8 C 85/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 133 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení:- částky , částka, ,- zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení,- částky , částka, ,- úroku ve výši 62,27 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, ,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Schopnost žalované splácet byla ověřena na základě prohlášení žalované, dokladů o příjmech a současně byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut dne , datum, úvěr ve výši , částka, , a to na účet. Smlouvou se žalovaná zavázala úvěr splácet ve 60 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce s úrokem 62,47 % ročně. Na základě marketingové akce žalobkyně došlo ke změně úroku a ponížení dvou prvních splátek a roční úroková sazba tak byla změněna na 62,27 %, oznámení o schválení úvěru již obsahovalo parametry této marketingové akce žalobkyně. Žalovaná uhradila 2 x 2 804 Kč a 1 x , částka, , další splátky již žalovaná nehradila. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši , částka, (pokuta 1 x , částka, za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka č. , hodnota, ) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, (, částka, za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka č. , hodnota, , 3 a 4). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, a to konkrétně se splátkou č. , hodnota, a úvěr byl k , datum, zesplatněn. Nová jistina úvěru činí , částka, , žalovaná měla tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne , datum, do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky , částka, Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši , částka, s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované tj. , částka, , dále úroku ve výši 62,27 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K dotazu soudu na posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila následující. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý příjem žalované činí , částka, , celkové měsíční náklady žalované činí , částka, a volné zdroje ke splacení, po odečtení tisícikorunové rezervy činí , částka, , dále žalobkyně zopakovala informace uvedené v žalobě. Pokud jde o výdaje, žalobkyně odkázala na paušální určení výdajů, výdaje tvrzené žalovanou a prohlášení žalované ve smlouvě. Dále žalobkyně uvedla, že toto je uvedeno v kartě hodnocení, což žalovaná potvrdila svým podpisem.

3. Řízení ve věci bylo přerušeno v důsledku insolvenčního řízení žalované vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR , spisová značka, . Vzhledem k tomu, že oddlužení žalované bylo v únoru 2024 zrušeno a insolvenční řízení zastaveno, pokračoval soud v řízení.

4. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/ 1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas.

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, jednala jako s klientem jako žadatelem o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , číslo smlouvy , Anonymizováno, .

6. Z návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, , z prohlášení klienta, z oznámení o schválení, ze splátkového kalendáře a z marketingové akce bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaná byla identifikována jménem, příjmením (svým rodným příjmením), rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem, emailem a dále číslem účtu , č. účtu, . Celková výše úvěru dle smlouvy činila částku , částka, , celkem měla žalovaná zaplatit 60 měsíčních splátek po , částka, , každá splátka měla být uhrazena do 17. dne každého kalendářního měsíce. V měsíční splátce je zahrnuto i pojištění , částka, . Úroková sazba činila dle smlouvy 62,47 %. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku , částka, a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení jsou i základní parametry úvěru a splátkový kalendář. Z Vánoční akce bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, využila marketingové akce žalobkyně spočívající ve snížení prvních dvou splátek a k ponížení úrokové sazby.

7. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že v této žalovaná uvedla své pravidelné čisté měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, (ručně dopsáno , částka, ). K tomuto byl doložen částečný výpis z účtu ze dne zaúčtování platby , datum, (částka , částka, ), ze dne , datum, (, částka, ), výplatní lístky za měsíce 8 a 9/2019 (, částka, , , částka, ) a dále pracovní smlouva. Jako zaměstnavatel je uveden , právnická osoba, Co se týká měsíčních výdajů, je zde uvedená částka , částka, označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši , částka, , současně je uvedeno bydlení vlastní, ale není zřejmé, zda toto bylo ověřováno v katastru nebo co k těmto výdajům žalovaná předložila. Žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s jedním dítětem, není uveden věk, pouze výdaj , částka, , dále je uvedeno 0 splátek. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalobkyně z příjmu , částka, odečetla výdaje , částka, a dospěla k částce , částka, jako volných měsíčních prostředků. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalované. Ze skutečných příjmů žalované vyplývá průměrný měsíční příjem za předchozí měsíce , částka, , tento údaj je v hodnocení klienta dopsán tužkou vedle , částka, . Žalovaná ve výdajové stránce hodnocení klienta uvedla náklady na dopravu , částka, , přitom je zřejmé, že bydlí v , Anonymizováno, a pracuje ve Vyškově.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalované zde ke dni , datum, není evidována žádná dlužná splátka.

9. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla zaražena do I. kategorie (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

10. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaná. Dne , datum, byla připsána na účet částka , částka, od , právnická osoba, s VS , var. symbol, , téhož dne byla tato částka vybrána v hotovosti, dále bylo zjištěno, že žalovaná měla sjednány trvalé příkazy na skylink ve výši , částka, /měs., dále z účtu odcházeli částky , částka, jako inkaso úvěru, stravné pro mateřskou školu , adresa, , trvalý příkaz pro , Anonymizováno, , částka, , konečné zůstatky v měsíci činily částky od , částka, do , částka, .

11. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně odeslána částka , částka, na účet žalované.

12. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila , částka, , , částka, a , částka, , splátku splatnou dne , datum, , tj. splátku č. , hodnota, žalovaná již neuhradila.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzván k úhradě splátek č. , hodnota, a 5, u nichž se dostala do prodlení. Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužných splátek s tím, že byla upozorněna na možnost zesplatnění.

14. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr ze smlouvy byl prohlášen za okamžitě spatný. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, , skládající se z částky , částka, (jistina), , částka, (úrok), , částka, (smluvní pokuta), , částka, (náhrada nákladů).

15. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z poštovního podacího arch z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, a upozorněna na možnost soudního vymáhání.

16. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

20. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

21. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

26. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni , datum, dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované, přičemž nejasná je také příjmová stránka, neboť v hodnocení klienta jsou uvedeny dva různé údaje měsíčního příjmu, který se liší o cca , částka, , což při příjmu okolo , částka, není zanedbatelná částka. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka a dále z výplatních pásek, kdy byl zjištěn příjem za měsíce 8 a 9/2019 v průměrné výši , částka, (uvedeno), dále tužkou dopsáno , částka, , skutečný průměr činí částku , částka, . Dále bylo zjištěno, že žalovaná uvedla bydliště ve vlastní nemovitosti, což nebylo nijak zkoumáno. Žalovaná uvedla, že žije s nezletilým dítětem, náklady na dítě činí částku , částka, , není uveden věk dítěte a z čeho se tato částka skládá. Žalovaná neuvedla žádné jiné výdaje, i když z výpisu z účtu vyplývá, že z účtu žalované odcházely platby jiných úvěrů. Současně z účtu žalované vyplývá, že na tomto účtu v konečném zůstatku vždy zůstávala velmi malá částka. Soud tak zcela postrádá doložení zkoumání skutečných výdajů žalované (zkoumání reálných výdajů žalobkyně ani netvrdí, naopak odkazuje na prohlášení žalované a na paušální určení), zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. V listině Hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaná nemá další splátky úvěrů, zápůjček či dalších závazků a žalobkyně se spokojila pouze s těmito tvrzeními a s výpisy z Registrů SOLUS a NRKI, dále žalobkyně po dluhovém zatížení nepátrala, a dokonce si nenechala doložit výpis z účtu, když existenci účtu měla žalobkyně ověřenou. Soud zde podotýká, že nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalované je právě z výpisů z bankovního účtu. Právě v tomto případě i jen při běžném zkoumání by tak žalobkyně musela dospět k zamítavému stanovisku k poskytnutí úvěru. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s doložením příjmu žalované ze zaměstnání a existencí bankovního účtu žalované, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Naprosto v rozporu s požadavkem zákona o ochraně spotřebitele se soudu jeví posouzení výstupu z NRKI, kdy dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do kategorie I., tj. nízké body interního Score Card, vyšší riziko, úvěr limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

29. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b/, § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

30. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila , částka, , žalovaná uhradila celkem , částka, . Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), které je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy výrokem I. žalobě v této částce vyhověl.

31. Pokud jde o částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, částku , částka, , úrok ve výši 62,27 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky , částka, , soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. , adresa, 214 Kč žalovaná uhradila, tuto částku tak bylo nutné odečíst z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 19 %, v rozsahu 81 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně představuje částka , částka, a neúspěch představuje částka , částka, , , částka, a úroky, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval – , částka, a , částka, (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 2717/08). V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, měla by nárok na 62 % nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.