14 C 251/2024

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Švaňhalem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 56 531,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že dne , datum, poukázal bez jakéhokoliv právního titulu a důvodu částku 350 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . V té době byla žalovaná partnerkou žalobce a předmětné finanční prostředky jí žalobce poskytl na vypořádání majetkových nároků bývalého manžela žalované s tím, že očekával jejich vrácení. Byť se vztah účastníků řízení rozpadl, žalovaná finanční prostředky žalobci do dnešního dne nevrátila, a to navzdory předžalobní výzvě ze dne , datum, . Předmětná pohledávka již byla předmětem soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , nicméně dne , datum, došlo mezi účastníky řízení k uzavření mimosoudní dohody o uznání dluhu, jejíž součástí byl závazek žalované uhradit dlužnou částku do , datum, , v důsledku čehož vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Žalovaná je s úhradou dlužné částky ve výši 350 000 Kč v prodlení od 1. 7. 2023, žalobce tudíž nárokuje taktéž příslušenství v podobě úroků z prodlení.2. , Anonymizováno, soud ve , adresa, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz, č. j. , Anonymizováno, , anonymizováno, , jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaná však proti předmětnému rozhodnutí podala včas odpor, když v následném vyjádření uvedla, že nárok ani částečně neuznává. Žalovaná poukázala na čl. II. odst. 3. dohody o uznání dluhu, v němž byl sjednán závazek žalobce vzít zpět žalobu podanou ke , Anonymizováno, soudu dne , datum, , v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , anonymizováno, a to nejpozději do tří dnů ode dne uzavření dohody. Pro případ porušení sjednaných povinností měla dohoda o uznání dluhu bez dalšího zaniknout. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal ve výše specifikovaném řízení žalobu zpět až dne , datum, , tj. po více než dvou měsících po uplynutí sjednané lhůty, má žalovaná za to, že došlo k zániku dohody o uznání dluhu. Žalovaná se domnívá, že nárok žalobce je již promlčen, neboť subjektivní promlčecí lhůta tří let započala běžet dnem , datum, a uplynula dnem , datum, . S ohledem na uvedené důvody žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Před zahájením jednání dne , datum, žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl, že námitku promlčení nepovažuje za důvodnou, když uznání dluhu je jednostranné právní jednání, které nelze podmínit ani odvolat, a na jehož základě nastal nový běh promlčecí lhůty. Dohoda o uznání dluhu představovala benefit pro žalovanou, naopak žalobce zpětvzetím řádně a včas podané žaloby přišel o část zaplaceného soudního poplatku. Byť žalobce vzal žalobu zpět až po uplynutí lhůty třech dnů, nelze dospět k závěru, že tímto došlo ke zrušení uznání dluhu, neboť by tento přepjatě formalistický přístup aproboval nepoctivost jednání žalované a zjevné zneužití práva spočívající v účelové snaze žalované vyvázat se ze splnění své povinnosti uhradit dluh, což by ve svém důsledku bylo v rozporu s dobrými mravy.

4. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne , datum, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne , datum, poukázal na účet č. , č. účtu, částku 350 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno5. Z dohody o uznání dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci řízení potvrdili, že žalobce zaslal žalované na účet č. , č. účtu, částku 350 000 Kč, a to bez právního důvodu; dne , datum, podal žalobce k , Anonymizováno, soudu ve , adresa, žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 350 000 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení, řízení bylo vedeno pod sp. zn. , anonymizováno, ; žalovaná následně uznala ve smyslu § 2053 občanského zákoníku svůj dluh vůči žalobci ve výši 350 000 Kč co do důvodu i výše a zavázala se jej žalobci vrátit na účet č. , č. účtu, nejpozději do , datum, ; dle čl. II. bod 3. se věřitel zavázal vzít v plném rozsahu zpět žalobu podanou dne , datum, , jíž bylo zahájeno řízení u , Anonymizováno, soudu ve , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, a to nejpozději do tří dnů ode dne uzavření dohody s tím, že nebude požadovat náhradu nákladů řízení; zároveň bylo sjednáno, že pro případ porušení jakéhokoliv závazku věřitele dohoda, včetně uznání dluhu, bez dalšího zaniká.

6. Z dopisu ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu soud zjistil a má za prokázané, že právní zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 350 000 Kč.

7. Z obsahu přílohové spisu , Anonymizováno, soudu ve , adresa, vedeného pod sp. zn. , spisová značka, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce podal ke , Anonymizováno, soudu dne , datum, žalobu, kterou se domáhal po žalované úhrady dlužné částky 350 000 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení. Ve věci byl následně dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, č. j. , anonymizováno, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalobce vzal podáním ze dne , datum, svou žalobu zpět s tím, že účastníci v mezidobí vyřešili spor mimosoudní cestou, když dne , datum, uzavřeli dohodu o uznání dluhu, a navrhl, aby byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen a řízení bylo zastaveno s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná podala dne , datum, proti elektronickému platebnímu rozkazu z procesní opatrnosti odpor. Usnesením , Anonymizováno, soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo řízení zastaveno, žalobci byl vrácen zaplacený soudní poplatek a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti předmětnému usnesení podala žalovaná blanketní odvolání, které následně vzala zpět.

8. Soud má po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaná jsou bývalými partnery. V době jejich společného soužití poskytl žalobce žalované dne , datum, bezhotovostním způsobem finanční prostředky ve výši 350 000 Kč, a to za účelem vypořádání majetkových nároků bývalého manžela žalované. Vztah účastníků řízení se poté rozpadl a jelikož žalovaná žalobci předmětnou částku nevrátila, žalobce dne , datum, podal žalobu, kterou se domáhal zaplacení předmětné částky. Řízení bylo posléze zastaveno, a to z důvodu zpětvzetí žaloby, když účastníci řízení uzavřeli dne , datum, dohodu o uznání dluhu, v níž by sjednána lhůta pro úhradu dlužné částky žalovanou do , datum, . Žalovaná ovšem dlužnou částku žalobci ve sjednané lhůtě neuhradila, žalobce tedy opětovně přistoupil k podání žaloby.

9. Po provedeném dokazování a následném právním hodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud nesdílí stanovisko účastníků, že v tomto případě se jednalo o plnění bez právního důvodu, když nárok na zaplacení žalované částky soud posoudil jako nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť bylo prokázáno, že účastníci řízení spolu v době vzniku zápůjčky žili jako partneři a částku 350 000 Kč poskytl žalobce žalované za účelem vypořádání jejích majetkových vztahů s bývalým manželem, v poznámce k platbě přitom uvedl účel platby ve znění „, Anonymizováno, ; v žalobě žalobce uvedl, že očekával vrácení poskytnuté finanční částky, což žalovaná nikterak nerozporovala. Je tedy zřejmé, že se jedná o formu zápůjčky, aniž by byla stanovena doba splatnosti, proto ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. platí, že věřitel může plnění požadovat ihned, přičemž tímto okamžikem počíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022). V daném případě poskytl žalobce žalované zápůjčku dne , datum, a dne , datum, podal žalobce (prvotní) žalobu, kterou bylo zahájeno řízení vedené u , Anonymizováno, soudu pod sp. zn. , spisová značka, , tzn. žalobce v zákonné lhůtě uplatnil svůj nárok u soudu, čímž se dle § 648 o. z. běh promlčecí lhůty přerušil. Účastníci řízení následně uzavřeli dohodu označenou jako „dohoda o uznání dluhu“, v jejímž rámci žalovaná mimo jiné uznala ve smyslu § 2053 o. z. svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše. Uznání dluhu je ze své podstaty (a taktéž podle ustálené judikatury) jednostranným právním jednáním dlužníka adresovaným věřiteli a svou zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání; zároveň není vyloučeno, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 23 ICdo 60/2022). Uznáním dluhu počíná v souladu s § 639 o. z. běžet nová promlčecí lhůta v délce 10 let a důkazní břemeno ohledně prokázání případné neexistence dluhu se přesouvá na dlužníka. V této souvislosti vznesla žalovaná námitku promlčení dluhu s tím, že dle čl. II odst. 3. dohoda, jakož i uznání dluhu dlužníkem, bez dalšího zanikla, a to splněním rozvazovací podmínky sjednané pro případ porušení závazku věřitele vzít podanou žalobu zpět do 3 dnů od uzavření dohody.

10. S námitkou promlčení vznesenou žalovanou se soud ovšem neztotožnil a považuje ji za neopodstatněnou, neboť s ohledem na výše uvedené skutečnosti má soud za to, že rozvazovací podmínku je možno vztáhnout toliko na dohodu účastníků související s uznáním dluhu, nikoliv však na samotné prohlášení o uznání dluhu žalované, když ze své podstaty jednostranné uznávací prohlášení nelze podmínit rozvazovací podmínkou. Obdobně např. v usnesení ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, Nejvyšší soud ČR uvedl, že nelze uznat dluh pod podmínkou, že vznikne, z čehož lze a contrario dovodit, že nelze uznat dluh ani pod podmínkou, že zanikne, jelikož ve svém důsledku by v projednávaném případě žalobce reálně pozbyl možnost se svého nároku domoci právní cestou, resp. nárok žalobce by se stal pouhou naturální obligací. Soud se ztotožnil s tím, že v projednávaném případě byl účel dohody v podobě urovnání závazků naplněn, neboť žalobce vzal podanou žalobu zpět a byť ke zpětvzetí žaloby nedošlo ve sjednané lhůtě 3 dnů, v řízení nebylo prokázáno, že by měla sjednaná lhůta nějaké konkrétní opodstatnění a ovlivnila by podstatu právního vztahu účastníků řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uznání dluhu nelze podmiňovat rozvazovací podmínkou.

11. V rámci procesní ekonomie řízení se soud pro případ, že by podmíněné uznání dluhu možné bylo, zabýval i rozporností námitky promlčení s dobrými mravy, tedy z hlediska obecných morálních zásad demokratické společnosti. Pojem dobré mravy je judikaturou vykládán jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti, přičemž je zásadní posouzení zmíněného výkladu z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu (viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Je nepochybné, že promlčení je zákonným institutem upraveným v § 609 a násl. o. z., v zásadě tudíž dobrým mravům neodporuje. Jak ovšem uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20, existují výjimky v podobě situací „kdy uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. V projednávaném případě uplatnila námitku promlčení žalovaná v situaci, kdy včas podanou žalobu, jíž se žalobce domáhal svého nároku vůči žalované, vzal žalobce na základě dohody o uznání dluhu zpět, nicméně vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil svůj závazek vyplývající z dohody včas, když zpětvzetí žaloby podal oproti dohodě opožděně (konkrétně o více než 2 měsíce později), byla splněna rozvazovací podmínka, v jejímž důsledku se k dohodě o uznání dluhu (jakož i k samotného uznání dluhu) nepřihlíží. Žalobce by se tak ocitl v situaci, kdy včas zahájené řízení bylo zastaveno na základě dohody účastníků řízení (tzn. byl naplněn účel dohody o uznání dluhu, resp. závazek žalobce vyplývající z dohody byl splněn), nicméně nárok žalobce by s ohledem na existenci rozvazovací podmínky byl již promlčen. Tento přístup by de facto akceptoval nepoctivost žalované, které se dopustila tím, že navzdory vědomí o naplnění účelu dohody o uznání dluhu, byť žalobce byl se splněním svého závazku po dobu cca 2 měsíců v prodlení, účelově zneužila sjednanou rozvazovací podmínku vtělenou do dohody o uznání dluhu tím způsobem, že se zcela vyvázala ze svého závazku vůči žalobci, neboť promlčecí lhůta pro uplatnění nároku žalobce již uplynula. S odkazem na § 8 o. z., dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, má soud za to, že v projednávaném případě je námitka promlčení vznesená žalovanou v rozporu s dobrými mravy, neboť původní žaloba byla ze strany žalobce podána včas; následná dohoda o uznání dluhu představovala pro žalovanou benefit v podobě stanovení nového termínu k úhradě dluhu, naopak žalobce musel v předmětném soudním řízení vynaložit náklady v podobě právního zastoupení; zatímco žalovaná svůj závazek vůči žalobci vyplývající z dohody o uznání dluhu nesplnila, žalobce svému závazku (byť opožděně) dostál, přesto v důsledku rozvazovací podmínky nastala situace, kdy by právo žalovaného na zaplacení zápůjčky poskytnuté žalované bylo promlčeno, což dle názoru soudu zjevně odporuje obecným principům spravedlnosti, resp. dobrým mravům.

12. Na základě veškerých zmíněných skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dostál svému závazku a žalované poskytl zápůjčku, nicméně žalovaná do dnešního dne, a to navzdory výzvě žalobce, zápůjčku žalobci nevrátila. Žalovaná dne , datum, uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše, když se zároveň zavázala uhradit zápůjčku do , datum, . Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a je tedy zároveň povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovanou uhradit žalobci částku ve výši 350 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 531,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 350 000 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast u jednání) a z částky 4 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 150 Kč ve výši 7 381,50 Kč.