13 C 100/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr Evou Drahozalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 385 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 385 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 385 Kč spolu s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v registru silničních vozidel jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl v období od [datum] do [datum] k uvedenému automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo pojištěno 109 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 085 Kč a dále na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku v zákonné lhůtě 30 dnů výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a svůj dluh žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel motorového vozidla evidovaného v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, a to včetně nákladů na jeho uplatnění; žalovaný nezaplatil žalobkyni žádnou částku.

5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

6. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy. Pojistitel je povinen pojistnou smlouvu uzavřít, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu nebo všeobecným pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se lze od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného z pojištění odpovědnosti.

7. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

9. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

10. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

11. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

12. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Soud má za to, že v daném případě nebyla uzavřena pojistná smlouva - smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv její uzavření je zákonnou povinností vlastníka a provozovatele vozidla (žalovaného). Zprávou [stát. instituce] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Žalovanému proto vznikla za toto období povinnost platit příspěvek, který byl vypočten násobkem denní sazby 65 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) a počtem dnů, ve kterých nebylo vozidlo pojištěno, tj. 109 dnů, tj. celkem 7 085 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč; součtem soud dospěl k částce 7 385 Kč, k jejímuž zaplacení žalobkyně marně vyzývala žalovaného. Žalobkyni po právu náleží uvedený příspěvek včetně nákladů na jeho uplatnění. Žalovaný se dostal ve smyslu § 1968 občanského zákoníku do prodlení s plněním peněžitého dluhu, takže žalobkyni přísluší vedle uvedené částky též úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 600 Kč, nikoliv částku 1 489 Kč, jelikož náklady vynaložené žalobkyní na zastoupení advokátem nepovažuje za vynaložené účelně. 15. [název žalobkyně] byla zřízena mimo jiné i za účelem [anonymizována tři slova], vymáhání příspěvků nepojištěných je tak nutno posuzovat jako činnost náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami. Jak také vyplývá z organizačního schématu [obec] [anonymizována dvě slova] (jež je součástí výročních zpráv veřejně dostupných na jejích webových stránkách), je součástí jejího organizačního uspořádání úsek právní podpory a vymáhání pohledávek, zahrnující oddělení příspěvků do [anonymizována dvě slova], který mimo jiné„ vede agendu uplatňování a vymáhání příspěvku nepojištěných dle § 24c zákona č. 168/1999 Sb.“, tedy příspěvku upraveného v ustanovení § 4 zákona (když ustanovení § 24c zákona bylo dříve s účinností od 15. 1. 2015 zákonem č. 354/2014 Sb. zrušeno). Žalobkyně sama v rámci této agendy zpracovává výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, již ve výzvě ze dne [datum] i upomínkách ze dne [datum] a [datum] je její nárok, který následně uplatnila prostřednictvím advokátky u soudu, natolik skutkově i právně precizován, že v nich uvedené údaje zcela dostačují i pro potřeby žaloby, do které také byly následně převzaty. Žaloba představuje vzorový návrh, pokud si žalobkyně najala služby advokáta vlastně za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení do žaloby, pak takové zastoupení do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které byly vynaloženy účelně. Ke stejnému závěru opakovaně došel i Krajský soud v [obec] – [pobočka] (srov. usnesení Krajského soudu v [obec] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

16. Současně však soud vycházel i ze závěrů vyslovených Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] Ústavní soud zde dovodil, že za ústavně konformní je nutno pokládat takový postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu coby náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. I když je zastoupení advokátem v tomto řízení podle názoru soudu neúčelné, neznamená to, že by s úkony spojenými s vyhotovením a zasláním předžalobní výzvy a podáním žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nebyly spojeny jakékoliv náklady. I tyto rutinní a stále se opakující úkony zjevně přináší hotové výdaje za kancelářské potřeby či poštovné. Navíc neúčelnost nákladů vynaložených na právní zastoupení není dovozována ze samotného charakteru řízení či výše žalované částky, ale ze specifického postavení žalobkyně jako účastníka řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů spojených s předžalobní upomínkou a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, a to ve výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč), tj. v částce 2 x 100 Kč, která by žalobkyni dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náležela i v případě, že by zastoupena nebyla (opět srov. usnesení Krajského soudu v [obec] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).