8 C 91/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně .., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 956,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od , datum, do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalovanému úvěr do výše , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyní byl opakovaně vyzván k úhradě, vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani po výzvě neuhradil, k , datum, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. Žalobkyně tak požaduje částku , částka, na jistině, částku , částka, na poplatcích, částku , částka, na smluvním úroku a částku , částka, na úroku z prodlení. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně v žalobě, že úvěr byl poskytnut k žádosti žalovaného, byly ověřeny příjmy žalovaného a dále se žalobkyně řídila tvrzeními žalovaného. Současně ověřila dřívější kontrakty s žalovaným, byla provedena kontrola Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí, byl prověřen doklad žalovaného, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, BRKI, NRKI, SOLUS, byl ověřen běžný účet žalovaného.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně sdělila, že úvěr ve výši , částka, čerpal žalovaný jednorázově ke dni , datum, na účet č. , č. účtu, vedený u žalobkyně na jméno žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po , částka, vždy do 19. dne v měsíci, výše poslední splátky činila částku , částka, , první splátka byla splatná dne , datum, a poslední splátka dne , datum, , výše úrokové sazby byla sjednána na 17,73 % ročně. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného posuzovala podle dlouhodobých transakcí na běžném účtu. Byl ověřen příjem žalovaného za posledních 8 měsíců dle pohybů na účtu. Dle toho došla žalobkyně k závěru, že příjem žalovaného činí , částka, měsíčně, průměrné měsíční výdaje , částka, , platební kapacita žalovaného , částka, . Rizikovost klienta byla stanovena na very low. Ke splátkám žalobkyně uvedla, že žalovaný naposled zcela uhradil splátku splatnou dne , datum, , od splátky splatné , datum, žalovaný nehradil. Celkem žalovaný uhradil částku , částka, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná k tomuto neměla námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

4. Z předsmluvních informací, z žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru a ze záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši , částka, , žalovaný měl částku splatit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka činí částku , částka, , celková splatná částka činila , částka, , úroková sazba byla 17,73 % ročně. Splatnost měsíčních splátek byla stanovena na každý 19. den v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. , adresa, 000 Kč mohla být dle smlouvy čerpána od , datum, na účet žalovaného , č. účtu, . Ve smlouvě je stanoveno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se splácením. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, z těchto bylo zjištěno, že v případě prodlení se splácením je žalobkyně oprávněna prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení.

5. Z dokumentu data o žádosti bylo zjištěno, že žalovanému byla schválena částka úvěru , částka, , s 24 měsíčními splátkami, společenské postavení bylo u žalovaného vyznačeno jako rentiér.

6. Z výpisu z účtu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že dne , datum, přišla na účet částka , částka, jako automatické čerpání úvěru č. , hodnota, , toto je soudu známo i z úřední činnosti. Těsně před uzavřením smlouvy vykazuje účet mnoho plateb pro Tipsport nebo PayU.CZ betting, jen , datum, je to , částka, , , datum, částka , částka, , takové platby se opakují i další dny před uzavřením smlouvy i v předchozích měsících. Dále se každý měsíc objevuje platba od , jméno FO, v různé výši, nejvýše však cca , částka, .

7. Z dokumentu nazvaného jako , Anonymizováno, history inquiry – , jméno FO, a z přehledu úvěru nazvaného jako internal důvěrné bylo zjištěno, že , datum, přišla na účet žalovaného částka , částka, jako automatické čerpání úvěru , Anonymizováno, . Dále bylo zjištěno, že od 7/2024 žalovaný nehradil řádně splátky.

8. Z výpisu z účtu žalovaného (od , datum, do , datum, ) bylo zjištěno, že dne , datum, přišla na účet platba , částka, jako čerpání úvěru, dále bylo zjištěno, že dne , datum, , tedy až po čerpání úvěru došla na účet žalovaného platba , částka, od Tipsport.

9. Z první výzvy k zaplacení, z výzvy k zaplacení ze dne , datum, vč. kopie obálky, z opakované výzvy (2.) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužných splátek.

10. Z Oznámení o zesplatnění ze dne , datum, a z kopie obálky bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

22. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Z výše uvedené vyplynulo, že ačkoliv žalobkyně tvrdí, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného na základě výpisů z účtů, tak se pravděpodobně jednalo pouze o formální posouzení, když z výpisů, které žalobkyně poskytla soudu až na základě výzvy, je zřejmé, že žalovaný v opravdu velkém měřítku provozuje rizikovou sázkařskou činnost a dále že pouze pár dnů před uzavření posuzované úvěrové smlouvy, uzavřela žalobkyně s žalovaným jinou úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný čerpal také částku , částka, . Nad to soud uvádí, že není zřejmé, jak žalobkyně posuzovala náklady žalovaného na bydlení.

23. Ustanovení§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně ověřeny a řádně posouzeny dle výpisů z účtu. Ověření provedené žalobkyní se zdá být pouze formálním a nedostatečným. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

25. Poskytnutá jistina činila částku , částka, , žalovaný (dle tvrzení žalobkyně a dle výpisu z účtu) zaplatil částku , částka, . Bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí částku , částka, , proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit (výrok I.).

26. Pokud jde o částku 5 524,46 Kč, kapitalizovaný úrok 1 257,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení 441,79 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od 27. 3. 2024 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od 27. 3. 2024 do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého je smlouva považována za absolutně neplatnou, přičemž soud musí k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 9 432,18 Kč, neúspěch žalobkyně (výrok II. včetně příslušenství, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval - srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08) je pouze o několik sto korun menší než její úspěch, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.