8 C 95/2019

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 57 009 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 858,02 Kč spolu se zákonným 10% úrokem z prodlení ročně z částky 34 858,02 Kč od 2. 9. 2019 do zaplacení, 8,58% úrokem ročně z částky 31 662,02 Kč od 27. 11. 2018 do zaplacení a částku 8 865,36 Kč (smluvní pokuta), a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 22 150,98 Kč, pro zákonný 10% úrok z prodlení ročně z částky 22 150,98 Kč od 2. 9. 2019 do zaplacení, 62,47% úrok ročně z částky 48 934,12 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení a pro částku 6 147,63 Kč (smluvní pokuta), zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 57 009 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému následující den poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 83,86 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje únorem 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ocitl se v prodlení, když uhradil pouze 5 splátek – 2 733 Kč dne [datum], 233 Kč dne [datum], 5 233 Kč dne [datum], 7 966 Kč dne [datum] a 2 966 Kč dne [datum], tj. celkem částku 19 131 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 996 Kč (pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 15 dnů, což je v tomto případě splátka [číslo]). Dále bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, dochází k tomuto dni k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do takového prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum], ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. [příjmení] jistina úvěru činí 56 546,89 Kč (dosud nesplacená jistina + dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění), žalovaný měl tuto uhradit nejpozději v den zesplatnění. Žalobkyni vzniklo dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne 28. 11. 2018 do zaplacení dlužné jistiny. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 53 813,89 Kč (nová dlužná jistina), smluvních pokut ve výši 1 996 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny 53 513,89 Kč od 28. 11. 2018 k datu podání žaloby v kapitalizované výši 15 012,99 Kč, úroku ve výši 62,47 % ročně z původní dlužné jistiny 48 934,12 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení (úrok za poskytnutí úvěru) a zákonného 9% úroku z prodlení ročně z částky 57 009 Kč (53 813 Kč + 1 996 Kč + 1 200 Kč) od 2. 9. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. K jednání dne [datum] se žalovaný nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán (předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do datové schránky). Z účasti u jednání se žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal, proto soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, jakož i žalobkyně, která se z účasti u jednání omluvila. Při rozhodnutí soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu trvání 60 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 163 980 Kč v 60 splátkách po 2 733 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje únorem 2018. Zápůjční úroková sazba i RPSN činí 83,86 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že ocitne-li se klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Takové smluvní pokuty jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Poskytovatel má dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč a je splatná taktéž do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny úvěru, veškerých úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, veškerých smluvních pokut a náhrad nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke shora uvedené smlouvě a bylo mu oznámeno číslo účtu, na které má posílat splátky úvěru. Součástí oznámení je i splátkový kalendář.

4. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 50 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

5. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 10 splátek v období od [datum] do [datum] v celkové výši 21 864 Kč. Dále žalovaný neuhradil ničeho a bylo mu zasláno celkem 13 upomínek v období od [datum] do [datum].

6. Co se týče prověřování úvěruschopnosti žalovaného, ta byla dle tvrzení žalobkyně v žalobě prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI), dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Následně byl proveden tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka). Bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. V Prohlášení klientů ze dne [datum] žalovaný prohlásil a potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejich plnění by bylo v rozporu s plněním závazků dle smlouvy o úvěru. Žalovaný dále prohlásil, že není v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku. Veškeré údaje i informace, které poskytl, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále dokládá mzdový výměr žalovaného s měsíční hrubou mzdou 41 000 Kč, pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky žalovaného za měsíce září, říjen a listopad 2017, výpisy z účtu žalovaného, na který přišla předmětná mzda a potvrzení zaměstnavatele žalovaného, ze kterého je zřejmý průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období září až listopad 2018 ve výši 30 423 Kč. Co se týče měsíčních výdajů žalovaného, tak z listiny Hodnocení klienta ze dne [datum] vyplývá, že tyto byly zjištěny ve výši 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), 3 500 Kč (2 děti v domácnosti), 1 900 Kč (bydlení – nájemné, inkaso) a rezerva 1 000 Kč. Žalovaný byl dne [datum] prověřen v databázi SOLUS, kde mu vyšlo skóre 462 (menší riziko).

7. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky [číslo] (splatné dne [datum]) a [číslo] (splatné dne [datum]) a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v důsledku prodlení. Dále byl obdobně vyzván dopisem ze dne [datum] týkající se dlužných splátek [číslo] [číslo] [číslo] (splatné dne [datum]), dopisem ze dne [datum] týkající se dlužných splátek [číslo] (splatné dne [datum]) a [číslo] (splatné dne [datum]) a dopisem ze dne [datum] týkající se splátek [číslo] [číslo] [číslo] (splatné dne [datum]). Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], zároveň byl vyzván k okamžité úhradě částky 59 742 Kč (původní dlužná jistina 48 934,12 Kč + úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění 7 612,77 Kč + neuhrazené smluvní pokuty 1 996 Kč + náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení 1 200 Kč).

8. Předžalobní výzvou ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možné soudní vymáhání. Výzva byla zaslána na adresu žalovaného [obec a číslo], [PSČ] [obec].

9. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 1810 o. z., ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Dle § 1812 odst. 1 a 2 o. z., lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

13. Dle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle § 1815 o. z., se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 o. z., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

16. Dle § 2395 a § 2399 odst. o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle § 2048 a § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

23. Dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Po zhodnocení podkladů, které měla žalobkyně v této souvislosti k dispozici (viz bod 6 tohoto rozsudku) dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena řádně.

25. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 163 980 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2 733 Kč, splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2018. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě žalovaný uhradil na splátkách celkem částku 19 131 Kč, avšak z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný v období od [datum] do [datum] uhradil na splátkách celkem částku 21 864 Kč (viz bod 5 tohoto rozsudku). Soud tedy vycházel z toho, že žalovaný uhradil právě částku 21 864 Kč, následně již neuhradil ničeho. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení delšího než 65 dnů se splátkou [číslo] byl úvěr automaticky zesplatněn k tomuto dni, tj. k datu [datum], a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy o úvěru.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s podnikatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a žalobkyně v tomto smluvním vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, tj. jako podnikatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou, musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou bez dalšího zakázaná, či nezakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Cílem posouzení však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu, ale odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s § 1814 o. z., přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího zakázáno. Dále postupoval v souladu s § 1813 o. z., kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy a posuzoval, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Toto ustanovení však z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně, pokud byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, smluvní pokuty, či různé sankční poplatky.

27. Ujednání o výši poskytnutého úvěru a ceně za toto poskytnutí (tedy úroku) není možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, neboť se týkají předmětu plnění a ceny a soud má za to, že byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Tato výjimka týkající se předmětu plnění a ceny vychází z čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS, který byl promítnut do věty druhé § 1813 o. z., neboť rozhodnutí žalovaného ve vztahu k předmětu plnění a ceně za takové plnění jsou základními prvky autonomie vůle, do nichž není stát, potažmo soud, oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného (nevýhodného) rozhodnutí spotřebitele (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s.).

28. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ve smlouvě o úvěru v části A) - základní parametry úvěru výslovně dohodnuto (na straně 1), že žalovaný žalobkyni zaplatí celkovou částku 163 980 Kč Částku převyšující poskytnutý úvěr 50 000 Kč, tedy částku 113 980 Kč, soud považuje za pevný úrok z úvěru. Ustanovení o zápůjční úrokové sazbě 83,86 % ročně na straně 2 smlouvy o úvěru považuje soud za absolutně neplatné už jen z toho důvodu, že úrok byl účastníky smlouvy v předcházející pasáži smlouvy výslovně sjednán v pevné výši, která se současně promítla i do výše a počtu sjednaných splátek. Pevný úrok z úvěru je částka 113 980 Kč na období 60 měsíců, tj. 5 let. Při přepočtu na roční úrok tento představuje 45,592 %. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že půjčky či úvěry na základě smluv uzavíraných s fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. K měsíci leden 2018 se úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 3,96 % ročně (pro domácnosti na spotřebu, bydlení a ostatní) či 8,58 % (domácnosti na spotřebu celkem) – údaje čerpány na www.cnb.cz. Trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů v dané době činil 11,88 %, příp. 25,74 %. Jedná se o roční úrokové sazby. S ohledem na skutečnost, že poskytnutá úroková sazba představuje téměř 12tinásobek nižší úrokové sazby, příp. 5tinásobek vyšší úrokové sazby poskytované bankami pro dané období, shledal soud tuto výši úroku z úvěru v rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku), a to i přes vyšší míru rizikovosti takto poskytovaných úvěrů. Toto ujednání je tedy neplatné, a to absolutně. Vzhledem k tomu, že výše úroků nebyla platně ujednána, je žalovaný povinen dle § 1802 o. z. zaplatit žalobkyni úroky obvyklé, tedy ve výši 8,58 % ročně.

29. S ohledem na uvedené soud vyčíslil úrok z úvěru ve výši 8,58 % ročně z poskytnutého úvěru 50 000 Kč ode dne poskytnutí úvěru, tj. ode dne 31. 1. 2018, do zesplatnění úvěru, tj. do dne 26. 11. 2018, částkou 3 526,02 Kč. Žalovaný tak měl do dne zesplatnění úvěru zaplatit žalobkyni celkem 53 526,02 Kč (jistina úvěru 50 000 Kč plus úrok z úvěru 3 526,02 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni uhradil na splátkách celkem částku 21 864 Kč, odečetl soud tuto částku od částky 53 526,02 Kč, čímž dospěl k dlužné jistině úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 31 662,02 Kč. Jedná se pouze o jistinu úvěru již bez úroku, neboť ten byl s ohledem na svoji výši a výši poskytnutých plateb žalovaným zaplacen.

30. Dále soud posuzoval ujednání o smluvní pokutě, jež byla sjednána mezi smluvními stranami ve smlouvě o úvěru, kdy se jedná o smluvní ujednání netýkající se předmětu plnění a jeho ceny. Smluvní pokuta plní funkci utvrzení dluhu, která posiluje (utvrzuje) postavení věřitele (úvěrujícího), přičemž je koncipována jako paušalizovaná náhrada škody – dojde-li tedy k porušení smluvní povinnosti smluvní pokutou utvrzené, není povinností úvěrujícího prokazovat případný vznik škody či její výši, ale nárok na zaplacení smluvní pokuty je v takovém případě dán. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v bodu 6.1 smlouvy o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný dostane do prodlení o délce 30 dnů. Žalovaný se ocitl v prodlení o délce 30 dnů (a více) se splátkami [číslo] žalobkyni tudíž přísluší právo na smluvní pokutu dle tohoto smluvního ustanovení v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč). V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, a to ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně tuto smluvní pokutu vypočítala na částku 15 012,99 Kč z jí uvedené nové jistiny úvěru ve výši 53 813,89 Kč od 28. 11. 2018 do vyhotovení žaloby, tj. do 3. 9. 2019. Jak bylo uvedeno v předchozím odstavci tohoto rozsudku, dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění úvěru činí správně 31 662,02 Kč (soud zcela záměrně počítal smluvní pokutu pouze z této částky, bez připočtení smluvní pokuty a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného splatných ještě před zesplatněním úvěru). Soud žalobkyni na tomto nároku přiznal částku 8 865,36 Kč (0,1 % denně z částky 31 662,02 Kč od 28. 11. 2018 do 3. 9. 2019) a ve zbytku, tj. ohledně částky 6 147,63 Kč (15 012,99 Kč – 8 865,36 Kč), žalobu v části tohoto nároku zamítl.

31. Žalobkyni dle bodu 6.2 smlouvy o úvěru dále náleží náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku, a to u splátek [číslo] neboť s jejich úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů (a více). Tato náhrada byla žalobkyni přiznána v požadované výši 1 200 Kč (6 x 200 Kč).

32. Ujednání o smluvních pokutách a o náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného neodporují § 122 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebyla shledána jako rozporná s dobrými mravy či nepřiměřená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele.

33. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 858,02 Kč (nově vypočítaná neuhrazená jistina úvěru 31 662,02 Kč + smluvní pokuta ve výši 1 996 Kč + náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč) spolu se zákonným 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 2. 9. 2019 do zaplacení, dále částku 8 865,36 Kč na smluvní pokutě a úrok ve výši 8,58 % ročně z částky 31 662,02 Kč (tj. z nově vypočítané neuhrazené jistiny úvěru) od 27. 11. 2018 do zaplacení. Nároky žalobkyně na zaplacení částky 22 150,98 Kč (na zbývající dlužné jistině a přirostlém nezákonném úroku z úvěru) se zákonným úrokem z prodlení od 2. 9. 2019 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 6 147,63 Kč a úroku z úvěru ve výši 62,47 % ročně z částky 48 934,12 Kč od 28. 11. 2018 do zaplacení, byly shledány jako nedůvodné, jak je popsáno shora, a proto byly výrokem II. zamítnuty.

34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vyčísleno ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 57 009 Kč, úroku z prodlení ve výši 14 886,37 Kč, částky 15 012,99 Kč a úroku ve výši 111 975,19, tj. celkem 198 883,55 Kč, přičemž úspěšná byla ohledně zaplacení částky 34 858,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 102,24 Kč, částky 8 865,36 Kč a úroku ve výši 9 958,39 Kč, tj. celkem ve výši 62 784,01 Kč, tedy v rozsahu 32 %. Náhrada nákladů řízení by tak příslušela žalovanému, jelikož mu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

35. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.