10 C 195/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 524 Kč spolu s 8,25 % ročními úroky z prodlení z této částky od 16. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti těchto účastníků. Opatrovník žalovaného namítnul, že žaloba by měla být shledána za důvodnou pouze v rozsahu jízdného ve výši 24 Kč, zatímco v rozsahu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč by měla být zamítnuta, a to s odkazem na odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 C 192/2020-38.

3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 3. 2021 v [obec] použil k přepravě prostředek městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metro linky C, kdy se však na výzvu kontrolora prokázal jízdním dokladem s uplynulou dobou splatnosti. V návaznosti na toto porušení povinností cestujícího, resp. přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně, osoba pověřená žalobkyní kontrolou jízdních dokladů při provedených přepravních kontrolách sepsala zápis ze dne 15. 3. 2021 [číslo] [variabilní symbol], přičemž osobní údaje žalovaného zjistila z jeho občanského průkazu; žalovaný zápis podepsal. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a též přirážky ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, to vše splatné v den příslušné přepravní kontroly (15. 3. 2021). Žalovaný však uvedené částky žalobkyni neuhradil a svůj dluh nevyrovnal ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 17. 5. 2021.

4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, cestující je povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy. Cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, dále na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle § 6 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která je prováděcím předpisem k zákonu o drahách a zákonu o silniční dopravě, se jízdní doklad nepovažuje za platný, jestliže nenastala nebo uplynula doba jeho platnosti. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdní doklad podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platného jízdního dokladu, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy je, jestliže se cestující při přepravě nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Podle § 49 odst. 1 a 3 uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Dopravce vyhlašuje smluvní přepravní podmínky uveřejněním jejich plného znění na místech určených pro styk s cestujícími a způsobem umožňujícím dálkový přístup, s přístupností i pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a v případě veřejné drážní osobní dopravy v Přepravním a tarifním věstníku. V případě integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících se za uveřejnění plného znění smluvních přepravních podmínek rovněž považuje uveřejnění odkazu na přepravní podmínky vyhlášené a zveřejněné příslušným objednatelem nebo organizátorem.

5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalovaný fakticky uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ovšem při jízdě MHD provozovanou žalobkyní (metrem linky C) se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu podle platného tarifu žalobkyně byla k jízdnému ve výši 24 Kč vyúčtována zvláštní přirážka ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu.

6. Jako předběžnou otázku si soud musel posoudit, zda k uzavření přepravní smlouvy došlo platně, když žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu omezen ve svéprávnosti tak, že v době právního jednání nebyl způsobilý samostatně nakládat s finančními prostředky nad 1 000 Kč a nebyl způsobilý právního jednání ve všech úkonech, zejména uzavírat smlouvy včetně smluv o poskytování sociálních služeb, což je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti. Dle § 64 o. z. omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Soud považuje přepravu žalovaného veřejnými hromadnými dopravními prostředky za běžnou záležitost každodenního života, přičemž tento pojem vykládá objektivně (analogicky k § 4 odst. 1 o. z., neboť k individualizaci by měl sloužit právě rozsudek o omezení svéprávnosti, nikoli způsob aplikace § 64 o.z.). Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný mohl v daném případě právně jednat samostatně, bez opatrovníka, nebylo proto na místě aplikovat ustanovení § 65 o. z., týkající se překročení oprávnění opatrovance jednat samostatně, na němž staví odůvodnění opatrovníkem žalovaného odkazovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 C 192/2020-38. Navíc, i kdyby soud připustil, že by dané právní jednání žalovaného nepředstavovalo běžnou záležitost každodenního života (třeba jen v rozsahu přirážky k jízdnému), musel by stejně dospět k závěru o jeho platnosti, neboť soud je neprohlásil za neplatné pro újmu na právech opatrovance v řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., jež lze zahájit i bez návrhu. Protože žalovaný celkovou částku 1 524 Kč žalobkyni dosud neuhradil v den splatnosti (15. 3. 2021), je povinen žalobkyni zaplatit žalovanou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení (nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Náklady za právní zastoupení soud přiznal ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, právní zástupce žalobkyni zastupuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a jedná se o zaplacení částky do 50 000 Kč Náklady žalobkyně tak činí soudní poplatek 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a. t., paušální režie po 100 Kč za každý z uvedených tří úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada 21% DPH ve výši 189 Kč; celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč.

8. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.