10 C 214/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 54 407 Kč s přísl.

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 54 407 Kč spolu s 10 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 1. 10. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 26 524,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se proti žalovaným domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanými uzavřel dne [datum] jako pronajímatel nájemní smlouvu, na základě které byli žalovaní nájemci bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalovaného a žalované]. Žalovaní se zavázali za užívání bytu platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaní jsou dle žalobce zavázáni jako manželé společně a nerozdílně. Žalovaní se dostali do prodlení s placením nájmu a záloh na služby spojené s užíváním bytu za měsíce prosinec 2018 až červenec 2019, stejně jako s nedoplatky z vyúčtovaných služeb. Žalobce se tedy rozhodl novou nájemní smlouvu neuzavřít a byt byl žalovanými vyklizen. Celková dlužná částka na nájemném, zálohách na služby spojené s užíváním bytu a vyúčtování těchto služeb činí 54 407 Kč. Dne 9. 8. 2019 žalovaní svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznali. Žalovnaí přes opakované výzvy žalobce dluh neuhradili, ačkoliv jim bylo nabídnuto splácení dluhu formou splátkového kalendáře při výši měsíční splátky 500 Kč, jak je uvedeno v uznání dluhu. Žalovaní se zavázali, že termín první splátky sdělí žalobci do 31. 9. 2019 (pozn. soudu správně mělo být uvedeno 30. 9. 2019), do dnešního dne tak neučinili. V reakci na předžalobní výzvu žalovaní uvedli, že jim žalobce nesdělil číslo účtu, na který měli dluh hradit, a proto nespláceli. Číslo účtu však bylo uvedeno v uznání dluhu. Žalobce se proto obrátil se svým nárokem na soud, když požadoval kromě dlužné jistiny i úroky z prodlení od zesplatnění dluhu, ke kterému došlo 30. 9. 2019, kdy žalovaným uplynula lhůta pro sdělení termínu první splátky.

2. Podáním ze dne 11. 12. 2020 se žalovaní vyjádřili k žalobě tak, že se s žalobcem pokoušeli dohodnout na splátkách po 500 Kč. Žalobce sdělil žalovaným, že jim zašle splátkový kalendář, do dne podání vyjádření však žalobce nic nezaslal. Žalovaní kontaktovali i starostu, ale opět se nikdo neozval. Dluh na nájmu vznikl v důsledku finanční tísně, ale žalovaní neměli nikoho, kdo by jim pomohl. Dne 28. 7. 2019 se žalovaní odstěhovali, protože dostali výpověď z nájmu.

3. Podáním ze dne 18. 12. 2020 se žalovaní omluvili z jednání nařízeného na den 21. 12. 2020 s tím, že jsou v karanténě a nemohou se proto dostavit. Jednání dne 21. 12. 2020 pak bylo odročeno na den 2. 2. 2021.

4. Žalovaní se podáním ze dne 31. 1. 2021 a 1. 2. 2021 z jednání nařízeného na den 2. 2. 2021 omluvili, o odročení jednání nepožádali, když uvedli, že souhlasí s jednáním bez jejich účasti, současně opětovně uvedli, že jsou ochotni splácet částku 500 Kč měsíčně. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaných.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu na dobu určitou od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěný v [anonymizováno] podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa žalovaného a žalované]. Žalovaní se ve smlouvě zavázali platit nájem ve výši 5 019,95 Kč měsíčně a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Z tvrzení žalobce, kterému žalovaní neodporovali, soud zjistil, že nájem bytu skončil ke dni 31. 7. 2019. Z uznání dluhu a návrhu splátkového kalendáře ze dne 9. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaní uznali, že mají vůči žalobci dluh ve výši 54 407 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu a neuhrazeného vyúčtování služeb za rok 2017 a [číslo]. Žalovaní se v uznání dluhu zavázali do 31. 9. 2019 (pozn. soudu: správně do 30. 9. 2019) sdělit termín 1. splátky, jejíž výše byla měsíčně dohodnuta na 500 Kč. Splátky měly být splatné vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to na účet žalobce uvedený v uznání dluhu (ú. [číslo]). Z předžalobní výzvy ze dne 26. 8. 2020 včetně související podací stvrzenky soud zjistil a má za prokázané, že žalovaní byli žalobcem v dostatečném časovém předstihu před podáním žaloby vyzvání k úhradě dluhu. Z e-mailu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaní v reakci na předžalobní upomínky žalobci sdělili, že byli ochotni hradit sjednané splátky ve výši 500 Kč měsíčně, ovšem nebylo jim sděleno číslo účtu. Ačkoliv tedy žalovaní tvrdili, že jim nebyla ze strany žalobce poskytnuta součinnost, když jim nebyl předán splátkový kalendář (v reakci na předžalobní upomínku pak žalovaní ve svém vyjádření uváděli, že jim nebylo poskytnuto ani číslo účtu žalobce), soud měl z výše uvedeného uznání dluhu za prokázané, že žalobce dostatečně poskytl žalovaným součinnost pro placení dluhu, když v samotném uznání dluhu bylo uvedeno číslo účtu žalobce, na který měli žalovaní dluh splácet. Z tvrzení žalobce, kterému žalovaní neodporovali, soud pak zjistil a má za prokázané, že žalovaní žalobci nesdělili do konce září 2019 termín první splátky, jak bylo ujednáno v uznání dluhu ze dne 9. 8. 2019.

6. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaní s žalobcem uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019. Nájem bytu skončil k 31. 7. 2019. Žalovaní nehradili řádně a včas nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a vyúčtování služeb a vznikl jim tak dluh ve výši 54 407 Kč, což žalovaní stvrdili v písemném uznání dluhu ze dne 9. 8. 2019. Žalovaní se v uznání dluhu zavázali do konce měsíce září 2019 sdělit žalobci termín 1. splátky dluhu, jejíž výše byla dohodnuta na 500 Kč, přičemž splátky měly být hrazeny vždy k 25. dni měsíce. Žalovaní však termín splátky žalobci nesdělili, na svůj dluh ničeho dosud neuhradili, ačkoliv v uznání dluhu měli stanoveno platební místo (č. ú. žalobce) a ačkoliv byli k hrazení dluhu vyzváni i předžalobní výzvou žalobce.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. Bylo prokázáno, že žalobce s žalovanými uzavřel nájemní smlouvu ze dne [datum] dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž nájemní smlouva zanikla uplynutím sjednané doby ke dni 31. 7. 2019 (k tomu srov. § 2285 o. z.). Žalobci vzniklo za doby trvání nájmu v souladu s § 2246 a násl. o. z. právo na zaplacení sjednaného nájemného, záloh na úhrady služeb a současně vzniklo žalobci právo na zaplacení nedoplatku na vyúčtování služeb za roky 2017 a 2018, které byly žalovaným žalobcem vyúčtovány dle § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., jímž se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, tj. žalobci vzniklo právo na úhradu částky celkem ve výši 54 407 Kč, přičemž žalovaní tento dluh co do výše i důvodu uznali písemným uznáním dluhu dle § 2053 a násl. o. z. Žalobci v důsledku prodlení žalovaných vzniklo také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o. z.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 524,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 721 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 407 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 650 Kč za účast na jednání soudu dne 21. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla z původní částky 3 300 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, a z částky 3 300 Kč za účast na jednání soudu dne 2. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 12. 2020 cestovné za 166 ujetých km v částce 1 069,04 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 2. 2021 cestovné za 166 ujetých km v částce 1 053,44 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 672,48 Kč ve výši 4 131,22 Kč.

9. Při určení spotřeby pohonné hmoty soud použil údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie, neboť v posuzovaném případě právní zástupce žalobce doložil technický průkaz vozidla Evropského společenství, jímž účtované cesty vykonal (osobního automobilu Renault Megane, [registrační značka]). Dále uvedené údaje o spotřebě (9,3; 5,7; 7) jsou tak určeny podle předpisů Evropské unie a náhrada za spotřebované pohonné hmoty se počítá z hodnotově prostředního údaje (zpravidla uváděného a také zde uvedeného na posledním místě), což je spotřeba pro kombinovaný provoz (srov. usnesení Krajského soudu v [obec] – pobočka v Jihlavě ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 54 Co 284/2018).

10. Pro úplnost soud dodává, že nevyhověl žádosti žalovaných platit dluh ve splátkách po 500 Kč, neboť má za to, že při navrhované výši splátek by nedošlo ke splacení dluhu v přiměřené době a za této situace by tedy povolení splátek nebylo v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobce, a to při současném zohlednění skutečnosti, že žalovaní měli dostatečně dlouhou dobu na to, aby započali s plněním splátek, avšak tak dosud neučinili. Soud má za to, že povolení navrhovaných splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalovaných na úkor žalobce.