6 C 169/2020

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 73 322,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 24 252,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 13 962 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, z částky 4 679,07 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení a z částky 611,05 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 18 619 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč.

II. Žaloba se zamítá ohledně smluvní pokuty ve výši 21 981 Kč, nákladů vymáhání ve výši 8 470 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 470 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1 200 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 73 322,12 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnájmu osobního motorového vozidla č. 2019 ze dne 29. 7. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut do užívání automobil Volkswagen Tiguan 1.5 [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Žalovaný byl povinen hradit měsíčně nájemné ve výši 9 990 Kč bez DPH, tj. 12 087,90 Kč včetně DPH, při měsíčním povoleném nájezdu 1 666 km. Žalovaný nehradil nájemné řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila dopisem ze dne 27. 11. 2019 od smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému vrácení vozidla. Dne 29. 11. 2019 žalovaný uznal dlužnou částku ve výši 73 962 Kč a zavázal se ji uhradit ve třech splátkách, kdy první dvě splátky činily 30 000 Kč a poslední splátka činila 13 962 Kč. Nad rámec uznání byl žalovaný povinen uhradit poměrnou část nájemného za měsíc prosinec 2019 (do 12. 12. 2019) ve výši 4 679,07 Kč se splatností dne 15. 12. 2019 na základě vystavené faktury č. FV2 [číslo] a náhradu škody spočívající v ceně opravy poškozené pneumatiky ve výši 611,05 Kč, a to na základě vystavené faktury č. FV2 [číslo] se splatností 14. 5. 2020. Žalobkyně následně předala nárok k vymáhání inkasní agentuře, čímž jí vznikly další náklady ve výši 8 470 Kč vyfakturované žalovanému fakturou č. VF2 [číslo] se splatností dne 26. 5. 2020. Žalovaný na sjednané splátky nehradil řádně a včas, když 1. splátku se splatností dne 31. 12. 2019 uhradil řádně, avšak druhou splátku splatnou dne 31. 1. 2020 uhradil jen v části 25 000 Kč, a to až dne 28. 2. 2020. Třetí splátka nebyla žalovaným uhrazena vůbec. Na základě této skutečnosti žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu sjednanou v uznání dluhu v čl. 3 ve výši 100 Kč denně. Celkem tak žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 21 700 Kč za prodlení s úhradou splátky 30 000 Kč za období od 31. 1. 2020 do 4. 9. 2020 (celkem 217 dní) a smluvní pokutu ve výši 18 900 Kč za prodlení s úhradou splátky 13 962 Kč za období od 28. 2. 2020 do 4. 9. 2020 (celkem 189 dní). Celková dlužná částka ze smlouvy činí 24 252 Kč a skládá se z nedoplatku 2. splátky ve výši 5 000 Kč a celé třetí splátky, nájemného za měsíc prosinec 2019 a opravy pneumatiky. Současně žalobkyně po žalovaném požaduje úrok z prodlení v zákonné výši a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o podnájmu č. 2019 ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy byl žalovanému žalobkyní poskytnut do nájmu osobní automobil značky Volkswagen Tiguan 1.5 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 1.5. (dále již jen„ předmětný automobil“) s tím, že žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 9 990 Kč bez DPH při povoleném nájezdu 1 666 km/měsíc. Součástí smlouvy byly obchodní smluvní podmínky operativního leasingu žalobkyně (dále jen„ obchodní podmínky“). V článku 12. obchodních podmínek byla sjednána povinnost žalovaného při ukončení smlouvy vrátit předmětný automobil ke dni zániku smlouvy ve stavu, v jakém byl automobil předán žalovanému, a dále bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu nákladů vynaložených žalobkyní na uvedení vozidla do stavu odpovídajícího obvyklému poškození. Z článku [číslo] obchodních podmínek soud zjistil, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nájemného nebo její části po dobu více než 15 dnů bylo sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit, přičemž v takovém případě zaniká smlouva doručením písemného odstoupení od smlouvy žalovanému. V článku [číslo] obchodních podmínek bylo dále sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady vzniklé využitím třetích stran (inkasní agentury, apod.) pro vymožení dlužných částek od žalovaného. Z protokolu o předání vozu č. 2019 ze dne 9. 8. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne byl žalovanému předmětný automobil předán k nájmu s dosud najetými 7 km, což žalovaný stvrdil svým podpisem na protokolu. Z odstoupení od smlouvy o podnájmu č. 2019 ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný nehradil nájemné řádně a včas, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dle čl. XIV. odst. 2 obchodních podmínek s tím, že žalovaného vyzvala k vrácení předmětného automobilu dne 27. 11. 2019 v 15:30 hod. v sídle žalobkyně. Z předávacího protokolu č. 2019 ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne vrátil žalovaný předmětný automobil žalobkyni s tím, že při navrácení předmětného automobilu bylo s tímto najeto 13 446 km, tedy bylo najeto o 7 302 km více, než bylo smluveno, čelní sklo u řidiče bylo prasklé od kamínku. Žalobkyně fakturaci ukončila dne 29. 11. 2019, nicméně k této době následně připočítala užitnou dobu do ukončení opravy čelního skla. Z dohody o splátkách ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 73 962 Kč z titulu smlouvy o podnájmu vozidla č. 2019 a se zavázal se jej žalobkyni uhradit ve třech splátkách, kdy 1. splátka ve výši 30 000 Kč byla splatná dne 31. 12. 2019, 2. splátka ve výši 30 000 Kč byla splatná dne 31. 1. 2020 a 3. splátka ve výši 13 962 Kč byla splatná dne 28. 2. 2020. Současně se žalovaný zavázal v čl. 3 dohody uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení v každém jednotlivém případě porušení povinnosti (nezaplacení splátky). Z faktury č. FV2 [číslo] ze dne 1. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému nájemné předmětného automobilu za období od 1. 12. 2019 do 12. 12. 2019 na částku 4 679,07 Kč splatnou dne 15. 12. 2019. Z faktury č. FV2 [číslo] ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyfakturovala opravu pneumatiky na částku 611,05 Kč splatnou dne 14. 5. 2020. Z faktury č. VF2 [číslo] ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému náklady spojené s vymáháním ve výši 8 470 Kč se splatností stanovenou na den 26. 5. 2020. Z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaný nikterak neodporoval, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný 1. splátku ve výši 30 000 Kč uhradil žalobkyni ve sjednaném termínu, 2. splátku ve výši 30 000 Kč uhradil pouze v části 25 000 Kč, a to dne 28. 2. 2020, 3. splátku žalovaný ani zčásti neuhradil. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2020 včetně podací stvrzenky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě dluhu.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o podnájmu č. 2019 předmětné vozidlo k nájmu, kdy žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 9 990 Kč bez DPH s maximálním nájezdem 1 666 Km/měsíc. Žalovaný předmětné vozidlo od žalobkyně převzal dne 9. 8. 2019. Žalovaný nehradil měsíční nájemné řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 21. 11. 2019 a vyzvala žalovaného k vrácení předmětného automobilu dne 27. 11. 2019. Žalovaný vrátil žalobkyni předmětný automobil dne 29. 11. 2019, přičemž při navrácení předmětného automobilu bylo s tímto najeto celkem 13 446 km, tj. o 7 302 km více, než bylo smluveno, čelní sklo u řidiče bylo prasklé od kamínku. Žalobkyně následně vyfakturovala žalovanému fakturou č. FV2 [číslo] ze dne 1. 12. 2019 nájemné předmětného automobilu za období od 1. 12. 2019 do 12. 12. 2019 na částku 4 679,07 Kč splatnou dne 15. 12. 2019, fakturou č. FV2 [číslo] ze dne 30. 4. 2020 opravu pneumatiky na částku 611,05 Kč splatnou dne 14. 5. 2020 a fakturou č. VF2 [číslo] ze dne 12. 5. 2020 náklady spojené s vymáháním ve výši 8 470 Kč se splatností stanovenou na den 26. 5. 2020 Dohodou o splátkách ze dne 29. 11. 2019 žalovaný uznal svůj dluh ve výši 73 962 Kč z titulu smlouvy o podnájmu vozidla č. 2019 a zavázal se jej žalobkyni uhradit ve třech splátkách, kdy 1. splátka ve výši 30 000 Kč byla splatná dne 31. 12. 2019, 2. splátka ve výši 30 000 Kč byla splatná dne 31. 1. 2020 a 3. splátka ve výši 13 962 Kč byla splatná dne 28. 2. 2020. Žalovaný 1. splátku ve výši 30 000 Kč uhradil žalobkyni ve sjednaném termínu, 2. splátku ve výši 30 000 Kč uhradil pouze v části 25 000 Kč, a to dne 28. 2. 2020, 3. splátku žalovaný již neuhradil. Žalovaný na dluh dále ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 3. 8. 2020. Žalobkyně následně podala žalobu k soudu, kterou se domáhala rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 700 Kč za prodlení s úhradou splátky 30 000 Kč za období od 31. 1. 2020 do 4. 9. 2020 (celkem 217 dní) a smluvní pokutu ve výši 18 900 Kč za prodlení s úhradou splátky 13 962 Kč za období od 28. 2. 2020 do 4. 9. 2020 (celkem 189 dní) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč.

5. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení dlužného nájemného, nákladů na opravu pneumatiky a čelního skla předmětného automobilu. Mezi účastníky byla dne 29. 7. 2019 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku dle § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen za doby trvání smlouvy žalobkyni hradit sjednané měsíční nájemné (§ 2321 o. z.), přičemž tuto svoji povinnost řádně neplnil, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila. Nájemní smlouva byla ukončena ke dni 29. 11. 2019, kdy žalovaný předal žalobkyni zpět předmětný automobil. Žalovaný uznal v písemné dohodě ze dne 29. 11. 2019 uzavřené v souladu s § 2053 a násl. o. z. svůj dluh z titulu dlužného nájemného v celkové výši 73 962 Kč, který však uhradil ve splátkách pouze 35 000 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení nájemného za dobu trvání smlouvy ve výši 18 962 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal. Soud rovněž dle § 2944 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody na převzaté věci (předmětném automobilu), k níž na vozidle došlo v době, kdy se nacházelo v držení žalovaného, tedy soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 611,05 Kč představující náklady žalobkyně vynaložené na opravu poškozené pneumatiky. Nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 4 679,07 Kč představující náklady za užitnou dobu do ukončení oprav čelního skla vyplývá z § 2913 o. z. ve spojení s § 2951 odst. 1 větou druhou o. z., neboť žalobkyně v důsledku poškození automobilu v době trvání nájmu musela předmětný automobil opravit a po dobu trvání oprav nemohla předmětný automobil využít ke své podnikatelské činnosti. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 2 400 Kč, a to za uplatnění pohledávky z titulu dlužného nájemného a uplatnění pohledávky z titulu náhrady škody. V neposlední řadě pak soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, když neuhradil výše uvedené částky ve sjednaných termínech splatnosti. Soud ve výše uvedeném rozsahu shledal nárok žalobkyně důvodným, a proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v této části vyhověl.

6. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč denně za prodlení se zaplacením splátky ve výši 30 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 4. 9. 2020 a smluvní pokuty ve výši 100 Kč denně za prodlení se zaplacením splátky ve výši 13 962 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do 4. 9. 2020.

7. I v případě prodlení se zaplacením celé splátky ve výši 30 000 Kč se jedná o smluvní pokutu ve výši 122 % ročně. Na tuto splátku však žalovaný uhradil dne 28. 2. 2020 částku 25 000 Kč, fakticky tak dlužil na splátku splatnou dne 31. 1. 2020 pouze 5 000 Kč. V případě prodlení se zaplacením dlužné splátky, jejíž výše činila 5 000 Kč, odpovídá smluvní pokutě ve výši 100 Kč denně procentní sazba 2 % denně, tj. 730 % ročně. V případě prodlení se zaplacením splátky 13 962 Kč se pak jedná o smluvní pokutu ve výši 261 % ročně.

8. Naposledy se k nejvýše přípustné výši úroku z prodlení vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019, v jehož odůvodnění uvedl, že úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně (182,5 % ročně) a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné. V tomto nálezu však Ústavní soud výslovně zdůraznil, že se nevyjadřuje k případům, kdy se k placení úroků z prodlení v obdobné výši zavázal podnikatel nebo kdy je výkon rozhodnutí na zaplacení takových úroků z prodlení uložen podnikateli. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2185/2008 ze dne 19. 8. 2009 ve sporu o zaplacení mezi podnikateli neshledal rozpor s dobrými mravy, pokud byl sjednán úrok z prodlení ve výši 182,5% ročně, což odpovídá sazbě 0,5 % denně.

9. Naproti tomu ujednání o povinnosti zaplatit úrok z prodlení ve výši 1 % denně bylo již posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a to bez ohledu na skutečnost, že„ obsah smlouvy byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky“ (srov. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 1583/2000 ze dne 10. 4. 2001, uveřejněný pod č. C 403 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 4), přičemž v této věci se rovněž jednalo o spor o zaplacení mezi podnikateli.

10. Z uvedených důvodů neshledal soud uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 40 600 Kč důvodným a provedl přepočet smluvní pokuty, kdy s ohledem na výše uvedené a dále na skutečnost, že žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu jako podnikatel, považoval za přiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně.

11. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky 5 000 Kč od 1. 2. 2020 do 4. 9. 2020 činí 5 425 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky 13 962 Kč od 29. 2. 2020 do 4. 9.2020 činí 13 194 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu v celkové výši 18 619 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvní pokuty ve výši 21 981 Kč byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. Dále byla žaloba zamítnuta ohledně nákladů na vymáhání ve výši 8 470 Kč s příslušenstvím, když žalobkyně sice zaslala soudu všeobecné obchodní podmínky, jimiž doložila pouze možnost účtovat náklady inkasní agentury, ale nedoložila, že takové náklady skutečně vynaložila. Žaloba byla rovněž zamítnuta co do částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky představující smluvní pokutu, jejíž výše byla soudem výše uvedeným způsobem upravena.

12. Žalobkyně uspěla s žalobou ohledně částky 24 252,12 Kč a smluvní pokuty ve výši 18 619 Kč, tj. celkem 42 871,12 Kč (procesní úspěch 58 %). Neúspěch žalobkyně představuje zamítnutí žaloby ohledně smluvní pokuty ve výši 21 981 Kč a nákladů vymáhání ve výši 8 470 Kč (procesní neúspěch 42 %). Soud proto o nákladech řízení rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.