10 C 109/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 500 Kč spolu s 10 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 27. 6. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol], SS [číslo].

II. Žalobci se náklady řízení nepřiznávají.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že žalovaný je podle centrální evidence vozidel provozovatelem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které bylo žalobcem dne 18. 5. 2020 odtaženo z ulice [ulice] v [obec], a to za účelem blokového čištění. Uvedená lokalita, z níž bylo vozidlo žalovaného odtaženo, byla v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, bylo vozidlo žalovaného prostřednictvím společnosti [právnická osoba] odtaženo a následně vráceno zpět do místa odtahu. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů. Provozovatelem výše uvedeného vozidla je žalovaný. Cena za odtažení vozidla činí celkovou částku 1 500 Kč, přičemž tato je stanovena usnesením schůze Rady [územní celek]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobcem vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 6. 2020, avšak do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho.

2. Žalovaný v podaném odporu nárok uplatněný žalobou neuznal v plném rozsahu, když tvrdil, že dne 6. 3. 2017 předmětný automobil prodal a dále, že byl ze strany pracovnic [anonymizováno] žalobkyně a společnosti [právnická osoba] ujišťován, že žalovanou částku budou vymáhat po novém vlastníkovi předmětného vozidla. Žalovaný svá tvrzení doložil jednak kupní smlouvou, dále ukončením pojistné smlouvy a emailovou komunikací ze dne 13. 12. 2019 a 21. 6. 2020.

3. Žalobce v replice k odporu uvedl, že argumentace žalovaného je právně irelevantní, když za náhradu škody za odtah vozidla je objektivně odpovědný provozovatel vozidla, kterým byl dle centrálního registru vozidel v době odtahu vozidla žalovaný. Žalobce zdůraznil, že v rozhodné době byla definice provozovatele vozidla, v případě vozidel podléhajících evidenci, založena na evidenčním principu, nikoliv na faktickém soukromoprávním stavu. Rovněž zdůraznil skutečnost, že údaj o provozovateli vozidla není schopen zjistit jinak, než z údajů centrální evidence vozidel. Při jednání pak zástupce žalobce uvedl, že předžalobní výzvu žalovanému zasílal přímo žalobce, a to předtím, než žalovanému emailem uvedl, že bude dlužnou částku vymáhat po kupujícím vozidla.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil dále uvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto vlastník místních komunikací na území [územní celek], pověřil společnost [právnická osoba] správcem místních komunikací na území [stát. instituce] v rozsahu uzavřené příkazní smlouvy [číslo]. [jméno] [územní celek] č. [spisová značka] schválila svým usnesením ze dne 28. 2. 2019 cenu za zpětný odtah v místě, prováděný dle zákona č. 13/1997 Sb., ve výši 1 500 Kč. [příjmení] [příjmení], [registrační značka] bylo umístěno v lokalitě, která byla označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání vztahujícímu se ke dni 18. 5. 2020, proto bylo odtaženo a následně vráceno zpět do místa odtahu. Ke dni 18. 5. 2020 byl jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] v registru silničních vozidel evidován žalovaný. Výzvou ze dne 15. 6. 2020 k zaplacení nákladů za odstranění vozidla byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky, emailem ze dne 21. 6. 2020 informoval žalovaný žalobkyní pověřeného správce místních komunikací o tom, že není vlastníkem předmětného vozidla, na což bylo správcem reagováno tak, že nadále bude dlužnou částku vymáhat po kupujícím vozidla 5. Věc právně posoudil podle ust. § 19b odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dle nichž nese náklady vzniklé vlastníku pozemní komunikace na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Dle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. V projednávaném případě, kdy byl v registru silničních vozidel evidován ke dni 18. 5. 2020 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaný, je tak dán právní základ nároku uplatněného žalobcem. Byť registr silničních vozidel má výhradně evidenční povahu, za provozovatele vozidla je nutno v souladu s judikaturou vyšších soudů (např. rozsudek [anonymizováno], sp. zn. [číslo jednací], bod [anonymizováno]) považovat vlastníka vozidla uvedeného v registru vozidel, bez ohledu na to, zda skutečně vlastníkem je. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu, soud vyhověl návrhu žalobce na zaplacení úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Pokud jde o otázku náhrady nákladů řízení, soud postupoval dle § 150 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu nepřiznal. Žalovaný se totiž v reakci na předžalobní upomínku obrátil na žalobce, resp. jím pověřenou osobou, kterým byl ujištěn, že žalovaná částka bude vymáhána po třetí osobě (kupujícím vozidla). Tuto skutečnost proto soud považoval za důvod hodný zvláštního zřetele, který jej vedl k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci, neboť v případě, že by žalovaný nebyl ze strany žalobce ubezpečen ve smyslu výše uvedeném, není vyloučeno, že by uplatňovanou částku uhradil, a tedy náklady řízení žalobci vzniknout nemusely.

7. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.