnuje mimo jiné výběr řádných i mimořádných splátek zápůjčky v hotovosti v místě bydliště zákazníka a jejich zápis do karty splátek zákazníkovi, převoz hotovosti od zákazníka, návštěvy zákazníka v místě bydliště v termínech všech splátek a telefonické či osobní sjednání času návštěvy zákazníka zástupcem. Dle čl. 18 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy (to je ode dne [datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 10 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 16 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (čl. 19). Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 22 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovanou samostatně podepsány.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při žádosti o zápůjčku uvedla vedle svého jména, příjmení, rodného čísla i číslo občanského průkazu, dále adresu výběru splátek ([anonymizována dvě slova], [PSČ] [obec]), dále adresu trvalého pobytu ([obec a číslo], [PSČ] [obec]), druh bydlení – nájemník, dosažené vzdělání středoškolské, rodinný stav svobodná, počet vyživovaných osob 1. Jako druh příjmu byl uveden plný pracovní úvazek, pracovní zařazení barmanka. Žalobkyně doložila potvrzení o zaměstnání a výši příjmu ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že žalobkyně má průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o zápůjčce ve výši 18 000 Kč. Co se týče výdajů, tyto žalovaná uvedla ve výši 9 675 Kč (označeno jako interní splátky u téhož věřitele) a dále 5 000 Kč (označeno jako odhadované měsíční výdaje). Z ověřených dokumentů jsou uvedeny pracovní smlouva a potvrzení o příjmu, k zákaznické kartě je však přiloženo jen potvrzení o příjmu.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 124 ze 159). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne [datum]). Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni a upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy ze dne [datum]).

6. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

12. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

14. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu zaslala vyjádření, které v obdobných věcech zdejšímu soudu zasílá opakovaně v téměř totožném znění. V tomto vyjádření uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Veškeré informace byly zaznamenány do zákaznické karty (viz bod 4 tohoto rozsudku). Právní předchůdce si měl ověřit úvěruschopnost žalované, resp. její majetkovou situaci z pracovní smlouvy a veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná svým podpisem potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žalobkyně soudu kromě shora uvedené zákaznické karty předložila taktéž potvrzení o příjmu žalované, ze které vyplývá, že tento činil průměrně 18 000 Kč měsíčně za období posledních 3 měsíců před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně zmiňuje pracovní smlouvu, tuto však k výzvě soudu nedoložila. Pokud žalobkyně předkládá kopii potvrzení o příjmu, nevidí soud důvod, proč nedisponuje taktéž kopií pracovní smlouvy, když tyto 2 dokumenty dle vyjádření žalobkyně ověřil právní předchůdce žalobkyně současně a měl by mít obě tyto kopie k dispozici. K povaze uvedených dokumentů dále soud dodává, že těmito byl ověřen pouze a jen příjem žalované, nikoliv její výdaje. V zákaznické kartě žalovaná uvádí, že její odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč, avšak zároveň v této zákaznické kartě uvádí, že má vyživovací povinnost k jedné osobě a žije v nájmu. Částka 5 000 Kč tak absolutně neodpovídá hypotetickým nákladům žalované na bydlení (nájem, inkaso a další povinné platby), na výživu další osoby, na výživu svou vlastní a další nutné měsíční výdaje. Soud se tedy domnívá, že příjmy a výdaje žalované uvedené v zákaznické kartě upravil právní předchůdce žalobkyně tak, aby výše použitelného příjmu byla dostatečná a mohlo dojít k uzavření předmětné smlouvě o zápůjčce. Byla-li by zjištěna skutečná výše příjmů, výdajů a použitelného příjmu žalované, pravděpodobně by žalované nezbývala měsíčně tak vysoká částka, aby byla schopna splátky hradit. Dále soud podotýká, že pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Zmiňuje-li žalobkyně, že žalovaná byla vyhledávána v insolvenčním rejstříku, není toto dostatečné prověření žalované v dostupných registrech, kdy insolvenční rejstřík není jediným registrem, ve kterých mohla a měla být žalovaná prověřena. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 84 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 5 600 Kč. Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 8 400 Kč (poskytnuté peněžité prostředky 14 000 Kč – uhrazená částka 5 600 Kč). S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 8 400 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného 8,05% úroku z prodlení ročně z této částky od 28. 2. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, jak je požadováno žalobkyní v jejím návrhu, do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl dle výroku II. pro částku 7 909,90 Kč (žalovaná částka 16 309,90 Kč – přiznané bezdůvodné obohacení 8 400 Kč), dále pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 155,41 Kč (úrok 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 20. 1. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále pro kapitalizovaný 8,05% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 1 073,89 Kč (z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 28. 2. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále pro smluvní úrok 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a pro zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 10 174,81 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 52 %, tj. v rozsahu 48 % úspěšná nebyla, náležely by jí náklady ve výši 4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch), tedy v nepatrné výši, a proto rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.