8 C 8/2020

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 812,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 312,50 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 72,77 Kč a zákonným 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 1 067,04 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 2.812,50 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržel žalovaný bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku, resp. poskytnutou jistinu v jediné splátce do [datum]. Co se týče procesu uzavření smlouvy, žalovaný provedl svoji registraci na internetových stránkách právních předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde mu byl po registraci založen uživatelský účet. Žalovaný uvedl své osobní, kontaktní údaje a číslo účtu, následně vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, kde vyplnil výši úvěru a dobu splatnosti. Nabídku smlouvy včetně Všeobecných obchodních podmínek (dále jen,,VOP“) žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu. Následně byly žalovanému zaslány peněžní prostředky na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný však nedostál svému závazku ze smlouvy řádně a včas splatit dlužnou částku a neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 312,50 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 72,77 Kč za období od 1. dne prodlení, tj. od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení za období od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny. Žalovaný ode dne postoupení neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kdy žalobkyně tuto požaduje z dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč za období od 1. dne prodlení, tj. od [datum] do [datum] v celkové výši 312,50 Kč, kdy tato je požadována za zkrácené období ku prospěchu žalovaného. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 312,50 Kč představující smluvní pokutu a žádá, aby soud uložil žalovanému uhradit částku 2 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 72,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

3. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět (viz výše) před vydáním rozhodnutí ve věci, postupoval soud dle § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok I.).

5. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto uzavřeli právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako věřitel nebo úvěrující na jedné straně a na druhé straně žalovaný jako úvěrovaný nebo klient. Věřitel se zavazuje poskytnout klientovi peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč na bankovní účet uvedený klientem v žádosti a klient se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit na bankovní účet věřitele v době splatnosti do [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán v nulové výši, zápůjční úroková sazba se neuplatňuje, klient je povinen zaplatit jistinu ve výši 2 500 Kč v jediné splátce; je-li to relevantní, tak i s úrokem z prodlení, smluvní pokutou a náhradou účelně vynaložených nákladů. V případě prodlení klienta se splácením úvěru či jeho části je povinen hradit věřiteli nesplacené části jistiny, jejího příslušenství, kterými jsou náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta a vymáhání, úroky z prodlení ve sjednané výši, maximálně ve výši nepřevyšující hodnoty stanovené právními předpisy, a smluvní pokutu, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení a souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

7. Tentýž den, tj. [datum] byla mezi týmiž stranami uzavřena Smlouva o všeobecných podmínkách poskytování úvěrů upravující právní vztahy mezi věřitelem a klientem při uzavírání smluv o úvěru a související právní vztahy. Dle čl. 4 žádost o uzavření smlouvy o úvěru činí klient vůči věřiteli prostřednictvím formuláře na internetových stránkách věřitele [webová adresa]. Součástí žádosti je registrace klienta pro účely vytvoření uživatelského účtu na těchto stránkách. V žádosti klient uvede požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti. Smlouva o úvěru je uzavřena, jakmile klient akceptuje návrh této smlouvy, přičemž věřitel potvrzení smlouvy následně potvrdí klientovi prostřednictvím uživatelského účtu a prostředky elektronické komunikace na adresu elektronické pošty klienta. Přílohou smlouvy o všeobecných podmínkách je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za měsíc [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že dne [datum] tento odeslal částku 2 500 Kč na účet [číslo] uvedený ve smlouvě o úvěru jako bankovní účet žalovaného.

9. Ze sdělení [právnická osoba], adresované zdejšímu soudu dne [datum], soud zjistil, že majitelem účtu uvedeného v předchozím bodě tohoto rozsudku je žalovaný, resp. majitelem byl i ke dni uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru a z výpisu z tohoto účtu za měsíc [anonymizováno] [rok] je patrné, že dne [datum] byla na tento účet připsána příchozí úhrada ve výši 2 500 Kč od právního předchůdce žalobkyně.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalovaného [adresa žalovaného] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne [datum]).

11. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost soudního vymáhání.

12. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“).

13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Autonomie vůle stran smluvního vztahu je stěžejní zásadou soukromého práva. Rozumí se jí smluvní svoboda, tedy svoboda rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít a za jakých podmínek (tedy s jakým obsahem).

18. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

19. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

22. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Žalovaný se registroval na internetových stránkách žalobkyně a žalobkyně s ním v souladu s ustanovením § 562 občanského zákoníku uzavřela smlouvu, dle níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 2 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, přičemž nebyl sjednán žádný úrok. Soud posoudil smluvní ujednání dle jeho obsahu, když dovodil, že mezi účastníky řízení nebyla sjednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť mezi smluvními stranami nebyl sjednán úrok, který je pojmovým předpokladem uzavření smlouvy o úvěru. Mezi smluvními stranami tak byla dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku uzavřena smlouva, která není v občanském zákoníku blíže upravena. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a soudu sdělila pouze to, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně [číslo] je neplatnost smlouvy, přičemž s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho, a soud tudíž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pro zaplacení částky 2 500 Kč (představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného), dále pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 72,77 Kč (počítán z částky 2 500 Kč od [datum] do [datum]) a pro zákonný 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud ve zde posuzovaném případě posoudil částku 312,50 Kč, ohledně níž bylo řízení výrokem I. zastaveno, jako neúspěch žalobkyně ve věci. Žalobkyně vzala tuto částku zpět poté, co byla soudem dotázána na prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož soudu sdělila, že toto není schopna prokázat, a proto bere žalobu co do částky 312,50 Kč zpět, musela si být vědoma, že v uvedeném rozsahu soud žalobu zamítne, proto soud posoudil shora uvedené jako neúspěch žalobkyně. Žalobkyně byla tedy úspěšná pouze částečně v rozsahu 89 %, v rozsahu 11 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 78 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2 × 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a 1x 100 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 168 Kč; celkem 1 368 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 067,04 Kč (78 % z 1 368 Kč).

26. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.