6 C 145/2022

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 425 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 900 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 625 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit náklady řízení ve výši 5 836,80 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 425 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 1. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 50 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem 1. vozidla žalovaný. Také motorové vozidlo [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ 2. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 50 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem 2. vozidla rovněž žalovaný. Konečně motorové vozidlo [registrační značka], VIN [kód] (dále jen„ 3. vozidlo“) je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu 25 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl žalovaný vlastníkem také tohoto 3. vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému ohledně všech výše uvedených vozidel výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za příslušné nepojištěné období. Žalovaný však příspěvek spolu s náklady na jeho uplatnění ve stanovené lhůtě žalobkyni neuhradil ani neprokázal, že existují okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 425 Kč žalobkyni nic nezaplatil, přestože byl k tomu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě prvně vyjádřil tak, že nesouhlasí s úhradou žalované částky s příslušenstvím, protože při doručování upomínek a veškeré dokumentace s tím spojené nebylo postupováno v souladu se zákonem, neboť je držitelem datové schránky a povinností žalovaného (správně žalobkyně) bylo doručovat žalovanému veškerou korespondenci do datové schránky. Ve svém pozdějším vyjádření ze dne [datum] a opětovně ve vyjádření ze dne [datum] pak uznal dluh v rozsahu zákonem stanovených poplatků za počet nepojištěných dnů. Pokud se týká úroků z prodlení a nákladů řízení, žalovaný setrval na svém dřívějším vyjádření s tím, že nebyl řádně informován o vzniklém dluhu, takže jej nemohl v zákonné lhůtě uhradit.

3. Žalobkyně v replice ze dne [datum] k vyjádření žalovaného uvedla, že žalobkyně je sice založena zákonem, a to konkrétně dle § 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., nelze však odhlížet od skutečnosti, že je založena především jakožto profesní organizace, tedy ne jako správní orgán, resp. orgán veřejné moci. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z rámce vymezení činnosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Oproti tomu zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v účinném znění, v § 1 stanoví jako okruh povinných osob právě pouze orgány veřejné moci. Podle žalobkyně z výše uvedeného plyne, že žalobkyně není subjektem, na který se vztahuje povinnost obligatorního zasílání písemností prostřednictvím datové schránky ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v účinném znění. K obdobnému závěru došel např. i Okresní soud ve Strakonicích ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. 7 C 108/2020-52.

4. U jednání konaného dne [datum] žalovaný vysvětlil, že pokud se týká adresy [obec a číslo], tak se jedná o adresu obecního úřadu, který měl dříve číslo popisné [anonymizováno]. Žalovaný i jeho matka mají oba shodně evidovaný trvalý pobyt na adrese obecního úřadu. Od [datum] se žalovaný fakticky zdržuje na adrese [obec a číslo] a tuto adresu uváděl jako korespondenční adresu u jiných svých vozidel, kterých se ale toto řízení nijak netýká.

5. Z předložených výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] a z navazující korespondence bylo zjištěno, že uvedenými výzvami byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku nepojištěných ohledně všech tří vozidel. V případě 1. a 2. vozidla byla výzva k úhradě příspěvku odeslána žalovanému poštou na adresu [obec a číslo], tj. na adresu trvalého pobytu, a na tuto adresu mu byla zasílána veškerá korespondence týkající se těchto dvou vozidel, a to s výjimkou výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum], kdy tyto písemnosti byly odeslány na adresu [obec a číslo]. V případě 3. vozidla byla výzva k úhradě příspěvku ze dne [datum] odeslána žalovanému poštou na adresu [obec a číslo] a na tuto adresu mu byla doručována veškerá korespondence týkající se 3. vozidla.

6. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že je vlastníkem všech tří uvedených vozidel. Pokud se týká 3. vozidla, je pravdou, že pojistníkem, tedy osobou, která sjednávala pojistnou smlouvu, byla jeho matka, tj. paní [jméno] [příjmení]. Pokud se týká datové schránky, zřizoval si ji asi před 7 lety. Ve stejné době si vyřizoval také nový občanský průkaz, na němž je uvedeno datum vydání [datum]. Fakticky se zdržuje na adrese [adresa]. Kromě uvedených vozidel je vlastníkem dalších dvou vozidel, kterých se netýká toto řízení. U jednoho z nich je žalovaný pojistníkem a v pojistné smlouvě uváděl korespondenční adresu [obec a číslo]. Kromě této projednávané věci žalovaný neměl nikdy vůči žalobkyni žádný dluh.

7. Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že v období předcházejícím nepojištěnému období byl žalovaný vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla. Pojistnou smlouvu v tomto předcházejícím období sjednala [jméno] [příjmení], která v pojistné smlouvě uvedla jako svoje bydliště adresu [obec a číslo].

8. Z detailu pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že v období následujícím po nepojištěném období byl žalovaný nadále vlastníkem předmětného vozidla, ale jako provozovatel a současně pojistník, tj. osoba, která pojistnou smlouvu sjednala, figurovala [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo].

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník vozidel evidovaných v registru silničních vozidel nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou vozidlo nemělo sjednáno tzv. povinné ručení. Výše příspěvku byla žalobkyní vypočtena násobkem denní sazby dle druhu vozidla a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 425 Kč (4 950 Kč + 3 550 Kč + 1 925 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzýván zásilkami odeslanými poštou na adresu jeho trvalého pobytu. Od roku 2014 má žalovaný zřízenou datovou schránku.

10. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

11. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník vozidla porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“) neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidel. Žalobkyně v souladu s výše citovaným ustanovením § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě jej vyzvala. Žalovaný nezpochybnil, že v daném období byl vlastníkem předmětných vozidel, která byla provozována a současně nebyla pojištěna. Dluh na jistině žalovaný uznal. Žalovaný se bránil podané žalobě pouze ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně požadovaných úroků z prodlení a nákladů řízení, a to s poukazem na to, že mu žalobkyní nebylo řádně doručováno do datové schránky. V tomto směru se soud zcela ztotožnil s argumentací žalobkyně v tom směru, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů žalobkyni, která není orgánem veřejné moci, neukládá povinnost doručovat do datové schránky. Pakliže se žalovaný bránil žalobě v části příslušenství s poukazem na to, že o existenci dluhu nevěděl, pak soud v této argumentaci neshledal důvod ani pro částečné zamítnutí žaloby, když se zcela ztotožnil s výše uvedenou argumentací žalobkyně, podle níž žalobkyně není subjektem, na který se vztahuje povinnost obligatorního zasílání písemností prostřednictvím datové schránky ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Nejméně ve vztahu k přiznaným nákladům řízení pak lze poukázat též na skutečnost, že žalovaný, byť proti žalobě v části jistiny ve výši 10 425 Kč ničeho nenamítal, tak uvedenou částku doposud žalobkyni neuhradil. V této souvislosti odkazuje soud na právní větu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2620/2014 ze dne 15. 4. 2015, která zní:„ Pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 836,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady hotových výdajů za dva úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby) po 100 Kč přiznané podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a dále odměna ve výši 1 540 Kč za dva úkony (vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., náhrada hotových výdajů za výše uvedené dva úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a náhrada DPH 21 % ze základu 4 080 Kč, tj. ve výši 856,80 Kč.

14. V souvislosti s úkony realizovanými do podání návrhu soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný ve fázi před podáním žaloby k soudu na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů.

15. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.