8 C 68/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 16 616,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 416 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 416 Kč od 1. 1 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 5 200,60 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 689,63 Kč, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 16 616,60 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200,60 Kč od 1. 1 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 123 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 16 616,60 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] požádal původního věřitele, [právnická osoba] [název] [název], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO], sídlem [adresa], o revolvingový úvěr. Na základě žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Původní věřitel svému závazku dostál, úvěr žalovanému poskytl na úvěrový účet [číslo] vydal žalovanému kreditní kartu. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Kreditní karta byla žalovanému zaslána poštou, PIN byl sdělen prostřednictvím kombinace SMS kódu či poštou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek vždy k 17. dni v měsíci, kdy výše splátky byla stanovena jako 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek smlouvy, a to o převedení částky z úvěru na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží a služeb, původní věřitel takto učinil dne [datum], kdy zaslal částku 8 790 Kč. Dále žalovaný čerpal částku 14 000 Kč, a to převodem na bankovní účet dne [datum]. Žalovaný nedostál své povinnosti a nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Od data prodlení jsou žalovanému účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Původní věřitel prohlásil úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum] z důvodu prodlení žalovaného. Dlužná částka 16 616, 60 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 427,40 Kč a pokut ve výši 29,40 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 689,63 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaný celkově uhradil částku 11 375 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a původním věřitelem. Při posuzování úvěruschopnosti původní věřitel vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr o jeho osobě, zaměstnání (včetně příjmů a výdajů), kdy prohlásil, že tyto údaje jsou úplné a pravdivé. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních i externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta původní věřitel porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Výpočtem získal původní věřitel disponibilní příjem žalovaného.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Z Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vyplývá, že tuto uzavřela [právnická osoba] [název] [název], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako banka a žalovaný jako klient, který zde uvedl číslo svého občanského průkazu, telefonní číslo, e-mail, skutečnost, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů a pracuje v soukromém sektoru (technik, mistr). Dále zde uvedl název svého zaměstnavatele, čistý měsíční příjem 30 000 Kč, celkové náklady domácnosti 2 000 Kč a finanční závazky (splátky) 10 000 Kč. V této žádosti byl sjednán úvěrový rámec 20 000 Kč, dlužné částky se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci formou bankovního převodu. RPSN bylo sjednáno ve výši 34,18 %, základní úroková sazba 22,68 % ročně, výše měsíčních úhrad za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, doba trvání úvěru neurčitá. Nedílnou součástí smlouvy jsou Produktové podmínky pro revolvingové úvěru a Sazebník pro úvěry. Co se týče finančních důsledků nesplácení úvěru, byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, dále náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč.

4. Dále byly mezi bankou a klientem ujednány specifické podmínky čerpání revolvingového úvěru, kdy banka se zavázala převést částku 8 791 Kč na účet prodejce – [právnická osoba], u kterého klient učinil nákup zboží a shora uvedená částka představuje kupní cenu tohoto zboží. Výše specifického čerpání tedy činí 8 791 Kč, roční zápůjční úroková sazba 19,45 %, měsíční splátka 879 Kč, počet měsíčních splátek 11, datum splatnosti 17. den v měsíci, měsíční splátka včetně pojištění 931 Kč, RPSN 22,76 % a měsíční úhrada za pojištění 5,99 % z měsíční splátky.

5. Mezi bankou a klientem byla dále uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] kdy na základě této smlouvy je banka připravena klientovi nabízet a poskytovat bankovní produkty a služby (klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný účet ad.).

6. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru jsou Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Sazebník pro úvěry platný od [datum] a Všeobecné obchodní podmínky platné od [datum]. Veškerá dokumentace byla klientem podepsána elektronicky, kdy dle Všeobecných obchodních podmínek je v tomto případě podpis učiněn zadáním a odesláním identifikačního nebo autorizačního údaje nebo jejich kombinací v zabezpečené internetové aplikaci zřízené na žádost klienta. Údaje jsou klientovi zaslány prostřednictvím SMS na telefonní číslo uvedené klientem ve smlouvě.

7. Dle Všeobecných obchodních podmínek je banka oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že se klient dostane do prodlení se splácením více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce.

8. Dopisem ze dne [datum] byl klient bankou informován o provedeném nákupu na splátky a o možnosti čerpat úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který může čerpat prostřednictvím zaslané kreditní karty. Klient byl informován o základních parametrech úvěru (viz shora).

9. Co se týče prověřování úvěruschopnosti, bylo z Informací o bonitě klienta předložených žalobkyní zjištěno, že klient měl ke dni [datum] celkem 3 úvěry od 2 poskytovatelů v celkové výši 59 979 Kč. V registru [příjmení] nebyl ke dni [datum] žalovaný nalezen.

10. Z výpisu k úvěrovému účtu [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 11 375 Kč, a to ve 4 splátkách po 931 Kč a 1 splátkou ve výši 7 651 Kč, vše v období od [datum] do [datum].

11. Ze sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému. Z výpisů z tohoto účtu za období od ledna do března 2021 dále vyplývá, že žalovaný z tohoto účtu pravidelně činil menší platby ve svém součtu činící tisíce za účelem sázení, a to zejména ve prospěch [právnická osoba], [webová adresa] a [právnická osoba] Dále je z těchto výpisů patrné, že v lednu 2021 čerpal několik úvěrů v minimální celkové výši 23 000 Kč od [právnická osoba].

12. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], kdy tato adresa je uvedena jako adresa žalovaného ve shora uvedené smluvní dokumentaci.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a původním věřitelem, [právnická osoba] [název] [název], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], dne [datum] byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, a to za úplatu. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] doručovaným na adresu [adresa žalovaného].

14. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

26. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to tím spíše, pokud právním předchůdcem žalobkyně byla banka. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalovaný dle výpisů z účtu, jak je uvedeno shora, opakovaně utrácel tisícové položky ve prospěch sázkových kanceláří a čerpal úvěry i od dalších společností, což však nebylo vůbec zohledněno při posuzování, zda by byl schopen úvěr splácet a v jaké výši. Žalobkyně soudu netvrdila a neprokázala, jak byly prověřovány příjmy a výdaje žalovaného a předložení jakých dokladů po žalovaném vyžadoval její právní předchůdce, aby si tyto ověřil. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

27. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaný povinen vrátit) činila 22 791 Kč (8 791Kč + 14 000 Kč) a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem 11 375 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 11 416 Kč (22 791 Kč – 11 375 Kč), které je povinen žalobkyni vrátit. Soud tedy žalobě ve výroku I. vyhověl co do částky 11 416 Kč (představující bezdůvodné obohacení žalovaného) a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 416 Kč od 1. 1 2022 do zaplacení (tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, jak je dle žaloby požadováno žalobkyní).

28. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl pro částku 5 200,60 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 689,63 Kč, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 16 616,60 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 200,60 Kč od 1. 1 2022 do zaplacení (výrok II.).

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 68,7 %, v rozsahu 31,3 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 37,4 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 1 780 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 1 310,40 Kč; celkem 8 350,40 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 3 123 Kč (37,4 % z 8 350,40 Kč).

30. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.