6 C 138/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 190 Kč a úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč -) od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, -) od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, -) od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, -) od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, -) od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, -) od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, -) od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně, -) od 1. 7. 2022 do 10. 8. 2022 ve výši 14 % ročně a za dobu od 11. 8. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 25. 2. 2020 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit částku 10 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne 16. 11. 2005 se společností právnická osoba, smlouvu o půjčce č. 254216013, na jejímž základě žalovaný téhož dne v hotovosti převzal částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 990 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 410 Kč. Na tento dluh zaplatil žalovaný pouze částku 1 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 14 190 Kč a sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 190 Kč. Dopisem ze dne 18. 9. 2018 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný na tento svůj dluh vůči žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván před podáním žaloby k soudu předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejprve zabýval posouzením otázky, zda je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu. V daném případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nikoli úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl.

7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu. Na případ soud aplikoval český právní řád s ohledem na čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť mezi stranami proběhla volba práva.

4. Soud dospěl k závěru, že v této věci jsou splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud zjistil ze smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2005, č. 254216013, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Účastníci se ve smlouvě o půjčce dohodli na splacení poskytnuté půjčky v 39 týdenních splátkách ve výši 410 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly Smluvní podmínky, podle jejichž čl. 5 jakékoliv splátky se budou nejprve započítávat na souhrnný poplatek. Podle čl. 8 Smluvních podmínek pro případ, že dlužník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud zjistil, že žalovaný uhradil na dluh částku toliko ve výši 1 800 Kč, která byla započítána na poplatek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, potvrzení o zaplacení kupní ceny a dopisu ze dne 25. 6. 2015 včetně souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a dopisu ze dne 18. 9. 2018 včetně souvisejícího podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 18. 9. 2018. Ke dni postoupení pohledávka činila 14 190 Kč a sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 4 190 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022, která mu byla odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobkyně má pohledávku za žalovaným z titulu neuhrazené půjčky, která byla žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o půjčce ze dne 16. 11. 2005, č. 254216013. Žalovaný byl půjčku povinen splácet ve sjednaných pravidelných splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný dlužnou částku ve výši celkem 14 190 Kč žalobkyni neuhradil, přestože byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou, která mu byla odeslána s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby k soudu na poslední známou adresu.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou účastníci uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy byl tedy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 15 990 Kč v 39 týdenních splátkách, s jejichž zaplacením se žalovaný dostal do prodlení, když žalobkyni uhradil pouze částku 1 800 Kč, která byla v souladu se smlouvou alokována nejprve na úhradu dlužného poplatku. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na právnická osoba anonymizováno, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. Vzhledem k tomu, že prodlení nastalo přede dnem 30. 6. 2010, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až ode dne 2. 7. 2015, tj. ode dne následujícího po postoupení předmětné pohledávky. V návaznosti na výše uvedené soud shledal, že žaloba byla důvodná, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 a 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhradě DPH ve výši 21 %, tj. 189 Kč, přiznané žalobkyni v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Podle § 160 odst. 1 je žalovaný povinen splnit uložené povinnosti do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.