6 C 126/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 493 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 493 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 493 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou soudní poplatek ve výši 400 Kč na účet soudu [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 5. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 493 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že dne 8. 9. 2020 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kdy při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 75 km. Náklady na převoz na záchytnou stanici, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly žalobcem vyúčtovány na částku 493 Kč za převoz. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně mu stanovil lhůtu k zaplacení do 15. 12. 2020. Žalovaný však žalobci na tento dluh nic nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Z předloženého záznamu o dopravě osoby do záchytné stanice ze dne 8. 9. 2020 a záznamu protialkoholní záchytné stanice, č. protokolu [číslo] ze dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl v uvedeném dni za asistence policistů převezen z [obec] do Protialkoholní záchytné stanice [obec], kde mu byla dechovou zkouškou zjištěna přítomnost alkoholu v krvi v množství uvedeném v příslušném protokolu. Z vyčíslení náhrad za použití služebního vozidla bylo zjištěno, že při převozu služebním vozidlem byly žalobcem vynaloženy náklady ve výši 493 Kč. Výzvou ze dne 1. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 493 Kč do 15. 12. 2020. Na základě uvedeného vzal soud skutkový stav tvrzený žalobcem v žalobě za zjištěný a za prokázaný.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl v souladu s ust. § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, nárok na zaplacení nákladů na dopravu na záchytnou stanici. Dále žalobci vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, když dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě, tj. dnem 16. 12. 2020, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky ve výši 493 Kč (podle § 1958 odst. 2 o. z.).

6. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč (předžalobní upomínka, žaloba) podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení za úkon zpracování podkladů pro zahájení řízení, neboť se nejedná o úkon uvedený v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož je žalobce podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích od poplatkové povinnosti osvobozen, přechází povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu v částce 400 Kč na žalovaného, která mu byla uložena výrokem III. tohoto rozsudku.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).