6 C 109/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 215 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 61,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 2. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 215 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 61,16 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a jako takový má zákonnou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nezaplatil televizní poplatky splatné v březnu až listopadu 2021 - vždy k 15. dni v měsíci ve výši po 135 Kč, a to přestože byl k tomu písemně upomínán. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, přičemž účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nevyjádřil a žalobkyně s takovým postupem souhlasila). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se v říjnu 2019 jako držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníka televizních poplatků. V období od března 2021 do listopadu 2021 však televizní poplatek ve stanovené výši po 135 Kč, splatný vždy do 15. dne jmenovaných měsíců, neuhradil. Jak je zřejmé z upomínky ze dne 3. 12. 2021 a související doručenky, žalobkyně k úhradě předmětného dluhu ve výši 1 215 Kč (9 x 135 Kč) žalovaného vyzývala. Ani na předžalobní upomínku však žalovaný nezareagoval, a proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. Požadovaný zákonný úrok z prodlení žalobkyně vypočetla v zákonné výši z jednotlivých dlužných částek vždy za období od prvního dne prodlení do dne 15. 2. 2022 (tj. do dne podání žaloby). Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), když žalovaný se jakožto držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků (§ 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), avšak stanovený poplatek řádně a včas nehradil, čímž porušil své povinnosti poplatníka ve smyslu § 3 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. Výše a splatnost poplatku vyplývá z §§ 6 a 7 cit. zákona a plně odpovídá tvrzením žalobkyně. Tím, že žalovaný nezaplatil televizní poplatek za výše uvedené měsíce, mu vznikl nedoplatek na poplatku ve výši 1 215 Kč. Nezaplacením poplatků řádně a včas se současně žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalobkyni tak podle § 1970 o.z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodnul podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení v celkové výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši po 100 Kč (dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.). Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč za právní zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni tedy v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně, a zastoupení advokátem tak soud nepovažuje za účelné. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., které přiznává právo na náhradu hotových výdajů i nezastoupenému účastníku, který jejich výši nedoložil, soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby, a to za vyhotovení předžalobní upomínky a za podání žaloby, oboje po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný je povinen splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.