8 C 91/2024

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně.., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 956,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému úvěr do výše částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyní byl opakovaně vyzván k úhradě, vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani po výzvě neuhradil, k datum prohlásila žalobkyně úvěr za splatný. Žalobkyně tak požaduje částku částka na jistině, částku částka na poplatcích, částku částka na smluvním úroku a částku částka na úroku z prodlení. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně v žalobě, že úvěr byl poskytnut k žádosti žalovaného, byly ověřeny příjmy žalovaného a dále se žalobkyně řídila tvrzeními žalovaného. Současně ověřila dřívější kontrakty s žalovaným, byla provedena kontrola Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí, byl prověřen doklad žalovaného, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, BRKI, NRKI, SOLUS, byl ověřen běžný účet žalovaného.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně sdělila, že úvěr ve výši částka čerpal žalovaný jednorázově ke dni datum na účet č. č. účtu vedený u žalobkyně na jméno žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po částka vždy do 19. dne v měsíci, výše poslední splátky činila částku částka, první splátka byla splatná dne datum a poslední splátka dne datum, výše úrokové sazby byla sjednána na 17,73 % ročně. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného posuzovala podle dlouhodobých transakcí na běžném účtu. Byl ověřen příjem žalovaného za posledních 8 měsíců dle pohybů na účtu. Dle toho došla žalobkyně k závěru, že příjem žalovaného činí částka měsíčně, průměrné měsíční výdaje částka, platební kapacita žalovaného částka. Rizikovost klienta byla stanovena na very low. Ke splátkám žalobkyně uvedla, že žalovaný naposled zcela uhradil splátku splatnou dne datum, od splátky splatné datum žalovaný nehradil. Celkem žalovaný uhradil částku částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaná k tomuto neměla námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.

4. Z předsmluvních informací, z žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru a ze záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši částka, žalovaný měl částku splatit ve 24 měsíčních splátkách po částka s tím, že poslední splátka činí částku částka, celková splatná částka činila částka, úroková sazba byla 17,73 % ročně. Splatnost měsíčních splátek byla stanovena na každý 19. den v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. adresa 000 Kč mohla být dle smlouvy čerpána od datum na účet žalovaného č. účtu. Ve smlouvě je stanoveno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se splácením. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky pro Anonymizováno spotřebitelské úvěry, z těchto bylo zjištěno, že v případě prodlení se splácením je žalobkyně oprávněna prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení.

5. Z dokumentu data o žádosti bylo zjištěno, že žalovanému byla schválena částka úvěru částka, s 24 měsíčními splátkami, společenské postavení bylo u žalovaného vyznačeno jako rentiér.

6. Z výpisu z účtu žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že dne datum přišla na účet částka částka jako automatické čerpání úvěru č. hodnota, toto je soudu známo i z úřední činnosti. Těsně před uzavřením smlouvy vykazuje účet mnoho plateb pro Tipsport nebo PayU.CZ betting, jen datum je to částka, datum částka částka, takové platby se opakují i další dny před uzavřením smlouvy i v předchozích měsících. Dále se každý měsíc objevuje platba od jméno FO v různé výši, nejvýše však cca částka.

7. Z dokumentu nazvaného jako Anonymizováno history inquiry – jméno FO a z přehledu úvěru nazvaného jako internal důvěrné bylo zjištěno, že datum přišla na účet žalovaného částka částka jako automatické čerpání úvěru Anonymizováno. Dále bylo zjištěno, že od 7/2024 žalovaný nehradil řádně splátky.

8. Z výpisu z účtu žalovaného (od datum do datum) bylo zjištěno, že dne datum přišla na účet platba částka jako čerpání úvěru, dále bylo zjištěno, že dne datum, tedy až po čerpání úvěru došla na účet žalovaného platba částka od Tipsport.

9. Z první výzvy k zaplacení, z výzvy k zaplacení ze dne datum vč. kopie obálky, z opakované výzvy (2.) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužných splátek.

10. Z Oznámení o zesplatnění ze dne datum a z kopie obálky bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila, a to ke dni datum a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení.

11. Z předžalobní upomínky ze dne datum vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

12. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od datum (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…).

16. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

17. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

19. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

22. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum úvěrovou smlouvu jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Z výše uvedené vyplynulo, že ačkoliv žalobkyně tvrdí, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného na základě výpisů z účtů, tak se pravděpodobně jednalo pouze o formální posouzení, když z výpisů, které žalobkyně poskytla soudu až na základě výzvy, je zřejmé, že žalovaný v opravdu velkém měřítku provozuje rizikovou sázkařskou činnost a dále že pouze pár dnů před uzavření posuzované úvěrové smlouvy, uzavřela žalobkyně s žalovaným jinou úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný čerpal také částku částka. Nad to soud uvádí, že není zřejmé, jak žalobkyně posuzovala náklady žalovaného na bydlení.

23. Ustanovení§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

24. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně ověřeny a řádně posouzeny dle výpisů z účtu. Ověření provedené žalobkyní se zdá být pouze formálním a nedostatečným. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

25. Poskytnutá jistina činila částku částka, žalovaný (dle tvrzení žalobkyně a dle výpisu z účtu) zaplatil částku částka. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí částku částka, proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit (výrok I.).

26. Pokud jde o částku 5 524,46 Kč, kapitalizovaný úrok 1 257,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení 441,79 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od 27. 3. 2024 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 456,64 od 27. 3. 2024 do zaplacení, soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého je smlouva považována za absolutně neplatnou, přičemž soud musí k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 9 432,18 Kč, neúspěch žalobkyně (výrok II. včetně příslušenství, které soud pro účely vyhotovení rozsudku kapitalizoval - srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08) je pouze o několik sto korun menší než její úspěch, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.