11 C 135/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 500 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

2. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnil tím, že žalovaný je podle centrální evidence vozidel provozovatelem osobního motorového vozidla značka automobilu, registrační značka, které bylo žalobcem dne datum odtaženo z ulice anonymizována tři slova v obec, a to za účelem blokového čištění. Uvedená lokalita, z níž bylo vozidlo žalovaného odtaženo, byla v souladu se zákonem č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) označena dopravní značkou o dočasném zákazu stání. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedené dopravní značení nerespektoval, bylo vozidlo žalovaného prostřednictvím společnosti právnická osoba odtaženo a následně vráceno zpět do místa odtahu. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou vozidla odstraňována z pozemní komunikace na náklady jejich provozovatelů. Cena za odtažení vozidla činí celkovou částku 1 500 Kč, přičemž tato je stanovena usnesením schůze anonymizováno územní celek. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobcem vyzván předžalobní výzvou, avšak do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.

4. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, avšak v informačním systému základních registrů má evidován trvalý pobyt na adrese adresa žalovaného. Protože se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci. Protože v projednávané věci byl předmětem řízení zákonný nárok na náhradu nákladů na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 2 Brusel I bis, podle něhož je ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti založena příslušnost soudu dle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události; k tomu přitom došlo na území České republiky v obvodu působnosti zdejšího soudu. S ohledem na právě uvedené tak byl zdejší soud příslušný o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

5. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Soud má za prokázané, že žalovaný parkoval vozidlem anonymizováno, registrační značka dne datum na ulici anonymizována tři slova v obec, a to na místě, které bylo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání z důvodu blokového čištění lokality. Prostřednictvím společnosti právnická osoba bylo vozidlo žalovaného odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Výzvou ze dne datum k zaplacení nákladů za odstranění vozidla byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky do 14 dnů ode dne jejího doručení, zásilka byla připravena k vyzvednutí od datum.

7. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Podle § 19b odst. 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích nese náklady vzniklé vlastníku pozemní komunikace na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Dle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. V projednávaném případě byl v registru silničních vozidel evidován ke dni datum jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaný, je tak dán právní základ nároku uplatněného žalobcem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, když žalobcem uplatněné náklady za odtah vozidla nezaplatil v žalobcem stanovené lhůtě, soud považoval za důvodný rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. anonymizováno 6 slov název soudu ústavní nález anonymizována tři slova role v řízení anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno, anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno anonymizováno. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobci paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř.

9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.