6 C 127/2021

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 185 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 185 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v pl. znění (dále jen„ o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 4. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 4 185 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 500 Kč za období od 11. 7. 2020 do 7. 4. 2021. Žalobkyně uvedla, že dne 20. 1. 2020 účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o bezúročné půjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 18 000 Kč. Půjčka byla žalované poskytnuta převodem na účet dne 22. 1. 2020 s tím, že žalovaná měla půjčku vrátit žalobkyni do 10. 7. 2020. Žalovaná však zcela půjčku uhradila až dne 7. 4. 2021. V článku IV. smlouvy byla pro případ prodlení žalované s vrácením půjčky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná na smluvní pokutu ničeho nezaplatila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána výzvou k úhradě ze dne 13. 4. 2021.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Skutkový stav tvrzený žalobkyní vzal soud za zjištěný a za prokázaný na základě smlouvy [číslo] ze dne 20. 1. 2020, výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne 22. 1. 2020, výzvy k úhradě pokuty z půjčky ze dne 13. 4. 2021 a přehledu plateb na půjčku [číslo]. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě byla žalované vyplacena dne 22. 1. 2020 částka 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit nejpozději do 10. 7. 2020 v šesti pravidelných splátkách po 3 000 Kč, přičemž splátky byly splatné vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje od 10. 2. 2020. V článku IV. smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v případě prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu, jejíž výše ode dne následujícího po sjednaném datu vrácení půjčky činí 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je v prodlení. Žalovaná však žalobkyni do termínu splatnosti poslední splátky uhradila toliko částku 2 500 Kč. Zbývající část dluhu ve výši 15 500 Kč žalovaná uhradila až dne 7. 4. 2021. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení smluvní pokuty za období od 11. 7. 2020 do 7. 4. 2021 ve výši 4 185 Kč. Žalovaná na tuto smluvní pokutu žalobkyni ničeho neuhradila, a to přes zaslanou výzvu k úhradě ze dne 13. 4. 2021.

5. Z připojeného spisu sp. zn. 7 C 211/2020 bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 12. 2020, č. j. 7 C 211/2020-15, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o bezúročné půjčce ze dne 20. 1. 2020 smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, tj. za celkem 6 měsíců ve výši 2 500 Kč (po zohlednění částečné úhrady smluvní pokuty ve výši 500 Kč).

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované smluvní pokuty vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, kterou účastníci mezi sebou uzavřeli podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“). Smlouva o zápůjčce je současně smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., když na jedné straně stojí žalobkyně jako podnikatel a na druhé straně žalovaná jako spotřebitel. Smlouva o zápůjčce je taktéž smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou v režimu zvláštní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když podle § 5 odst. 3 tohoto zákona platí, že„ (n) a spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168“. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky, když do 10. 7. 2020 žalobkyni nevrátila z poskytnuté zápůjčky částku ve výši 15 500 Kč. Žalovaná tuto částku uhradila až dne 7. 4. 2021 a žalobkyni proto v souladu s čl. IV. smlouvy vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soud při posuzování oprávněnosti nároku žalobkyně na zaplacení požadované smluvní pokuty rovněž zohlednil skutečnost, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru and Sázavou pod sp. zn. 7 C 211/2020 již bylo žalobkyni přiznáno z titulu totožné smlouvy o zápůjčce právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Také byla zohledněna skutečnost, že z uvedeného spisu sp. zn. 7 C 211/2020 a v něm uvedených žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyni v projednávaném případě vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 185 Kč, tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 500 Kč od 11. 7. 2020 do 7. 4. 2020, kdy takto stanovená smluvní pokuta nepřesahuje (i při zohlednění již žalovanou uhrazené smluvní pokuty v celkové výši 3 000 Kč) zákonem stanovený limit pro výši smluvní pokuty dle ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. V projednávaném případě tak souhrn smluvních pokut, na něž vznikl žalobkyni nárok dle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2020, nepřevyšuje částku 9 000 Kč (součin výše zápůjčky 18 000 Kč a čísla 0,5). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalobkyní uplatněný nárok není v rozporu s výše citovanými ustanoveními zákona, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. S ohledem na skutečnost, že žalovaná po vyhlášení tohoto rozsudku doručila soudu dne 29. 8. 2021 svoje vyjádření k žalobě, považuje soud za vhodné uvést, že toto svoje vyjádření zaslala soudu po uplynutí lhůty k tomu stanovené, když výzva k vyjádření spolu s žalobou byla žalované doručena dne 2. 8. 2021, tj. marným uplynutím lhůty 10 dnů ode dne, kdy zásilka obsahující tyto písemnosti byla připravena na poště k vyzvednutí (podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Ode dne doručení běžela žalované 15-denní lhůta k vyjádření, která uplynula dnem 17. 8. 2021 (úterý). Pokud vyjádření žalované došlo soudu až dne 29. 8. 2021, stalo se tak nejen po uplynutí lhůty, která byla žalované stanovena k tomu, aby podala svoje písemné vyjádření k žalobě, ale i po vyhlášení rozsudku dne 25. 8. 2021. Podle § 156 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. Ke skutečnostem uvedeným žalovanou ve vyjádření ze dne 29. 8. 2021, kde namítala dřívější úhradu dlužné pohledávky, z níž žalobkyně vyčíslila v tomto řízení požadovanou smluvní pokutu, proto nemohl soud přihlédnout.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

9. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).