11 C 190/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, trvalý travní porost, parc. č. , hodnota, lesní pozemek, a dále pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Přídělový plán nebo jiný podklad (GP) p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 11. 2022 domáhala vůči žalovanému určení vlastnického práva k pozemkům specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (dále jen „předmětné nemovité věci“ nebo „pozemky“). Žalobu odůvodnila tím, že rodina žalobkyně zakoupila v roce 1886 zemědělskou usedlost a následně byly připojeny další polnosti a lesy. V roce 1985 bylo vlastnictví k předmětným nemovitým věcem převedeno darovací smlouvou na bratra žalobkyně , jméno FO, , který přibližně dva roky poté požádal žalobkyni, aby se o předmětné nemovité věci starala. Žalobkyně tak od roku 1986 dosud o předmětné nemovitosti pečuje, obhospodařuje je a provádí nákladné úpravy těchto nemovitostí. V roce 2013 bylo vůči bratrovi žalobkyně , jméno FO, zahájeno insolvenční řízení a následně došlo k zaknihování vlastnického práva žalovaného k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí. Žalobkyně má za to, že se stala vlastníkem předmětných nemovitých věcí z titulu mimořádného vydržení, kdy k roku 2023 splnila vydržecí dobu v délce více než 35 let. Žalobkyně předmětné nemovité věci držela v přesvědčení, že držbou nepůsobí nikomu újmu a chovala se k nim v dobré víře jako skutečný vlastník.

2. Žaloba se původně týkala i nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, a směřovala i proti bratru žalobkyně , jméno FO, . Pravomocným usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne 13. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , soud tuto část vyloučil k samostatnému řízení, neboť vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení dlužníka nebyla dána věcná příslušnost zdejšího soudu.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 3. 2023 uvedl, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává. Předně namítl, že žalobkyně tvrdí faktickou držbu pouze ve vztahu k pozemkům zapsaným na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, pro k.ú. a obec , adresa, , především pak stavby , adresa, , nikoliv k předmětným nemovitým věcem. Je přesvědčen, že držba vykonávaná žalobkyní nemohla být poctivá, neboť sama žalobkyně uvedla, že v roce 1985 se stal vlastníkem předmětných nemovitostí její bratr , jméno FO, , který ji po dvou letech požádal, aby se o nemovité věci starala. , adresa, víra žalobkyně byla následně ještě opakovaně narušena dne 27. 11. 2012, kdy za účasti žalobkyně proběhla prohlídka nemovitostí v rámci první dražby, která se konala dne 11. 12. 2012. Dále pak žalobkyně prokazatelně věděla o druhé dražbě pozemků, která se konala dne 25. 2. 2013, při níž nabyl vlastnické právo žalovaný. Má i za to, že držba žalobkyně nebyla ani pravou držbou, neboť žalovaná užívala pozemky na základě výprosy povolené žalobcem, a nemá za splněnou ani potřebnou vydržecí dobu pro mimořádné vydržení, protože žalobkyně v době po 1. 1. 2014 věděla o uděleném příklepu ve prospěch žalovaného. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), z níž je patrné, že dražba je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, přičemž právní režim vlastnictví k pozemkům po jejich nabytí v dražbě je diskontinuální ve vztahu k právnímu režimu, který zde byl před touto dražbou, stejně tak dochází i k přetržení vydržecí doby směřující k mimořádnému vydržení, i kdyby tato v době před konáním dražby žalobkyni počala běžet. Zdůraznil, že ohledně vlastnického práva k pozemkům již byla vedena celá řada soudních sporů, v nichž se různé osoby propojené s bratrem žalobkyně domáhaly jeho určení. Naposledy tuto otázku řešil Okresní soud ve , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kde na straně žalobkyně vystupovala , tituly před jménem, , jméno FO, (neteř bratra žalobkyně , jméno FO, ), který žalobu zamítl, Krajský soud v Brně jako soud odvolací odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

4. Žalobkyně ve své replice ze dne 20. 4. 2023 a vyjádření ze dne 13. 6. 2023 trvala na tom, že podmínky pro mimořádné vydržení byly splněny. Předmětné nemovité věci držela s absencí nepoctivého úmyslu již od roku 1986/1987, nejpozději k roku 1992, kdy byly nemovitosti vráceny v restituci. Držbu po celou dobu nepozbyla, o nemovitosti se stará dodnes. Žalobkyně má za to, že je potřeba brát v potaz také možnost, že vlastnické právo vydržela ještě před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.), přičemž poukázala i na úpravu vydržení před 1. 1. 1992. Doplnila, že naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva spatřuje v tom, že pozemky jsou předmětem zápisu v katastru nemovitostí.

5. Při jednání dne 25. 4. 2023 žalovaný sdělil, že dva z pozemků obhospodařuje sám, jeden z nich přiléhá k jeho pozemkům jako zahrada a druhý využívá jako zdroj lesa.

6. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Soud dovodil i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. , spisová značka, , sp .zn. , spisová značka, , případně sp. zn. , spisová značka, ), že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a žalobou se věcně proto zabýval, jelikož změny zápisu lze z důvodu spornosti mezi účastníky dosáhnout jedině rozsudkem. Žalobkyně totiž co do významu namítá rozpor mezi stavem skutečným a katastrálním, když tvrdí, že je vlastníkem pozemků.

8. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

9. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , soud zjistil, že žalovaný je zapsaný jako vlastník mimo jiné předmětných nemovitých věcí. Nabývacím titulem je potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby (zák. č. 26/2000 Sb.) č.j. 49/12 ze dne 4. 3. 2013.

10. Z protokolu o konání veřejné dobrovolné dražby ze dne 25. 2. 2013, č. j. 49/12, soud zjistil, že dne 25. 2. 2013 se uskutečnila dražba předmětných nemovitých věcí. Dražebníkem byla společnost , právnická osoba, ., navrhovatelkou pak , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenční správkyně dlužníka , jméno FO, jako bratra žalované a vlastníka předmětu dražby. K části pozemků byla uzavřena nájemní smlouva, v době dražby běžela výpovědní lhůta, která skončila 31. 3. 2013. Nejvyšší dosažené podání činilo , částka, a vydražitelem se stal žalovaný. Z doplňujícího sdělení žalovaného při jednání soud zjistil, že dražbě byli přítomni další 2 dražitelé, jeden z nich nesložil dražební jistotu a druhý neučinil žádné podání.

11. Z potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby vydražitelem ve veřejné dobrovolné dražbě ze dne 4. 3. 2013, č.j. 49/12 a z potvrzení insolvenčního správce o zpeněžení předmětu dražby v rámci insolvenčního řízení ve veřejné dobrovolné dražbě ze dne 4. 3. 2013 soud zjistil, že dražebník společnost , právnická osoba, . a insolvenční správkyně , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdili, že ve veřejné dobrovolné dražbě, čj. 49/12, konané dne 25. 2. 2013 byly vydraženy předmětné nemovité věci, a to udělením příklepu žalovanému jako vydražiteli. Současně bylo potvrzeno, že žalovaný řádně uhradil celou cenu předmětu dražby ve výši , částka, , čímž následně došlo k přechodu vlastnického práva na žalovaného, k zániku zajišťovacích práv a účinků nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce. Insolvenční správkyně proto požádala katastrální úřad o výmaz všech dotčených zajišťovacích práv a stejně tak i poznámek o exekučních příkazech. Potvrzení bylo Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , doručeno dne 14. 3. 2013 a řízení bylo vedeno pod sp. zn. Z-707/2013-745.

12. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 1. 2004 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , jméno FO, jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem, jejím předmětem byly pozemky p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, . Nájem byl sjednán za účelem dočasného zemědělského využívání. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 5 let za roční nájemné , částka, , a to počínaje hospodářským rokem 2003/2004. Ze sdělení žalobkyně při jednání soud zjistil, že věděla o tom, že její bratr , jméno FO, část pozemků pronajímá, s uzavřením nájemních smluv souhlasila, a to jednak pro zpětnou investici do potřeb její maminky, která v domě v k.ú. , adresa, bydlela a také proto, že by sama nezvládla přináležející pozemky obhospodařovat. V rámci rodiny bylo proto dohodnuto, že vlastníkem pozemků se stane její bratr, kdyby totiž žalobkyně usilovala o to, aby bylo vlastnické právo k pozemkům převedeno na její osobu, vyvolala by tím rozbroje v rodině. Aktuálně považuje za nelogické, aby investovala do usedlosti, pozemků a dluhů bratra své peníze a následně by se o tyto nemovitosti nechala připravit.

13. Z nájemní smlouvy o pronájmu pozemků uzavřené dne 1. 4. 2013 včetně přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem, jejím předmětem byly pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , jedná se o louky a pastviny. Nájem byl sjednán za účelem zemědělského hospodaření pozemků. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 5 let, nájemné bylo sjednáno ve výši , částka, za 1 ha.

14. Ze smlouvy o pronájmu uzavřené dne 1. 4. 2013 vč. dodatku č. , hodnota, uzavřeného dne 20. 12. 2014 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem, jejím předmětem byly pozemky p. č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , k.ú. , adresa, . Nájem byl sjednán za účelem zemědělského obhospodařování pozemků. Doba pronájmu byla sjednána na 5 let, roční nájemné bylo dohodnuto ve výši , částka, , od roku 2014 ve výši , částka, .

15. Z přílohového spisu Okresního soudu ve , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , zejména z kupní smlouvy uzavřené dne 8. 4. 2004, žádosti o čerpání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 7. 6. 2004, žaloby o zrušení dražby na zemědělskou usedlost a pozemky ze dne 17. 5. 2013, rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 20. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 12. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v , adresa, ze dne 27. 5. 2021, usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v , adresa, ze dne 19. 8. 2021, č. j. , spisová značka, a doplňujících sdělení žalobkyně, soud zjistil, že darovací smlouvou, sepsanou ve formě notářského zápisu dne 7. 10. 1985 před tehdejším Státním notářstvím , adresa, , která byla registrována dne 8. 11. 1985 pod č. REG , spisová značka, , nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem , jméno FO, . Dne 8. 4. 2004 byla mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , rozenou Žváčkovou (pozn. dcera žalobkyně), jako kupující a , jméno FO, , jako prodávajícím, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, (pozn. mimo jiné i předmětné nemovité věci), za dohodnutou kupní cenu ve výši , částka, . Kupní cena byla hrazena prostřednictvím úvěru, který si vzala společně se svou dcerou i žalobkyně, a to na její žádost. V době uzavření kupní smlouvy byly proti , jméno FO, jako povinnému vedeny exekuce, a proto nebylo vlastnické právo , tituly před jménem, , jméno FO, v její prospěch zapsáno do evidence příslušného katastru nemovitostí. Následně byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2010, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -A-27 zjištěn úpadek dlužníka , jméno FO, a usnesením ze dne 8. 12. 2010, č.j. KSBR , spisová značka, -, právnická osoba, , byl na jeho majetek prohlášen konkurs, přičemž do soupisu majetkové podstaty byly zahrnuty i předmětné nemovité věci. , tituly před jménem, , jméno FO, se nejprve proti insolvenční správkyni , tituly před jménem, Evě , jméno FO, , domáhala nařízení předběžného opatření, jímž by byl zakázán prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, návrh byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2013, č. j. , spisová značka, , zamítnut. Následně se , tituly před jménem, , jméno FO, společně se žalobkyní domáhaly žalobou ze dne 21. 5. 2013 u Krajského soudu v Brně zrušení dražby předmětných nemovitostí konané dne 25. 2. 2013. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 7. 4. 2017, č. j. , spisová značka, , byla žaloba ve vztahu mezi žalobkyní [tam žalobkyně b)] a žalovanou insolvenční správkyní zamítnuta. Uplatněný nárok ve vztahu mezi žalobkyní , tituly před jménem, , jméno FO, [tam žalobkyně a)] a žalovanou insolvenční správkyní byl vyloučen k samostatnému projednání a řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení u Krajského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, žalobou ze dne 20. 2. 2013 domáhala vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka , jméno FO, . Žaloba o vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka , jméno FO, byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 20. 6. 2019, zamítnuta. Následně Okresní soud ve , adresa, rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , žalobu žalobkyně , jméno FO, o zrušení dražby předmětných nemovitých věcí z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace jako nedůvodnou zamítl. Konečně žalobou ze dne 12. 5. 2020 se žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, domáhala po žalovaném , jméno FO, určení, že je vlastníkem mimo jiné předmětných nemovitostí. Žaloba byla rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 12. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , ve znění částečného rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v , adresa, ze dne 27. 5. 2021, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 15. 7. 2021, zamítnuta.

16. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný nabyl předmětné nemovité věci na základě příklepu v dražbě, tyto nemovité věci byly také předmětem incidenčního sporu v insolvenčním řízení bratra žalobkyně , jméno FO, . Účastníci zároveň učinili nesporné, že žaloba žalobkyně na neplatnost dražby byla Okresním soudem ve , adresa, , č. j. , spisová značka, , zamítnuta.

17. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem účastníků, výslechem , jméno FO, , výslechem , jméno FO, , nájemní smlouvou uzavřenou mezi , jméno FO, a panem , jméno FO, dne 5. 10. blíže neurčeného roku let 90., plnou mocí, výkazem stavu v KN ke dni 24. 6. 2016, zápisem z místního šetření, soupisem investic, vyjádřením k žádosti Krajského soudu , adresa, , protokolem o jednání ze dne 25. 1. 2022, dopisy dcery žalobkyně a usnesením Krajského soudu v Brně, neboť navržené důkazy nepřinesou pro řízení nic nového, když uvedené skutečnosti lze spolehlivě zjistit z ostatních provedených důkazů nebo naopak pro řízení o určení vlastnictví nemají žádný význam s ohledem na závěry soudu popsané níže.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že bratr žalobkyně , jméno FO, nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem převážně na základě darovací smlouvy uzavřené dne 8. 11. 1985 a některé z pozemků pronajímal za účelem zemědělského obhospodařování třetím osobám. Žalobkyně po celou dobu věděla o tom, že vlastníkem předmětných nemovitostí je její bratr, protože se tak v rodině dohodli, stejně tak měla vědomost i o tom, že některé z pozemků jsou jím pronajímány. Na základě kupní smlouvy uzavřené dne 8. 4. 2004 odkoupila mj. i předmětné nemovité věci dcera žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (dříve Žváčková), jelikož však na pozemcích vázla exekuce, nebylo vlastnické právo dcery žalobkyně vloženo do katastru nemovitostí, protože prodávající bratr žalobkyně nemohl s pozemky volně nakládat. V roce 2010 byl zjištěn úpadek , jméno FO, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Předmětné nemovité věci byly součástí majetkové podstaty, dcera žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se v rámci incidenčního sporu neúspěšně domáhala jejich vyloučení z majetkové podstaty. Následně se dne 25. 2. 2013 uskutečnila veřejná dobrovolná dražba předmětných nemovitých věcí, pozemky byly vydraženy, a to udělením příklepu žalovanému, který předmět dražby vydražil za cenu nejvyššího podání ve výši , částka, , které řádně doplatil. Insolvenční správkyně proto úspěšně podala dne 14. 3. 2013 u příslušného katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva k pozemkům ve prospěch žalovaného. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 21. 5. 2013 společně se svojí dcerou vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, žaloba žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 7. 4. 2017, č. j. , spisová značka, , zamítnuta, stejně tak byla následně zamítnuta i žaloba dcery žalobkyně. Dcera žalobkyně se poté neúspěšně domáhala určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem žalobou podanou ke zdejšímu soudu.

19. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.Podle § 31 odst. 1 zákona o veřejných dražbách dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví předmětu dražby podle § 29, písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Písemné potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele; přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví musí být doklad, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Nejde-li o vydražení věci movité, musí být podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví úředně ověřen.Podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.Podle § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce.Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.Podle § 134 odst. 3 občanského zákoníku se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se předně zabýval otázkou legitimity nabývacího titulu žalobce, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně zpochybňovala vlastnické právo žalovaného v rámci řízení o neplatnost dražby. Žalovanému byl udělen příklep ve veřejné dobrovolné dražbě a současně splnil zákonnou podmínku definovanou v § 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (legitimována), a byla-li žaloba podána v prekluzivní lhůtě uvedené v tomto ustanovení (viz např. usnesení ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže tedy insolvenční správkyně dlužníka , jméno FO, zpeněžila majetek konkursní podstaty formou veřejné dražby dobrovolné, mohou se oprávněné osoby domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené prekluzivní tříměsíční lhůtě. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 20. 11. 2019, č. j. , spisová značka, , vyplynulo, že vyslovení neplatnosti dražby konané dne 25. 2. 2013 se domáhala jak žalobkyně, tak i její dcera , tituly před jménem, , jméno FO, . Žaloba žalobkyně byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 7. 4. 2017, č. j. , spisová značka, , žaloba její dcery , tituly před jménem, , jméno FO, pak právě citovaným rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 20. 11. 2019, č. j. , spisová značka, . Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nelze již prolomit důsledky příklepu jiným aprobovaným způsobem a zpochybňovat dražbou nabyté vlastnické právo žalovaného v řízení o určení vlastnictví k předmětu dražby. Žalovaný nabyl vlastnictví na základě uděleného příklepu, přičemž řádně uhradil nejvyšší podání ve výši , částka, . Tím došlo k originárnímu nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem, při kterém je vlastnictví předchůdce nerozhodné. Bylo by proto v rozporu s dobrými mravy, pokud by soud vyhověl žalobě a žalovaný, jako řádný vydražitel z dražby, která nebyla shledána neplatnou, pozbyl své vlastnické právo, ačkoliv splnil všechny zákonné předpoklady pro přechod vlastnického práva. Soud proto z uvedených důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. K námitce žalobkyně, že mohla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nabýt vydržením, soud sděluje, že žalobkyně neprokázala splnění zákonných podmínek vydržení. Předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří a uplynula desetiletá vydržecí doba, po kterou má tato osoba pozemek v držbě, v případě mimořádného vydržení se jedná o dobu 20 let. Soud ovšem dospěl k závěru, že žalobkyně nikdy nemohla být v dobré víře, že jsou pozemky v jejím vlastnictví. Žalobkyně od počátku, tedy od roku 1985, kdy její bratr , jméno FO, , nabyl vlastnické právo k pozemkům na základě darovací smlouvy, věděla, že vlastníkem předmětných nemovitostí je právě její bratr, sama navíc uvedla, že se takto v rodině dohodli. Rovněž věděla i o tom, že její bratr uzavřel k některým pozemkům průběžně nájemní smlouvy. V neposlední řadě je třeba zmínit, že žalobkyně akceptovala, že její dcera neplatně zakoupila v roce 2004 předmětné nemovitosti od bratra žalobkyně, nikoliv od žalobkyně samotné. Již z tohoto titulu dala žalobkyně jasně najevo, že si držby vědoma nebyla, navíc společně se svojí dcerou financovala úhradu kupní ceny ze spotřebitelského úvěru. I z toho důvodu je v rozporu, aby se žalobkyně finančně podílela na koupi pozemků, o kterých se domnívá, že jsou v jejím vlastnictví.

22. Závěrem soud konstatuje, že je logické, pokud žalobkyně cítí křivdu vůči svému bratrovi, který v důsledku svého jednání přišel o majetek, který byl již od 19. století předky budován. Stejně tak nelze přehlédnout, že marné úsilí s cílem získat pozemky zpět do rodinné držby vyvíjela také dcera žalobkyně, což pouze dokresluje, že se obě nedokázaly dosud smířit s tím, jak si bratr žalobkyně vážil nabytého majetku. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že nicméně zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv zcela vyčerpaly na úrovni insolvenčního řízení, jelikož do civilních sporů, jak se ukázalo, nové skutečnosti, které by v jejich prospěch spor o vlastnictví změnily, nepřinesly. Selhání jednotlivců, kteří promrhali darovaný majetek, nelze sanovat jednoduše tak, že žalobkyně bude brojit způsoby zjevně neodůvodněnými. Soud přesto žalobu projednal, avšak primárně z důvodu vázanosti názorem nadřízeného soudu stran naléhavého právního zájmu ve věci sporu mezi katastrálním a skutečným vlastnictvím. Udělený příklep a legitimitu nabývacího titulu žalovaného nelze upřít ani tím, že žalobkyně o špatné finanční situaci svého bratra nevěděla. Skutečnost, že bratr žalobkyně o svůj majetek přišel v rámci konkursu, je pouze jeho vina, když porušení zákona soudy v rámci excindačních a jiných sporů nedovodily. Nutno pak pro úplnost zdůraznit, že žalobkyně po celou dobu respektovala vlastnické právo svého bratra a nijak proti němu před zjištěním jeho úpadku a prohlášení konkursu nebrojila. Soud proto považuje žalobu žalobkyně za ryze účelovou, protože se snaží zpochybnit vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitým věcem za každou cenu i poté, co sama (nebo její dcera) vyčerpala dostupné zákonné instrumenty a kloní se dokonce k názoru, že obdobné typy „šikanózních“ žalob nemohou požívat do budoucna ochrany ohledně důvodnosti jejich naléhavého právního zájmu, jako doposud.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení sestávající z mimosmluvní odměny ve výši , částka, dle § 9 odst. 4 písm. b) Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) za pět úkonů právní služby à , částka, při tarifním základu , částka, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 8. 3. 2023, účast na jednání dne 25. 4. 2023 delší dvou hodin, účast na jednání dne 20. 6. 2023), dále je nutno připočíst částku , částka, , která představuje náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby à , částka, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 8. 3. 2023, účast na jednání dne 25. 4. 2023 delší dvou hodin, účast na jednání dne 20. 6. 2023), dále z náhrady cestovních výdajů za dvě cesty na jednání dne 25. 4. 2023 a dne 20. 6. 2023 z , adresa, a zpět v celkové délce 300 km automobilem zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou pohonným hmot 5,7 l/100 km, při ceně motorové nafty ve výši , částka, za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši , částka, za jeden km (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), ve výši , částka, , dále z částky , částka, , která představuje náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 8 započatých půlhodin à , částka, při cestách právního zástupce žalovaného na dvě soudní jednání, a konečně částku , částka, jako náhradu daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř., přičemž náhrada cestovních výdajů sazbě daně z přidané hodnoty nepodléhá, jelikož náhrada za daň z přidané hodnoty je ve vyhláškové ceně paliva a náhradě za použití silničního motorového vozidla již zohledněna. Soud za jednání konané dne 20. 6. 2023 přiznal žalovanému náhradu ve výši jednoho úkonu, přestože jednání o 7 minut přesáhlo dvě hodiny, jelikož došlo k zhruba devítiminutovému neplánovanému přerušení, protože soud musel před vyhlášením rozsudku provést neplánovanou revizi provedených procesních úkonů. Přiznání dvou úkonů právní služby za takto nevýznamné překonání délky jednání z nenadálých příčin považuje soud ve světle okolností za krajně nespravedlivé.

24. Pro určení výše tarifní hodnoty musel soud aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, nikoliv § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jak právní zástupce žalovaného požadoval. Žalobkyně se v daném případě domáhala po žalovaném určení vlastnického práva k nemovitým věcem, není tak pochyb o tom, že v posuzovaném případě je předmětem řízení věc ocenitelná. Právní zástupce žalovaného vycházel pro určení tarifní hodnoty z ceny dosažené vydražením ve výši , částka, , přičemž dražba je dle soudu nejtransparentnější metodou zjištění hodnoty věci, avšak došlo k ní již v roce 2013. Soud z této ceny tedy nemohl vycházet, neboť hodnota pozemků se do času poskytnutí právní služby měnila a je otázkou, zda byla vyšší nebo nižší, protože soudu není stav (sám žalovaný uvedl, že jeden pozemek využívá jako les pro vlastní potřebu), bonita a kvalita zemědělských a lesních pozemků v současnosti známa (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I.ÚS 3024/22). Proto pro účely stanovení výše odměny advokáta nelze aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jelikož skutečnou hodnotu by bylo možné zjistit jen nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé a dokazování k hodnotě této nemovitosti by bylo prováděno pouze z důvodu stanovení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení. Hodnotu pozemků by tak v daném případě bylo možné určit pouze s nepoměrnými náklady, průtahy a obtížemi, proto musí soud v této souvislosti přihlédnout rovněž k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pouze pro určení výše nákladů řízení soud dokazování ke zjištění ceny věci neprovádí. Soud rovněž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16, ve kterém se konstatuje, že „Nejvyšší soud též vychází při rozhodování o náhradě nákladů řízení z ustáleného právního závěru, že při absenci ověřitelného údaje o ceně nemovitosti, jako tomu je v nyní souzené věci, je spor o určení vlastnictví nemovitosti sporem ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a), respektive (v souvislosti s novelizací advokátního tarifu prostřednictvím vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 486/2012 Sb.) sporem ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Je tedy zapotřebí při stanovení výše mimosmluvní odměny advokáta vycházet (od 1. 1. 2013 v důsledku účinnosti vyhlášky č. 486/2012 Sb. novelizující advokátní tarif) z fixní tarifní hodnoty ve výši , částka, (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, aj.).“25. Žalobkyně je povinna uloženou povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.