10 C 87/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 501 Kč spolu s 8,5 % zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 21. 9. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč do 15 dnů do právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 16. 2. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení 501 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tak, že ve 2 případech (18. 2. 2021 a 10. 6. 2021) provedl převoz žalovaného z [obec] (18. 2. 2021) či [obec] (10. 6. 2021) do Protialkoholní záchytné stanice [obec], neboť žalovaný v jednom případě ohrožoval život a zdraví jiných (18. 2. 2021) a v jednom případě ohrožoval svůj život a zdraví, když chodil po kolejích (10. 6. 2021). Žalobce následně vyúčtoval žalovanému náklady na tyto převozy spočívající v náhradě za použití služebního vozidla. Konkrétně za převoz 18. 2. 2021 v čase od 14:15 do 15:30 požadoval 407 Kč, najeto bylo 70 km, žalovaný jevil známky ebriety II. – III. stupně. Při převozu 10. 6. 2021 v čase od 13:25 do 14:25 bylo najeto 15 km, náklady na převoz činily 94 Kč, žalovanému byla naměřena přítomnost alkoholu 1,02 ‰. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení těchto nákladů do 20. 9. 2021, tento však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ani se nedostavil k jednání soudu, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl ve 2 případech (tj. 18. 2. 2021 a 10. 6. 2021) za asistence příslušníků žalobce převezen do Protialkoholní záchytné stanice v [obec], a to 18. 2. 2021 z [obec] a 10. 6. 2021 z [obec] z důvodu, že ohrožoval život a zdraví vlastní či jiných. V prvním případě žalovaný jevil známky ebriety II. – III. stupně, v druhém případě bylo dokonce dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 1,02 ‰. Žalobci vznikly náklady za dopravu žalovaného služebním vozidlem, a to za cestu 18. 2. 2021 z [obec] do [obec] a zpět v délce 70 km, kdy doprava byla provedena vozidlem ŠKODA OCTAVIA [registrační značka], při průměrné ceně benzínu ve výši 27,80 Kč a základní náhradě za 1 km jízdy 4,40 Kč, kombinované spotřebě 5,1 l [číslo] km, tj. ve výši 407 Kč za převoz, a dále za cestu 10. 6. 2021 z [obec] do [obec] v délce 15 km, kdy doprava byla provedena vozidlem ŠKODA OCTAVIA [registrační značka], při průměrné ceně benzínu ve výši 27,80 Kč a základní náhradě za 1 km jízdy 4,40 Kč, kombinované spotřebě 6,6 l [číslo] km, tj. ve výši 94 Kč za převoz. Žalobce vyúčtoval žalovanému náklady na převozy spočívající v náhradě za použití dopravních prostředků ve výši 501 Kč a vyzval jej k úhradě nejpozději do 20. 9. 2021. Žalovaný však neuhradil ničeho.

4. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSZS“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89a odst. 1 ZoSZS je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba (dále jen "záchytná služba") zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 89a odst. 2 ZoSZS se záchytná služba poskytuje v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (dále jen„ záchytná stanice“). Záchytná stanice je zdravotnické zařízení. Podle § 89e odst. 1 ZoSZS prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v obou projednávaných případech vznikla žalovanému povinnost podrobit se vyšetření a pobytu v záchytné stanici dle § 89b odst. 1 ve spojení s § 89a odst. 1 a 2 ZoSZS. Protože se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu, vznikla mu dle § 89e odst. 1 ZoSZS zákonná povinnost žalobci uhradit náklady na jeho dopravy do záchytné stanice, které žalobci vznikly ve výši 501 Kč (představující součet nákladů za převoz 18. 2. 2021 ve výši 407 Kč a nákladů za převoz 10. 6. 2021 ve výši 94 Kč). Žalobce vyzval žalovaného k jejich úhradě, splatnost stanovil na 20. 9. 2021, žalovaný se však dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobci tedy přísluší vedle jistiny též úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou úkonů § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (tj. výzva k plnění a návrh ve věci samé, když opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby soud nepovažoval za úkon ve smyslu § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky, toliko za plnění povinnosti tvrzení a důkazní žalobce), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přešla na žalovaného povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v částce 400 Kč (dle položky 2 odst. 1 písm. a sazebníku poplatků), soud proto žalovanému poplatkovou povinnost výrokem č. III tohoto rozsudku v uvedené výši uložil.

8. Tento rozsudek obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.