6 C 181/2023

Plný text

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno o vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 149 092,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 48 093,40 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 9. 2023 domáhala po žalovaném vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne , datum, a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 29. 9. 2020. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání závazek vůči , právnická osoba, . v likvidaci podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2019. Žalobkyně za trvání manželství, kdy již účastníci spolu netvořili společné rodinné ani majetkové společenství, a po zániku společného jmění tento závazek uhradila ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně postupně uhradila za dobu trvání manželství dne 24. 6. 2020 částku 18 674,11 Kč, dne 7. 8. 2020 částku 3 919,23 Kč, dne 15. 9. 2020 částku 3 866 Kč a dále po rozvodu manželství dne 8. 10. 2020 částku 3 866 Kč, dne 24. 2. 2021 částku 10 000 Kč, dne 11. 3. 2021 částku 9 425 Kč, dne 22. 3. 2021 částku 3 866 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 3 866 Kč, dne 21. 5. 2021 částku 3 866 Kč a konečně dne 19. 7. 2021 částku 236 836 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá po žalovaném zaplacení poloviny z celkové částky 298 184,34 Kč, kterou zaplatila na splacení výše uvedeného závazku, tj. zaplacení částky 149 092,17 Kč. Žalobkyně se obrátila na žalovaného dopisem ze dne 15. 9. 2023, v němž jej vyzvala k zaplacení této částky, ale žalovaný na tento svůj dluh žalobkyni ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Dále uvedl, že na jeho straně v rámci vzájemného vypořádání společného jmění po jejich ústní dohodě zůstalo více výdajů než na straně žalobkyně. Žalovaný na základě poměrně složitě uzavřené ústní dohody odešel ze společné domácnosti pouze s osobními věcmi a veškeré vybavení bytu ponechal v užívání žalobkyni. Žalovanému též zůstala povinnost vrátit půjčku rodičům ve výši 100 000 Kč, kterou jim poskytli na úhradu výdajů spojených s opravami rodinného domu, a dále tří nebo čtyř splátek hypotéky, takže celková výše půjčky činní cca 135 000 Kč. Dále žalovaný uhradil čtyři splátky hypotéky po cca 10 000 Kč, doplatek za elektřinu ve výši cca 18 000 Kč, internet za 3 890 Kč, pojistku za automobil ve výši 6 800 Kč a další materiál na rekonstrukci rodinného domu v ceně asi 20 000 Kč. Žalovaný doplnil, že „záležitost vypořádání od doby rozchodu považoval za smírně uzavřenou“, a pozastavil se nad tím, že žalobkyně podala žalobu po více jak třech letech po rozchodu a po faktické realizaci ústní dohody o vypořádání.

3. Žalobkyně v replice ze dne 4. 12. 2023 k vyjádření žalovaného uvedla, že podala žalobu na vypořádání společného jmění v zákonem stanovené lhůtě tří let od zániku společného jmění. Pro případ, že by soud vyjádření žalovaného považoval za uplatnění nároku na vypořádání, tak namítl, že žalovaný uplatnil svůj nárok po uplynutí uvedené lhůty. Kromě toho žalobkyně uvedla, že jediný závazek, který patřil do zaniklého a nevypořádaného společného jmění je ten, jenž uplatnila k vypořádání v žalobě. Podle ústní dohody účastníků měl tento závazek nadále splácet žalovaný. To se však nedělo, a proto banka po splatnosti jednotlivých splátek kontaktovala žalobkyni, která ve smlouvě o úvěru figurovala jako spoludlužník. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že dle domluvy s žalovaným převzala úhradu závazků vzniklých účastníkům před manželstvím. Žalobkyně též nesouhlasila s tvrzením, že žalovaný opustil společnou domácnost jen s osobními věcmi, když si odnesl i řadu hodnotných movitých věcí jako např. LCD LED televizor. Žalobkyně má však za to, že ohledně těchto věcí nastala domněnka vypořádání, a proto se k nim nepovažuje za potřebné více vyjadřovat.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 18. 6. 2024 doplnila svoje tvrzení tak, že částku v celkové výši 61 348,34 Kč za období od 24. 6. 2020 do 21. 5. 2021 hradila na účet č. , č. účtu, na základě oznámení banky o převedení na vymáhání problematických pohledávek ze dne 19. 6. 2020 (poslední výzva), které jí bylo jako spoludlužnici zasláno poté, co společný dluh vůči , právnická osoba, . žalovaným nebyl hrazen a byl více než 115 dnů po splatnosti. Žalobkyně se na základě této výzvy dozvěděla o tom, že předmětný dluh není žalovaným splácen.

5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne , datum, bylo rozvedeno tímto rozsudkem, který nabyl právní moci dne 29. 9. 2020.

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný jako žadatel a žalobkyně jako spolužadatelka se společně obrátili na , právnická osoba, . s žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 300 000 Kč. Akceptačním dopisem ze dne 24. 1. 2019 byla tato jejich žádost přijata. Jako účet pro splácení úvěru byl v akceptačním dopise označen účet č. , č. účtu, , variabilní symbol je shodný s číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, . Z oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně byla vyzvána k úhradě dlužné částky 14 808,11 Kč po splatnosti na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Podle předložených potvrzení , právnická osoba, o tuzemské odchozí platbě žalobkyně uhradila na tento účet dne 24. 6. 2020 částku 18 674,11 Kč, dne 7. 8. 2020 částku 3 919,23 Kč, dne 15. 9. 2020 částku 3 866 Kč, dne 8. 10. 2020 částku 3 866 Kč, dne 24. 2. 2021 částku 10 000 Kč, dne 11. 3. 2021 částku 9 425 Kč, dne 22. 3. 2021 částku ve výši 3 866 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 3 866 Kč a dne 21. 5. 2021 částku 3 866 Kč. V oznámení o předčasném splacení úvěru ze dne 7. 7. 2021 žalobkyně oznámila , právnická osoba, ., že nejpozději dne 19. 7. 2021 bude uhrazena částka 236 836 Kč určená k předčasnému splacení úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2023, která byla žalovanému podle připojeného podacího archu odeslána na současnou doručovací adresu a podle doručenky datové zprávy dodána do datové schránky podnikající fyzické osoby dne 18. 9. 2023. Dne 21. 9. 2023 se potom do této datové schránky přihlásila oprávněná osoba, v čehož důsledku byla uvedeného dne datová zpráva doručena adresátovi.

7. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že se s žalovaným dohodli na uhrazení společných závazků. Podle této dohody měl předmětný spotřebitelský úvěr splácet žalovaný. Žalovaný však úvěr nesplácel a s žalobkyní o tom nekomunikoval. Na základě informací získaných od úvěrující banky žalobkyně úvěr za žalovaného doplatila. Shodná zjištění učinil soud z žalobkyní předložené SMS komunikace, podle níž žalovaný dne 24. 6. 2020 napsal: „Jasne jsem ti rekl ze tu banku vyresim a zaplatim tak nevim oco ti jde..prestan otravovat moji rodinu..diky“.

8. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že o majetkovém vypořádání jednali s žalobkyní před rozvodem manželství. Podle dohody s žalobkyní měl žalovaný doplatit dluh vůči , Anonymizováno, , ale poté uhradil jiné dluhy, o kterých se s žalobkyní vůbec nebavili.

9. Žalovaný se z prvního jednání konaného dne 19. 7. 2024 omluvil, o odročení jednání nežádal, a proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo první jednání v jeho nepřítomnosti. Tím, že se žalovaný k prvnímu jednání nedostavil, zbavil se možnosti být poučen o povinnosti doplnit důkazní návrhy k jeho tvrzením obsaženým ve vyjádření ze dne 5. 11. 2023. Pro úplnost soud dodává, že za důkazní návrh nelze považovat obecné vyjádření žalovaného, že „jako důkaz mohou posloužit svědecké výpovědi osob zainteresovaných v dané věci v té době“.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Manželství účastníků uzavřené dne , datum, bylo pravomocně rozvedeno ke dni 29. 9. 2020. Účastníci se mezi sebou vypořádali ústní dohodou uzavřenou ještě za trvání manželství. Skutečnost, že k uzavření této ústní dohody došlo za trvání manželství, podle soudu vyplývá již z vyjádření žalobce ze dne 5. 11. 2023, kde uvedl, že považoval záležitost vypořádání za smírně uzavřenou již od doby jejich rozchodu. Tomu potom korespondují zjištění učiněná z účastnického výslechu žalovaného, že podle dohody, kterou s žalobkyní uzavřeli ještě před rozvodem manželství, měl žalovaný doplatit dluh vůči , Anonymizováno, . Tento závazek však žalovaný nesplnil, protože hradil jiné společné dluhy, na jejichž úhradě nebyli s žalobkyní dohodnuti. Žalobkyně na účet označený v oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek ze dne 19. 6. 2020 na splacení úvěru uhradila postupně částku 61 348,34 Kč a dále částku 236 836 Kč, tj. celkem 298 184,34 Kč.

11. Podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, žea) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

12. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

13. Podle § 739 odst. 1 o. z. dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.

14. Podle § 582 odst. 1 věty první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na vypořádání společného dluhu podaný k soudu v běhu tříleté lhůty podle ust. § 741 o. z. je důvodný, a proto mu soudu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že účastníci se mezi sebou vypořádali ústní dohodou. Protože k dohodě účastníků došlo ještě za trvání manželství, bylo pro platnost takové dohody nezbytné dodržení písemné formy. Za situace, kdy zákonem stanovená písemná forma dohody o vypořádání podle ust. § 739 odst. 1 o. z. nebyla dodržena, je taková dohoda účastníků ve smyslu výše citovaného ustanovení § 582 odst. 1 věty první o. z. neplatná. Z tohoto důvodu se v případě žalobou uplatněného nároku na náhradu toho, co žalobkyně plnila na splacení společného závazku účastníků, nejedná o regresní nárok ve smyslu ust. § 1876 odst. 2 o. z., ale o nárok z titulu vypořádání společného jmění manželů. Žalovaný na rozdíl od žalobkyně žalobu na vypořádání nepodal a svoje vyjádření k žalobě doručil soudu až po uplynutí tříleté lhůty. V důsledku toho lze v tomto řízení vypořádat pouze dluh vůči , právnická osoba, . v likvidaci podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2019, na jehož splacení žalobkyně ze svých výlučných prostředků uhradila celkem částku 298 184,34 Kč. Z hlediska navrženého vypořádání společného jmění manželů se jedná o vnos, jehož polovinu je žalovaný povinen podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. žalobkyni nahradit. Žalovanému bylo proto výrokem I. tohoto rozsudku uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 149 092,17 Kč.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zcela nahradit náklady tohoto řízení. V případě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví platí obecné pravidlo, podle kterého každý z účastníků nese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS – st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023). Důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni spočívají podle soudu v okolnostech rozhodované věci, kdy žalobkyně se na žalovaného obrátila předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2023 odeslanou žalovanému jednak poštou a jednak do datové schránky podnikající fyzické osoby, přičemž žalovaný byl s obsahem předžalobní výzvy nepochybně seznámen. O tom svědčí skutečnost, že se žalovaný do této datové schránky přihlásil, přesto v řízení tvrdil, že datovou schránku nepoužívá a že mu žádná taková výzva nebyla doručena. Následně se žalovaný k prvnímu jednání nedostavil a omluvil svoji neúčast „ze zdravotních důvodů“. Existenci blíže nespecifikovaných zdravotních důvodů ovšem žalovaný nijak nedoložil. Jednání tak muselo být odročeno pouze za účelem provedení účastnického výslechu žalovaného. Z účastnického výslechu žalovaného pak vyšlo najevo, že na úhradě předmětného dluhu se s žalobkyní dohodli, přestože předtím rozporoval obsah ústně uzavřené dohody o vypořádání. O tom, že se žalovaný zavázal předmětný dluh uhradit, svědčí i obsah SMS komunikace, kde 24. 6. 2020 uvedl: „Jasne jsem ti rekl ze tu banku vyresim a zaplatim…“ Ani tento příslib žalovaný nesplnil, s žalobkyní o úhradě předmětného dluhu dále nekomunikoval a ta dluh uhradila poté, co obdržela instrukce k úhradě od úvěrující banky. Teprve v průběhu tohoto řízení se pak žalovaný bránil tím, že dluh neuhradil, protože uhradil jiné dluhy. V popsaných okolnostech soud shledal obstrukčním jednání žalovaného, který byl po celou dobu pasivní a žalobkyni tak nezbylo než v návaznosti na doručení oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek ze dne 19. 6. 2020 předmětný dluh uhradit. Uvedené skutečnosti jsou potom důvodem pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Účelně vynaložené náklady, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 4. 12. 2023, účast u jednání dne 19. 7. 2024 a účast u jednání dne 18. 9. 2024) z tarifní hodnoty 149 092,17 Kč po 7 100 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), náhrady hotových výdajů za výše uvedených šest úkonů po 300 Kč, cestovného dle § 13 a. t. ve výši 2x 446,70 Kč k jednání konanému dne 19. 7. 2024 a dne 18. 9. 2024 (z , adresa, a zpět v délce , Anonymizováno, km osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,5 l na 100 km při průměrné ceně paliva ve výši 38,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrady za promeškaný čas za celkem osm půlhodin po 100 Kč podle § 14 a. t., tj. celkem 48 093,40 Kč.