8 C 85/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 133 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení: - částky částka, - zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, - částky částka, - úroku ve výši 62,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne datum domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi ní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Schopnost žalované splácet byla ověřena na základě prohlášení žalované, dokladů o příjmech a současně byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě tohoto provedeného tzv. scoringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o poskytnutí úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut dne datum úvěr ve výši částka, a to na účet. Smlouvou se žalovaná zavázala úvěr splácet ve 60 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce s úrokem 62,47 % ročně. Na základě marketingové akce žalobkyně došlo ke změně úroku a ponížení dvou prvních splátek a roční úroková sazba tak byla změněna na 62,27 %, oznámení o schválení úvěru již obsahovalo parametry této marketingové akce žalobkyně. Žalovaná uhradila 2 x 2 804 Kč a 1 x částka, další splátky již žalovaná nehradila. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši částka (pokuta 1 x částka za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka č. hodnota) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka (částka za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka č. hodnota, 3 a 4). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, a to konkrétně se splátkou č. hodnota a úvěr byl k datum zesplatněn. Nová jistina úvěru činí částka, žalovaná měla tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne datum do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky částka Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru) s příslušenstvím, smluvních pokut ve výši částka s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované tj. částka, dále úroku ve výši 62,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. K dotazu soudu na posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila následující. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý příjem žalované činí částka, celkové měsíční náklady žalované činí částka a volné zdroje ke splacení, po odečtení tisícikorunové rezervy činí částka, dále žalobkyně zopakovala informace uvedené v žalobě. Pokud jde o výdaje, žalobkyně odkázala na paušální určení výdajů, výdaje tvrzené žalovanou a prohlášení žalované ve smlouvě. Dále žalobkyně uvedla, že toto je uvedeno v kartě hodnocení, což žalovaná potvrdila svým podpisem.

3. Řízení ve věci bylo přerušeno v důsledku insolvenčního řízení žalované vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR spisová značka. Vzhledem k tomu, že oddlužení žalované bylo v únoru 2024 zrušeno a insolvenční řízení zastaveno, pokračoval soud v řízení.

4. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zák. č. 99/ 1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas.

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou dne datum jednala jako s klientem jako žadatelem o poskytnutí úvěru ve výši částka, číslo smlouvy Anonymizováno.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy č. hodnota, z prohlášení klienta, z oznámení o schválení, ze splátkového kalendáře a z marketingové akce bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaná byla identifikována jménem, příjmením (svým rodným příjmením), rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem, emailem a dále číslem účtu č. účtu. Celková výše úvěru dle smlouvy činila částku částka, celkem měla žalovaná zaplatit 60 měsíčních splátek po částka, každá splátka měla být uhrazena do 17. dne každého kalendářního měsíce. V měsíční splátce je zahrnuto i pojištění částka. Úroková sazba činila dle smlouvy 62,47 %. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku částka a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení jsou i základní parametry úvěru a splátkový kalendář. Z Vánoční akce bylo zjištěno, že žalovaná dne datum využila marketingové akce žalobkyně spočívající ve snížení prvních dvou splátek a k ponížení úrokové sazby.

7. Z listiny nazvané Hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, že v této žalovaná uvedla své pravidelné čisté měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši částka (ručně dopsáno částka). K tomuto byl doložen částečný výpis z účtu ze dne zaúčtování platby datum (částka částka), ze dne datum (částka), výplatní lístky za měsíce 8 a 9/2019 (částka, částka) a dále pracovní smlouva. Jako zaměstnavatel je uveden právnická osoba Co se týká měsíčních výdajů, je zde uvedená částka částka označená jako životní minimum a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši částka, současně je uvedeno bydlení vlastní, ale není zřejmé, zda toto bylo ověřováno v katastru nebo co k těmto výdajům žalovaná předložila. Žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s jedním dítětem, není uveden věk, pouze výdaj částka, dále je uvedeno 0 splátek. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalobkyně z příjmu částka odečetla výdaje částka a dospěla k částce částka jako volných měsíčních prostředků. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalované. Ze skutečných příjmů žalované vyplývá průměrný měsíční příjem za předchozí měsíce částka, tento údaj je v hodnocení klienta dopsán tužkou vedle částka. Žalovaná ve výdajové stránce hodnocení klienta uvedla náklady na dopravu částka, přitom je zřejmé, že bydlí v Anonymizováno a pracuje ve Vyškově.

8. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k osobě žalované zde ke dni datum není evidována žádná dlužná splátka.

9. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná byla zaražena do I. kategorie (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

10. Z výpisů z účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že majitelem účtu je žalovaná. Dne datum byla připsána na účet částka částka od právnická osoba s VS var. symbol, téhož dne byla tato částka vybrána v hotovosti, dále bylo zjištěno, že žalovaná měla sjednány trvalé příkazy na skylink ve výši částka/měs., dále z účtu odcházeli částky částka jako inkaso úvěru, stravné pro mateřskou školu adresa, trvalý příkaz pro Anonymizováno částka, konečné zůstatky v měsíci činily částky od částka do částka.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne datum byla z účtu žalobkyně odeslána částka částka na účet žalované.

12. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila částka, částka a částka, splátku splatnou dne datum, tj. splátku č. hodnota žalovaná již neuhradila.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzván k úhradě splátek č. hodnota a 5, u nichž se dostala do prodlení. Výzvou ze dne datum byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužných splátek s tím, že byla upozorněna na možnost zesplatnění.

14. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že úvěr ze smlouvy byl prohlášen za okamžitě spatný. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky částka, skládající se z částky částka (jistina), částka (úrok), částka (smluvní pokuta), částka (náhrada nákladů).

15. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z poštovního podacího arch z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky částka a upozorněna na možnost soudního vymáhání.

16. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od datum (dále „o. z.“) a dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

20. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

21. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

23. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jednalo se o komerčně nazývaný „rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr/zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.

26. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalované a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

27. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni datum dle zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované, přičemž nejasná je také příjmová stránka, neboť v hodnocení klienta jsou uvedeny dva různé údaje měsíčního příjmu, který se liší o cca částka, což při příjmu okolo částka není zanedbatelná částka. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotným žadatelem v hodnocení zákazníka a dále z výplatních pásek, kdy byl zjištěn příjem za měsíce 8 a 9/2019 v průměrné výši částka (uvedeno), dále tužkou dopsáno částka, skutečný průměr činí částku částka. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uvedla bydliště ve vlastní nemovitosti, což nebylo nijak zkoumáno. Žalovaná uvedla, že žije s nezletilým dítětem, náklady na dítě činí částku částka, není uveden věk dítěte a z čeho se tato částka skládá. Žalovaná neuvedla žádné jiné výdaje, i když z výpisu z účtu vyplývá, že z účtu žalované odcházely platby jiných úvěrů. Současně z účtu žalované vyplývá, že na tomto účtu v konečném zůstatku vždy zůstávala velmi malá částka. Soud tak zcela postrádá doložení zkoumání skutečných výdajů žalované (zkoumání reálných výdajů žalobkyně ani netvrdí, naopak odkazuje na prohlášení žalované a na paušální určení), zejména tedy výdajů na bydlení a ověření předchozího dluhového zatížení. V listině Hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaná nemá další splátky úvěrů, zápůjček či dalších závazků a žalobkyně se spokojila pouze s těmito tvrzeními a s výpisy z Registrů SOLUS a NRKI, dále žalobkyně po dluhovém zatížení nepátrala, a dokonce si nenechala doložit výpis z účtu, když existenci účtu měla žalobkyně ověřenou. Soud zde podotýká, že nejdostupnější možností poskytovatele úvěru, jak ověřit další výdaje žalované je právě z výpisů z bankovního účtu. Právě v tomto případě i jen při běžném zkoumání by tak žalobkyně musela dospět k zamítavému stanovisku k poskytnutí úvěru. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil pouze s doložením příjmu žalované ze zaměstnání a existencí bankovního účtu žalované, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání, které má vyvolat dojem aktivního zkoumání poměrů žadatele, fakticky však dochází pouze k formálnímu shromažďování takových údajů, které svědčí pro dobrou majetkovou situaci žadatele. Naprosto v rozporu s požadavkem zákona o ochraně spotřebitele se soudu jeví posouzení výstupu z NRKI, kdy dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do kategorie I., tj. nízké body interního Score Card, vyšší riziko, úvěr limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

29. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že výdaje žalované nebyly žalobkyní dostatečně zjištěny a ověřeny. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace jako poskytovatel úvěru po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěla k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b/, § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

30. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila částka, žalovaná uhradila celkem částka. Žalované tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši částka (částka – částka), které je povinna žalobkyni vrátit. Soud tedy výrokem I. žalobě v této částce vyhověl.

31. Pokud jde o částku částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, částku částka, úrok ve výši 62,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. adresa 214 Kč žalovaná uhradila, tuto částku tak bylo nutné odečíst z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 19 %, v rozsahu 81 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně představuje částka částka a neúspěch představuje částka částka, částka a úroky, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval – částka a částka (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, měla by nárok na 62 % nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

33. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.