10 C 92/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 7 770 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 770 Kč spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z této částky od 1. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 954 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 770 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o nájmu rodinného domu [adresa], na pozemku parc. [číslo] v ulici [ulice a číslo], v obci [obec] (dále jen„ rodinný dům“), ve znění pozdějších dodatků a dohody ze dne 14. 9. 2020 (dále jen„ nájemní smlouva“), na základě které měla mít žalobkyně rodinný dům v užívání do 31. 3. 2021. Dne 6. 12. 2020 vyzval žalovaný žalobkyni k vyklizení rodinného domu, čímž projevil vůli ukončit nájemní smlouvu ke dni 1. 1. 2020 (správně ke dni 1. 1. 2021), tj. před sjednaným termínem, což žalobkyně dne 7. 12. 2020 akceptovala, na základě čehož došlo k ukončení nájemní smlouvy ke dni 1. 1. 2021. Rodinný dům byl žalovanému protokolárně předán 30. 12. 2020, kdy v protokolu byl shledán a odsouhlasen nedostatek spočívající ve znečištění zárubní, jehož náprava byla žalovaným následně vyčíslena částkou 5 880 Kč. Žalovaný byl povinen vyúčtovat žalobkyni složenou jistotu nejpozději do 30 dnů ode dne skončení nájmu, tj. do 31. 1. 2021, od 1. 2. 2021 tak byl žalovaný v prodlení s vrácením částky 7 770 Kč, jejíž výše odpovídá rozdílu žalobkyní složené jistoty ve výši 33 000 Kč a částky 19 350 Kč představující neuhrazený nájem a zálohy na služby za prosinec 2020 a dále částky 5 880 Kč představující žalovaným vyčísleným nákladům na opravu zárubní. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu ničeho neuhradil. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil a navrhnul zamítnutí žaloby. Ke skončení nájmu podle žalovaného došlo až ke dni 31. 3. 2021, žalobkyně mu tak měla dlužit na nájemném a zálohách na služby za prosinec 2020 až březen 2021, celkem tedy za 4 měsíce nájemního vztahu. K vyklizení ji vyzval toliko z důvodu, že neuhradila nájemné a zálohy na služby za prosinec 2020, nikoliv s úmyslem ukončit nájemní vztah. Pakliže prostory vyklidila k 1. 1. 2021, bylo to její jednostranné rozhodnutí. Žalovaný dále tvrdil, že zůstatek jistoty mohl být použit na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně za prodlení žalobkyně s plněním jejích povinností, případně na úhradu nákladů za výmalbu prostor po ukončení nájemního vztahu ve výši 9 600 Kč, na níž se údajně dohodnul s žalobkyní, přičemž nárok na úhradu nákladů za výmalbu navrhoval k započtení. Navíc doposud nebylo provedeno vypořádání služeb, proto nemohlo dojít k vyúčtování jistoty. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že smlouvou o nájmu bytu ze dne 29. 7. 2017, ve znění pozdějších dodatků, byla mezi žalovaným jakožto pronajímatelem a žalobkyní jakožto nájemkyní uzavřena k zajištění bytových potřeb žalobkyně nájemní smlouva o nájmu rodinného domu dle § 2201 a násl. a § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalobkyně složila k rukám žalovaného jistotu dle § 2254 o.z. ve výši 33 000 Kč. Byť dohodou o skončení nájmu ze dne 14. 9. 2020 se účastníci dohodli na skončení nájmu rodinného domu až ke dni 31. 3. 2021, k jeho skončení nakonec došlo už ke dni 1. 1. 2021, a to dohodou smluvních stran dle § 1981 o.z. Žalovaný ve svém emailu ze dne 6. 12. 2020 v 16:52 vyzval žalobkyni k vystěhování z rodinného domu ke dni 1. 1. 2021. Žalovaný toto své právní jednání neoznačil výslovně za výpověď, z jeho odkazu na čl. 3 odst. 2 bod e) nájemní smlouvy, tj. ustanovení nájemní smlouvy upravující výpověď ze strany pronajímatele bez výpovědní doby, bylo možné soudit, že jeho úmyslem bylo ukončit nájemní vztah s žalobkyní ke dni 1. 1. 2021 bez tříměsíční výpovědní doby. Protože toto jeho právní jednání nesplňovalo podmínky výpovědi bez výpovědní doby dle § 2291 odst. 3 o.z., soud k takové výpovědi nepřihlížel. Nicméně s ohledem na § 556 odst. 1 o.z. vyložil soud žalovaným projevenou vůli skončit nájemní vztah s žalobkyní ke dni 1. 1. 2021 jako návrh k uzavření dohody o skončení nájmu dle § 1732 ve spojení s § 1724 odst. 2 o.z., přičemž žalovaná jeho návrh emailem ze dne 6. 12. 2020 v 19:32, potvrzeným ještě emailem 7. 12. 2020, akceptovala dle § 1740 ve spojení s § 1724 odst. 2 o.z., v důsledku čehož došlo k uzavření dohody o skončení nájmu ke dni 1. 1. 2021. Tvrzení žalovaného, že jeho výzvou k vyklizení rodinného domu žalobkyní ke dni 1. 1. 2021 (s odkazem na ustanovení nájemní smlouvy upravující výpověď ze strany pronajímatele bez výpovědní doby) nemělo dojít k zániku nájemní smlouvy k 1. 1. 2021, nýbrž až k dříve sjednanému 31. 3. 2021, postrádalo logiku a jevilo by se jako nepoctivé jednání (§ 6 o.z.). K předání rodinného domu žalobkyní žalovanému došlo 30. 12. 2020, mezi účastníky byla ujednána povinnost žalobkyně uhradit náklady za očištění a natření zárubní (následně vyčíslené částkou 5 880 Kč). V nájemní smlouvě (čl. 4 odst. 9) se žalovaný zavázal vyplatit žalobkyni jistotu po skončení nájmu, nedojde-li k jejímu vyčerpání, a to do 30 pracovních dnů po skončení nájmu, avšak dle § 2254 odst. 2 o.z. má být pronajímatelem vrácena jistota nájemci při skončení nájmu. Soud podle § 2235 odst. 1 o.z. nepřihlédl k ujednání smluvních stran o povinnost vrátit jistotu žalobkyni do 30 pracovních dnů od skončení nájmu, když toto dle jeho názoru zkracovalo nájemcova práva (oddalovalo by splatnost nájemcovy pohledávky). Splatnost jistoty proto nastala 1. 1. 2021. Žalovaný poukazoval na existenci pohledávek, které údajně mohl proti nároku žalobkyně započíst, avšak netvrdil ani neprokazoval, že by tak skutečně učinil. Nadto žalovaný některými jím tvrzenými pohledávkami způsobilými k započtení ani nedisponoval. Z výše uvedeného totiž vyplynulo, že nárok na nájemné a zálohy na služby za měsíce leden až březen 2021 mu nevzniknul. Pohledávka žalovaného na nájemném a zálohách na služby za měsíc prosinec 2020 zanikla započtením na jistotu, a to nejpozději na základě projevu vůle žalobkyně učiněného emailem ze dne 7. 12. 2020 v 9:16 adresovaného žalovanému. V řízení dále nebyla prokázána existence pohledávky žalovaného za žalobkyní vzniklé údajně na základě dohody s žalobkyní na úhradě žalovaným vynaložených nákladů ve výši 9 600 Kč za výmalbu rodinného domu (soud současně ani neshledal, že by žalobkyně byla povinna hradit náklady žalovaným provedené výmalby z titulu její povinnosti k provádění a hrazení běžné údržby rodinného domu dle § 2257 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., když v řízení bylo naopak prokázáno, že výmalba rodinného domu byla provedena před nastěhováním žalobkyně, tj. v roce 2017, tedy poměrně nedávno). Ani v případě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % z blíže nespecifikované dlužné částky denně žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by k započtení došlo. Navíc výši takto sjednaného úroku z prodlení by soud považoval za odporující § 2239 o.z. (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž je smluvní úrok z prodlení institutem velmi blízkým smluvní pokutě). Procesní obrana žalovaného tak nebyla úspěšná, soud proto dospěl k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením části jistoty ve výši 7 770 Kč dne 2. 1. 2021, v důsledku čehož mu vznikla dle § 1970 o.z. povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal částku 7 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, a to až od žalobkyní požadovaného data, tj. od 1. 2. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 954 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 770 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání [datum] a účast na jednání [datum]), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z těchto úkonů právní služby, náhrada cestovného v celkové výši 4 128 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada ve výši 2 064 Kč za 349 ujetých km (na trase [obec] – [obec] a zpět) sestávající z částky 1 535,60 Kč jakožto náhrady za použité vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] a částky 528,42 Kč jakožto náhrady za palivo (30,90 Kč za litr paliva v prokázané výši, a to při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada ve výši 2 064 Kč za 349 ujetých km (na trase [obec] – [obec] a zpět) sestávající z částky 1 535,60 Kč jakožto náhrady za použité vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] a částky 528,42 Kč jakožto náhrady za palivo (30,90 Kč za litr paliva v prokázané výši, a to při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 600 Kč, tj. ze součtu mimosmluvní odměny ve výši 7 500 Kč (5 x 1 500 Kč), paušálních náhrad ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč) a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč (2 x 800 Kč) ve výši 2 226 Kč Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění vychází z § 149 odst. 1 o.s.ř. Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.