12 C 5/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou se sídlem adresa , rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Trávníčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 5. 2014 č.j. 6 P 143/2001-354, 4 P a Nc 438/2012, se mění tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to od [datum] do [datum] a dále ve výši 5 000 Kč měsíčně od [datum], a to vždy nejpozději do každého 5. dne v měsíci předem.

II. Žaloba se, co do částky 4 500 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum], co do částky 6 500 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] a co do částky 4 500 Kč měsíčně za období od [datum], zamítá.

III. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 40 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému, jejímu otci, povinnost platit žalobkyni vyšší výživné, a to z původní částky 3 000 Kč měsíčně na částku 9 000 Kč měsíčně od [datum]. Žalobkyně uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 11. 2001 čj. P 143/2001-14 byla svěřena do péče matky [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovanému bylo uloženo přispívat na výživu tehdy nezl. žalobkyně částkou 1 500 Kč měsíčně, rozhodnutím téhož soudu ze dne 28. 7. 2007 čj. 6 P 143/2001-247 potom bylo výživné pro osobu žalobkyně upraveno na částku 2 500 Kč. Naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno opět rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 8. 2014 čj. 6 P 143/2001-354, kdy bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v té době byla ještě nezletilá a navštěvovala 5. ročník víceletého gymnázia v [obec]. V současné době žalobkyně studuje 3. ročník [obec] školy chemicko-technologické v [obec], Fakultu potravinářské a biochemické technologie, obor biochemie a biotechnologie. Potřeby žalobkyně se zvýšily zejména v souvislosti se studiem na vysoké škole a také s ohledem na to, že od poslední úpravy výživného uplynulo již 6 let. Žalobkyně proto považuje změnu svých potřeb za odůvodněnou. Její měsíční náklady související se studiem činí 14 tis. Kč a zahrnují ubytování, studijní pomůcky, dopravu, stravování aj. Zaměstnavatel žalovaného ani výše jeho příjmů nejsou žalobkyni známy, ale uvedla, že lze předpokládat zvýšení jeho příjmů. Žalovaný nemá žádnou další vyživovací povinnost, žalobkyně je s ním v nepravidelném telefonickém kontaktu, žalovaný jí nad rámec výživného v poslední době poskytuje cca 1 500 Kč měsíčně. Žalobkyně ještě doplnila, že bydlí na kolejích, kde platí 3 300 Kč měsíčně, za stravování utratí měsíčně částku 5 000 Kč, za léky a brýle vydá měsíčně částku 700 Kč, stejnou částku vydává průměrně za skripta a knihy, na jízdné vynakládá částku 500 Kč, oblečení a obuv měsíčně cca 1 200 Kč, a na kulturu částku 500 Kč. Samozřejmě si také musí kupovat hygienické potřeby, za což vynakládá částku měsíčně asi 500 Kč. Celkové měsíční náklady žalobkyně tak činí částku 12 400 Kč, když jinak má běžné náklady, jako mají její vrstevníci. Svůj návrh na zvýšení výživného považovala za zcela přiměřený, řádně studuje. Žalovaný jí v současné době neplatní žádné výživné a dluží jí výživné za červen až srpen 2020. Se žalovaným se snažila o výživném dohodnout mimosoudně, ale byla odmítnuta s tím, že žalovaný nevidí žádný prostor pro navyšování výživného. V souvislosti s jejím zahraničním studiem potom její matka vynaložila částku cca 20 000 Kč na zakoupení letenky, oblečení a covidového testu. Žalobkyně totiž od [datum] začala v rámci studentského programu [příjmení] studovat na Univerzitě v Tromso v Norsku, zpočátku pouze jeden semestr, posléze dva semestry.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí a uvedl, že dcera má již 22 let a je tedy více jak 4 roky dospělá. Měla by si uvědomovat, že od té doby se vyživovací povinnost rodiče, resp. její výše spojuje mimo jiné s tím, jak se dítě k takovému rodiči chová. Ač žalovaný platil výživné určené mu soudem a později navýšené na částku 4 500 Kč měsíčně a činil by tak za normálních okolností i do budoucna, resp. do ukončení studií, musel v rámci tohoto řízení namítat, že přiznání výživného, resp. minimálně jakékoliv jeho navýšení nad rámec původního rozhodnutí by bylo v rozporu s dobrými mravy. Dcera vyrůstala s matkou, nicméně jako dospělá již má za chování k osobě žalovaného, tedy otci sama plnou odpovědnost. Delší dobu již neplatí, že je s ním dcera v telefonickém kontaktu, dcera s ním nekomunikuje, telefon mu nezvedá. Má zjevně zájem pouze o peníze, což dokumentuje naprosto nereálná výše požadovaného výživného, rozsah jejích údajných, resp. nepřiměřených výdajů či skutečnost, že se ani neobtěžovala rozloučit po úmrtí se svojí babičkou, matkou žalovaného, která ji v ještě nedávné době finančně podpořila. Něco takového žalovaný opravdu nečekal. Žalovaný chování dcery považoval za závadné a neslučitelné s požadavkem na placení výživného v jakékoliv vyšší částce.

3. Usnesením ze dne 11. 6. 2020 čj. 12 C 5/2020-27 soud vyzval žalovaného, aby ve stanovené lhůtě doplnil své vyjádření k žalobě o informace o tom, kde je zaměstnán, od kdy, jaké má příjmy, zdroj jeho příjmů, počet vyživovacích povinností a ke komu, pokud žije s nějakou osobou, potom aby uvedl její údaje včetně zaměstnání, dále aby uvedl měsíce, ve kterých platil žalobkyni vyšší výživné, tj. částku 4 500 Kč. Žalovaný byl také vyzván, aby ke svým tvrzením označil důkazy a soudu předložil listiny, pokud půjde o důkazy listinné.

4. Žalovaný na toto nereagoval a při jednání soudu tyto požadavky soudu označil na neadekvátní, protože soud si je mohl vyžádat sám. Protože nepřiměřeně reaguje soud a nereaguje ani dcera, která se neptala, kde žalovaný pracuje a jak žije, když i on je introvert, takže ví, o čem mluví. Nicméně potom se zjevným despektem k soudu uvedl, že od [datum] pracuje ve [právnická osoba], a.s. [obec], což není žádným [anonymizováno]. Žádné další vyživovací povinnosti nemá, žije sám. Jeho výdaje nedosahují takové výše, jako výdaje jeho dcery, o kterých se dověděl při jednání, ačkoliv vůbec netuší, proč mu to nebylo zasláno písemně. [příjmení] mu brada, což by soudkyně viděla, kdyby nemusel mít roušku na obličeji (k tomu soudkyně poznamenala, že umožnila přítomným ochranu úst a nosu v průběhu jednání před soudem sundat), protože si ji ponechal pro to, že je na ochranu soudu a jeho okolí. Od září 2012 do prosince 2019 včetně na základě dohody platil dceři zvýšené výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. Protože věděl, že dcera bude končit bakalářské studium a že má zájem o [příjmení], tak se ji snažil kontaktovat, nicméně k tomu nedošlo a dcera, aniž by ho o tom informovala, podala žalobu na zvýšení výživného. Tak přestal platit zvýšené výživné, ale i výživné určené mu soudem. Posléze ale dlužné výživné uhradil. V současné době dluh na výživném nemá. Dcera mu nezvedala telefon, odmítala jej zvedat, neodpovídala na e:maily, potom dostal výhrůžnou SMS nějaká nová č. účtu.

5. Zástupce žalovaného potom uvedl, že žalovaný byl dříve zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. [obec].

6. Z provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázané, že naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno v době, kdy byla ještě nezletilá, a to rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 5. 2014 čj. 6 P 143/2001-354, který nabyl právní moci [datum]. Soud uvedeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalobce přispívat na výživu tehdy ještě nezl. žalobkyně částkou 2 700 Kč měsíčně od [datum] a počínaje dnem [datum] potom částkou 3 000 Kč měsíčně. V té době byla žalobkyně šestnáctiletá, navštěvovala víceleté gymnázium v [obec], měla četné zájmové aktivity, učila se francouzsky, žila ve společné domácnosti s matkou, tehdy ještě provdanou [příjmení], která se v průběhu tohoto řízení rozvedla a do její péče byla svěřena nezl. dcera [jméno] [příjmení] a jejímu otci, bývalému manželu matky žalobkyně byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 4 500 Kč, a to rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum]. Žalobkyně s matkou a polorodou sestrou v to době žily v bytě či rodinném domě (rozsudek hovoří o obou) ve vlastnictví bývalého manžela matky žalobkyně. Matka žalobkyně v té době byla zaměstnána jako ředitelka [právnická osoba], pobočka [obec], její druhá dcera se narodila v roce 2010. Žalovaný potom žil sám, na bydlení hradil v té době částku 3 500 – 4 000 Kč měsíčně, obdobné výdaje měl i s dojížděním do práce, měl vyživovací povinnost pouze k nezl. žalobkyni. Živil se podnikáním, ale počátkem roku 2013 nastoupil do zaměstnání, když jeho podnikání bylo ziskové. V zaměstnání tehdy dosahoval příjmů [číslo] tis. Kč měsíčně.

7. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení soud zjistil, že ze svého studijního pobytu se vrátila v prosinci 2021, když k ukončení studia na vysoké škole jí zůstávají 3 semestry. Na kolejích platí 115 Kč/den, v menze potom 50- 60 Kč za oběd, nadále žije ve společné domácnosti s matkou a polorodou sestrou, PC si kupovala na počátku studia, za skripta platí 700 Kč za semestr, je zdravá, vynakládá 700 Kč čtvrtletně na antikoncepci, protože není z [obec], asi bude mít nárok na ubytovací stipendium, jehož výši ale nezná, pobírala prospěchové stipendium v době, kdy studovala bakalářský studijní program, jeho výše byla odvislá od studijních výsledků a byla různá. O svém vztahu k žalovanému otci uvedla, že s ním před podáním žaloby byla v kontaktu, jezdila s ním za rodinou na Slovensko, to bylo asi do roku 2019. V poslední době měla hodně práce se školou, studiem v zahraniční, tudíž měla málo času. Ani se svojí matkou není v kontaktu stále. Matka jí volá, žalobkyně je ráda, že se ozve. Samozřejmě její vztah s matkou je intenzivnější, chtěla tím říci, že se své matce třeba týden neozve, protože řeší své vlastní záležitosti, a je ráda, že jí matka zavolá. Do konce roku 2019 jí žalovaný zasílal na výživném částku vyšší o 1 500 Kč, za leden až květem 2020 výživné uhrazeno není, nebylo uhrazeno výživné ani za červen až červenec 2020, ale to žalovaný potom uhradil se splátkou za srpen 2020. Pokud jde o studium v Erasmu, potom dostala za první semestr platbu od školy ve dvou splátkách a za další semestr platbu jednorázově, jednalo se cca o 519 € měsíčně. Z těchto peněz v Norsku financovala ubytování, jídlo a ostatní výdaje si musela platit sama, s tím jí pomáhala matka. O svém vztahu k otci uvedla, že ne že by ho nekontaktovala, ještě před podáním žaloby ho pozvala do kavárny, potvrdila, že komunikace byla občasná, telefonicky. Před zahájením studia otce navštěvovala, jezdili spolu na Slovensko, později řešila svoje studium, takže otci nevolala. I v průběhu tohoto sporu, pokud spolu komunikovali, i prostřednictvím svých zástupců, vždy to sklouzlo k problematice tohoto sporu, což už žalobkyni unavovalo. K úmrtí své babičky z otcovy strany, která zemřela v únoru 2020, uvedla, že v té době dodělávala bakalářskou práci, potřeboval být v laboratoři v [obec], kontaktovala otcovu sestru, které vše sdělila a z účasti na pohřbu se omluvila. Teta jí sdělila, že ani neočekávala, že by se pohřbu zúčastnila. S babičkou si zas tak blízké nebyly, jezdila za ní tak 2 x do roka. I cesta autem tam trvala 6 hodin. O úmrtí babičky jí řekla právě teta, proto to řešila s ní. Na počátku studia obdržela od babičky poměrně dost peněz, jednalo se o částku několika tisíc eur. Jakmile začal tento spor, otec je nekontaktoval, před tím v kontaktu byli. V době, kdy byla žalobkyně v Norsku, posílala jí matka měsíčně cca 12 tis. Kč, z čehož platila náklady v Norsku, za tím účelem také používala výživné, které jí posílal otec. Matka já také platí telefon. Žalobně vyjádřila naději, že v budoucnu by mohlo dojít ve vztahu s otcem ke změně, kdyby se k tomuto sporu už nemuseli vracet.

8. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení soud zjistil, že jeho osobní poměry se nezměnily, nadále pracuje u [právnická osoba], kde se mu změnil pracovní poměr na dobu neurčitou. Jeho vztahy s dcerou jsou nulové, dcera se mu neozývá a on nemá důvod. Tak, jak mu nevolá ona, tak nevolá on. Tato situace podle názoru žalovaného nastala po smrti jeho matky a vyslovil názor, že co je řešeno před soudem, má být řešeno v rodině. Podle jeho údajů dluh na výživném nemá, odkazoval na nějaký problém s účtem. Tvrdil, že jediný aktivní kontakt dcery byl na podzim roku 2016 v souvislosti s maturitou, jinak šlo vždy o aktivitu z jeho strany. Pozvání tehdy velice rád využil. O podpoře jeho matky žalobkyni žalovaný uvedl, že ví v podstatě to, co zde bylo řečeno. První a jediný dárek od dcery dostal v jejích [číslo] letech, nikdy mu nepopřála k svátku či narozeninám, nevzpomněla si. [příjmení] sám dceři ke svátku či narozením rovněž nepřál, nevolal. Ke zlomu došlo v době, kdy začala studovat v prvním či druhém ročníku vysoké školy. Dědictví na Slovensku dosud vyřešeno není z důvodu toho, co se poslední dva roky děje, předpokládá, že tam nějaký majetek je, on sám majetek na Slovensku nemá. Jeho maminku měla dvě děti, dědiců je snad milión. Žalovaný vystudoval raketové inženýrství. U stávajícího zaměstnavatele je zaměstnán na pozici obsluha a programování CNC strojů, zařazením se jedná o dělnickou profesi, proto bylo sděleno, že začazen na pozici strojírenský dělník.

9. Soud ve věci provedl další důkazy, a to potvrzením o studiu vydaným Vysokou školou chemicko-technologickou v [obec], fakultou potravinářské a biochemické technologie, ze dne [datum] a ze dne [datum], obsahem připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 6 P 143/2001, zejména potom rozsudky ze dne 10. 10. 2001 čj. P 143/2001-14, ze dne 25. 5. 2007 čj. 6 P 143/2001-247 a z dne 20. 5. 2014 čj. 6 P 143/2001-354, obsahem připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 12 Nc 1249/2007 a 13 EXE 1682/2012, zprávami Úřadu práce České republiky, [příjmení] [obec], ze dne 2. a [datum] a ze dne [datum], OSSZ Jihlava ze dne [datum] a ze dne [datum], Úřadu práce České republiky, [příjmení] [jméno] ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, ze dne [datum] a ze dne [datum], Magistrátu města Jihlavy ze dne [datum] a ze dne [datum], Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne [datum] a ze dne [datum], [obec] školy chemicko-technologické v [obec], Fakulty potravinářské a biochemické technologie, ze dne [datum] a ze dne [datum], korespondencí zástupců účastníků řízení ze dne [datum] a [datum], ČSSZ [obec] ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], studijními výsledky žalobkyně v bakalářském studiu shora uvedené vysoké školy, Účastnickou smlouvou [číslo] ze dne (neuvedeno), zprávou o příjmu žalovaného u [právnická osoba] a.s. [obec], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], zprávou o příjmu žalovaného u [právnická osoba] s.r.o. [obec], ze dne [datum] a ze dne [datum], ze kterých soud zjistil a má za dále uvedené.

10. Žalobkyně už nabyla zletilosti, ukončila studium víceletého gymnázia v [obec], ukončila bakalářské studium [obec] školy chemicko-technologické v [obec], Fakulty potravinářské a biochemické technologie, a pokračuje ve studiu magisterském na téže fakultě formou denního studia, a to nyní ve 2. ročníku ve studijním programu Biochemie a buněčná biologie. Žalobkyně nepobírá žádné dávky SSP ani dávky v hmotné nouzi, není poživatelkou žádného důchodu, měsíční výdaje se studiem činí cca 6 tis. Kč, když soud uvažuje ohledně stravování pouze s částkou 50- 60 Kč za jeden oběd a ubytováním na kolejích cca 3 500 Kč, cestovným 500 Kč, 175 Kč na skripta a 233 Kč na léky, když školné se na uvedené VŠ neplatí (důkaz á contrario). Žalobkyně není evidována jako vlastník motorových vozidel a ani jako vlastník nemovitých věci evidovaných v katastru nemovitostí. V bakalářském studijním programu potom vynakládala dle svých tvrzení částku 3 300 Kč na ubytování, 5 000 Kč na stravu, 500 Kč cestovné a 700 Kč na studijní materiály a stejnou částku potom na léky a brýle. Samozřejmě také vynakládá další náklady spojené s oblečením, kulturou, byť vzhledem k protiepidemickým opatřením v naprosto omezeném rozsahu, hygienickými potřebami apod. V roce 2021 studovala v Norsku v rámci programu [příjmení] na základě účastnické smlouvy, kterou uzavřela se svojí vysokou školou, kde jí bylo vypláceno 519 € měsíčně. Žije ve společné domácnosti s matkou a polorodou sestrou, kterou má její matka ve své péči a je jí na ni placeno výživné od jejího otce. Matka žalobkyni platí také telefon a poskytovala jí v době pobytu v Norsku částku 12 000 Kč měsíčně na pobyt. Matka žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti (od září 2019 do září 2020), kdy pobírala dávky [anonymizováno] pojištění v celkové výši cca 250 tis. Kč, v současné době je zaměstnána u Kraje [obec].

11. Žalovaný je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] a.s. [obec] na pracovní pozici strojírenský dělník – operátor a programátor CNC strojů. Před tím byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. [obec], a to od [datum] do [datum] na pracovní pozici operátor CNC frézovacího stroje. Zde jeho pracovní poměr skončil z důvodu organizačních – snižování stavu zaměstnanců. Jeho průměrný čistý měsíční příjem u [právnická osoba] s.r.o. činil v roce 2017 částku 18 451 Kč, v roce 2018 částku 20 890 Kč a v roce 2019 potom částku 25 297 Kč. U [právnická osoba] a.s. [obec] potom jeho čistý měsíční příjem za rok 2020 činil 24 546 Kč, v roce 2021 potom 20 247 Kč, když ale v měsíci září a říjen mu byly vypláceny dávky nemocenského pojištění, protože byl 41 pracovních dní v pracovní neschopnosti. Žalovaný nepobírá žádné dávky SSP ani dávky v hmotné nouzi, je evidován jako vlastník motorových vozidel, a to [příjmení] [příjmení] [jméno] a Škoda Fabia, rovněž je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 400 m2a v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec]. Není poživatelem žádného důchodu. Žalovaný nemá žádnou jinou vyživovací povinnost než vůči žalobkyni. Výdaje se svým [anonymizováno] stavem neudával a neuplatňoval.

12. Na základě všech shora uvedených a prokázaných skutečností soud došel k závěru, že žaloba byla podána zčásti důvodně, a proto jí v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl.

13. Dle ust. § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

14. Dle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

15. Dle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Dle ust. § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

17. Dle ust. § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak, nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

18. Dle ust. § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

19. V dané věci zcela nepochybně došlo ke změně poměrů, a to zejména jak na straně žalobkyně, tak i žalovaného.

20. Žalovaný má nadále vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, stále vlastní shora uvedená motorová vozidla, nadále je vlastníkem shora uvedené zahrady ve [obec]. Nadále nepobírá žádné dávky SSP ani dávky v hmotné nouzi, nepobírá žádný důchod, nevynakládá žádné finanční prostředky na svůj [anonymizováno] stav. Od posledního rozhodování o výživném pro žalobkyni změnil zaměstnání, kdy [datum] z organizačních důvodů byl nucen skončit pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o. v [obec], nicméně hned od [datum] nastoupil do zaměstnání u [právnická osoba] a.s. ve [obec], kde nyní pracuje v trvalém pracovním poměru na dělnické pozici. Touto změnou zaměstnání žalovanému odpadly náklady spojené s dojížděním do zaměstnání, které uplatňoval při posledním rozhodování o výživném pro žalobkyni ve výši 3 500 – 4 000 Kč. Jeho výdaje s uspokojováním bytových potřeb se nezměnily, tedy i nadále činí cca 4 000 Kč (žalovaný jejich změnu netvrdil, ač k tomu byl soudem vyzván).

21. Žalobkyně potom dosáhla zletilosti, ukončila střední školu v [obec], ukončila bakalářské studium na shora uvedené vysoké škole v [obec] a pokračuje v magisterském studiu na téže vysoké škole formou denního studia. V roce 2021 potom pro vynikající studijní výsledky studovala v rámci studijního programu [příjmení] v Norsku. Žalobkyně tedy nadále studuje v [obec], kde vynakládá náklady spojené nejen se studiem, ale také ubytováním (které v době posledního rozhodování o výživném neměla, protože sudovala v místě svého bydliště) a ostatními zájmy, které dle svého tvrzení má jako ostatní její vrstevníci. Žalobkyně potom nevlastní žádné motorové vozidlo ani žádnou nemovitou věc. Protože žalobkyně se připravuje soustavným studiem s vynikajícími studijními výsledky na své budoucí povolání, je povinností žalovaného jako povinného rodiče přispívat na výživu žalobkyně tak, aby mohla svoje studijní povinnosti plnit, nicméně pouze v takovém rozsahu, jaký mu umožňují jeho majetkové, osobní a výdělkové poměry. Nelze pominout, že žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost než vůči žalobkyni, je zaměstnám v trvalém pracovním poměru, vlastí dvě motorová vozidla a zahradu v lukrativním městě [obec]. Jeho čistý měsíční příjem v roce 2017, 2018 i 2019, jakož i v roce 2020 a 2021 umožňuje, aby žalobkyni platil výživné částkou 5 000 Kč měsíčně. Proto soud žalovanému zvýšil jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni na tuto částku, a to počínaje dnem [datum], tj. od doby, kdy žalobkyně započala studium vysoké školy v [obec], do [datum] a dále od [datum] do budoucna. Takto stanovené výživní odpovídá dle názoru soudu schopnostem a možnostem žalovaného, byť potřeby žalobkyně, která studuje vysokou školu, jsou nepochybně mnohem vyšší. Tyto náklady pomáhá žalobkyni uspokojovat její matka, a to v nesrovnatelně vyšším poměru než žalovaný, kdy jí poskytuje nejen domov, ale také finanční podporu k zabezpečení jejích všech ostatních životních potřeb, a to i přesto, že má na rozdíl od žalovaného další vyživovací povinnost k nezl. polorodé sestře žalobkyně. Pouze pro období od [datum] do [datum] soud výši výživného pro žalobkyni žalovanému nezvýšil, neboť v té době byla zčásti také zajištěna vlastním příjmem v rámci studijního programu [příjmení]. Výživné soudem nově žalovanému stanovené také plně odpovídá doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti ČR pro stanovení výživného.

22. Soud se v žádném případě neztotožnil s tvrzením žalovaného, že nárok žalobkyně na zvýšení výživného je v rozporu s dobrými mravy či snad že je nemravný. To, co žalovaný uváděl a z čeho dovozoval nemravnost návrhu žalobkyně, tedy že s ním dcera nekomunikuje, nezúčastnila se pohřbu jeho matky, nevolá mu ke svátku a narozením, není důvodem pro to, aby byla žaloba žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta. Soud souhlasí se žalovaným v tom, že by se to, co bylo předmětem tohoto řízení, tedy výživné, mělo řešit v rodině. Ale pokud toto vyřešit nelze, potom je k tomu zapotřebí rozhodnutí soudu a ten žalobkyně svojí žalobou povolala. Soud v chování a jednání žalobkyně neshledává nic, co by mělo vést k zamítnutí její žaloby. Z chování žalovaného před soudem je zřejmé, že žalovaný nemá rád, pokud s ním někdo nesouhlasí a nechová se podle jeho představ. Žalobkyni, své dceři, vyčítá, že s ním nekomunikuje, nevolá mu, negratuluje mu ke svátku či narozeninám, že se nezúčastnila pohřbu jeho matky. Ale zapomněl, že on je rodič, tedy ten starší, dospělejší, vzdělanější a zkušenější, a jako takový tedy, aspoň podle názoru tohoto soudu, má jít své dceři příkladem. Ale žalovaný své dceři rovněž nevolá, nekomunikuje s ní, protože tu potřebu nemá, ani jí nevolá a negratuluje ke svátku a narozeninám. Tedy to, co vyčítá své dceři, sám nedělá. Žalobkyně od svého útlého věku 4 let žije s matkou, do jejíž péče byla svěřena v důsledku rozvodu manželství jejích rodičů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zvýšení podílu žalovaného na uspokojování jejích potřeb mu vždy muselo být uloženo soudem, který neschvaloval dohodu rodičů žalobkyně, ale povinnost žalovanému vždy ukládal. Žalovaný si svoji povinnost platit výživné své nezl. dceři neplnil, když vůči jeho osobě byla dvakrát nařízena exekuce na jeho majetek. Ani nyní v průběhu tohoto řízení žalobkyni neplatil výživné, zjevně v reakci na to, že si dovolila podat tuto žalobu, naopak, jeho reakcí byl nápad žádat snížení výživného. Zjevně dluh na výživném, snad celý vzhledem k tvrzení žalobkyně o dosud neuhrazené části výživného, které žalovaný nevyvrátil důkazem, uhradil za pomoci svého zástupce. Pokud jde o námitku žalovaného o neúčasti dcery na pohřbu jeho matky, a tedy i neúctě žalobkyně vůči jeho zemřelé matce, její babičce, potom soud vysvětlení žalobkyně přijal a posoudil jako vysvětlení rozumné a odpovídající situaci. Je zřejmé, že žalobkyně věnuje svému studiu maximální úsilí, čemuž také odpovídají její studijní výsledky, evidentně ji studium baví, na čemž soud neshledává vůbec nic špatného, naopak. Soud neshledává nic špatného ani na tom, že v době, kdy zpracovávala v laboratořích svoji bakalářskou práci (zjevně při práci v laboratořích jde o měření a získávání výsledků mnohdy i z dlouhodobých pokusů), se z účasti na pohřbu své babičky omluvila a důvod své tetě, která (nikoliv tedy žalovaný) ji o úmrtí babičky informovala, také sdělila, a teta je přijala. Takové chování naopak soud považuje za chování dospělého a řádně vychovaného člověka. Jako pochopitelné také soud uznává vzdálenost místa bydliště žalobkyně a její zemřelé babičky, žalovaný se nezmínil o tom, že by své dceři nabídl, že ji na pohřeb babičky zaveze svým některým osobním vozidlem a co by soud považoval více méně za samozřejmé k dané vzdálenosti, když samozřejmě nelze pominout ani to, že babička zemřela bohužel v době, kdy svět a potažmo obě naše země zachvátila vlna naprosto nevídaných protiepidemických opatření včetně zákazů opuštění republiky či omezení návratu do ní. Navíc, dle svých slov, žalobkyně nevolá ani své matce často, a to je její vztah s matkou zcela kvalitativně jiný než s otcem, když je to právě a jen její matka, kdo ji podporuje ve studiu a poskytuje jí veškeré zázemí včetně finančních prostředků. A přesto jí matka volá. Žalovanému tedy vůbec nic nebrání v tom, kromě jeho povahy, aby své dceři kdykoliv zavolal a s touto se setkal.

23. Ze těchto všech právě uvedených důvodů tedy soud rozhodl o zvýšení povinnosti žalovaného přispívat na výživu žalobkyně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalobkyně navrhovala pro neznalost poměrů žalovaného, které on sám dělil až pod tíhou tohoto soudu, výživné vyšší, než soud po provedeném dokazování nakonec přiznal, potom ve výši, ve které žalobě žalobkyně nevyhověl, tuto výrokem II. zamítl.

24. Vzhledem k tomu, že výživné pro žalobkyni bylo žalovanému zvýšeno zpětně od [datum], vznikl ke dni rozhodnutí soudu nedoplatek na výživném, a to ve výši 40 000 Kč za období září 2017 až [datum] s výjimkou období [datum] do [datum]. Proto soud uložil žalovanému povinnost v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. zaplatit tento duh na výživném žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to s ohledem na výši dluhu. Úhrada dluhu v této lhůtě podle názoru soudu neohrozí s ohledem na jeho příjmy uspokojování potřeb žalovaného, navíc jde o výživné, které již mělo být poskytnuto.

25. Protože jde o rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí, rozhodoval soud i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byl žalobkyně i žalovaný částečně úspěšní a částečně neúspěšní, proto o nákladech tohoto řízení soud rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu těchto nákladů.