14 C 7/2026

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Švaňhalem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 222,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 222,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 351,08 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 222,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným, na základě jeho žádosti uskutečněné prostřednictvím webových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz a po ověření jeho úvěruschopnosti, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jej spolu se sjednaným příslušenstvím uhradit žalobkyni formou pravidelných denních splátek nejpozději do , datum, . Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž se dostal do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému byli řádně předvoláni účastníci řízení. Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, “, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, souhlasu se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí žalobkyně, předpisu denních splátek a z informací pro spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 8 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal jej spolu se sjednaným příslušenstvím žalobkyni uhradit formou pravidelných denních splátek dle sjednaného splátkového kalendáře; ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1,016 % denně z dlužné částky, dále poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč za vyplacení tranše úvěru, poplatek za informační SMS servis ve výši 0,96 Kč denně a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Z kopie občanského průkazu žalovaného, autorizace ověření totožnosti, metodiky posuzování úvěruschopnosti žalovaného, identifikovaných příjmů žalovaného a z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z výpovědi smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání zásilky soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, v důsledku čehož žalobkyně smlouvu ke dni , datum, vypověděla a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. je podle § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se § 580 o. z. absolutně neplatná, neboť sjednané úroky a RPSN (i v kontextu dalších sjednaných poplatků a smluvních pokut) značně přesahují tzv. judikaturní strop, pročež je dán rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, rozhodl soud tak, že zavázal žalovaného povinností uhradit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. tohoto rozsudku). Zároveň soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť ztráta zisku žalobkyně v podobě smluvních úroků (a poplatků) je faktickým důsledkem neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné sjednáním úroků, jejichž výše je v rozporu s dobrými mravy. Obdobně žalobkyni nepřísluší nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaný v tuto chvíli není v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s vrácením poskytnuté jistiny, když splatnost nároku na vrácení dlužné jistiny určil soud výrokem I. tohoto rozsudku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. rozsudku). Úspěch žalobkyně činil 44 % a úspěch žalovaného činil 56 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 12 % ve prospěch žalovaného. Vzhledem k tomu, že míra procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného je v zásadě obdobná, resp. rozdíl v jejich úspěchu lze považovat za nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.