12 C 164/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou se sídlem adresa, rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Trávníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 517 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že dne datum provedla převoz žalovaného do anonymizováno záchytné stanice obec, přičemž důvodem zadržení žalovaného bylo, že uvedeného dne budil veřejné pohoršení – spal v hale ČD. Při převozu za asistence policistů bylo najeto 80 km. Dle § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí náklady na dopravu vyšetřovaná osoba. V daném případě u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 3,13 promile v dechu, přičemž žalobkyně odkazovala na záznam protialkoholní záchytné stanice. Náklady žalobkyně na převoz žalovaného byly vyúčtovány ve výši 517 Kč, když se jedná o náhradu za použití služebního dopravního prostředku. Žalovaný byl vyzván písemnou výzvou k zaplacení uvedených nákladů nejpozději do datum. K úhradě ze strany žalovaného doposud nedošlo. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci vydal dne 12. 5. 2022 anonymizováno platební rozkaz číslo jednací, který následně soud usnesením ze dne 3. 6. 2022 číslo jednací zrušil, protože se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Usnesením ze dne 30. 6. 2022 č.j. 12 C 164/2022-17 soud uložil žalovanému povinnost písemně se ve stanovené lhůtě k podané žalobě vyjádřit. Žalovaný tuto povinnost nesplnil. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, a žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, ačkoliv řádně a včas předvolán dne datum uložením. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Z provedeného dokazování, a to z listiny nazvané Vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla při eskortě osob do protialkoholní záchytné stanice ze dne datum, soud zjistil, že k převozu žalovaného celé jméno žalovaného dne datum byl použit služební dopravní prostředek anonymizována dvě slova, druh pohonných hmot anonymizována dvě slova, ujeto bylo 80 km, přičemž náhrada za 1 km jízdy činil dne vyhl. č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč, tj. celkem 352 Kč a průměrná spotřeba anonymizováno uvedeného vozidla činila 7,4 l číslo, při ceně 27,80 Kč, tedy celkem 164,60 Kč Náklady při eskortě osob do PZS tak celkem po zaokrouhlení činily 517 Kč. Z Osvědčení o registraci vozidla, část II. (technický průkaz) soud zjistil, že vozidlo značka automobilu, registrační značka, je registrováno na vlastníka ČR – Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, a to od datum, kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 7,4 l benzínu anonymizováno číslo km. Z listiny označené anonymizováno osoby anonymizováno ZS číslo jednací číslo, soud zjistil, že dne datum byl proveden převoz žalovaného policisty žalobkyně do Protialkoholní záchytné stanice obec, ze obec do obec v době od 22:25 hod. do 23:50 hod. služebním vozidlem žalobkyně značka automobilu, registrační značka, že s tímto vozidlem bylo najeto 80 km, s poznámkou, že v 22:55 hod. uvedeného dne byl žalovaný předán anonymizováno obec. Ze anonymizována dvě slova záchytné stanice obec soud zjistil, že z něho vyplývá, že žalovaný byl dne datum v 22:55 hod. přijat na tuto PZS na základě příkazu Obvodního oddělení Policie ČR obec, když žalovaný budil veřejné pohoršení – spal v hale ČD. Z dechové zkoušky potom vyplynulo, že žalovaný měl 3,13 promile alkoholu, odběr krve proveden nebyl. Z výzvy k zaplacení ze dne 11. 10. 2021 číslo jednací, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě částky 517 Kč nejpozději do datum na zde uvedený účet žalobkyně s tím, že žalovaný byl datum dopraven služebním vozidlem stát. instituce k ošetření do anonymizováno záchytné stanice v obec a jeho vyšetření na zjištění alkoholu nebo jiné návykové látky bylo pozitivní. Z doručenky žalobkyně adresované žalovanému soud zjistil, že žalovanému byla uvedená písemnost doručována pod podacím anonymizována dvě slova a že tato písemnost se žalobkyni vrátila dne datum s údajem od doručující pošty část obce, že si ji žalovaný tuto uloženou zásilku v úložní době nevyzvedl. Dle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami v platném znění pokud poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Dle ust. § 17 odst. 4 cit. zák. dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Dle ust. § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb. o specifických anonymizováno službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. V dané věci se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí náklady, které jí vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci provedl dokazování v navrženém rozsahu a po zhodnocení provedených důkazů, a to každého jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, došel k závěru, že žalobě lze vyhovět. Soud má za prokázané, že žalovaný dne datum byl v důsledku rozhodnutí anonymizováno oddělení Policie ČR obec číslo jednací číslo, dopraven do anonymizováno záchytné stanice obec, kde byl také přijat. Ze anonymizováno uvedené anonymizováno stanice vyplynulo, že dechovou zkouškou bylo zjištěno množství alkoholu v krvi žalovaného ve výši 3,13 promile. Z uvedeného důkazu lze tedy jednoznačně dovodit, že se žalovaný nacházel pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky a že tento jeho stav si vyžadoval přijetí na protialkoholní záchytné stanici. Proto je žalovaný povinen v souladu s ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. v pl. zn. a § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách v pl. zn. nahradit náklady žalobkyni, které vynaložila na dopravu žalovaného do anonymizováno záchytné stanice obec, a to ze obec do obec a zpět. Proto soud žalovanému uložil povinnost nahradit ČR, Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina (pod které organizačně spadá anonymizováno oddělení stát. instituce ve anonymizováno nad jméno) náklady spojené s jeho eskortou do PZS v obec ve výši 517 Kč. Jedná se o náhradu za použití služebního vozidla stát. instituce, značka automobilu, registrační značka, s kombinovanou spotřebou 7,4 l číslo km, základní sazbou 4,40 Kč/km, ceně PHM 27,80 Kč benzínu anonymizováno 95 za celkem ujetých 80 km na trase - obec – obec a zpět, a to vše dle vyhl. č. 589/2020 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví se průměrná cena pohonných hmot (výrok I). Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí, rozhodoval soud i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla plně úspěšná žalobkyně, která nebyla zastoupena advokátem, a proto jí náleží v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. náhrada nákladů řízení ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč. K úhradě této částky soud také žalovaného zavázal, když stanovil lhůtu splatnosti a platební místo. Toto řízení podléhá poplatkové povinnosti. Žalobkyně je od placení soudního poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v pl. zn. osvobozena. Žalovaný potom byl v tomto řízení neúspěšný, proto je dle ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona povinen zaplatit soudní poplatek. Soudní poplatek za toto řízení činí dle pol. 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 400 Kč. Protože soud neshledal na straně žalovaného předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, uložil žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek za toto řízení, tj. částku 400 Kč. Současně také stanovil lhůtu splatnosti a platební místo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.