11 C 160/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 290 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ústanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 590 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba] a.s., [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, na jejímž základě se zavázala umožnit žalovanému užívat na smluvně vymezenou dobu (tj. po dobu členství v programu„ Nový [anonymizováno] každý rok“) mobilní telefon [anonymizována tři slova] Vesmírně šedý (dále jen„ mobilní telefon“); k platnosti smlouvy mělo dojít úhradou první členského poplatku a účinnost smlouvy měla nastat převzetím mobilního telefonu. Původní věřitelka poskytla žalovanému mobilní telefon v hodnotě 20 990 Kč, první členský příspěvek byl splatný před převzetím mobilního telefonu, každá další měsíční úhrada byla splatná v návaznosti na zaslaná vyúčtování. Žalovaný byl povinen vrátit mobilní telefon nejpozději v den skončení uzavřené smlouvy, pro případ jeho nevrácení byla původní věřitelka oprávněna požadovat po žalovaném hodnotu mobilního telefonu uvedenou v předávacím protokolu, a to 20 990 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit hodnotu nevráceného zařízení, která byla v tomto případě poměrně vyúčtována částkou 20 790 Kč, přičemž po odečtení částečné úhrady zbývalo k úhradě 6 290 Kč. Žalovaný vystavenou fakturu [číslo] ze dne [datum] v částce 6 290 Kč, splatnou dne [datum], neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však do dne podání návrhu žalobkyni ničeho neuhradil. Nad rámec částky 6 590 Kč uplatnila žalobkyně náklady vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.

4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Soud má z vyplněné žádosti žalovaného o vstup do programu Nový [anonymizováno] každý rok, následné akceptace této žádosti původní věřitelkou a protokolu o předání zařízení za prokázané, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě se zavázala přenechat žalovanému užívání mobilního telefonu a tento jí měl na základě vystavených faktur pravidelně měsíčně hradit členské poplatky vztahující se k užívání mobilního telefonu, účinnost smlouvy byla navázána na předání mobilního telefonu. Mobilní telefon byl žalovanému předán, původní věřitelka vystavila faktury na členské poplatky, žalovaný však členské poplatky v měsíční výši 1 090 Kč neplatil a došlo k zániku smlouvy, v důsledku čehož byl žalovaný povinen původní věřitelce mobilní telefon vrátit. Protože se tak nestalo, uplatnila původní věřitelka nárok na úhradu hodnoty mobilního telefonu, a to v částce nižší, než uvedené na předávacím protokolu.

6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Nárok žalobce na zaplacení dlužné částky soud posoudil jakožto nárok ze smlouvy o nájmu mobilního telefonu, který vyplývá z ustanovení § [číslo], § 2202 a § 2217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), kdy došlo původní věřitelkou k přenechání nezuživatelné movité věci k dočasnému užívání žalovanému, který se zavázal platit za užívání měsíční nájemné, jehož výše byla odvislá od předmětu nájmu (přenechaného mobilního telefonu). I v případě převzetí vícera přístrojů by žalovaný byl povinen hradit„ členské příspěvky“ za každý přístroj zvlášť, měsíční platby tak nebyly úzce spojeny se samotným členstvím v programu, nýbrž s převzetím a dočasným užíváním mobilního telefonu. Původní věřitelka splnila své povinnosti z nájemní smlouvy, když žalovanému mobilní telefon předala a umožnila mu jej užívat, avšak žalovaný svůj díl závazku nesplnil, jelikož měsíční platby nájemného původní věřitelce nehradil řádně. Protože v důsledku zániku nájemního vztahu nedošlo ze strany žalovanému k vrácení předané věci zpět původní věřitelce jakožto jejímu vlastníkovi, uplatnila původní věřitelka sjednaný nárok na úhradu hodnoty mobilního telefonu. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Lze přisvědčit, že žalovaný částku představující hodnotu mobilního telefonu žalobkyni nesplatil a po zohlednění dílčí úhrady se dostal do prodlení s žalovanému řádně vyúčtovanou částkou ve výši 6 290 Kč, a to dle § 1968 občanského zákoníku, za což je po právu sankcionován úrokem z prodlení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné jistiny spolu se úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 1 089 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), a konečně částku 189 Kč jako náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.