11 C 158/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení

I. Určuje se, že stavba – rod. dům č.p. , Anonymizováno, , část obce , adresa, , stojící na pozemku p.č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , je součástí zaniklého, ale dosud nevypořádaného, společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pozemky p.č. St. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří (bez její dříve zapsané součásti, a to stavby – rod. domu č.p. , Anonymizováno, , část obce , adresa, ) a p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada, to vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , jsou součástí zaniklého, ale dosud nevypořádaného, společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 10. 2022 domáhala určení vlastnického práva k pozemkům a stavbě specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (v části výroku I. dále jen jako „stavba“ nebo „rodinný dům“ a v části výroku II. dále jen jako „pozemky“ nebo „pozemek“, společně též jako „nemovité věci“). Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli manželství dne 25. 11. 1995, toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 2. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9. 9. 2022. Účastníci nabyli v průběhu manželství do společného jmění manželů nemovité věci, a to pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2005 a rodinný dům jeho výstavbou. Kupní cena pozemků byla hrazena z prostředků tvořících společné jmění, finanční prostředky totiž účastníci našetřili od doby vzniku jejich společného jmění manželů do uzavření kupní smlouvy ze svých příjmů. Následně bylo , právnická osoba, , adresa, vydáno stavební povolení k výstavbě rodinného domu na pozemku p. č. 916/1 a rozhodnutím téhož úřadu ze dne 6. 12. 2010 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. , právnická osoba, byla financována rovněž z prostředků tvořících společné jmění, které účastníci naspořili ze svých příjmů, např. z účtu žalobkyně byly dne 24. 9. 2009 hrazeny sádrokartonářské práce. Mimo to byl žalobkyni poskytnut úvěr na střechu rodinného domu od ČSOB, a.s. ve výši , částka, . Účastníci užívali rodinný dům společně se svými dětmi k bydlení, nyní ovšem bydlí v domě sami. Skutečnost, že v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitých věcí veden pouze žalovaný, zjistila žalobkyně v okamžiku, kdy připravovala podklady pro rozvod manželství. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva v tom, že stav zapsaný v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným právním stavem a je nutné tento nesprávný zápis napravit.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 2. 2023 uvedl, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává, neboť účastníci nenabyli nemovité věci do společného jmění manželů. Ve vztahu k pozemkům uvedl, že jsou v jeho výlučném vlastnictví, protože kupní cena ve výši , částka, byla hrazena z finančních prostředků, které dostal darem od svého otce. Pozemky nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2005 od manželů Jiřího a , jméno FO, . V kupní smlouvě je jako předmět koupě uveden pouze pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, z něhož byl následně oddělen geometrickým plánem pozemek p. č. St. , Anonymizováno, . Pokud jde o výstavbu rodinného domu, ta byla hrazena zčásti z prostředků tvořících společné jmění a zčásti z výlučných prostředků žalovaného, které nabyl darem od svého otce. Stavební práce byly provedeny převážně svépomocí za významného přispění rodiny a kamarádů žalovaného. Souhlasil s tím, že z prostředků tvořících společné jmění byly hrazeny sádrokartonářské práce ze dne 24. 9. 2009 a na střechu rodinného domu byl účastníkům poskytnut úvěr od ČSOB, a.s. ve výši , částka, . Má za to, že ve věci není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

3. Ve věci se konala tři jednání za účasti obou účastníků, první jednání dne 21. 3. 2023 bylo odročeno za účelem mimosoudního jednání účastníků, ke vzájemné shodě se jim však nepodařilo dojít. Mezi účastníky tak nadále zůstala sporná otázka vlastnictví jak pozemků, tak i stavby.

4. Při jednání dne 25. 7. 2023 žalovaný k financování výstavby rodinného domu doplnil, že tato byla vedle poskytnutého úvěru a úhrady sádrokartonových prací z prostředků tvořících společné jmění dále hrazena z finančních prostředků, které nabyl od otce nebo od rodičů, případně z odškodnění, které obdržel po pracovním úrazu. Otec žalovaného chtěl, aby žalovaný měl nemovité věci ve svém výlučném vlastnictví, proto je financoval. Z prostředků tvořících společné jmění nemohla být výstavba uskutečněna, protože účastníci měli minimální příjmy, k tomu pečovali o nezletilé děti. K pochopení, proč mu otec daroval peníze na úhradu kupní ceny pozemků popsal, že pochází z venkovských poměrů, kde bylo na statku zvykem, že nejstarší syn byl podarován statkem a polnostmi před uzavřením manželství a sestry případně dostaly věno. Jeho otec sám dostal od svého otce (dědečka žalovaného) před uzavřením manželství zemědělskou usedlost. V době, kdy žalovaný řešil otázku bydlení s tehdy již těhotnou žalobkyní, řešila stejnou otázku i jeho sestra. V tomto smyslu se dohodli, že sestra dostane darem všechny úspory žalovaného ve výši , částka, , k tomu něco přidají rodiče a nadstaví si patro u rodičů švagra žalovaného. Žalovaný s žalobkyní naopak bydleli v usedlosti společně s rodiči žalovaného. Vztahy rodičů žalovaného s žalobkyní ovšem byly od počátku komplikované, otec žalovaného ho v průběhu prvních 10 let manželství nabádal k rozvodu, proto bylo nevyhnutelné, aby si účastníci našli vlastní bydlení. V té době bydlel starší bratr žalovaného ve , adresa, , jejich otec mu domluvil koupi sporných pozemků, bratr žalovaného se do Vlkova přestěhovat nechtěl, proto otec nabídl dar na koupi pozemků žalovanému jako výměnu za jiný dar, který žalovaný dal své sestře. Otec žalovanému zároveň slíbil, že mu pomůže s výstavbou rodinného domu. To vše pouze za podmínky, že výlučným vlastníkem nemovitých věcí bude pouze žalovaný, nikoliv žalobkyně (tehdy již manželka žalovaného). Uzavřel, že takto byla nastavena rodinná tradice, tedy usedlost nebo jiné nemovitosti má vždy manžel. Stejně tak maminka žalovaného nemá na rodinném statku žádný vlastnický podíl a akceptuje to, stejný pohled měl otec žalovaného. Trval na tom, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože nemovité věci by měly být řešeny jako předběžná otázka v rámci sporu o vypořádání společného jmění manželů.

5. Žalobkyně uvedla, že některé skutečnosti slyší poprvé, jako např. o rozvodu, o peněžním daru a o jiných podmínkách otce žalovaného. K původu finančních prostředků k úhradě kupní ceny za pozemky uvedla, že o žádném daru nic nevěděla, jedná se o účelové tvrzení žalovaného. Stejně tak výstavba rodinného domu byla hrazena ze společných peněz. Potvrdila, že otec žalovaného jim často na stavbě pomáhal. Rovněž uznala, že s rodiči žalovaného neměla příliš dobré vztahy, nicméně to je obvyklé i v jiných rodinách. Poukázala na to, že usedlosti a nemovitosti se nabývaly způsobem, jak jej popsal žalovaný, v minulosti, dnes je již jiná doba. Nemyslí si, že by se otec žalovaného angažoval v koupi sporných pozemků, žalovaný s prodávajícím koupi domluvil v hospodě, účastníci ho koupili proto, že byl vhodný pro zahradní rekreaci nebo chov zvířat. Otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně spatřuje v tom, že musí být napraven nesprávný zápis v katastru nemovitostí, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, .

6. Ve svých vyjádřeních ze dne 2. 8. 2023 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení a důkazní návrhy. Uvedla přehled své pracovní historie za dobu od 7. 4. 1992 do ledna 2005, kdy pracovala u , právnická osoba, ., v době od 3. 4. 1996 do 31. 5. 2001 byla na rodičovské dovolené a v době od 28. 12. 2004 do ledna 2005 byla evidována v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR a pobírala podporu v nezaměstnanosti. Žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, . a také u společnosti , právnická osoba, . Trvala na tom, že koupě pozemku i výstavba rodinného domu byly financovány z prostředků tvořících společné jmění, kdy účastníci měli jednak naspořené peníze a k tomu pobírali mzdu. Potvrdila, že se stavbou domu pomáhal žalovanému jeho otec, občas bratr a jednou švagr.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 8. 2023 k doplnění svých skutkových tvrzení a důkazních návrhů upřesnil, že z finančních prostředků, které žalovaný obdržel jako odškodnění pracovního úrazu v letech 2015 a 2016, byla plně financována stavba zahradního domku.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli manželství dne 25. 11. 1995, manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem ze dne 2. 9. 2022 a společné jmění manželů nebylo nijak modifikováno, zaniklo a je nevypořádáno. Co se týká stavby rodinného domu, z vyjádření účastníků vyplynulo, že je mezi nimi nesporné, že z prostředků tvořících společné jmění byly uhrazeny sádrokartonové práce a na úhradu střechy byl poskytnut úvěr od ČSOB, a.s.

9. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se naléhavého právního zájmu na určení, že věc je předmětem zaniklého a dosud nevypořádaného SJM, je po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), založena na tomto závěru: „Jestliže je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, má naléhavý právní zájem na určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018 sp. zn. , spisová značka, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. , spisová značka, ). To v daném případě platí tím spíše, že k zániku společného jmění manželů došlo po 1. 1. 2014 a jeho vypořádání se bude řídit úpravou obsaženou v o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). V katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitých věcí evidován pouze žalovaný (jako jeden z bývalých manželů) a žalobkyně tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a žalobou se proto věcně zabýval.

11. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

12. Z výpisu z katastru nemovitostí a z informací o pozemku pro list vlastnictví č. , hodnota, , k.ú. , adresa, soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník mimo jiné nemovitých věcí. Stavba č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, je zapsána jako součást pozemku p.č. St. , Anonymizováno, . Mezi nabývacími tituly je uvedena smlouva kupní ze dne 31. 1. 2005 a ohlášení stavebníka ze dne 26. 11. 2008. Ve vztahu k nemovitým věcem je v souvislosti s probíhajícím řízením zapsána v katastru nemovitostí poznámka spornosti.

13. Z kupní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2005 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako kupujícím a manželi , Anonymizováno, a , jméno FO, jako prodávajícími, jejím předmětem byl pozemek p. č. 916/1, zahrada, katastrální území. , adresa, . Kupní cena byla dohodnuta ve výši , částka, , ta byla dle čl. II. uhrazena před podpisem smlouvy.

14. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, o stavebním povolení ze dne 31. 1. 2007, č. j. MÚVB 6835/06/VÝST/BA-3, soud zjistil, že stavební úřad vydal k žádosti žalovaného ze dne 20. 12. 2006 stavební povolení na stavbu: novostavba rodinného domu včetně jímky na vyvážení, napojení na inženýrské sítě, /el. přípojka NN, STL plynovodní přípojka, NTL rozvod plynu, vnitřní plynová instalace RD, vodovodní a kanalizační přípojka/, přístupové komunikace a sjezdu na místní komunikaci, na pozemcích p. č. 916/1 a p. č. 1560/1 v katastrálním území , adresa, .

15. Z kolaudačního rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 6. 12. 2010, č. j. MÚVB/7090/10/VÝST/BA-598/2010, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2010, soud zjistil, že stavební úřad povolil k návrhu žalovaného ze dne 24. 11. 2010 užívání stavby: novostavba rodinného domu včetně jímky na vyvážení, napojení na inž. sítě /el. přípojka NN, vodovodní a kanalizační přípojka/, přístupové komunikace a sjezdu na místní komunikaci, na pozemcích p. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dle TP stavba na p. č. , hodnota, ) v katastrálním území , adresa, .

16. Z žádosti o čerpání ČSOB spotřebitelského úvěru ze dne 25. 6. 2007 soud zjistil, že žalobkyně požádala o provedení čerpání spotřebitelského úvěru ve výši , částka, s tím, že finanční prostředky budou čerpány převodem na účet č. , č. účtu, vedeným u , právnická osoba, . za účelem úhrady faktury č. , hodnota, dodavateli , jméno FO, .

17. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 23. 9. 2009 soud zjistil, že , jméno FO, vyfakturoval žalovanému sádrokartonové práce na novostavbě ve Vlkově částkou v celkové výši , částka, .

18. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, soud zjistil, že byl zadán příkaz k úhradě ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, , platba byla identifikována zprávou (příjemci i plátci) „, Jméno zainteresované osoby 1/0, “, datum splatnosti 24. 9. 2009.

19. Z výpisů z účtu žalobkyně č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2004 do 28. 2. 2005 soud zjistil přehled příjmů a výdajů účastníků. Zůstatek na účtu se pohybuje v řádech desetitisíců korun, nejčastěji kolem 35 - , částka, a zůstatek stabilně nepřekonal částku , částka, . Na účet je vyplácena mzda jednoho z účastníků v orientačním rozptylu 7 - , částka, měsíčně a občasné dávky státní sociální podpory od Úřadu práce ČR. K otázce svých příjmů žalobkyně sdělila, že není schopna identifikovat, zda se jedná o její příjem, protože si nepamatuje číslo účtu svého zaměstnavatele. Žalovaný k tomu uvedl, že si myslí, že jedná o příjem žalobkyně, protože jemu byla u společnosti , právnická osoba, . (kde pracoval v letech 2003-2010) vyplácena mzda v hotovosti, svůj účet u , právnická osoba, . po svém odchodu ze zaměstnání zrušil. Účastníci však účet potřebovali, měli proto pouze tento jeden účet. Žalovaný začal účet vedený na jméno žalobkyně pro svůj příjem užívat od roku 2007, kdy mu tam začala být vyplácena mzda, respektive sociální dávky, přídavky, případně příjem žalobkyně.

20. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento je otcem žalovaného, k věci sdělil, že jejich vztahy s žalobkyní nebyly dobré, účastníci u nich bydleli 15 let, žalobkyně se o domácnost příliš nestarala, nevařila, do práce se jí moc nechtělo, pracovala vždy na částečný úvazek a za minimální plat, synovi radil, aby se rozvedli. Účastníci chtěli stavět dům, protože se žalobkyně od nich chtěla odstěhovat. Když našel pozemek ve Vlkově, chtěl ho nejprve darovat staršímu synovi, ten to odmítl, proto jeho koupi nabídl žalovanému, který projevil o koupi pozemku zájem, měl ovšem strach, že se mu nepodaří dům dostavět, protože s žalobkyní neměli dostatek peněz, úspory žalovaného také nebyly vysoké. Kupní cena pozemku proto byla hrazena z jeho peněz, které za tímto účelem daroval výlučně žalovanému, rozhodně nezamýšlel dát peníze i žalobkyni. Poprvé dal žalovanému asi , částka, , peníze předal žalovanému v hotovosti ve svém bydlišti, byla u toho přítomna svědkova manželka (matka žalovaného). Chtěl, aby žalobkyně nebyla vlastníkem pozemku a nemohla si nic nárokovat. Přišlo mu zbytečné, aby se pozemek na katastru dvakrát přepisoval, proto byl při prodeji napsán rovnou na žalovaného, ten si vše vyřizoval. Pomáhal jim i se stavbou domu, sám tam dělal zednické a jiné práce, na výstavbu jim přispíval i finančně, za tu dobu dal žalovanému po částech asi , částka, . Peníze měl našetřené ze svého příjmu ze zaměstnání, tehdy měl výplatu asi , částka, měsíčně, proto má i dobrý důchod, na dovolené s manželkou nejezdili, šetří peníze , právnická osoba, . Nevěděl, zda v roce 2004 ještě pracoval v Agrostavu nebo už byl v důchodu.

21. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že se s žalovaným vzali v listopadu 1995, v té době již byla těhotná, oba pracovali u , právnická osoba, . Bylo jednoznačné, že budou bydlet u rodičů žalovaného, protože ona pocházela z Mikulova, kam by žalovaný, který byl vášnivý myslivec, nešel. Vztahy s rodiči žalovaného během společného soužití hodnotila jako normální, navzájem se tolerovali, necítila z nich zášť, z tvrzení otce žalovaného byla překvapená. Spíš tchýně žalovanému naopak vyčítala, že se má více věnovat svým dětem, protože jako myslivec chodil často od rána do večera do lesa, pak si koupil ještě motorku a jezdil sám na výlety. To žalovanému vadilo, proto se účastníci společně rozhodli, že si pořídí vlastní bydlení. Zároveň se v té době řešilo i bydlení sestry žalovaného do budoucna. Vyhlídli si pozemek pana , jméno FO, , který původně patřil ke škaredé zbořenině. Žalovaný ho proto oslovil, vše se domluvilo v hospodě, ona u podpisu ani prodeje nebyla, brala to tak, že koupě byla ze společných peněz, ale nedokázala říct, jak se o tom s žalovaným bavili. Myšlenka účastníků byla taková, že pozemek bude sloužit jako zahrada , právnická osoba, nebo pastvina pro zvířata, poté si řekli, že by tam mohli postavit dům. Nevěděla, zda peníze byly vybrány z účtu nebo je měli doma v hotovosti, brala je ovšem jako společné. Neřekla žalovanému, že na koupi pozemku nemají peníze, ani on jí nic takového neřekl. Nevěděla, že by si žalovaný půjčil peníze od svého otce, ani o tom, že by dostal peníze darem. Věděla, jaký má zůstatek na účtu, nevěděla však, kolik peněz mají v hotovosti. Rozhodně netrpěli nedostatkem peněz, potřeby dětí byly zajištěny, hmotnou nouzi před nebo po koupi pozemku necítila. Peníze měli naspořené, a to jak na účtu, tak v hotovosti, proto si myslí, že pozemek koupili z vlastních zdrojů. Od svých rodičů žádné peníze nedostávala, neměla potřebu, protože peníze měli. Ani po rodičích žalovaného žádné peníze nechtěla, nevěděla, zda je žalovaný o dar či půjčku požádal. K tomu, proč je kupní smlouva uzavřena pouze žalovaným uvedla, že nebrala jako nutnost to, že u toho musí být oba manželé, brala to jako společnou věc. Netušila, že bude za 20 let vysvětlovat, proč smlouvu nepodepsala. Co se týká úhrady kupní ceny, nevěděla, zda se peníze panu , jméno FO, platily na ruku nebo na účet, nevěděla konkrétně ani to, zda kupní cena byla hrazena z jejich účtu nebo naspořených peněz. Ke stavění domu se rozhodli společně, ale nevzpomíná si kdy. Ke společnému hospodaření účastníků uvedla, že veškeré záležitosti rodiny řešil žalovaný, ona se starala o děti, rozdělení rolí vyplynulo ze života. Koupi pozemku také zařizoval výlučně žalovaný, není si vůbec vědoma toho, že by pozemek kupoval její tchán. Žalovaný se staral i o jiné záležitosti týkající se nemovitosti, např. platbu daně. Žalovaný pracoval dříve na poště a pak ve spořitelně, takže ho brala jako znalého v této věci. Jediné, co zařizovali společně, byl úvěr, nedovolila by si v manželství vzít úvěr bez jeho vědomí. K otázce příjmů v letech 2004 až 2005 uvedla, že si to úplně nepamatuje, je to dlouho. Oba měli příjem ze zaměstnání, žalovanému byla mzda v určitém období vyplácena v hotovosti, ta se nechávala doma a hradily se z toho potřebné věci, případně se peníze vybraly z jejího účtu a opět se věci hradily hotově. Ona měla účet u , právnická osoba, a žalovaný u , právnická osoba, , nevěděla, zda to tak bylo i v roce 2005. Manželství brala tak, že peníze jsou společné, neřešila, kdo co kupuje. Nevěděla, jaké byly příjmy manžela v době výstavby, ale jejich příjmy byly asi takové, že si stavbu domu mohli dovolit.

22. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že se s žalobkyní seznámili v Brně, tehdy mu bylo 22 let. Protože neměli kde bydlet, nastěhovali se k jeho rodičům do dvougeneračního domu, považoval za povinnost se o žalobkyni a dítě postarat. V podstatě od počátku manželství byli závislí na podpoře jeho rodiny, nemuseli kupovat maso, brambory ani vejce, dostávali vše zdarma. Stejně tak od jeho rodičů dostávali peněžité dary k narozeninám, jmeninám i Vánocům. Naopak s rodinou žalobkyně se nestýkali, jezdili za nimi pouze jednou za rok na Vánoce. Potvrdil, že mezi jeho rodiči a žalobkyní docházelo prvních 10 let k častým konfliktům, zejména pro jejich rozdílné názory na výchovu dětí. Rodiče se snažili udržet vztahy pohromadě, nicméně žalobkyni neměli rádi, nesplňovala jejich představy. Žalobkyně se neúčastnila společných prací, trávila čas samostatně spolu s dětmi. On stál mezi nimi a snažil se ochraňovat svoji novou rodinu. Pokud jde o jeho sestru, té daroval v roce 1999 ze svých úspor částku , částka, s tím, že jeho rodině zůstane dům po rodičích. Peníze našetřil zhruba za dobu od roku 1992 do uzavření manželství, s takto našetřenou částkou do manželství vstupoval. Přesně nevěděl, zda se jednalo i o peníze, které vydělal po uzavření manželství. Filozofie jeho rodičů byla taková, že když žalovaný zůstane bydlet doma, vyplatí ostatní sourozence. K hospodaření rodiny uvedl, že jejich role byly rozděleny zhruba tak, že žalobkyně se starala o děti, byla doma. Když začaly děti chodit do školy, zajišťovala veškerou péči o ně, vařila obědy, chystala svačiny. On měl na starosti úplně všechno ostatní. Žalobkyně například nevěděla, kde se berou peníze, jak se vydělávají, kolik všechno stojí. V tomto ohledu zhodnotil jejich vztah jako nevyrovnaný, ale role takto přijali a fungovali v nich. Naučil se v průběhu manželství o vše sám postarat, ať už po stránce zabezpečení, placení či zařizování veškerých věcí nebo řízení automobilu. Žalobkyně se o finance nikdy nezajímala, zřejmě to pro ni bylo pohodlnější, vždy když mu o peníze řekla, dostala je. V roce 2003 nastoupil do společnosti Wrap, jeho příjem byl nízký, pohyboval se zhruba v rozmezí od , částka, do , částka, , k tomu měl nějaké benefity. Jiné vedlejší příjmy neměl. Ohledně koupě pozemku a výstavby rodinného domu uvedl, že o koupi pozemku se s žalobkyní vůbec nebavili, nebyl to společný nápad. Koupi pozemku vymysleli jeho rodiče, bylo to v letech 2004 až 2005, nejprve ho chtěli koupit pro jeho bratra, poté jeho otec nabídl koupi jemu s tím, že mu na to dá peníze, to nemohl odmítnout. Otec nechtěl, aby z koupě pozemku sešlo, byla to mimořádná příležitost. On sám by o koupi pozemku vůbec neuvažoval. Následně ho otec seznámil s plánem nákupu, měl vše předjednané, žalovaný sám domlouval přepis, detaily transakce dohodl s panem , jméno FO, v hospodě. Kupní cena byla určena odhadem znalce. V momentě, kdy bylo vše hotové, dal mu jeho otec částku , částka, v hotovosti, on pak peníze vyplatil manželům , jméno FO, v hotovosti asi při podpisu smlouvy ve Velkém , adresa, , kdy byly ověřovány podpisy. Na účtu žalobkyně sice byl dostatek peněz na úhradu kupní ceny za pozemek, on však pro jistotu udržoval finanční rezervu. V hotovosti měl pouze provozní peníze. Nevěděl, zda z účtu někdy vybíral hotovost, podpisové právo měli oba účastníci. Zdůraznil, že otec mu peníze daroval, jednalo se o peníze namísto těch, které on daroval své sestře v roce 1999, byly to dvě nezávislé platby. Domnívá se, že žalobkyně o tomto daru jeho otce ve výši , částka, i o koupi pozemku věděla, myslí si, že jí to musel říct. Do stavby rodinného domu ho otec v podstatě tlačil, účastníci však v té době neměli našetřené peníze, proto mu otec přislíbil pomoc, nevěděl, jakou částkou v té době disponovali. Poukázal na to, že bez dohody s otcem a jeho příslibu by nemohli začít stavět. Dům začali stavět v roce 2007, v tu dobu měli dvě děti. Manželství účastníků již tehdy probíhalo krizí, žalovaný koupi pozemku a stavbu domu vnímal tak, že se jejich vztah napraví. Jeho úmyslem bylo po dohodě s otcem být výlučným vlastníkem nemovitých věcí, tedy jak pozemku, tak i rodinného domu. Otec se bál vztahů s žalobkyní, proto chtěl, aby byly nemovitosti napsané pouze na něj. Ve vztahu k úvěru od ČSOB uvedl, že v té době sháněli peníze, kde se dalo, banka měla akční nabídku, které chtěli využít, tehdy oscilovali zejména v krátkodobých půjčkách. Žalobkyně musela být vedena jako žadatel, protože účet byl vedený na její jméno, žalovaný svůj účet založený neměl. Ke svým zájmům uvedl, že první motorku si kupoval po uzavření manželství, stála , částka, , byla služební, nevěděl, zda žalobkyni o její koupi přes zaměstnavatele řekl.

23. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem , jméno FO, , vyrozumívacím dopisem žalovaného k pracovnímu úrazu a příslušnými listinami, sdělením , právnická osoba, ., sdělením Úřadu práce, sdělením , právnická osoba, . a společnosti , právnická osoba, ., výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2004 do 1. 1. 2011, dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 7. 10. 2015 a ze dne 3. 2. 2016, fakturou , právnická osoba, . č. , hodnota, , fakturou , právnická osoba, . č. , hodnota, , fotografiemi z výstavby rodinného domu a fotografiemi z výstavby zahradního domku, výpisem z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2010, neboť navržené důkazy nepřinesou pro řízení nic nového, když uvedené skutečnosti lze spolehlivě zjistit z ostatních provedených důkazů nebo naopak pro řízení o určení vlastnictví nemají žádný význam s ohledem na závěry soudu popsané níže. Co se týká stavby rodinného domu, bylo mezi účastníky nesporné, že byla zčásti hrazena ze společných peněz, další dokazování stran rodinného domu by tedy ve věci nepřineslo nic nového.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že účastníci uzavřeli manželství dne 25. 11. 1995 a toto manželství bylo rozvedeno dne 9. 9. 2022. Tím zaniklo také jejich společné jmění manželů, které nebylo dosud vypořádáno. Účastníci bydleli od počátku manželství v zemědělské usedlosti spolu s rodiči žalovaného, účastníci byli odkázáni na jejich pravidelnou materiální podporu, stejně tak od nich přijímali i běžné finanční dary. Vztahy žalobkyně s rodiči žalovaného nebyly sice ideální, ale žalovaný se se svými rodiči a sourozenci přesto dohodl, že se svou rodinou zůstane bydlet u rodičů a poté dům po rodičích zdědí, proto v roce 1999 žalovaný daroval své sestře na vyplacení částku , částka, s tím, že jí rodiče něčeho přidají na vlastní bydlení. V letech 2004 až 2005 nabídl žalovanému jeho otec koupi cizího pozemku, žalovaný se obával, že by neměl dostatek úspor pro následnou stavbu domu, proto mu otec slíbil, že mu finančně i svépomocí vypomůže. Žalovaný nabyl pozemek p. č. 916/1 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2005, tedy za trvání manželství s žalobkyní. Kupní cena ve výši , částka, byla hrazena z výlučných prostředků žalovaného, které získal darem od svého otce, za tímto účelem mu jeho otec daroval částku , částka, , která odpovídala daru žalovaného jeho sestře. Žalovaný domlouval pouze podrobnosti ohledně způsobu úhrady kupní ceny, přičemž žalobkyně stran koupě pozemku opakovaně ani neupřesnila původ prostředků, z nichž byl pozemek hrazen, na rozdíl od manželky kupujícího ani na kupním vztahu nijak smluvně neparticipovala, ačkoliv investici dle svých slov považovala za společnou. Z pozemku p. č. 916/1 byl následně geometrickým plánem oddělen pozemek p. č. St.

253. V roce 2007 , právnická osoba, povolil žalovanému jako stavebníkovi postavit na pozemku rodinný dům, kolaudační rozhodnutí bylo následně vydáno v roce 2010. Stavba byla financována i ze společných prostředků účastníků. Konkrétně byly takto hrazeny minimálně sádrokartonářské práce a na úhradu střechy byl žalobkyni poskytnut úvěr od ČSOB, a.s. Účastníci v manželství hospodařili tak, že žalobkyně se starala o domácnost a o děti, věci ohledně finančního provozu domácnosti zařizoval žalovaný. Žalobkyně neměla žádné povědomí o finanční situaci rodiny, vůbec netušila, jaké mají příjmy ani zda mají našetřené nějaké konkrétní úspory a v jaké výši, o tyto věci se nijak nezajímala.

25. Jelikož k nabytí nemovitých věcí žalovaným došlo před 1. 1. 2014, aplikoval soud zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).

26. Podle § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

27. Podle § 144 občanského zákoníku, pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

28. Podle § 3039 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) co přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění.

29. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně se v řízení domáhala určení vlastnického práva jak k pozemkům, tak i ke stavbě, s tím, že tyto nemovitosti byly hrazeny ze společných prostředků, a proto jsou součástí společného jmění manželů. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 7. ledna 2008, sp. zn. , spisová značka, , v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů vysvětlil, že „věc, která byla pořízena za trvání bezpodílového spoluvlastnictví z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním), se nestává předmětem BSM, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. O nabytí věci za výlučné prostředky jen jednoho z manželů nelze uvažovat v případě, že věc je nabyta za prostředky získané půjčkou, byť ji sjednal jen ten manžel, jehož výlučné prostředky byly později na její splacení použity. Bývalý Nejvyšší soud ČSR již v rozsudku z 28. 11. 1969, sp. zn. , právnická osoba, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí jako R 57/1970, zaujal právní názor, že vznikl-li za trvání manželství dluh, z něhož byl zavázán jenom jeden z manželů, který např. uzavřel vlastním jménem smlouvu o půjčce, a bylo-li takto získaných peněz použito na koupi určité věci, tj. byla-li za ně získána určitá majetková hodnota, náleží i tato hodnota – za splnění ostatních podmínek uvedených v § 143 ObčZ a bez ohledu na to, zda byla smlouva o půjčce platně uzavřena – do bezpodílového spoluvlastnictví. K závazku manžela, který takto opatřil peníze a je povinen je vrátit (ať již jako plnění ze smlouvy o půjčce či jako neoprávněný majetkový prospěch v případě, že smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena) a který je vynaložil ve skutečnosti na společný majetek ze svého, se přihlédne při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví.“ Uvedené závěry akceptovala rozhodovací praxe Nejvyššího soudu výslovně i v poměrech společného jmění manželů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V usnesení ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. , spisová značka, pak dovolací soud uzavřel, že součástí společného jmění manželů jsou prostředky získané některým z manželů půjčkou nebo úvěrem a stejně tak i majetkové hodnoty za tyto prostředky získané.

30. Soud se nejprve zabýval spornou otázkou vlastnického práva ke stavbě č.p. , Anonymizováno, , přičemž žalobu shledal v této části důvodnou. Zcela zásadní pro žalobní spor je, že v rámci tvrzení a dokazování vyplynula mezi účastníky nesporná skutečnost, že rodinný dům byl nabyt účastníky za trvání manželství, přičemž stavba byla alespoň zčásti financována ze společných prostředků. Ze shodného tvrzení účastníků je zřejmé, že ze společných prostředků byl splácen úvěr od , Anonymizováno, , a.s., který žalobkyně čerpala na základě společné dohody účastníků na financování střechy domu, dále byly ze společných peněz uložených na účtu žalobkyně hrazeny sádrokartonářské práce. Těmto tvrzením účastníků odpovídá i způsob hospodaření s finančními prostředky během manželství, v tomto směru mezi nimi také nebyly neshody. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu je nepochybné, že majetek získaný za trvání manželství, byť pouze zčásti hrazen ze společných prostředků manželů, náleží do jejich společného jmění manželů. V daném případě proto nemůže mít na otázku vlastnického práva žádný vliv, zda se na financování nebo výstavbě stavby významně podíleli rodiče žalovaného. Stejně tak není rozhodující, že o vydání stavebního povolení a následně i kolaudačního rozhodnutí požádal výlučně žalovaný. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo postaveno najisto, že stavba rodinného domu byla minimálně zčásti financována z prostředků tvořících společné jmění, soud dospěl k závěru, že stavba č. p. , Anonymizováno, tvoří součást společného jmění manželů.

31. Ve vztahu k otázce vlastnického práva k pozemkům soud naopak dospěl k závěru, že v této části není žaloba důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný nabyl za trvání jejich manželství na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2005 do svého výlučného vlastnictví pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z něhož byl následně oddělen pozemek p. č. St. , Anonymizováno, . Sporná mezi účastníky byla v tomto ohledu otázka skutečného vlastnictví pozemku, jelikož účastníci nebyli ve shodě, z jakých prostředků byla koupě pozemku financována. Soud proto předně zkoumal, zda bylo vůlí otce žalovaného darovat finanční prostředky ve výši , částka, pouze výlučně žalovanému, jak tak rodiče po rozvodu manželů obvykle s oblibou tvrdí, nebo oběma účastníkům. Při hodnocení této otázky soud musel vyvažovat své rozhodnutí z tvrzení účastníků, která si často navzájem odporovala, při současném hodnocení důkazů v uceleném celku, přičemž je nutné dojít k závěru, že účastníci při podprůměrné výši svých příjmů celý život hospodařili s materiální podporou rodičů žalovaného. Od této skutečnosti se odvíjela i koupě pozemku žalovaným, když sám žalovaný o ni prvotně nestál s vidinou finančního rizika. Účastníci sice v době koupě pozemku disponovali vlastními penězi, které lehce převyšovaly kupní cenu pozemku, nicméně soud považuje za logické tvrzení žalovaného, že chtěl mít z důvodu jistoty určitou finanční rezervu. Navíc je zjevné, že účastníci nedisponovali takovým dostatkem finančních prostředků, aby mohli vynaložit peníze jak na koupi pozemku, tak následně na stavbu domu. Soud uvěřil tvrzení svědka , jméno FO, , že finanční prostředky za účelem koupě pozemku daroval výlučně žalovanému. Z výpovědi svědka i z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že svědek daroval žalovanému peněžní prostředky na příležitost, kterou dříve odmítl bratr žalovaného. Darování peněz výlučně žalovanému se soudu jeví jako logické ve světle nastavených vazeb v rodině žalovaného, kdy tímto darováním došlo k vyústění jejich společného vícegeneračního soužití. Navíc rodiče žalovaného neměli s žalobkyní dobré vztahy, v průběhu jejich společného soužití docházelo k občasným neshodám. Úmysl svědka darovat peníze pouze žalovanému je pak podpořen účastnickou výpovědí samotné žalobkyně, z níž vyplynulo, že žalobkyně si žádného daru ani vůči své osobě vědoma vůbec nebyla. Je zjevné, že o žádném daru vůbec nevěděla a dozvěděla se o něm ex post. Žalobkyně navíc nedokázala soudu smysluplně sdělit žádné bližší informace ohledně koupě pozemku, z kontextu její výpovědi v podstatě vyplynulo, že jí bylo lhostejné, že u převodu pozemku zcela chyběla. Pokud žalobkyně nyní nárokuje pozemky jako součást společného jmění manželů, jeví se její tvrzení, že se domnívala, že u převodu být nemusí, jako účelové. Žalobkyně navíc nedokázala ani opakovaně na dotaz soudu identifikovat nebo alespoň vysvětlit původ prostředků, ze kterých měla být kupní cena za pozemek uhrazena, neboť o tom bližší vědomost zjevně vůbec neměla, její neurčité tvrzení, že se jednalo o společné prostředky tak zůstalo pouze v rovině úvah. Ostatně jak i vyplynulo z účastnických výpovědí žalobkyně i žalovaného, žalobkyně tehdy ani nyní nemá vůbec žádné ponětí o hospodaření její tehdejší rodiny, v tomto ohledu lze uzavřít, že tyto skutečnosti zařizoval žalovaný.

32. Žalovanému se tedy podařilo prokázat, že pozemek byl pořízen za peněžní prostředky, jež získal darem od svého otce, tedy z jeho výlučných prostředků. K otázce důkazního břemene Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 19. září 2005, sp. zn. , spisová značka, uvedl: „Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů (§ 144 ObčZ v platném znění). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 528). Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství; pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které i v takovém případě věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností.“. Žalovanému se tudíž podařilo vyvrátit zákonnou domněnku uvedenou v § 144 občanského zákoníku. Pokud tedy peníze nabyté žalovaným darem od jeho otce netvořily součást společného jmění manželů, nemohou být pozemky součástí společného jmění manželů. Soud proto žalobu v této části zamítl (výrok II.).

33. Soud si je vědom, že stavba č. p. , Anonymizováno, se stala s účinností od 1. 1. 2014 na základě superficiální zásady součástí pozemku p. č. St. , Anonymizováno, , neboť jako vlastník stavby i pozemku byl veden žalovaný. Takto zapsaný stav v katastru nemovitostí však nikdy neodpovídal reálnému stavu. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je-li vlastnický režim stavby a vlastnický režim pozemku pod touto stavbou odlišný, pak se ve shodě s § 3055 odst. 1 o. z. dnem 1. 1. 2014 stavba součástí pozemku nestala (viz např. rozsudek ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. , spisová značka, ). Soud proto rozhodl tak, že na stavbu nepohlížel jako na součást pozemku a určil její samostatný vlastnický status. To se logicky týká i pozemku p. č. St. , Anonymizováno, , jehož součástí se rodinný dům nikdy nestal.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, pokud jde o určení vlastnického práva ke stavbě rodinného domu, a naproti tomu žalovaný byl úspěšný v otázce vlastnického práva k pozemkům. Lze tak shledat, že jejich úspěch byl takřka totožný, jelikož není v zájmu hospodárnosti řízení, aby byly nemovité věci speciálně oceněny.