11 C 153/2024

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, 594 01 Velké Meziříčí zastoupený advokátkou Mgr. Jitkou Chmelařovou jakožto opatrovnicí Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení částky 11 181 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 181 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 881 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 181 Kč spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objeme válců motoru nad 2 500 cm³, RZ SPZ, VIN VIN kód, neměl v období od datum do datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 117 dní při denní sazbě příspěvku 93 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 10 881 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku v zákonné lhůtě 30 dnů výzvou ze dne datum, doručenou žalovanému dne datum. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovanému se návrh nepodařilo na adresu v České republice doručit. Žalovanému jakožto občanu Ukrajiny by mělo tedy být za standardních okolností doručováno na jeho adresu bydliště na Ukrajinu. S ohledem na stávající podezřelý výraz situaci na Ukrajině však nyní platí sdělení Ministerstva spravedlnosti, mezinárodního odboru civilního, o tom, že Ukrajina není schopna plnit závazky vyplývající pro ni z dvoustranné smlouvy č. 123/2002 Sb.m.s. Proto byla žalovanému jakožto osobě neznámého pobytu ustanovena opatrovnice.

3. Opatrovnice žalovaného ve svém vyjádření k návrhu ze dne datum uvedla, že nárok žalobkyně nemůže uznat pro nemožnost jeho projednání se žalovaným. Dle jejího vyjádření je možné, že žalovaný jako mladý muž byl povolán do války a v tomto případě se do situace, kdy je po něm požadováno plnit závazek, dostal bez svého zavinění a plnit prostě nemůže. Pokud by soud uznal jistinu pohledávky, pak není možné chtít hradit její příslušenství a náklady právního zastoupení, což by bylo vůči žalovanému nespravedlivé, pokud o soudním řízení vůbec neví. Opatrovnice vyslovila souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Z důkazů předložených žalobkyní, a to zejména ze zjištěných údajů o vozidle a o povinných osobách, z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne datum, z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne datum a z předžalobní upomínky ze dne datum, má soud za zcela prokázané, že žalovaný jakožto vlastník/provozovatel motorového vozidla evidovaný v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, a to včetně nákladů na jeho uplatnění; žalovaný nezaplatil žalobkyni žádnou částku.

6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen „pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění k datu uzavření smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Pojistitel je povinen pojistnou smlouvu uzavřít, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu nebo všeobecným pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se lze od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistná smlouva obsahuje nejméně údaje o účastnících smlouvy a o vozidle, době trvání pojištění, limitu pojistného plnění, výši pojistného, způsobu jeho placení a jeho splatnosti, a formu a místo oznámení škodné události. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě nebyla uzavřena pojistná smlouva - smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla zákonná povinnost vlastníka/provozovatele vozidla (žalovaného). Žalovanému proto vznikla za období od datum do datum povinnost platit příspěvek, který byl vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla - osobního automobilu se zdvihovým objeme válců motoru nad 2 500 cm³, tj. 93 Kč a počtem dnů, ve kterých nebylo vozidlo pojištěno, tj. 117 dnů, tj. celkem 10 881 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč; součtem soud dospěl k částce 11 181 Kč, k jejímuž zaplacení žalobkyně marně vyzývala žalovaného. Žalobkyni po právu náleží uvedený příspěvek včetně nákladů na jeho uplatnění. Není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, takže žalobkyni přísluší vedle jistiny též úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízeními vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Dle názoru soudu nejsou námitky opatrovnice žalovaného relevantní. Je zřejmé, že žalovaný byl v předmětné době vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla a tzv. povinné ručení sjednáno neměl. Opak v řízení prokázán nebyl. Proto soud žalobkyni přiznal jistinu pohledávky. Ohledně toho, že by mohl být žalovaný povolán do války, se jedná pouze o spekulaci, která nebyla v řízení nijak prokázána. Soud rovněž žalobě vyhověl i v části týkající se úroků z prodlení, jelikož zde nebyl žádný důvod k tomu, aby je soud žalobkyni nepřiznal. Naopak by to bylo nespravedlivé vůči žalobkyni. Žalovaný měl nejprve povinnost uzavřít pojistnou smlouvu a řádně hradit pojistné; žalovaný však pojistnou smlouvu nesjednal. Následně měl žalovaný povinnost uhradit příspěvek žalobkyni; ani to žalovaný ve lhůtě splatnosti nesplnil. Není tedy důvod odepřít žalobkyni přiznání nároku na úroky z prodlení.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení ve výši 1 000 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), za dva úkony à 100 Kč (žaloba a předžalobní upomínka). Odměnu za právní zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, jelikož žalobkyně je profesní organizace pojistitelů, která byla zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, jehož zdrojem tvorby jsou i příspěvky nepojištěných. Vymáhání těchto příspěvků je nutno posuzovat jako činnost náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami. Náklady na právní zastoupení advokátem v řízení tak nelze považovat za účelné. Současně však nemohl soud přehlédnout závěry vyslovené Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 39/13. Ústavní soud zde dovodil, že za ústavně konformní je nutno pokládat takový postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu coby náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. I když je zastoupení advokátem v tomto řízení neúčelné, neznamená to, že by s úkony představovanými převzetím věci, vyhotovením a zasláním předžalobní výzvy či žaloby (návrhu na vydání EPR) nebyly spojeny jakékoliv náklady. I tyto rutinní a stále se opakující úkony zjevně přináší hotové výdaje za kancelářské potřeby či poštovné (srov. též usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v adresa, ze dne datum, č. j. spisová značka). Proto soud přiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč; soud pouze nepřiznal žalobkyni odměnu za vyjádření ze dne datum, jelikož se fakticky nejednalo o reakci na vyjádření opatrovnice (žalobkyně nijak nepolemizovala s tvrzeními opatrovnice), ale pouze o doplnění žaloby, tudíž žalobkyně uvedená tvrzení měla uvést už v žalobě. Soud přitom zároveň nemohl žalobkyni nepřiznat žádné náklady řízení, jak požadovala opatrovnice, a to ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v tomto odůvodnění pod bodem 8; nepřiznání žádných nákladů řízení by bylo vůči žalobkyni nespravedlivé.

10. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

12. O odměně a náhradě nákladů ustanovené opatrovnice bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.