11 C 163/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 510 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem ze dne datum podaným k název soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne datum nastoupil přepravu na lince anonymizováno právnická osoba anonymizováno územní celek, anonymizováno, IČO (dále jen„ původní věřitelka“). Mezi žalovaným a původní věřitelkou tak došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem původní věřitelky bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez jízdního dokladu, žalovanému proto bylo předepsáno neuhrazené jízdné a přirážka k jízdnému, a to dle § 18a zákona o silniční dopravě a § 37 zákona o drahách. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy. Předmětná pohledávka pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno. 3. název soudu vyslovil usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, které dne datum rozhodnutí nabylo právní moci, svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci postoupena Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako soudu místně příslušnému.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.

5. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Soud má za prokázané, že žalovaný dne datum cestoval linkou anonymizováno původní věřitelky bez platné jízdenky, neboť při kontrole pověřeným pracovníkem nebyl schopen prokázat se jakoukoliv jízdenkou. Osoba pověřená přepravcem kontrolou jízdních dokladů o provedené přepravní kontrole sepsala zápis dne datum číslo osoba pověřená přepravcem zjistila osobní údaje žalovaného z občanského průkazu, žalovaný zápis podepsal. Svoji povinnost žalovaný nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne datum.

7. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaný uzavřel s původní věřitelkou nejpozději okamžikem nastoupení do vozidla původní věřitelky smlouvu o přepravě osob dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s § 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, avšak pověřenému pracovníku původní věřitelky se neprokázal platnou jízdenkou, čímž nesplnil povinnost uloženou mu ustanovením § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a přepravními podmínkami. Přepravní přirážku je pak žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., za použití smluvních přepravních podmínek a tarifu dopravce. V souladu s citovanými právními předpisy a přepravními podmínkami byla dopravcem ke stanovenému jízdnému ve výši 10 Kč připočtena přirážka ve výši 1 500 Kč. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Dále není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 občanského zákoníku, tudíž žalobkyni přísluší vedle jistiny též úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč po žalovaném. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení v celkové částce 900 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), a dále je nutno připočíst částku 300 Kč, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony právní služby à 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 o.s.ř.

9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.