11 C 331/2025

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky Anonymizováno Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , Anonymizováno Datum narození žalovaného o zaplacení částky 24 936 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % ročně ode dne , datum, do zaplacení, částky ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu ode dne , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem ve 48měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení se žalovaný dle čl. 6.1. smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dále se žalovaný v čl. 6.2. smlouvy zavázal uhradit žalobkyni náhrady nákladů ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6.5. si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, kdy žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Tím, že se žalovaný dostal do prodlení se sjednanými úhradami, vznikl žalobkyni též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně po žalovaném požadovala částku , částka, skládající se z nové dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, (odpovídá původní jistině ve výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši , částka, ), smluvní pokuty dle čl. 6.1. smlouvy ve výši , částka, , smluvní pokuty dle čl. 6.2. smlouvy ve výši , částka, a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet ve výši , částka, . , adresa, 069,76 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru až do dne vyhotovení žaloby. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 71,04 % ročně z částky z dlužné jistiny do 90 dne prodlení a od 91. dne prodlení požadovala úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že dluh uznává a požádal, aby mu bylo umožněno splácet dluh ve splátkách ve výši , částka, .

3. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je od , datum, oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru, prohlášení klienta, základních informací o klientovi, předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , splátkového kalendáře, zaslané SMS (informace o vyplacení), podpisu na dálku a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 71,04 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši , částka, ve 48měsíčních splátkách po , částka, . V čl. 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dle čl. 6.2. smlouvy byl žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů. V čl. 6.5. si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Z přihlášky do pojištění ze dne , datum, , informačního dokumentu o pojistném produktu a informací o pojištění soud zjistil, že žalovaný se rovněž zavázal hradit měsíční pojistné ve výši , částka, za pojištění schopnosti splácet. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně převedla dne , datum, částku , částka, ve prospěch účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , VS , var. symbol, . Z kopie občanského průkazu, výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a svými interními postupy zkoumala jeho úvěruschopnost. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, v období 6. – , datum, , 6. – , datum, , 6. – , datum, a 6. – , datum, soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši , částka, v říjnu 2023, , částka, v listopadu 2023, , částka, v prosinci 2023 a , částka, v lednu 2024. Výdaje žalovaného z výpisů nejsou zřejmé, neboť se jedná o „filtrovaný“ výpis. Počáteční zůstatek však byl vždy záporný, k čemuž žalovaný uvedl, že na účtu měl povolený kontokorent na , částka, a před výplatou byl v mínusu. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uváděl, že má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, měsíčně, je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení, na které vynakládá , částka, měsíčně, splácí rovněž , částka, žalobkyni (z titulu jaké smlouvy není uvedeno) a nemá žádné výdaje na záliby, kurzy a dopravné. Při jednání soudu dne , datum, dále uvedl, že v době podání žádosti o úvěr bydlel ve Vrtěříži, dům byl v jeho vlastnictví. Náklady na bydlení činily , částka, . Do práce dojížděl autem 13 km do , adresa, . Tehdy měl splátky u žalobkyně 2 x , částka, a další drobné splátky u jiných věřitelů. Částka , částka, mu na život nestačila. Již v době žádosti o úvěr měl vyživovací povinnost k dceři, které je nyní 9 let. Z karty klienta soud zjistil detaily poskytnutého úvěru a jeho splácení, přičemž dle tvrzení žalobkyně v žalobě žalovaný na úvěr splatil celkem částku , částka, . Z žádosti žalovaného o úpravu splátkového kalendáře, e-mailu k odkladu splátek, sdělení žalobkyně ze dne , datum, a upraveného splátkového kalendáře se související dodejkou soud zjistil, že žalovaný požádal o odložení splátek, na což žalobkyně reagovala úpravou splátkového kalendáře. Z výzev k zaplacení ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení postupně se zaplacením tří splátek současně a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla s dostatečným předstihem před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky žalobkyni.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku společně s úrokem ve výši 71,04 % ročně splácet. Jelikož se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, . Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku , částka, . Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ačkoliv si od žalovaného nevyžádala výpisy z účtů, ze kterých by bylo možné ověřit jeho skutečné výdaje, a byla si vědoma, že nejméně jí splácí další úvěr. Žalovaný předložil žalobkyni výpisy z bankovního účtu za měsíce říjen 2023 až leden 2024 ve formě filtrovaných výpisů, z nichž byly zřejmé pouze příjmy žalovaného, nikoliv jeho výdaje (a to ani na běžné životní potřeby), jinými slovy na výpisu z účtu předloženého žalovaným nebyly viditelné žádné odchozí platby. Žalovaný na svůj dluh dále ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Po předložení výpisů z bankovního účtu žalovaného byla žalobkyně, jako profesionál na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů, povinna trvat na tom, aby jí žalovaný jakkoliv prokázal své výdaje, aniž by slepě vycházela z absurdního tvrzení, že žalovaný ve věku 33 let nemá žádné výdaje na záliby, kurzy a dopravné. Žalobkyně jednoduše této teorii přivolila, aniž by ji řádně ověřila a vycházela zřejmě z předpokladu, že žalovaný vynaloží na stravu, dopravu a své koníčky částku životního minima ve výši , částka, , kterou žalovaný s vlastní formou bydlení uvedl ve své žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně nijak neověřila, z jakého důvodu je zůstatek na účtu žalovaného pravidelně v mínusu a dostatečně se nezabývala tím, zda žalovaný nesplácí další úvěry. Žalobkyně také vůbec neprověřila, zda žalovaný nemá vyživovací povinnost (například z daňového přiznání). Nezohlednila ani náklady na dopravu, přestože jí muselo být s ohledem na bydliště žalovaného zřejmé, že do práce dojíždí. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala, a proto ani nebylo na místě vydání rozsudku pro uznání, byť žalovaný nárok uznal. Soud posoudil práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o.z., neboť se žalovanému dostalo plnění z neplatného právního jednání. V důsledku toho by žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny, tj. , částka, , nicméně z karty klienta předložené žalobkyní a z jejího tvrzení v žalobě je zřejmé, že žalovaný již poskytnou jistinu úvěru žalobkyni celou uhradil, neboť dosud žalobkyni na základě neplatné smlouvy vyplatil částku , částka, . Protože tedy jistina úvěru byla žalobkyni již vrácena, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

9. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoliv žalovaný byl zcela procesně úspěšný, při jednání uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.