11 C 160/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 290 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ústanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 590 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že právnická osoba a.s., IČO (dále jen„ původní věřitelka“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu, na jejímž základě se zavázala umožnit žalovanému užívat na smluvně vymezenou dobu (tj. po dobu členství v programu„ Nový anonymizováno každý rok“) mobilní telefon anonymizována tři slova Vesmírně šedý (dále jen„ mobilní telefon“); k platnosti smlouvy mělo dojít úhradou první členského poplatku a účinnost smlouvy měla nastat převzetím mobilního telefonu. Původní věřitelka poskytla žalovanému mobilní telefon v hodnotě 20 990 Kč, první členský příspěvek byl splatný před převzetím mobilního telefonu, každá další měsíční úhrada byla splatná v návaznosti na zaslaná vyúčtování. Žalovaný byl povinen vrátit mobilní telefon nejpozději v den skončení uzavřené smlouvy, pro případ jeho nevrácení byla původní věřitelka oprávněna požadovat po žalovaném hodnotu mobilního telefonu uvedenou v předávacím protokolu, a to 20 990 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit hodnotu nevráceného zařízení, která byla v tomto případě poměrně vyúčtována částkou 20 790 Kč, přičemž po odečtení částečné úhrady zbývalo k úhradě 6 290 Kč. Žalovaný vystavenou fakturu číslo ze dne datum v částce 6 290 Kč, splatnou dne datum, neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však do dne podání návrhu žalobkyni ničeho neuhradil. Nad rámec částky 6 590 Kč uplatnila žalobkyně náklady vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.

4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Soud má z vyplněné žádosti žalovaného o vstup do programu Nový anonymizováno každý rok, následné akceptace této žádosti původní věřitelkou a protokolu o předání zařízení za prokázané, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázala přenechat žalovanému užívání mobilního telefonu a tento jí měl na základě vystavených faktur pravidelně měsíčně hradit členské poplatky vztahující se k užívání mobilního telefonu, účinnost smlouvy byla navázána na předání mobilního telefonu. Mobilní telefon byl žalovanému předán, původní věřitelka vystavila faktury na členské poplatky, žalovaný však členské poplatky v měsíční výši 1 090 Kč neplatil a došlo k zániku smlouvy, v důsledku čehož byl žalovaný povinen původní věřitelce mobilní telefon vrátit. Protože se tak nestalo, uplatnila původní věřitelka nárok na úhradu hodnoty mobilního telefonu, a to v částce nižší, než uvedené na předávacím protokolu.

6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Nárok žalobce na zaplacení dlužné částky soud posoudil jakožto nárok ze smlouvy o nájmu mobilního telefonu, který vyplývá z ustanovení § číslo, § 2202 a § 2217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdy došlo původní věřitelkou k přenechání nezuživatelné movité věci k dočasnému užívání žalovanému, který se zavázal platit za užívání měsíční nájemné, jehož výše byla odvislá od předmětu nájmu (přenechaného mobilního telefonu). I v případě převzetí vícera přístrojů by žalovaný byl povinen hradit„ členské příspěvky“ za každý přístroj zvlášť, měsíční platby tak nebyly úzce spojeny se samotným členstvím v programu, nýbrž s převzetím a dočasným užíváním mobilního telefonu. Původní věřitelka splnila své povinnosti z nájemní smlouvy, když žalovanému mobilní telefon předala a umožnila mu jej užívat, avšak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož měsíční platby nájemného původní věřitelce nehradil řádně. Protože v důsledku zániku nájemního vztahu nedošlo ze strany žalovanému k vrácení předané věci zpět původní věřitelce jakožto jejímu vlastníkovi, uplatnila původní věřitelka sjednaný nárok na úhradu hodnoty mobilního telefonu. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Lze přisvědčit, že žalovaný částku představující hodnotu mobilního telefonu žalobkyni nesplatil a po zohlednění dílčí úhrady se dostal do prodlení s žalovanému řádně vyúčtovanou částkou ve výši 6 290 Kč, a to dle § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné jistiny spolu se úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.