12 C 211/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou se sídlem adresa , rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Trávníčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 15 000 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 11 473,60 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že se žalovanou jsou bývalí manželé. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021 čj. 12 C 263/2020, který nabyl právní moci dne [datum]. Ještě před uzavřením manželství žalobce a žalovaná zakoupili kupní smlouvou ze dne [datum] do rovnodílného podílového spoluvlastnictví nemovitosti zapsané v kat. nemovitosti na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], a to pozemky p.č. st. [číslo], [webová adresa] a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rod. rekr., p. [číslo] pozemek, p. [číslo] – [webová adresa], [parcelní číslo] – trvalý travní porost, p. [číslo] – trvalý travní porost a p. [číslo] – ost. pl. Žalobce dále uvedl, že od ledna 2021 doposud tyto nemovitosti užívá výhradně žalovaná, on se od té doby zdržuje na jiné adrese. Za této situace dochází na straně žalované k nadužívání společné nemovité věci a dochází tím k jejímu bezdůvodnému obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat. Žalobce při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel z toho, že obvyklé nájemné podobných nemovitostí v místě a čase obvyklé činí alespoň 15 000 Kč měsíčně. Výše bezdůvodného obohacení žalované tak činí 7 500 Kč měsíčně. Žalobce potom žalobou požadoval vydání bezdůvodného obohacení za dva měsíce, tedy leden a únor 2021.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí a uvedla, že nárok žalobce je zcela nedůvodný a neoprávněný. Popřela, že by nadužívala společné nemovité věci. Užívá je ve stejném rozsahu jako v době, kdy je užíval rovněž žalobce. Je na žalobci, aby konkrétním způsobem tvrdil, jak žalovaná užívá nemovitosti nad rámec dřívějšího užívání a zejména aby tuto skutečnost prokázal, což doposud nikterak neučinil. Žalovaná žalobce z užívání nemovitostí nikterak nevyloučila. Žalobce má stále klíče a má do nemovitostí přístup. Se žalovanou společně obývají nemovitosti rovněž děti účastníků a je dle názoru žalované absurdní dovozovat, že by žalovaná po odchodu žalobce užívala nemovitosti ve dvojnásobném rozsahu, než jak tomu bylo v době, kdy zde bydlel i žalobce.

3. Při jednání dále doplnila, že žalobce má faktický přístup do dané nemovitosti, pozemky nejsou oploceny, takže na ně může vstoupit kdykoliv. Žalobce dům navštěvuje, nedávno si zde vyzvedl své věci, má zde uloženy své osobní věci. Žalobce má vlastní nemovitost, ve které bydlí. Žalovaná hradí veškeré náklady spojené s chodem domu, byl do žalobce, kdo se dobrovolně ze společné domácnosti odstěhoval.

4. Žalobce v replice uvedl, že svůj nárok považuje za oprávněný, především proto, že žalovaná ve zmíněné nemovitosti bydlí sama bez účasti žalobce, vede zde svoji domácnost, a to i se společnými dětmi. Jelikož došlo ke vzájemnému partnerskému odloučení, vyústěnému v rozvod manželství, nešlo již nadále sdílet společnou domácnost se žalovanou, a proto žalobce nemovitosti opustil, a to i s ohledem na nerušený vývoj společných dětí. Se žalovanou nežijí ode ledna 2021 ve společné domácnosti, čemuž odpovídala i jeho povinnosti platit výživné na děti i za toto období. Již z tohoto tedy nelze předpokládat, že je možnost, aby žalobce nemovitost užíval v plném rozsahu, tedy jakožto vlastní domácnost a faktické bydliště, příp. jinak, jelikož není ani obecně žádoucí, aby tomu tak po odloučení a rozvodu bylo. To s ohledem jak na společné vztahy, tak případný negativní vliv na společné děti, a skutečnosti týkající se konfliktů, které žalovaná záměrně vyvolává, jsou mimo jiné zřejmým důkazem, že fakticky došlo k vyloučení osoby žalobce z možnosti nemovitost užívat bez toho, aby to pro něho činilo nadměrné obtíže a trpěly tím jejich děti. Formulaci žalované, že má žalobce klíče od nemovitosti a že zde žijí jejich společné děti (ve střídané péči), stejně jako požadavek na nějaké konkrétní prokazování úrovně užívání nemovitosti žalovanou, žalobce označil za absurdní a zarážející. Dle něho žalovaná měla projevit alespoň elementární zásady slušného chování a vděku za to, že může bydlet nadále ve společném domě. Žalovaná takto zde bydlí již 2 roky na základě benevolence žalobce, jelikož by jinak neměla kam jít, a zároveň žalobci odmítá náhradu za jasné nadužívání nemovitosti v plném rozsahu, přičemž toto řešení mělo být pouze dočasné, než si žalovaná najde vlastní bydlení, což se však nestalo, a zneužívá tak současný stav, kdy žalobci odmítá užívání nemovitosti uhradit, a žalobce sám nemá reálnou možnosti nemovitost užívat. Je podstatné, že žalovaná na rozdíl od doby, kdy užívali nemovitost společně, tak ji nyní užívá výlučně sama. Žalobce byl nucen společnou domácnost opustit a nyní musí hradit náklady spojené s bydlením v jiné nemovitosti. Pokud by jako manželé sdíleli jejich společnost nemovitost, tak by to samozřejmě nenastalo. Jejich společná nemovitosti je koncipována a vybavena jako jedna plně vybavená bytová jednotka a nelze tedy tvrdit, že by mohla být rozdělena na dvě ideální části pro možnost užívání každému z účastníků. Z toho tedy vyplývá, že je rovněž jako celek užívána.

5. Žalobce potom po poučení soudu doplnil svá skutková tvrzení, když doplnil, že mezi ním a žalovanou nedošlo po lednu 2021 k uzavření dohody o užívání nemovitosti. [příjmení] pouze na základě vyhrocených vztahů akceptoval skutečnost, že v nemovitosti zůstane bydlet pouze žalovaná, a to s ohledem na nerušený vývoj jejich dětí. Za toto žalobce po žalované opakovaně požadoval adekvátní náhradu. O užívání společné věci neexistuje žádné rozhodnutí soudu či jiného orgánu. Rozdíl v rozsahu užívání společné nemovitosti před lednem 2021 a po poté spočívá zejména v tom, že žalovaná měla následně možnost užívat nemovitost celou bez přítomnosti žalobce, jakožto výlučně svoji domácnost. Jako nesporné žalobce označil, že pokud by se nyní do společné nemovitosti nastěhoval zpět, tak s ohledem na vztahy mezi ním a žalovanou by muselo dojít k faktickému rozdělení užívání nemovitosti, kdy by byl nucen obývat alespoň část domu výlučně pro sebe. Z uvedeného, jakož ze všech okolností jejich soužití v minulosti a současnosti tedy vyplývá dle žalobce faktická nemožnost společně dům obývat se žalovanou. K tvrzeným konfliktům mezi účastníky potom žalobce označil skutečnosti spočívající v pokusu žalované o odcizení střelných zbraní ve vlastnictví žalobce, což ho přesvědčilo, že žalovaná není psychicky v pořádku a byl to pro něho zásadní signál pro nutnost opuštění domácnosti, agresivní jednání žalované v podstatě přetrvává a proběhla spousta dalších nepříjemností, které nebyly nějak hlášeny a dokumentovány. Je problematické i předávání dětí v místě bydliště žalované, z čehož žalobce dovozoval důkaz o absolutní nemožnosti užívání nemovitosti jeho osobou. Žalovaná si svévolně nárokuje stavební materiál, který má žalobce uložen u domu a nezdráhá se agresivního a vulgárního vystupování, a to ani před svědky. Svým chováním obtěžuje další osoby, kdy se chová teatrálně, snaží se dělat dojem ublížené osoby a falešně vyvolává soucit, což žalobce zažil i v minulosti. Žalobce uzavřel, že není právního, natož morálního opodstatnění, aby spoluvlastník užíval společně vlastněnou nemovitost jako svoji domácnost a odmítal druhému vlastníku za toto náhradu bez ohledu na okolnosti, které navíc v tomto případě jednoznačně vystihují nemožnost společného užívání.

6. Žalovaná potom po poučení soudu rovněž doplnila svá skutková vyjádření, když i ona uvedla, že formální dohoda o užívání objektu mezi účastníky neexistuje. V rámci opatrovnického řízení nezletilých dětí, které probíhalo v souvislosti s jejich rozvodem, ale žalovaná uváděla, že by mohla být celá věc vyřešena tak, že by děti setrvaly v předmětném domě a účastníci jako jejich rodiče by se u nich ve střídavé péči střídali. Rovněž odkazovala na zprávu OSPOD ze dne [datum] (č.l. 40 připojeného spisu sp. zn. 4 P 89/2021 – viz níže), když přesně tak situace dopadla, tedy že se žalobce odstěhoval do domu ve svém výlučném vlastnictví v [obec] a matka (žalovaná) žije s dětmi v domě v [obec], proti čemu žalobce neměl žádných námitek. Nikdy také žalobce nenamítal, že by v domě chtěl bydlet, a tento jeho záměr jednoznačně prokazuje i jeho vyjádření v opatrovnickém spise. Žalovaná by neměla jakýkoliv problém s tím, pokud by chtěl žalobce nemovitosti užívat a nikdy mu v tom nebránila. Byl to ale žalobce, kdo se rozhodl z domu svobodně odejít a nedomáhal se nároku na umožnění užívání nemovitých věcí. Pokud by tak učinil, žalovaná by mu vyhověla. Nemůže však nyní žalovanou sankcionovat za to, že se rozhodl nemovitosti neužívat. Žalovaná do ledna 2021 a po lednu 2021 užívá nemovitosti stále ve stejném rozsahu, veškerou údržbu spojenou s užíváním však nyní dělá žalovaná ve dvojnásobném rozsahu, tedy i za žalobce jako druhého spoluvlastníka, který se na údržbě žádný způsobem nepodílí (údržba zeleně, zahrady, vytápění a veškeré opravy v domě-havárie ucpané jímky, oprava šamotových cihel v krbu aj). Žalovaná popsala vnitřní orientaci v domě (shodně s fotografiemi pořízenými znalcem [příjmení] [příjmení] – viz níže) s tím, že větší pokoj v podkroví, který momentálně slouží jako pokoj pro hosty, by mohl být používán jako samostatný pokoj jednoho z účastníků. Žalobce by tedy dle názoru žalované mohl bydlet buď ve stávající ložnici v prvním poschodí (kde bylo možné provést jednoduché přepažení příčkou, když část vybetonované příčky již tam je), nebo by mohl obývat větší pokoj v podkroví. Účastníci by společně užívali kuchyň a obývací pokoj s jídelnou. Žalovaná zdůraznila, že by souhlasila s kteroukoliv variantou. Uvedla dále, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v kat. nem. na [list vlastnictví] pro obec Martinice a kat. území [obec] u [obec], mimo jiné i pozemku p.č. st. 85, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, když tyto nemovitosti žalobce nabyl jako dědictví v roce 2012. Žalobce měl v úmyslu po rozvodu manželství nastěhovat se do této nemovitosti, což také učinil (žalovaná opět odkazovala na vyjádření žalovaného v rámci opatrovnického řízení v souvislosti s rozvodem manželství účastníků), přičemž žalobce má, jak žalovaná ví od dětí, k dispozici celé patro, které de facto tvoří samostatnou bytovou jednotku. Žalovaná zdůraznila, že žalobce nebyl žádným způsobem vyloučen z užívání předmětných nemovitých věcí, nikdo mu v tom nebránil a nebrání. Žalobce má nadále v předmětném domě v [obec] uloženu řadu svých osobních věcí, což žalovaná plně respektuje. Ve vztahu k nároku žalobce potom podala žalovaná námitku rozporu s dobrými mravy, žalobce odešel od rodiny, protože si našel milenku, žalovaná zůstala s dětmi sama. Stalo se to v době, kdy žalovaná byla na rodičovské dovolené, žalobce zablokoval žalované platební kartu a ona se ocitla prakticky bez prostředků, žalobce v té době odjížděl k milence. [příjmení] na zvážení soudu, zda provede důkaz sms komunikaci získanou od tehdejšího partnera zmíněné milenky. Žalovaná rovněž soudu při jednání předložila ručně provedený nákres jednotlivých podlaží objektu s možným rozdělením pro jeho užívání oběma účastníky a soud tímto nákresem provedl důkaz.

7. Soud ve věci vydal dne 19. 10. 2022 platební rozkaz čj. 12 C 211/2022-34, který žalovaná napadla včas podaným odporem.

8. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z kat. nemovitostí ze dne [datum], [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec], soud zjistil, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] žalobce a žalovaná nabyli do svého podílového spoluvlastnictví, když velikost spoluvlastnického podílu každého z nich činila id. ½, nemovité věci – pozemky p.č. st. [číslo], [webová adresa] a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rod. rekr. (stavba stojí na pozemku p.č. st. [číslo]), p. [číslo] pozemek, p. [číslo] – [webová adresa], [parcelní číslo] – trvalý travní porost, p. [číslo] – trvalý travní porost a p. [číslo] – ost. pl. Tyto nemovité věci jsou zatíženy mimo jiné zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky oprávněného [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], [IČO], ve výši jistiny 2 470 924 Kč, k zajištění příslušenství této pohledávky spočívající zejména v úroku z úvěru a úroku z prodlení aj.

9. Z odhadu obvyklé ceny nemovité věci č. 2020 [číslo] vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] pro žalobce dne [datum] soud zjistil, že účelem tohoto odhadu bylo zjištění obvyklé ceny, že daná nemovitá věc se nachází ve volné krajině jihovýchodně za obcí [obec], v jejím sousedství je ještě jedna chata u Svatováclavského potoka. Stavba sama je nepodsklepená s jedním nadzemním podlažím se sedlovou střechou se dvěma podkrovními, samostatně stojící o jedné bytové jednotce 3 + 1. Dispozice rodinného domu je průměrná a stavba je standardně vybavená. Dle kolaudace je stavba z roku 1991, modernizace z roku 2016 a 2017 – není plně dokončeno. Součástí a příslušenství nemovitého charakteru jsou: garáž, kolna, venkovní bazén, průměr 4,5 m, dětské hřiště, posezení s venkovním krbem, rozestavěná přístavba chaty (2 sklepní prostory bez stropů), oplocená zahrádka, venkovní úpravy – zpevněné plochy, plotek s bránou, přípojky inženýrských sítí. Garáž a kolna nejsou zakreslené v katastrální mapě. Posuzovaná nemovitost je zděná chata s bytem 3 +1 v obci [obec] v průměrné poloze a v lokalitě a v dobré poloze v obci. Technický stav chaty je dobrý, odpovídající době vzniku a způsobu užívání s částečnou modernizací. Není však plně dokončené zateplení chaty, ústřední vytápění a přístavba chaty. Nabídka chat v místě odpovídá poptávce, s chatami se obchoduje minimálně. U chaty jsou velké pozemky. Není zajištěn příjezd. Znalec provedl osobní ohledání oceňovaných nemovitých věcí, tedy chaty, měl k dispozici mimo jiné i výpis z příslušného listu vlastnictví, kolaudační rozhodnutí a kupní smlouvu – nabývací listinu pro spoluvlastníky. Na základě porovnávací metody došel znalec k závěru, že obvyklá cena posuzované chaty s pozemkem činí 3 600 000 Kč, z čehož hodnota pozemku je 440 790 Kč.

10. Z odhadu tržní hodnoty č. 2022 [číslo] vypracovaného týmž znalcem pro žalobce dne [datum] soud zjistil, že účelem tohoto odhadu byl odhad tržní hodnoty pro interní potřebu objednatele k datu [datum]. Tržní hodnota posuzovaného objektu zděné chaty, k níž není zajištěn přístup a příjezd, když příjezd je po dlouhé, pouze štěrkem zpevněné cestě ne příliš dobré kvality a při trvalém bydlení je problematický příjezd v zimě a která je v oblasti 2. stupně povodňového rizika, byla znalcem stanovena částkou 5 mil. korun. Znalec měl dispozici navíc ještě Informace o povodních. Oba tyto odhady obsahovaly fotografie zmíněné zděné chaty.

11. Z obsahu připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 P 89/2021 soud zjistil, že návrhem ze dne [datum] se žalobce, tam v postavení otce, domáhal úpravy poměrů k nezletilým dětem Anelii, [datum narození], a [jméno], [datum narození], Syslovým pro dobu za trvání manželství a pro dobu po rozvodu manželství. Navrhl, aby obě nezletilé děti byly svěřeny do péče matce [celé jméno žalované] a jemu aby byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu soudem stanovenou částkou. Rovněž se domáhal úpravy styku s oběma nezletilými dětmi. Uvedl zde mimo jiné, že si postupem času přestávali s manželkou rozumět, začala mezi nimi váznout komunikace, začali se rozcházet v názorech na společné soužití, trávení volného času i výchovu dětí. Matku dětí označil za velmi nervově labilní, což situaci mezi nimi neustále zhoršovalo, stále častěji docházelo k hádkám. Výsledkem potom bylo vzájemné citové odcizení a krize jejich manželství se každým rokem postupně prohlubovala, již delší dobu si žijí každý svým životem, komunikují spolu pouze o nezbytných záležitostech týkajících se zejména jejich nezletilých dětí. Žalovaná, tam v postavení matky nezletilých dětí, souhlasila se skutečnosti, které otec uvedl v návrhu včetně důvodů, které vedly k jejich odcizení, které nepochybně vyústí v rozvod jejich manželství. Souhlasila, aby obě nezletilé děti byly svěřeny od její péče a otci aby bylo stanoveno výživné, a to již od měsíce ledna 2021, neboť otec jí nedává žádné finanční prostředky, matka nyní nemá žádný příjem, je s nezletilým [jméno] na rodičovské dovolené. Ze zprávy ustanoveného opatrovníka nezletilých dětí účastníků Města Velké Meziříčí potom vyplynulo mimo jiné, že mezi rodiči skutečně vázne komunikace v téměř všech oblastech, že mezi nimi bylo mírné napětí a z jednání s nimi vyplynulo, že jejich aktuálně probíhající partnerský konflikt má vliv na řádný výkon jejich rodičovské odpovědnosti, že mezi nimi došlo opakovaně ke konfliktním situacím a potyčce, kdy k danému jednání byla volána i P ČR. Události byly přítomny i nezletilé děti, rodiče uplatňují odlišné výchovné modely. Ze strany opatrovníka nezletilých dětí proto bylo rodičům doporučeno, aby za účelem zlepšení jejich komunikace a podpory řádného výkonu rodičovské odpovědnosti navázali spolupráci s rodinnou poradnou a případně využili i mediaci. Pravomocným rozsudkem ze dne 21. 4. 2021 čj. 9 Nc 575/2020-55 potom byla schválena dohoda rodičů [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce], že nezletilé děti Aneli a [jméno] [celé jméno žalobce] se svěřují pro dobu za trvání manželství rodičů i pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídané péče matky [celé jméno žalované] a otce [celé jméno žalobce] zde popsaným způsobem střídání péče rodičů. Řízení o úpravu styku otce s nezletilými dětmi bylo zastaveno.

12. Z obsahu připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 C 263/2020 soud zjistil, že žalobce dne [datum] podal návrh na rozvod manželství se žalovanou se stejnou argumentací, jakou uvedl v návrhu na zahájení řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků pro dobu za trvání manželství i pro dobu po jeho rozvodu. Žalovaná nejprve s podanou žalobou a skutečnostmi v ní uvedenými souhlasila. Potom změnila názor s tím, že až do léta 2020 vedli běžné manželské soužití. Vše ukončila až okolnost, že se žalovaná dověděla o známosti manžela s jinou ženou. Tehdy si dala do souvislosti řadu věcí, manžel se věnoval převážně svým zájmům a své práci, aniž by bral ohled na okolnost, že se žalovaná starala od jejich narození o jejich děti, zvládala kompletní péči o dům, a i o jeho servis. Manžel měl velmi lehkomyslný přístup k nakládání se zbraněmi, když popsala několik takových situací. Ukončení jejich vztahu potom manžel dokonal tím, že navázal známost s jinou ženou, ke které se také odstěhoval, a popsala zde způsob, jak se o této známosti manžela dověděla a od koho. Nespokojenost manžela v jejich vztahu žalovaná viděla jako nedůvodnou, řešil ji prý agresivně, vyvolával bezdůvodné a kvůli malichernostem ostré a hlučné hádky, které se odehrávaly převážně před dětmi, opakovaně žalovanou napadl fyzicky. Ohlášení úřadům nemělo žádný faktický efekt. Unáhleně potom žalovaná souhlasila se střídavou péčí o děti. I žalovaná však označila jejich manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, ani ona neměla zájem na obnovení manželského soužití, když každý z nich si žije svým způsobem života. Manželství označila na normální. Příčiny rozvratu manželství ale viděla pouze na straně manžela, který svým lehkomyslným a nezodpovědným přístupem k manželství ukončil jejich soužití a nevratně završil rozpad jejich vztahů. Žalobce v reakci na právě uvedené soudu v replice sdělil, že již uzavření jejich manželství doprovázely zvláštní okolnosti, kdy manželka měla časté záchvaty hysterie. [příjmení] žalobci, že si ho musela vzít, nikdy mu to neodpustila, žalobce toto její chování dodnes nepochopil. Již od sňatku několikrát do roka žalovaná dělala scény, že s ním nebude, že se odstěhuje, ať si žalobce dělá, co chce, že ho stejně nikdy nemilovala, a sprostě ho urážela. Manželka v návalu vzteku poškozovala vybavení domácnosti, žalobce vše přičítal její vysoké nervové labilitě, v zájmu udržení manželství se snažil situaci zvládnout a nadále zabezpečovat domácnost, to vše v zájmu udržení manželství a posléze úplné rodiny dětem. Manželka však navázala známost s cizím mužem, která trvá minimálně od dubna 2018. Pod tíhou její dlouhodobé nevěry žalobce pochopil, že jejich manželství je již neudržitelné. Není pravdou, že by se věnoval převážně svým zájmům a své práci. Společně s manželkou se staral o domácnost i výchovu dětí, zajišťoval potřebné finanční prostředky, prováděl a zajišťoval potřebné opravy a údržbu v domě a jeho okolí. Ani tvrzení manželky ohledně jeho přístup ke zbraním nejsou pravdivá. Od září loňského roku, kdy byla manželka obeznámena s tím, že se žalobce chce rozvést, se situace ještě zhoršila. Stupňovaly se hádky, manželka ho začala napadat i fyzicky, snažila se ho vyprovokovat. Následně na žalobce začala účelově a opakovaně podávat oznámení na Policii ČR, což situaci ještě zhoršovalo. Pod tíhou uvedeného chování manželky byl žalobce nucen společný dům opustit, našel útočiště v domě svých rodičů. To, že poznal jinou ženu, poznačil za nepodstatné, neboť jejich manželství bylo rozvráceno již dávno předtím. Odmítl, že by se nestaral o děti, péči o ně nezvládal či ji přenášel na jiné soby. Při jednání potom oba manželé posléze došli ke shodě i stran příčin rozvratu jejich manželství. Soud tedy již bez dalšího toto manželství rozvedl. Stalo se tak rozsudkem ze dne 10. 11. 2020 čj. 12 C 263/2020-74, který nabyl právní moci dne [datum] Příčiny rozvratu tohoto manželství potom soud shledal na základě shodných tvrzení manželů v tom, že v důsledku nevedení komunikace mezi nimi došlo k projevu rozdílných názorů na společné soužití, na výchovu dětí, trávení společného času, v důsledku čehož došlo k tomu, že jako manželé spolu od ledna 2021 nežijí, a to posléze vyústilo v to, že manžel navázal známost s jinou ženou.

13. Z pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru správního, ze dne 1. 11. 2021 čj. SPR/73981/2021 [číslo] 2020 soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 76 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, když v rozporu s oprávněním držitele zbrojního průkazu [příjmení] [číslo], skupiny oprávnění [příjmení], B E nabyl zakázané střelivo německé výroby zde přesně uvedeného výrobce v množství 7 kusů a tím z nedbalosti vlastnil střelivo v rozporu s ust. § 8 cit. zákona, dále byl uznán vinným z přestupku dle ust. § 76a odst. 3 cit. zákona, když v přesně nezjištěné době, nejméně však dne [datum] v místě trvalého bydliště v rodinném domě na adrese [adresa žalobce a žalované] nesprávným způsobem přechovával střelné zbraně v počtu 8 kusů a střelivo do nich v počtu cca 2030 kusů ve vestavěné skříni, jejíž dveře nešly uzamknout, čímž z nedbalosti jako držitel zbrojního průkazu skupiny A, B a E nezabezpečil zbraně a střelivo do nich podle ust. § 58 odst. 2 cit. zákona. Za toto nedbalostní jednání žalobci byla uložena mimo jiné i pokuta ve výši 3 000 Kč. Řízení vedené vůči žalobci ve věci přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zák. č. 215/2016 Sb. o některých přestupcích, kterého se měl dopustit tím, že měl dne [datum] kolem 19:00 hodin v rodinném domě na adrese [adresa žalobce a žalované] při vzájemném přetahování natlačit manželku [celé jméno žalované] na nábytek a páčit jí ruce, čímž měl úmyslně narušit občanské soužití hrubým způsobem, bylo zastaveno, neboť dle ust. § 86 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona spáchání skutku, o němž dané řízení vedlo, nebylo obviněnému prokázáno.

14. Z výpisu z kat. nemovitostí ze dne [datum], [list vlastnictví] pro obec Martinice a kat. území [obec] u [obec], soud zjistil, že na základě usnesení zdejšího soudu o dědictví ze dne 22. 6. 2012 8 D 246/2012-21 žalobce nabyl do svého výlučného vlastnictví nemovité věci – pozemky p.č. st. 85, [webová adresa] a nádvoří, jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], rod. dům (stavba stojí na pozemku p.č. st. 85), p. č. st. [webová adresa] a nádvoří, jehož součástí je stavba: bez čp./če, jiná st. (stavba stojí na pozemku p.č. st. 245) a p. [číslo] – zahrada. Nemovité věci jsou zatíženy věcným břemenem užívání pro [celé jméno žalobce], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], a to na základě bezúplatné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum].

15. Ze zprávy Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 19. 4. 2023 čj. VÝST/20902/2023 [číslo] soud zjistil, že objekt [adresa], který je součástí pozemku p.č. st. [číslo] v kat. území [obec], byl povolen stavebním povolením ze dne [datum]. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne [datum]. Dne 3. 6. [číslo] potom vydal stavební úřad společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru na„ Přístavbu rekreačního objektu č.p.53“. Účel využití stanovený kolaudačním rozhodnutím je rekreační objekt – rekreační chata. Stavba není určena k trvalému bydlení. K dnešnímu dni nebylo vydáno rozhodnutí či jiné opatření o změně užívání předmětné stavby.

16. Z obsahu připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 11 C 99/2022 soud zjistil, že žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá mimo jiné i zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se žalovanou k předmětným nemovitých věcem zapsaným v kat. nem. na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec] s tím, že žalobce navrhuje, aby tyto nemovité věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví oproti jeho povinnosti vyplatit žalované na vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví částku určenou soudem. Na koupi předmětných nemovitých věcí si účastníci vzali úvěr, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], když věřitelem z úvěrové smlouvy je [právnická osoba] s.r.o. se sídlem [adresa]. Žalovaná ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k daným nemovitým věcem navrhla, aby soud rozhodl tak, že nařídí jejich prodej ve veřejné dražbě. Podle jejího názoru se jedná o nejvhodnější a nejvýhodnější způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť je přesvědčena, že žalobce nedisponuje dostatkem finančních prostředků, aby žalované mohl vyplatit hodnotu jejího spoluvlastnického podílu, a zároveň se jedná o způsob vypořádání spoluvlastnictví, při kterém dojde k maximálnímu výnosu pro oba účastníky řízení. Pokud jde o poskytnutý úvěr, potom tento je řádně splácen.

17. Z pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odbor správní, ze dne 2. 5. 2022 čj. SPR/20220/2022 [číslo] 2021 ve věci přestupku, jehož se měl dopustit žalobce, když dne [datum] v době od 17:10 hod do 17:20 hod ve společném domě při předání dětí v rámci střídavé péče vzájemně se s [celé jméno žalované] fyzicky a verbálně napadat, když toto oznámení bylo odloženo, a z Oznámení přestupku dne [datum] Policii ČR, Obvodnímu oddělení Velké Meziříčí, když ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dne [datum] byly podezřelé osoby [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované], podaných vysvětlení k tomuto spáchání ze strany [celé jméno žalované], [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a Úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] ze strany [celé jméno žalované] k doplnění výpovědi ze dne [datum], potom soud zjistil, že mezi účastníky přetrvávají konfliktní situace i po únoru 2021.

18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle ust. § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

21. V dané věci se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaná měla získat nadužíváním svého spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví zapsaným v kat. nem. na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec].

22. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tvrzením, že společné věci užívá ve stále stejném rozsahu jako v době, kdy je spoluužívala se žalobcem.

23. Soud ve věci provedl dokazování v navrženém a shora uvedeném rozsahu a po zhodnocení provedených důkazů, a to každého jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, došel k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

24. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že byli manželé, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021 čj. 12 C 263/2020-74, který nabyl právní moci dne [datum], a že jsou na základě kupní smlouvy ze dne [datum] podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných v kat. nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec], když jejich spoluvlastnické podíly jsou stejné, tedy v rozsahu id. ½ pro každého z nich. Rovněž mezi účastníky nebylo sporné, že od ledna 2021 žije ve společné stavbě rekreační chaty [adresa], která je součástí pozemku p.č. st. [číslo] v dané obci, žalovaná se společnými nezletilými dětmi účastníků, které tito mají ve střídavé péči.

25. Žalobce učinil předmětem žaloby nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalovaná získat právě a pouze užíváním objektu rekreační chaty za období leden 2021 a únor 2021, neboť v tomto období předmětnou stavbu užívala pouze ona. Žalobce v lednu 2021 opustil společnou domácnost i společné bydlení a odešel bydlet jinam, a to ke svým rodičům v [obec]. Jak bylo prokázáno, žalobce je výlučným vlastníkem dané nemovité věci, tedy pozemku p.č. st. 85, jehož součástí se stavba rodinného domu [adresa], zapsaného na [list vlastnictví] pro obec Martinice a kat. území [obec] u [obec].

26. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobce a žalovaná měli v manželství problémy, když v délce jejich trvání se účastníci v příslušných řízeních (řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků pro dobu po rozvodu a v řízení o rozvod manželství) rozcházeli. Oba se navzájem podezřívali z nevěry, žalobce žalovanou považoval za osobu nervově labilní až hysterickou s tím, že takové chování měla žalovaná v podstatě od počátku jejich manželství. Žalovaná potom žalobce obvinila z lehkomyslného přístupu k zacházení se zbraněmi (za což byla žalobci uložena ve správním řízení pokuta) a z toho, že se v manželství staral pouze o svoje zájmy a práci a ona v podstatě se sama starala o děti a společné bydlení. Z provedeného dokazování je zřejmé, že účastníci jako manželé spolu v manželství poměrně dlouho již dobře nevycházeli, navzájem se obviňovali ze shora popsaných jednání, oba se ale shodli na tom, že se tak v mnoha případech dělo před jejich nezletilými dětmi. Vzájemná nesnášenlivost mezi účastníci se plně projevila v jejich rozvodovém řízení, jak měl soud možnost se sám přesvědčit při jednáních v daném řízení. Za situace, kdy si oba manželé v podstatě začali dělat naschvály a byla vyvolána řízení o rozvod manželství a o úpravě poměrů jejich nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství, žalobce na základě doporučení opatrovníka jejich nezletilých dětí města Velké Meziříčí ze společné domácnosti, a tedy i ze společného bydlení odešel, ale nikoliv odstěhoval. Tento odchod žalobce byl tedy dle názoru soudu naprosto a pouze v souvislosti s neuspokojivými manželskými vztahy mezi účastníky. V domě zůstala bydlet pouze žalovaná s nezletilými dětmi účastníků. Z tvrzení samotného žalobce vyplynulo, a bylo to prokázáno i fotografiemi a popisem předmětné rekreační chaty, že se jedná o jednu bytovou jednotku, ve které ale je možné bydlení každého z rozhněvaných manželů, nyní již jen spoluvlastníků, v samostatném pokoji a samostatnou koupelnou a WC, ale kuchyň s jídelnou jsou nutně společné. A to vyvolává konflikty. Dle názoru soudu žalobce tím, že odešel ze společné domácnosti a společného bydlení tak správně vyřešil manželské konflikty (byť na krátkou dobu, neboť každé další setkání účastníků jako nyní již jen spoluvlastníků v daném místě opět znamenalo a dosud znamená další konflikty). Tento odchod žalobce však dle názoru soudu neznamená, že žalovaná danou společnou stavbu užívala ve větším rozsahu, než tak činila předtím, neboť i nadále užívala danou stavbu jako jednu bytovou jednotku s tím, že pokoj, který by mohl mít žalobce pro sebe, je pokojem dle tvrzení žalované, o kterém soud neměl důvod pochybovat, hostinským (viz i fotodokumentace v ocenění Ing. [příjmení]).

27. Jak vyplývá z citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z tvrzení obou účastníků vyplývá, že mezi nimi nebyla po lednu 2021 uzavřena žádná dohoda o užívání dané chaty. Žalobce tvrdil, že pouze na základě vyhrocených vztahů se žalovanou akceptoval skutečnost, že v domě zůstane bydlet pouze žalovaná, a to s ohledem na nerušený vývoj jejich nezletilých dětí. Žalovaná s takovým řešením neprojevila nesouhlas. S ohledem na právě uvedené by bylo možno dovodit závěr, že takto popsané jednání účastníků je vlastně mlčky uzavřenou dohodou o užívání společné rekreační chaty žalovanou. V této souvislosti je třeba připomenout, že žalobce uplatňoval nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou toliko a pouze za užívání stavby, tedy rekreační chaty, a nikoliv již dalších nemovitých věcí v jejich podílovém spoluvlastnictví, ostatně k tomu také směřovaly důkazy účastníky předkládané (viz stanovení obvyklé či tržní ceny dané rekreační chaty Ing. [jméno] [příjmení] uvedené shora), tudíž v užívání ostatních nemovitých věcech ve spoluvlastnictví účastníků žádným způsobem omezen nebyl a ani to netvrdil. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou brán jako vztah objektivní. Je regulován právní úpravou (nyní ust. § 2991 o. z.), která směřuje k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem přijímaného titulu. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je přitom posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2020 čj. 28 Cdo 283/2020-272).

28. Ze skutkových zjištění uvedených shora potom pro soud vyplynul závěr, že žalovaná užívala rekreační chatu, kde do ledna 2021 účastníci žili ve společné domácnosti, v tom rozsahu, v jakém ji užívala před odchodem žalobce ze společné domácnosti. Oba potom tuto skutečnost akceptovali. Žalobce opustil společnost domácnost nikoliv toho důvodu, že by mu žalovaná bránila v užívání chaty, ale v důsledku manželských neshod, které byly objektivně zjištěny ve shora uvedených řízeních, a v zájmu svých nezletilých dětí. Žalovaná žalobci v užívání daného objektu v žalobcem vymezeném období nebránila. Účastníci nyní však již nejsou schopni spolu komunikovat tak, aby byli schopni žít spolu v jednom domě, to je však situace, která nastala až později, tedy po únoru 2021. To však je dle názoru soudu již jen záležitost mezi účastníky jako spoluvlastníky a je řešena v řízení, kterou účastníci vedou u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 99/2022, která ale nevede k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení za žalobcem nárokované období. Žalovaná v tomto období zjevně žalobci v užívání rekreační chaty nebránila, pouze akceptovala jeho (dle názoru soudu) správné rozhodnutí, aby jejich manželskými konflikty netrpěli jejich nezletilé děti, nicméně žalobce měl stále možnost zde bydlet, když z vnitřního uspořádání chaty lze dovodit, jak již soud ostatně uvedl shora, že každý z účastníků může a mohl v lednu 2021 a únoru 2021 užívat samostatný pokoj. To, že žalovaná v daném období užívala sama společné prostory, tedy kuchyň, obývací pokoj s jídelnou, přičemž každý z nich mohl užívat samostatně hygienická zařízení, neboť koupelna a WC se nachází dle fotografií založených v posudcích Ing. Klapala předložených žalobcem v každém nadzemním patře, tudíž neznamená, že by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Podmínky pro to, aby žalovaná byla zavázána k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení dle tedy názoru soud naplněny nebyly, neboť se na úkor žalobce neobohatila, a proto soud žalobu zamítl.

29. O nákladech řízení potom soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 a žalované přiznal právo na jejich náhradu, neboť to byla žalovaná, kdo byl ve věci plně úspěšný, proti žalobci, který úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení zastoupen advokátem. Náklady řízení žalované potom tvořily odměna advokáta ve výši 8 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 1 700 Kč z puncta 15 000 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. advokátní tarif v pl. zn., hotové výdaje advokáta v celkové výši 2 973,60 Kč (tj. 5x režijní paušál po 300 Kč za 5 úkonů právní služby, tj. příprava a převzetí zastoupení, podání odůvodněného odporu, 2x účast při jednání soudu a doplněn vyjádření, náhrada za ztrátu na čase za 6 půlhodin po 100 Kč a náhrada cestovních nákladů k jednání soudu dne [datum] z [obec] do sídla soudu a zpět v celkové délce 48 km motorovým vozidlem tov. zn. Mazda CX9, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 8,9 l benzínu Natural/100 km, při ceně PHM 41,20 Kč, a opotřebení vozidla 5,20 Kč/km dle vyhl. č. 467/2022 Sb. ve výši 425,60 Kč, a náhrada cestovních nákladů k jednání soudu dne [datum] z [obec] do sídla soudu a zpět v celkové délce 60 km motorovým vozidlem tov. zn. Hyundai i30, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 5,5 l benzínu Natural/100 km, při ceně PHM 41,20 Kč, a opotřebení vozidla 5,20 Kč/km dle vyhl. č. 467/2022 Sb. ve výši 448 Kč) dle ust. § 13 a § 14 cit vyhl. Náklady řízení žalované tak celkem činí částku 11 473,60 Kč a k úhradě této částky soud žalobce také zavázal a stanovil současně lhůtu splatnosti a platební místo.