11 C 67/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 565 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 229,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 2 565 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná měla jako držitel televizního přijímače zákonnou povinnost přihlásit se do příslušné evidence, což žalovaná splnila dne datum, čímž jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši stanovené zákonem. Žalovaná však zákonnou povinnost zaplatit poplatky nesplnila za období měsíců anonymizováno rok až anonymizováno rok, celkový součet nedoplatků dosáhl částky 2 565 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila ani přes její výzvu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojila.

4. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání, přičemž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Soud má za prokázané, že ačkoliv se žalovaná přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků, v období anonymizováno rok až anonymizováno rok neplatila zákonem stanovenou výši televizních poplatků.

6. Po právním posouzení shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“). Žalovaná splnila svou povinnost a jako vlastník televizního přijímače se přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků. Byla proto povinna hradit zákonem stanovenou výši poplatku dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Poplatek, který je splatný podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, žalovaná však žalobkyni pravidelně nehradila a dostala se tak do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 2 565 Kč odpovídajícímu součinu měsíční výše televizního poplatku ve výši 135 Kč a čísla 19, jakožto počtu měsíců, po něž byla povinna poplatek platit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který kapitalizovala částkou 229,89 Kč. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (vyhotovení předžalobní upomínky a podání žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

8. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč za právní zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni tedy v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a požadované náklady nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené náklady. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne datum).

9. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.