8 C 98/2021

Plný text

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 35 335,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč spolu se zákonným 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 544,57 Kč od 14. 6. 2018 do zaplacení a zákonným 9% úrokem z prodlení ročně z částky 12 375,43 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 21 415,74 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3 949,74 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 898,88 Kč, pro úrok 29 % ročně z částky 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, pro zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok ve výši 6 754,95 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 2 344,28 Kč, pro úrok 29 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a pro zákonný 9% úrok z prodlení ročně z částky 16 504,38 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 35 335,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 9 759 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 968 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 942 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 849 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté zápůjčky ve výši 11 000 Kč a poplatku ve výši 9 759 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 6. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 24. 6. 2018. Žalovaný tak nedostál svým smluvním povinnostem a dostal se do prodlení se splácením. Celkem žalovaný uhradil částku 9 455,43 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 451,31 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně od 7. 6. 2018 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (s účinností k témuž dni), postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 6 451,31 Kč představující dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 949,74 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 7. 6. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne 20. 1. 2020 a dále za období od 21. 1. 2020 do 23. 6. 2020), dále kapitalizovaný 8,50% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 898,88 Kč (z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 14. 6. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum] a dále za období od 21. 1. 2020 do 23. 6. 2020), dále smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení.

2. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 17 333 Kč, představující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 577 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8 416 Kč. Celkovou částku představující součet poskytnuté zápůjčky ve výši 20 000 Kč a poplatku ve výši 17 333 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 24. 6. 2018. Žalovaný tak nedostál svým smluvním povinnostem a dostal se do prodlení se splácením. Celkem žalovaný uhradil částku 7 624,57 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 16 504,38 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně od 7. 9. 2018 (tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru) do zaplacení. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (s účinností k témuž dni), postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 16 504,38 Kč představující dlužnou jistinu, dále dlužnou část poplatku 12 380,05 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 754,95 Kč (úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 7. 9. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení dne [datum]), dále kapitalizovaný 9% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 2 344,28 Kč (z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 10. 7. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, do data postoupení [datum]), dále smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

3. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na dlužnou částku dále ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet na základě informací poskytnutých od žalovaného, které jsou zaznamenány v zákaznické kartě. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

4. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (dále jen,,Zápůjčka č. 1“) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalovanému poskytnout částku 11 000 Kč za poplatek 9 759 Kč. Poplatek sestává z úroku 1 968 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 942 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 4 849 Kč Částku 20 759 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách, výše první až předposlední splátky je 346 Kč, výše poslední splátky je 345 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 15 smlouvy). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Výše RPSN činí 239,28 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 29 % ročně při počtu 60 týdenních splátek. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný si zvolil hotovostní režim splátek. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1). Zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek. Administrativní činnost a komfortní splácení zahrnuje činnost specifikovanou taktéž v čl. 2 smluvních podmínek a hotovostní režim splátek zahrnuje mimo jiné výběr řádných i mimořádných splátek zápůjčky v hotovosti v místě bydliště zákazníka a jejich zápis do karty splátek zákazníkovi, převoz hotovosti od zákazníka, návštěvy zákazníka v místě bydliště v termínech všech splátek a telefonické či osobní sjednání času návštěvy zákazníka zástupcem. Dle čl. 18 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s podmínkami smlouvy. Dle čl. 10 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 16 v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu za prodlení, poplatek za upomínku, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobkyně. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (čl. 19). Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 22 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným samostatně podepsány.

6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (dále jen,,Zápůjčka č. 2“) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč za poplatek 17 333 Kč. Poplatek sestává z úroku 3 577 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5 340 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 8 416 Kč Částku 37 333 Kč (dlužná jistina a poplatek) se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách, výše první až předposlední splátky je 623 Kč, výše poslední splátky je 576 Kč (v hotovosti k rukám oprávněného zástupce dle čl. 15 smlouvy). První týdenní splátku je zákazník povinen zaplatit v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka je splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Výše RPSN činí 231,71 %. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 29 % ročně při počtu 60 týdenních splátek. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní podmínky i zde tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 22 článků, nejsou žalovaným samostatně podepsány a obsahově odpovídají smluvním podmínkám u Zápůjčky č. 1.

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, žádnou vyživovanou osobu, motorové vozidlo nevlastní a bydlí jako spolubydlící. Zápůjčku požaduje na opravy/rekonstrukce Jako své zaměstnání uvedl dělník ve výrobě a na stavbě, kdy tento pracovní poměr je založený pracovní smlouvou. Žalovaný doložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky (tyto nejsou připojeny k zákaznické kartě). Uvedl, že nemá zápůjčky u jiných společností. Čistý příjem žalovaného (žadatele) činí 13 977 Kč, ostatní příjmy žadatele 2 500 Kč (bez bližší specifikace), odhadované měsíční výdaje žalovaného (žadatele) 5 000 Kč.

8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o zápůjčku uvedl, že je rozvedený, má učňovské vzdělání, žádnou vyživovanou osobu, motorové vozidlo nevlastní a bydlí v nájmu. Jako zaměstnání uvedl stavební dělník, kdy tento pracovní poměr je založený pracovní smlouvou. Žalovaný doložil občanský průkaz, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a 3 výplatní pásky (tyto nejsou připojeny k zákaznické kartě). Uvedl, že nemá zápůjčky u jiných společností. Čistý příjem žalovaného (žadatele) činí 16 984 Kč, ostatní příjmy žadatele 6 816 Kč (bez bližší specifikace), odhadované měsíční výdaje žalovaného (žadatele) 2 500 Kč a splátky u právního předchůdce žalobkyně 1 557 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy [číslo] soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovaným (na straně 131 a 151 ze 169). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] (předáno k poštovní přepravě dne [datum]) soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalovaného [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smluv o zápůjčce, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni a upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalovaného [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy ze dne [datum]).

10. K dotazu soudu, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného v případě shora uvedených zápůjček, žalobkyně svým podáním ze dne [datum], doplněné podáním ze dne [datum], soudu sdělila, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením předmětných smluv majetkovou situaci žalovaného z dokladů vyžadovaných od žalovaného. Dále zopakovala ustanovení v předmětných smlouvách o zápůjčkách, která stanoví, že žalovaný je povinen uvést úplné, přesné a pravdivé informace a nezamlčet žádné skutečnosti.

11. Závazkové vztahy vzniklé dne [datum] a [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

17. Dle § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

18. Dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávky za žalovaným společně s dalšími pohledávkami byly platně postoupeny na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o zápůjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartě zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaný zavázal poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. Co se týče příjmů žalovaného, byl zjištěn u Zápůjčky č. 1 ve výši 13 977 Kč ze zaměstnání (kdy tento měl být údajně ověřen pracovní smlouvu a výplatními páskami, avšak tyto nejsou k žalobě připojeny) a dále,,další příjmy domácnosti“ ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně však neuvádí, o jaké další příjmy se jedná, komu tyto příjmy náleží, jaký je jejich zdroj, zda se jedná o příjem pravidelný či jednorázový atd. Jelikož smlouvu o úvěru dle bodu 5 tohoto rozsudku uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně pouze žalovaný, není přípustné jakýmkoliv způsobem zahrnovat do příjmů žalovaného i další příjmy domácnosti, které budou pravděpodobně náležet jiným osobám, než je žalovaný sám. Soud připouští možnost, že by tento příjem mohl být například příjmem manžela náležející do společného jmění manželů, avšak žalovaný ke svému rodinnému stavu uvedl, že je rozvedený (viz bod 7 a 8 tohoto rozsudku). Stejně tak tento příjem nemůže představovat ani plnění vyživovací povinnosti, kdy žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu a sám ani takovou osobou není. Z tohoto důvodu nelze k těmto,,dalším příjmům domácnosti“ přihlížet. Co se týče výdajů žalovaného, tyto jsou u Zápůjčky č. 1 uvedeny ve výši 5 000 Kč. K výši těchto výdajů ani jejich rozložení (na výdaje na bydlení, energie, stravu, šacení ad.) není nic dalšího uvedeno a žalobkyně toto nedoplnila ani k výzvě soudu. Obdobě tomu je u Zápůjčky č.

2. Zde byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 16 984 Kč a,,další příjmy domácnosti“ ve výši 6 816 Kč. Stejně jako u Zápůjčky č. 1 ani zde k těmto,,dalším příjmům“ žalobkyně nic dalšího neuvádí a soudu se ani ze zákaznické karty (viz bod 8 tohoto rozsudku) nepodařilo zjistit, proč je v případě této Zápůjčky č. 1 tato částka více než jednou tak vysoká, než tomu bylo u Zápůjčky č.

2. Naopak co se týče výdajů, jsou tyto o polovinu menší (2 500 Kč) než ty uvedené u Zápůjčky č. 1 (5 000 Kč). Opět není zřejmé, proč tomu tak je a je přinejmenším k zamyšlení, jak je možné, že příjmy žalovaného u Zápůjčky č. 2 vzrostly o několik tisíc, zatímco jeho výdaje o více než polovinu klesly. Soud má za to, že právní předchůdce výši příjmů a výdajů upravoval dle potřeb tak, aby použitelný příjem žalovaného (příjmy minus výdaje) vycházel tak, aby žalovanému bylo možné poskytnout další zápůjčku. Zdejšímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce uvádí při posuzování úvěruschopnosti svých dlužníků částky, které neodpovídají konkrétním měsíčním příjmům a výdajům žalovaného, nýbrž se jedná o průměrné, paušalizované měsíční příjmy, popř. výdaje běžného zákazníka, aniž by tyto byly reálně prověřovány. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně výši skutečných příjmů, zejména však výdajů žalovaného neprověřoval, popř. spoléhal se pouze na sdělení žalovaného. Soud závěrem podotýká, že z povahy uvedených dokladů (pracovní smlouva a výplatní pásky) vyplývá, že těmito byl ověřen pouze příjem žalovaného (pomineme-li fakt, že tyto dokumenty nejsou k žalobě připojeny, a není tudíž jisté, zda jej právní předchůdce žalobkyně skutečně vyžadovat předložit), nikoliv však výdaje žalovaného. K ověření jeho výdajů nebyl dle informací v zákaznické kartě uveden žádný dokument, jehož předložení by právní předchůdce žalobkyně vyžadoval po žalovaném, aby si tak ověřil, že odhadované měsíční výdaje odpovídají skutečnosti (nájemní smlouvu, zálohy na energie atd.). Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 o. s. ř.), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou předmětných smluv o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.).

24. Co se týče Zápůjčky č. 1, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 9 455,43 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 11 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky ze zápůjčky a dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 1 544,57 Kč (11 000 Kč – 9 455,43 Kč). Žaloba je tedy důvodná pro tuto částku a taktéž zákonný úrok z prodlení z této částky od 14. 6. 2018 do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené je žaloba nedůvodná a soud žalobu pro částku 9 455,43 Kč (celkem uhrazeno žalovaným na poskytnutou jistinu), pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 949,74 Kč, pro kapitalizovaný 8,50% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 898,88 Kč, pro smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 6 451,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. Co se týče Zápůjčky č. 2, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 7 624,57 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 20 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky ze zápůjčky a dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 375,43 Kč (20 000 Kč – 7 624,57 Kč). Žaloba je tedy důvodná pro tuto částku a taktéž zákonný úrok z prodlení z této částky od 10. 7. 2018 do zaplacení (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným dle návrhu žalobkyně), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené je žaloba nedůvodná a soud žalobu pro částku 7 624,57 Kč (celkem uhrazeno žalovaným na poskytnutou jistinu), pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 754,95 Kč, pro kapitalizovaný 9% zákonný úrok z prodlení ročně ve výši 2 344,28 Kč, pro smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný 9% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny ve výši 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle odst. 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla, resp. byla jen v rozsahu 39 %, což znamená, že úspěch ve věci svědčí žalovanému. Jelikož však žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, protože byl po celou dobu řízení nečinný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.