6 C 124/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 33,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 2. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 810 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33,12 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná je držitelkou televizního přijímače a jako taková má zákonnou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná však nezaplatila televizní poplatky splatné v červnu až listopadu 2021 - vždy k 15. dni v měsíci ve výši po 135 Kč, a to přestože k tomu byla písemně upomínána. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, přičemž účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaná se na výzvu soudu k vyjádření k zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nevyjádřila a žalobkyně s takovým postupem souhlasila). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná se v říjnu 2020 jako držitelka televizního přijímače přihlásila do evidence poplatníků televizních poplatků. V období od června do listopadu 2021 však televizní poplatek ve stanovené výši po 135 Kč, splatný vždy do 15. dne jmenovaných měsíců, neuhradila. Jak je zřejmé z upomínky ze dne 3. 12. 2021 a související doručenky, žalobkyně k úhradě předmětného dluhu žalovanou vyzývala. Ani na předžalobní upomínku však žalovaná nezareagovala, a proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. Požadovaný zákonný úrok z prodlení žalobkyně vypočetla v zákonné výši z jednotlivých dlužných částek vždy za období od prvního dne prodlení do dne 15. 2. 2022 (tj. do dne podání žaloby). Provedeným řízením má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, proto jí soud vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), když žalovaná se jakožto držitel televizního přijímače přihlásila do evidence poplatníků (§ 8 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), avšak stanovený poplatek řádně a včas nehradila, čímž porušila své povinnosti poplatníka ve smyslu § 3 odst. 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. Výše a splatnost poplatku vyplývá z §§ 6 a 7 cit. zákona a plně odpovídá tvrzením žalobkyně. Tím, že žalovaná nezaplatila televizní poplatek za výše uvedené měsíce, jí vznikl nedoplatek na poplatku ve výši 810 Kč. Nezaplacením poplatků řádně a včas se současně žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalobkyni tak podle § 1970 o.z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodnul podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Náklady řízení v celkové výši 600 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby ve výši po 100 Kč (dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.). Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů řízení ve výši 1 126 Kč za právní zastoupení nebyla žalobkyni přiznána, jelikož žalobkyně je veřejnoprávní institucí a lze na ni tedy v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně, a zastoupení advokátem tak soud nepovažuje za účelné. Náhradu nákladů za právní zastoupení nelze v takovémto případě aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus (srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., které přiznává právo na náhradu hotových výdajů i nezastoupenému účastníku, který jejich výši nedoložil, soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby, a to za vyhotovení předžalobní upomínky a za podání žaloby, oboje po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná je povinna splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Tento rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, obsahuje odůvodnění ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.