8 C 7/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované doručovací adresa Anonymizováno o zaplacení 118 839,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části týkající se částky , částka, , částky , částka, jako kapitalizovaného úroku, úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, částky , částka, jako kapitalizovaného zákonného úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu č. , hodnota, o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem , částka, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaná čerpala částku , částka, a zaplatila částku , částka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr, a to měsíční splátkou 4 % z aktuální dlužné splátky. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne , datum, . Žalovaná částka se skládá z částky , částka, jako jistiny, z částky , částka, jako poplatků, z částky , částka, jako náklady na vymáhání a z částky , částka, jako smluvní pokuty. Žalovaná byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. K výzvě soudu, týkající se konkrétních podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně podáním ze dne , datum, uvedla, že se zkoumalo MLS klienta a domácnosti s tím, že u žadatele byl zjištěn příjem , částka, , bylo započítáno životní minimum , částka, , dále bylo zjištěno, že u žalobkyně ani jinde nemá žádný úvěr, byla započítána výše splátky schváleného úvěru , částka, a MLS žadatele tak bylo zjištěno ve výši , částka, . Pokud jde o MLS domácnosti, bylo zjištěno, že není žádný další příjem v domácnosti, výdaje na bydlení činí , částka, , přitom normativní náklady na bydlení , částka, , zbývající MLS domácnosti činí , částka, . Žalovaná byla lustrována v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

3. Řízení bylo původně zahájeno u Městského soudu v Brně, který vyslovil místní nepříslušnost s ohledem na trvalý pobyt žalované. Věc byla postoupena Okresnímu soudu ve Vyškově, ten následně vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen (vše v aplikaci CEPR), následně již v rámci řízení , spisová značka, bylo zjištěno skutečné bydliště žalované, Okresní soud ve Vyškově tak předložil Krajskému soudu v Brně nesouhlas s postoupením, Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, rozhodl o nedůvodnosti nesouhlasu s tím, že toto předložení nebylo včasné s ohledem na již vydaný elektronický platební rozkaz.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním, které bylo soudu doručeno dne , datum, , kde uvedla že nárok žalobkyně neuznává. V době trvání úvěrové smlouvy byla ve složité situaci, bez příjmu, nemohla si najít práci, měla zásadní zdravotní problémy vč. psychických potíží. Žalovaná ve vyjádření poukazovala na úvěruschopnost a její zkoumání. Současně požádala o případný splátkový kalendář.

5. Žalobkyně s možností splátek vyslovila souhlas podáním ze dne , datum, , současně se vyjádřila k tzv. MLS, že výčet byl kladný, konkrétně , částka, .

6. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná k tomuto neměla námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

7. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že jako klient je uvedena žalovaná s číslem průkazu totožnosti 203345576, dále je uveden jako zdroj příjmu zaměstnaní s měsíčním čistým příjmem , částka, . Předmětem smlouvy je revolvingový úvěr do výše , částka, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, minimální splátka měsíčně činí 4 % z dlužné částky. Pro případ nesplácení bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat , částka, za měsíc vymáhání a smluvní pokutu , částka, , pokud dojde k prodlení s platbou 2 a více splátek déle než 3 měsíce, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Datum uzavření smlouvy je uvedeno , datum, .

8. Z úvěrových podmínek bylo zjištěno (bod 4.4.), že v průběhu trvání smlouvy může být úvěrový rámec zvýšen. Dle bodu 7.1 může věřitel přistoupit k zesplatnění, pokud klient dluží 2 a více splátek nebo 1 splátku déle než 3 měsíce.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že byla ověřována žalovaná k číslu úvěru 6810123149 s datem schválení , datum, a výší , částka, . Dle uvedeného je žalovaná svobodná, žije u rodičů, nemá děti, příjem je , částka, , je zaměstnaná, měsíční výdaje , částka, . Žalovaná byla lustrována v SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, vše bez záznamu, datum ověření je uvedeno , datum, , datum podpisu listiny potvrzení je uvedeno , datum, .

10. Z metodiky výpočtu byly zjištěny pouze obecné principy zjišťování úvěruschopnosti, které nejsou konkretizované na tento případ.

11. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že se týká žalované a u sumarizace je uvedeno, že 1 kontrakt byl odmítnut, 1 odvolán a existující 0.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná čerpala , částka, , a to tak, že první čerpání bylo provedeno dne , datum, ve výši , částka, , další čerpání bylo provedeno dne , datum, ve výši , částka, , dále pak žalovaná čerpala a splácela, přitom splatila celkem , částka, .

13. Z výzvy ze dne , datum, vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru ve výši , částka, .

14. Z upomínky ze dne , datum, vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána žalobkyní.

15. Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou (ve znění změn) se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

18. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

19. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v , adresa, tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne , datum, .

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

25. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované (i při každém navýšení úvěrového rámce) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalobkyně soudu předložila pouze úvěrovou zprávu, metodiku výpočtu a potvrzení o ověření bonity klienta, není zřejmé jakým způsobem byl ověřen příjem, nebyly doloženy výpisy z účtů, stejně tak není zřejmé, jakým způsobem byly zkoumány a ověřeny výdaje žalované, ať už při uzavření smlouvy, tak při zvýšení úvěrového rámce, kdy původní úvěrový rámec , částka, byl podstatně navýšen.

26. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

27. S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalované nebyly žalobkyní dostatečně ověřeny (ať už při uzavření smlouvy, tak při navýšení úvěrového rámce), když žalobkyně se pouze formálně spokojila s tvrzeními žalované týkající se příjmů a nákladů na bydlení a dalších výdajů domácnosti. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

28. Poskytnutá celková částka činila , částka, , žalovaná zaplatila , částka, . Bezdůvodné obohacení tak činí částku , částka, , proto bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila (výrok I.).

29. Pokud jde o částku , částka, , částku , částka, jako kapitalizovaný úrok, úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, částku , částka, jako kapitalizovaný zákonný úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, přičemž soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu , částka, , neúspěch žalobkyně (výrok II., tj. částky , částka, , , částka, , , částka, , úrok a zákonný úrok z prodlení, který soud kapitalizoval ke dni , datum, - srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08 částkou , částka, a , částka, ) představuje částku , částka, . Převážně procesně úspěšnou tak byla v projednávané věci žalovaná. Od úspěchu žalované (61 %) byl odečten její neúspěch (39 %), žalovaná tak má právo na nákladů řízení v rozsahu 22 % jako úspěšnější účastník. Žalovaná učinila ve věci jeden úkon a jako nezastoupený účastník, který náklady nevyčíslil, má nárok na 22 % z částky , částka, , tj. na částku , částka, (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách pro žalovanou, neboť žalobkyně s plněním ve splátkách souhlasila. Povinnost žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení byla stanovena v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.