13 C 291/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Evy Drahozalové a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 92 280 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 92 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 345 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 715 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se ohledně částky 740 Kč a ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 715 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 26 504,70 Kč 1. Žalobou podanou u soudu dne datum, doplněnou dne datum a při jednání dne datum se žalobce domáhal po žalovaném uhradit mzdu za měsíce listopad rok až březen rok v celkové částce 92 800 Kč. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla ústně uzavřena pracovní smlouva, podle které žalobce jako zaměstnanec vykonával pro žalovaného jako zaměstnavatele ode dne datum anonymizováno práce na adrese ulice a číslo ve obec za dohodnutou mzdu 130 Kč čistého za hodinu práce, konkrétní výplatní termín sjednán nebyl. Pracovní poměr byl ukončen vzájemnou dohodou prostřednictvím komunikace přes aplikaci příjmení ke dni datum. Žalobce anonymizováno práce pro žalovaného vykonával, žalovaný mu však sjednanou mzdu za uvedené měsíce v plné výši nevyplatil. Konkrétně mu žalovaný za listopad rok měl zaplatit mzdu za odpracovaných 205 hodin v částce 26 650 Kč, za prosinec rok mzdu za odpracovaných 166 hodin v částce 21 580 Kč, za leden rok mzdu za odpracovaných 195,5 hodin v částce 25 415 Kč, za únor rok mzdu za odpracovaných 190 hodin v částce 24 700 Kč a za březen rok mzdu za odpracovaných 105,5 hodin v částce 13 715 Kč. Celkově mu žalovaný zaplatil pouze částku 20 000 Kč, zbylou část mzdy mu nezaplatil, a to ani přes opakované výzvy. Žalobce se proto musel obrátit na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, vyzván.

3. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby fikcí dne datum. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud projednal a rozhodl věc bez jeho přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedeného dokazování.

4. Z komunikace mezi účastníky prostřednictvím aplikace příjmení v období od datum do datum soud zjistil, že žalobce se na žalovaného obrátil se žádostí o zaměstnání pro sebe a svého kamaráda, žalovaný s jejich zaměstnáním souhlasil. Během anonymizováno mezi účastníky probíhala domluva ohledně data nástupu do zaměstnání a místa výkonu zaměstnání, žalovaný mu sdělil adresu ulice a číslo (zpráva ze dne datum). Žalobce se ho dotazoval na možnost pracovní smlouvy (zpráva ze dne datum), žalovaný mu potvrdil, že s ním pracovní smlouvu může uzavřít (zpráva ze dne datum). Dále je z komunikace zřejmé, že žalobce začal pro žalovaného práci nejpozději od listopadu rok skutečně vykonávat, domlouvali se na konkrétních časech začátku výkonu práce i místech výkonu práce, ve zprávě ze dne datum žalobce žalovaného žádal o vystavení dokladů o zaměstnání kvůli tehdy platným opatřením v souvislosti s epidemií onemocnění covid-19. Ve zprávě ze dne datum vyrozuměl žalobce žalovaného o zdravotních problémech se anonymizováno, ve zprávách od datum ho začal urgovat o zaplacení mzdy. Z dalších zpráv je zřejmé, že žalobce žalovaného opakovaně urgoval o zaplacení dlužné částky cca 92 000 Kč, žalovaný tento svůj dluh za žalobcem uznával a sliboval ho zaplatit. Konkrétně žalovaný ve zprávě ze dne datum žalobci odpověděl, že následující den bude předávat hotové dílo, po úhradě od odběratele mu peníze zašle. Ve zprávě ze dne datum žalovaný vysvětluje, že odběratel uplatnil reklamaci, takže cena mu stále ještě zaplacena nebyla. Ve zprávě ze dne datum žalovaný žalobci nabídl, že může prodat jeho anonymizována dvě slova a tím získané peníze si ponechat jako úhradu dluhu, žalobce toto řešení odmítl. Zprávou ze dne datum žalobce ubezpečil, že v nejbližších dnech mu dojde platba 200 000 Kč od právnická osoba, ze které bude uhrazen dluh za žalobcem i jeho kamarádem. Z další komunikace během června a července rok je zřejmé, že žalovaný peníze žalobci i přes urgence neuhradil, žalobce ho opětovně vyzval k úhradě částky„ kolem 92 000 Kč“ zprávou ze dne datum, žalovaný stejného dne odpověděl, že si toto uvědomuje, ale stále čeká na úhradu zakázky od odběratele, kdyby peníze měl k dispozici, tak by je žalobci odeslal. Žalobce opakovaně ubezpečil, že peníze mu vyplatí (zpráva ze dne datum, datum).

5. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné mzdy v částce 92 280 Kč.

6. Při jednání byl vyslechnut svědek jméno příjmení i žalobce. Z výpovědi svědka soud zjistil, že byl u žalovaného zaměstnán spolu s žalobcem. Pracovní smlouva byla uzavřena pouze ústně v září či říjnu rok (konkrétněji si svědek nevzpomněl), písemná pracovní smlouva uzavřena nebyla, fakticky však anonymizováno práce svědkem i žalobcem pro žalovaného vykonávány od podzimu rok byly. Svědek vnímal žalovaného jako svého zaměstnavatele, žalovaný jemu a žalobci dával pokyny, jakou práci a kde mají vykonávat. Dne datum byla mezi svědkem a žalovaným uzavřena dohoda o pracovní činnosti, stejného dne a následně dne datum bylo také vystaveno potvrzení pro umožnění cestování do zaměstnání a za účelem výkonu zaměstnání mezi okresy, což svědek uvedenými listinami soudu doložil. Pro žalovaného vykonávali anonymizováno činnost, jako je výroba nábytku i kuchyní, včetně jejich montáže. Mzda byla dohodnuta ve výši 130 Kč nebo 150 Kč za 1 hodinu práce, svědek si přesnou částku nepamatoval. Každý si sám vedl záznamy o počtu odpracovaných hodin, svědek soudu předložil svůj přehled odpracovaných hodin, ze kterého vyplývá, že práci vykonával od listopadu do dubna (v prosinci 194,5 hodiny, v lednu 243 hodin, v únoru 195 hodin, v březnu 199,5 hodin).

7. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že s žalovaným jako zaměstnavatelem uzavřel pracovní smlouvu (shodně jako svědek, který byl přítomen), a to v ústní formě, náplní práce byla anonymizována dvě slova a anonymizováno, místo výkonu práce by dílna žalovaného ve obec s tím, že jezdili nábytek i zákazníkům montovat. Datum počátku výkonu práce bylo sjednáno na datum, pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Mzda byla domluvena ve výši 130 Kč čistého za jednu hodinu práce. Zdravotní a sociální pojištění za žalobce odváděl jeho další zaměstnavatel anonymizována dvě slova, kde však fakticky žádnou práci nevykonával, jelikož s ohledem na tehdy platná opatření v souvislosti s epidemií onemocnění covid-19 anonymizována dvě slova činnost nemohl provozovat. Žalobce pro žalovaného dle pokynů žalovaného práci spolu se svědkem vykonával, a to do března rok, sám si vedl záznamy o počtu odpracovaných hodin. Žalovaný mu na mzdě vyplatil celkovou částku 20 000 Kč. V březnu rok začal mít žalobce zdravotní komplikace se anonymizováno, z těchto důvodů spolu s problémy s dlouhodobě dlužnou mzdou pracovní vztah s žalovaným ve stejném měsíci také ukončil.

8. Provedenými důkazy byl v řízení prokázán následující skutkový stav. Žalobce byl na základě ústní pracovní smlouvy zaměstnancem žalovaného v pracovním poměru od datum nejméně do datum O okolnostech uzavření pracovní smlouvy i o jejím konkrétním obsahu shodně vypovídal žalobce a následně i svědek. Výpověď svědka soud posoudil jako věrohodnou, svědek si na některé detaily (datum uzavření smlouvy, přesná výše sjednané mzdy) již nepamatoval, což je s ohledem na časový odstup pochopitelné. Obsahu výpovědí žalobce i svědka odpovídala i konverzace účastníků přes aplikaci příjmení. Žalovaný tvrzení o okolnostech uzavření pracovní smlouvy a obsahu pracovní smlouvy nijak nerozporoval. Mzda za vykonanou práci byla sjednána ve výši 130 Kč čistého za 1 hodinu práce, pro výplatu mzdy nebyl stanoven konkrétní den. Žalobce pro žalovaného práci vykonával, jak bylo opět prokázáno výpovědí žalobce, svědka i výpisem z elektronické komunikace mezi účastníky. Žalovaný mu však za měsíce listopad rok až březen rok (11/ rok - 205 hodin, 12/ rok - 166 hodin, 1/ rok - 195,5 hodin, 2/ rok - 190 hodin, 3/ rok - 105,5 hodin) mzdu v plné výši nezaplatil, celkově zaplatil pouze 20 000 Kč. Záznam o počtu odpracovaných hodin si vedl každý ze zaměstnanců sám. Svědek svůj přehled soudu předložil, z něho zjištěný počet odpracovaných hodin rámcově odpovídá i tvrzenému počtu odpracovaných hodin žalobcem, navíc ani tato tvrzení žalovaný nijak nerozporoval.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podle § 33 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce musí být pracovní smlouva uzavřena písemně. Podle § 20 zákoníku práce nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Podle § 36 zákoníku práce pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Podle § 109 odst. 1 za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle § 144 zákoníku práce jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla z převážné části důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla ústně uzavřena pracovní smlouva, která obsahovala všechny zákonem vyžadované náležitosti jako je druh práce (anonymizováno a anonymizováno práce), místo výkonu práce (ulice a číslo ve obec) a den nástupu do práce datum Pracovní smlouva sice nebyla uzavřena písemně, ale v řízení bylo prokázáno, že obě strany započaly v listopadu rok s plněním, žalovaný začal žalobci podle ústně sjednané pracovní smlouvy přidělovat práci a žalovaný začal takto přidělenou práci skutečně vykonávat. Započetím s plněním se nedostatek písemné formy pracovní smlouvy konvalidoval a fakt existence pracovního poměru, který tato smlouva založila, tak nelze zpochybnit. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda. V řízení bylo prokázáno, že žalobce práci dle pracovní smlouvy od listopadu rok až do března rok vykonával, žalovaný mu však za vykonanou práci v uvedených měsících nevyplatil sjednanou mzdu v plné výši. Počet odpracovaných hodin ani výše sjednané mzdy nebyla žalovaným v průběhu řízení nijak rozporována, navíc přibližně stejný rozsah odpracovaných hodin v uvedeném období vyplynul z výpovědi svědka, stejně tak i shodná výše sjednané mzdy, tj. 130 Kč čistého za hodinu práce. I sám žalovaný v komunikaci přes aplikaci příjmení samotnou existenci dluhu na mzdě vůči žalobci i výši okolo 92 000 Kč potvrdil, opakovaně úhradu tohoto dluhu přislíbil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 92 060 Kč, která představuje dlužnou mzdu 130 Kč za hodinu práce za 205 hodin odpracovaných v listopadu rok (celkem 26 650 Kč), 166 hodin odpracovaných v prosinci rok (celkem 21 580 Kč), 195,5 hodin odpracovaných v lednu rok (celkem 25 415 Kč), 190 hodin odpracovaných v únoru rok (celkem 24 700 Kč) a 105,5 hodin odpracovaných v březnu rok (celkem 13 715 Kč), vše po odečtení zaplacené částky 20 000 Kč (tj. 112 060 Kč – 20 000 Kč). Žalovaný uvedenou částku žalobci nezaplatil, je tak povinen dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 4 zákoníku práce zaplatit úrok z prodlení. Mezi stranami nebyl sjednán den splatnosti mzdy, pokud tedy žalobce požadoval úrok z prodlení u celkové dlužné částky od datum do zaplacení, vyhověl mu v tomto soudu pouze u dlužných mezd za období listopad rok až únor rok, nikoliv i u dlužné mzdy za březen rok, jejíž splatnost nastala až marným uplynutím posledního dne následujícího měsíce, tj. datum. U této dlužné mzdy soud žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení od datum do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z toho důvodu soud žalobu v části zákonného úroku z prodlení z částky 13 715 Kč za měsíc duben rok zamítl. Dále ji zamítl v částce 740 Kč, žalobce existenci dlužné mzdy v této výši neprokázal (počet tvrzených odpracovaných hodin a prokázaná výše sjednané mzdy za jednu hodinu práce této částce neodpovídají, žalobce rozdíl nedokázal vysvětlit).

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, jelikož jeho neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části předmětu řízení (740 Kč a úroku z prodlení za jeden kalendářní měsíc). Náklady řízení ve výši 26 504,70 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 4 640 Kč a náklady právního zastoupení v celkové částce 21 864,70 Kč Náklady právního zastoupení sestávají z mimosmluvní odměny ve výši 16 870 Kč za tři a půl úkonů právní služby à 4 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast u jednání dne datum) dle § 7 bod. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a s § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony právní služby à 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba účast u jednání dne datum) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z částky 3 794,70 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Právní zástupce žalobce se vzdal náhrady nákladů vynaložených na cestovné k jednání a zpět. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

12. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.