10 C 6/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena jméno příjmení , datum narození bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se, že nemovité věci – pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rodinný dům a dále pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra], druh pozemku zahrada, zapsaných u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro k.ú. a [územní celek], na [list vlastnictví], nejsou zatíženy zástavním právem, které bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou.

II. Žalobkyni se náklady řízení nepřiznávají.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 1. 2022 domáhala vůči žalované určení, že nemovitosti na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (dále jen„ nemovitosti“) nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). V odůvodnění žaloby uvedla, že je vlastníkem nemovitostí, k nimž bylo na základě smlouvy, s právními účinky ke dni [datum], zapsáno zástavní právo ve prospěch žalované k zajištění pohledávky ve výši 390 000 Kč (dále jen„ zástavní právo“). V letech 2013 až 2019 probíhalo ve věci žalobkyně a jejího manžela u [název soudu], pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], insolvenční řízení (dále jen„ insolvenční řízení“), do něhož si žalovaná přihlásila pohledávku ve výši 390 000 Kč s příslušenstvím (celkem ve výši 446 827 Kč), zajištěnou zástavním právem a uplatnila právo na uspokojení z předmětu zajištění. Pohledávka žalované však byla částečně popřena insolvenčním správcem i dlužníkem, zjištěna tak bylo pouze co do výše 15 000 Kč (když žalovaná incidenční žalobu o určení popřené pohledávky ve stanovené lhůtě nepodala). Přihláška pohledávky žalované byla následně v plné výši, tj. ve výši 446 827 Kč, insolvenčním soudem pravomocně odmítnuta, neboť pohledávka žalované byla zjištěna tak, že její skutečná výše činila méně než 50 % přihlášené částky, a tedy k právu žalované na uspokojení této pohledávky se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Insolvenční řízení skončilo v roce 2019 splněním oddlužení, přičemž bylo rozhodnuto o osvobození dlužníků (žalobkyně a jejího manžela) od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a toto osvobození se kromě jiného vztahuje i na žalovanou, k jejíž pohledávce se v insolvenčním řízení nepřihlíželo. Pohledávka žalované za žalobkyní se tak stala naturální obligací, obdobně jako pohledávka promlčená, v takovém případě je nutno nahlížet jako na promlčené též na zástavní právo. Přesto však zůstává v katastru nemovitostí k nemovitostem žalobkyně zástavní právo zapsáno, postavení žalobkyně je tak extrémně nejisté. Výmaz zástavního práva je možný jen na návrh zástavního věřitele. Žalovaná však žalobkyni neposkytla součinnost při výmazu zástavního práva, kterou žalobkyně požadovala dopisem ze dne 6. 9. 2021. Protože žalobkyně nemá žádný právní titul dokládající zánik zástavního práva, na základě něhož by mohla s úspěchem provést výmaz zástavního práva, svědčí jí naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila 3. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanou jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavním dlužníkem na základě ní mělo být zřízeno zástavní právo k nemovitostem na [list vlastnictví], v k.ú. [obec], a to k zajištění pohledávky z titulu půjčky ve výši 390 000 Kč, splatné do 31. 3. 2012 Smlouva je opatřena razítkem příslušného katastrálního úřadu, z něhož je patrné, že vklad práva na základě ní byl povolen rozhodnutím [číslo jednací], a to s právními účinky ke dni 7. 3. 2012. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], bylo zjištěno, že ke dni 16. 6. 2021 byla jako výlučný vlastník nemovitostí zapsána žalobkyně, k nemovitostem bylo ve prospěch žalované vedeno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky 390 000 Kč, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Z písemnosti ze dne 6. 9. 2021 adresované žalované na adresu jejího trvalého pobytu, včetně přílohy, podacího lístku a kopie vrácené zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně žádala žalovanou o součinnost spočívající ve vyplnění formuláře potvrzení o zániku zástavního práva a jeho podpis žalovanou s úředně ověřeným podpisem, zásilka se vrátila žalobkyni zpět jako nevyzvednutá. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že jím byl zjištěn úpadek žalobkyně a [jméno] [příjmení], [datum narození], povoleno jejich oddlužení, ustanoven insolvenční správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek ve stanovené lhůtě. Z přihlášky pohledávky ze dne 19. 3. 2014 bylo zjištěno, že jí byla přihlášena pohledávka žalované za žalobkyní ve výši 390 000 Kč s příslušenstvím, celkem tedy ve výši 446 827 Kč, kdy jako důvod vzniku bylo uvedeno uznání dluhu ze dne 20. 2. 2012. Pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem dlužníka, a to předmětnými nemovitostmi. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů č. j. [insolvenční spisová značka], včetně prezenční listiny bylo zjištěno, že dne 9. 4. 2014 insolvenční správce a žalobkyně popřela pravost, výši a pořadí přihlášené pohledávky [číslo] v částce 431 827 Kč z důvodu, že půjčka byla poskytnuta jen ve výši 20 000 Kč, a z toho byla co do částky ve výši 5 000 Kč již částečně zaplacena. Žalovaná jako věřitelka pohledávky [číslo] nebyla na přezkumném jednání přítomna. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že jím bylo rozhodnuto o odmítnutí přihlášky pohledávky [číslo] žalované ve výši 446 827 Kč a ukončení účasti žalované v insolvenčním řízení, a to z důvodu, že po přezkoumání pohledávky byla pohledávka žalované zjištěna ve výši nižší než 50 % přihlášené částky, a tedy dle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že jím bylo rozhodnuto o osvobození dlužníků od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Nebylo zjištěno, že by přiznané osvobození bylo žalobkyni odejmuto, či že by ze zákona zanikl, ani že by žalovaná (mimo insolvenční řízení) uplatnila právo na uspokojení zajištěné pohledávky.

4. V řízení tak bylo prokázáno, že na základě smlouvy bylo v příslušném katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalované zástavní právo k nemovitostem, a to k zajištění pohledávky ve výši 390 000 Kč, splatné do 31. 3. 2012. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou písemností ze dne 6. 9. 2021 vyzvala k poskytnutí součinnosti spočívající ve vyplnění formuláře potvrzení o zániku zástavního práva a jeho podpisu s úředně ověřeným podpisem. Zásilka se však vrátila žalobkyni zpět jako nevyzvednutá, součinnost žalovanou žalobkyni poskytnuta nebyla.

5. Soud se předně musel zabývat tím, zda žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva soudem ve smyslu § 80 o.s.ř. Dle ustálené judikatury je určovací žaloba preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované, které je však zapsáno v příslušeném katastru nemovitostí, a současně žalovaná žalobkyni neposkytla žalobkyni potřebnou součinnost k uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí do souladu se stavem právním, dospěl soud k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na tomto určení, neboť nemá jinou možnost dosáhnout souladu stavu právního a zapsaného (srov. usnesení [název soudu], sp. zn. [spisová značka]) a určovací rozhodnutí soudu může sloužit jako podklad pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, ostatně jak vyplývá z § 1379 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Jako předběžnou tak soud musel vyřešit otázku, zda zástavní právo ve prospěch žalované k nemovitostem žalobkyně zaniklo, či nikoliv.

6. Soud má dále za prokázané, že usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalobkyně a [jméno] [příjmení], [datum narození], povoleno jejich oddlužení, ustanoven insolvenční správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení svých pohledávek ve stanovené lhůtě. Ač žalovaná svou pohledávku za žalobkyní ve výši 390 000 Kč s příslušenstvím, celkem tedy ve výši 446 827 Kč, přihlásila jako zajištěnou nemovitostmi žalobkyně, její přihláška pohledávky byla usnesením [název soudu] ze dne [datum] odmítnuta a její účast v insolvenčním řízení byla ukončena. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo následně rozhodnuto o osvobození dlužníků od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahovalo také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Žalovaná (mimo insolvenční řízení) neuplatnila právo na uspokojení zajištěné pohledávky.

7. Dle § 179 odst. 1 část první věty před středníkem zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“) bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená zajištěná pohledávka zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení této pohledávky v rozsahu menším než 50 % její výše nebo že má právo na uspokojení ze zajištění v pořadí horším, než uvedl v přihlášce pohledávky, k jeho právu na uspokojení této pohledávky ze zajištění se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Dle § 414 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

8. Dle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 věty prvé o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle § 3073 věty prvé o.z. se práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů.

9. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Dle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

10. Žalobkyni přiznané osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se dle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona vztahovalo též na pohledávku žalované za žalobkyní zajištěnou zástavním právem k nemovitostem. Dle ustálené judikatury [název soudu] (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, avšak v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat, má tak povahu naturální obligace. Pokud jde o zástavní právo k nemovitostem ve prospěch žalované, toto bylo zřízeno smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum], bylo proto nutné jej s ohledem na dobu jeho vzniku posuzovat dle § 3073 větu první o.z. v režimu obč. zák. Otázku promlčení zástavního práva je třeba posuzovat ve smyslu ustanovení § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů, neboť jde o uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, tj. obč. zák. V režimu obč. zák. byla promlčecí doba zástavního práva (i když bylo zapsáno v katastru nemovitostí) tříletá dle § 101 obč. zák. (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a běžela ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (v námi projednávaném případě od 1. 4. 2012, tj. dne následujícího po dni splatnosti zajištěné pohledávky a uplynula tak 1. 4. 2015. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na zástavní právo je nutno hledět jako na promlčené, čímž namítla promlčení ve smyslu § 101 odst. 1 obč. zák.). K právu na uspokojení pohledávky žalované za žalobkyní (zajištěné zástavním právem k nemovitostem žalobkyně) se v insolvenčním řízení nepřihlíželo (§ 179 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy nedošlo ani ke stavení promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák.

11. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné plyne, že pokud„ zástavní věřitel neuplatnil právo (nárok) na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy včas a jestliže se zástavní dlužník dovolal promlčení zástavního práva, má to mimo jiné za následek, že zástavní věřitel se nemůže úspěšně domoci ani zpeněžení zástavy, ani uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. I když promlčené právo přetrvává - obecně vzato - jako tzv. naturální obligace, nelze takový závěr bez dalšího vztáhnout také na zástavní právo.“ V tam projednávaném případě se sice jednalo o tzv. naturální obligaci z důvodu promlčení práva, nicméně uvedený závěr je dle názoru soudu možné analogicky aplikovat i na naturální obligaci z důvodu účinků rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení neuhrazených pohledávek podle § 414 odst. 1 2 insolvenčního zákona. Dle citovaného rozsudku„ prokáže-li zástavní dlužník, že zástavní věřitel uplatnil (může uplatnit) právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (teprve) po uplynutí stanovené doby, a dovolá-li se promlčení zástavního práva, nelze zamítnout jeho žalobu o určení, že tu (promlčené) zástavní právo není, jen s poukazem na to, že promlčení není důvodem zániku zástavního práva a že promlčené zástavní právo ani po zamítavém pravomocném rozhodnutí soudu nezaniká a je toliko oslabené o tzv. nárok a jedná se o tzv. naturální právo.“ Pakliže se totiž zástavní dlužník důvodně dovolal promlčení zástavního práva, nemůže se již domoci zpeněžení zástavy, a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavní právo tak nemůže nadále být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky. Opačný názor by ve svých důsledcích popíral význam promlčení zástavního práva.

12. V situaci, kdy tak žalobkyně důvodně namítla promlčení zástavního práva zřízeného ve prospěch žalované k nemovitostem žalobkyně a současně má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení neexistence tohoto zástavního práva, vyhověl proto soud podané žalobě v plném rozsahu.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. a jejich náhradu procesně úspěšné žalobkyni nepřiznal. Soud totiž nemohl přehlédnout, že pohledávka žalované za žalobkyní v insolvenčním řízení byla zjištěna, byť ve zlomku žalovanou přihlášené výše, a tato v důsledku žalobkyni přiznaného osvobození placení pohledávek nezanikla, toliko se z ní stala naturální obligace. Protože ji však žalobkyně nesplnila, porušila dle názoru soudu jednu ze základních zásad soukromého práva, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny (§ 3 odst. 2 písm. d) o.z. (, a že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání (§ 6 odst. 1 o.z.), v čemž soud spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele, pro které náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal.