10 C 195/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 524 Kč spolu s 8,25 % ročními úroky z prodlení z této částky od 16. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 5. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti těchto účastníků. Opatrovník žalovaného namítnul, že žaloba by měla být shledána za důvodnou pouze v rozsahu jízdného ve výši 24 Kč, zatímco v rozsahu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč by měla být zamítnuta, a to s odkazem na odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 C 192/2020-38.

3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 3. 2021 v obec použil k přepravě prostředek městské hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metro linky C, kdy se však na výzvu kontrolora prokázal jízdním dokladem s uplynulou dobou splatnosti. V návaznosti na toto porušení povinností cestujícího, resp. přepravního řádu a smluvních přepravních podmínek žalobkyně, osoba pověřená žalobkyní kontrolou jízdních dokladů při provedených přepravních kontrolách sepsala zápis ze dne 15. 3. 2021 číslo variabilní symbol, přičemž osobní údaje žalovaného zjistila z jeho občanského průkazu; žalovaný zápis podepsal. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a též přirážky ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, to vše splatné v den příslušné přepravní kontroly (15. 3. 2021). Žalovaný však uvedené částky žalobkyni neuhradil a svůj dluh nevyrovnal ani v reakci na předžalobní upomínku ze dne 17. 5. 2021.

4. Podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, cestující je povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla chovat se tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob, bezpečnost a plynulost drážní dopravy, a dbát přiměřené opatrnosti dané povahou drážní dopravy. Cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, dále na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle § 6 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která je prováděcím předpisem k zákonu o drahách a zákonu o silniční dopravě, se jízdní doklad nepovažuje za platný, jestliže nenastala nebo uplynula doba jeho platnosti. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdní doklad podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platného jízdního dokladu, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy je, jestliže se cestující při přepravě nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Podle § 49 odst. 1 a 3 uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Dopravce vyhlašuje smluvní přepravní podmínky uveřejněním jejich plného znění na místech určených pro styk s cestujícími a způsobem umožňujícím dálkový přístup, s přístupností i pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, a v případě veřejné drážní osobní dopravy v Přepravním a tarifním věstníku. V případě integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících se za uveřejnění plného znění smluvních přepravních podmínek rovněž považuje uveřejnění odkazu na přepravní podmínky vyhlášené a zveřejněné příslušným objednatelem nebo organizátorem.

5. Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalovaný fakticky uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ovšem při jízdě MHD provozovanou žalobkyní (metrem linky C) se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, a proto mu podle platného tarifu žalobkyně byla k jízdnému ve výši 24 Kč vyúčtována zvláštní přirážka ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu.

6. Jako předběžnou otázku si soud musel posoudit, zda k uzavření přepravní smlouvy došlo platně, když žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu omezen ve svéprávnosti tak, že v době právního jednání nebyl způsobilý samostatně nakládat s finančními prostředky nad 1 000 Kč a nebyl způsobilý právního jednání ve všech úkonech, zejména uzavírat smlouvy včetně smluv o poskytování sociálních služeb, což je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti. Dle § 64 o. z. omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Soud považuje přepravu žalovaného veřejnými hromadnými dopravními prostředky za běžnou záležitost každodenního života, přičemž tento pojem vykládá objektivně (analogicky k § 4 odst. 1 o. z., neboť k individualizaci by měl sloužit právě rozsudek o omezení svéprávnosti, nikoli způsob aplikace § 64 o.z.). Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný mohl v daném případě právně jednat samostatně, bez opatrovníka, nebylo proto na místě aplikovat ustanovení § 65 o. z., týkající se překročení oprávnění opatrovance jednat samostatně, na němž staví odůvodnění opatrovníkem žalovaného odkazovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 C 192/2020-38. Navíc, i kdyby soud připustil, že by dané právní jednání žalovaného nepředstavovalo běžnou záležitost každodenního života (třeba jen v rozsahu přirážky k jízdnému), musel by stejně dospět k závěru o jeho platnosti, neboť soud je neprohlásil za neplatné pro újmu na právech opatrovance v řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., jež lze zahájit i bez návrhu. Protože žalovaný celkovou částku 1 524 Kč žalobkyni dosud neuhradil v den splatnosti (15. 3. 2021), je povinen žalobkyni zaplatit žalovanou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení (nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci úspěšné žalobkyni, která před podáním žaloby žalovaného o zaplacení prostřednictvím právního zástupce písemně upomínala. Náklady za právní zastoupení soud přiznal ve snížené výši podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) s přihlédnutím ke skutečnosti, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru, právní zástupce žalobkyni zastupuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a jedná se o zaplacení částky do 50 000 Kč Náklady žalobkyně tak činí soudní poplatek 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a. t., paušální režie po 100 Kč za každý z uvedených tří úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada 21% DPH ve výši 189 Kč; celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 1 489 Kč.

8. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.